Na Chrudimsku mají prales. Říká se mu Polom a najdete v něm staleté jedle i světélkující žížaly
V Železných horách, na území Pardubického kraje, se nachází skutečný prales. Není sice tak velký jako ten Boubínský na Šumavě, ale za výlet rozhodně stojí. Prales a přírodní rezervaci Polom najdete necelé dva kilometry jihovýchodním směrem od obce Dolní Bradlo na Chrudimsku.
Prales Polom je jednou z nejvzácnějších lokalit Chráněné krajinné oblasti Železné hory. Jedná se totiž o místo, kde je zachovaná původní příroda, do které člověk žádným způsobem nezasahuje. Samozřejmě jen zdánlivě. Rezervace je pod drobnohledem ochranářů i biologů. Polomský prales je totiž výjimečný.
Prales má dvě části. Velký Polom s rozlohou necelých 16 hektarů a Malý Polom o ploše dva hektary. Obě části jsou oddělené kulturním smrkovým porostem a jsou od sebe vzdálené asi půl kilometru. Malý Polom je veřejnosti nepřístupný, a proto je celý oplocený. Velkým Polomem prochází zeleně značená turistická stezka a návštěvníci se jí musí držet. Platí tu zákaz vstupu mimo pěšinu, a to nejen z důvodu ochrany pralesa, ale také samozřejmě kvůli bezpečnosti.
Dříve to býval „krasoles“
Přírodní rezervace Polom leží v nadmořské výšce 545 až 624 metrů. Vyhlášena byla v roce 1933 pro ochranu posledního zachovalého fragmentu jedlobukového pralesa. Chráněné území bylo potom ještě v roce 1955 rozšířeno na současnou plochu. Prales si vlastně „vypěstoval“ rod Auerspergů. Kníže František Josef byl nejen milovník dostihových koní, ale také velmi zdatný hospodář. V letech 1895 až 1900 vyloučil v polomském lese pravidelnou hospodářskou činnost a nechal tento kout přírody jeho vlastnímu vývoji.
Auerspergové lesu říkali krasoles. Byli pyšní hlavně na velké staré jedle, ale i na velké množství dalších druhů dřevin, které rostly na poměrně malém území. Ve svém krasolese také pořádali výukové procházky pro lesníky a postavili si tam i lovecký zámeček. Tomu se v současné době zelená turistická trasa vyhýbá. Zámeček je totiž v soukromých rukách.
Sekáč zabiják i světélkující žížala
Prales Polom vytváří romantické scenérie. Staré stromy padají přes sebe a tlí, jsou porostlé mechem i houbami. V přírodní rezervaci se vyskytuje na 400 druhů hub, polovina z nich je vázaná právě na trouchnivějící dřevo. Co se týče druhového složení dřevin, převažuje smrk, zmlazuje se buk a javor klen. Jedle je na ústupu. Právě mohutné jedle kdysi bývaly velkou chloubou pralesa. Říkalo se jim královny. Jedna z největších jedlí, tzv. Stará královna, byla vysoká 46 metrů, obvod kmene měla 580 centimetrů. Uschla na začátku 20. století ve stáří asi 300 let.
Ze značené stezky můžete zahlédnout korunu jedné z nejvyšších jedlí, která ve Velkém Polomu roste. Její výška je přibližně 45 metrů a průměr kmene přesahuje jeden metr. V letních měsících působí prales opravdu tajemně. V době vegetační sezóny olistěné koruny stromů skutečně pohlcují velkou část denního světla.
Polomský prales ale není výjimečným koutem jen z botanického hlediska. Žije v něm například vzácný pavouk klepítník členěný, velký černý sekáč s mohutnými klepítky. Ta mu slouží k porcování plžů, kterými se živí, dokonce i jejich ulit. Tito pavouci vyhledávají vlhká místa s dostatkem úkrytů, jako je právě mrtvé dřevo, proto jim polomský prales vyhovuje. A stejně tak i žížale podhorské, která žije v trouchnivějícím dřevě pařezů nebo pod kůrou padlých stromů. Podobá se hnědočervené žížale hnojní, kterou dobře znají hlavně rybáři. Žížala podhorská vylučuje při podráždění sliz, který světélkuje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
