Na Jílovsku se kdysi těžilo velice kvalitní zlato. Ještě dnes je tam možné najít nějakou tu zlatinku

Zbytky po středověké těžbě na jedné straně
Zbytky po středověké těžbě na jedné straně

Je dobře známo, že Karel IV. nechal vyrobit Svatováclavskou korunovační korunu z kvalitního jílovského zlata. Jeho těžba zanechala na mnoha místech v okolí Jílového ve Středočeském kraji stopy, díky kterým víme, jak v dobách středověku i raného novověku probíhala.

Jílovské zlato bylo zdrojem bohatství pro poslední Přemyslovce a hlavně pak pro Lucemburky. Díly jílovskému zlatu mohl Karel IV. financovat stavbu Karlštejna, Karlova mostu, chrámu sv. Víta nebo ražbu zlatých dukátů. Z jílovského zlata je i Svatováclavská koruna a v dokumentech z doby Karla IV. jsou také přesné informace o množství dolů na Jílovsku.

Okolí Jílového u Prahy tvoří dnes kopečnatá krajina, ovšem často se nejedná o kopce přirozeného přírodního původu, ale o haldy po středověkém dolování zlata. Celou oblast je dnes možné si projít po naučné stezce nazvané Jílovské zlaté doly.

Zajímavé zastavení je u původní středověké hornické osady Bohuliby. Otisk téměř sedmisetleté historie a také různé způsoby těžby zlata jsou tu vidět doslova z jednoho místa.  Proti sobě tu stojí středověké pinkoviště a novodobé rýžoviště zlata.

Z doby Karla IV. pocházejí informace o počtu přibližně pěti set dolů v regionu Jílovska. Toto neuvěřitelné číslo ale vzniklo tím, že jako samostatné doly byly počítány i menší jednotlivé šachty, které vytvářejí tak zvané „pinkoviště“. Pinka je zavalená jáma, ve které probíhala důlní těžba.

Po opuštění bylo dílo zanášeno po dobu několika staletí přirozenou erozí, vytěžená hornina se přirozeně splachovala zpět, takže dnes se jedná opět o bezpečný kompaktní terén. A procházka po pinkovišti má své kouzlo. Po miniaturních kopečkách přecházíte z jednoho na druhý. Jámy jsou sice zasypané a ve většině případů bezpečné, ale v některých místech dodnes hrozí propady. Rozhodně proto nevstupujte do míst, která jsou ohraničena zátarasy s nápisy „vstup zakázán“. Tyto pozůstatky po středověké těžbě se nacházejí nalevo od silnice vedoucí z Jílového do Luk pod Medníkem.

Kráter v lese připomíná novodobý „Klondajk“

Pokud se po cestě podíváte doprava, uvidíte v lese naopak jeden obrovský kráter. Právě tam se setkává středověký a novověký způsob těžby. Jde o novodobé rýžoviště zlata, které má zajímavou historii. V okolí obce Bohuliby se zlato těžilo až do roku 1968 a dodnes jsou zde z tohoto posledního období i různé hornické budovy a haldy.

O tomto novodobém rýžovišti jsou již zcela přesné písemné záznamy. V době, kdy končila zlatá éra jílovských zlatých dolů, se horníci snažili práci udržet, i když už nebyli zaměstnáváni. Věděli, že tu zlato stále je. Sdružili se proto do bratrstev a na svoje náklady tu začali společně těžit. Na jednom místě dvacet let přibližně dvacet horníků přerýžovávalo a překopávalo terén, čímž vytvořili mohutný kráter. Jeho délka je přibližně 100 metrů, šířka 60 metrů a hloubka dosahuje 15 metrů. Pokud byste se tu do rýžování zlata pustili, tak sice nezbohatnete, ale po několika měsících možná vyrýžujete množství zlata na menší prstýnek.