Na skále nad řekou Želivkou u Sedlice se v mrazu tvoří nádherné ledopády. Využívají je i horolezci

Ledopád nad Želivkou

Mrazivé počasí letošní zimy pomáhá v přírodě vytvářet nádherné scenérie. Za vidění určitě stojí přírodní ledopád nad řekou Želivkou nedaleko obce Sedlice na Vysočině. Po každém tání je trochu jiný a často ho jako ledovou stěnu využívají i nadšení horolezci.      

K ledopádům na Želivce je možné přijít dvěma směry. Buď od vsi Sedlice, ze které je možné sjet autem až k sedlické hydroelektrárně. Odtud pak vede asi kilometr dlouhá červeně značená trasa až k ledopádu. Druhá možnost je vydat se asi dva kilometry pěšky z obce Želiv. Je ale třeba dodat, že silnice ze Sedlice k elektrárně vede serpentýnami z kopce, a když je na vozovce ledovka, mohou mít řidiči problémy.

Každopádně ale stojí za to navštívit i sedlickou hydroelektrárnu. Prohlídku je ovšem třeba si předem domluvit. Uvnitř jsou stále funkční turbíny, které vyrobili ve firmě Kolben-Daněk ještě za první republiky.

Hned u elektrárny stojí turistický rozdělovník, od nějž vede červená značka směrem k vodní nádrži Vřesník a pak dál do Želiva. „Jdeme se podívat na jeden z lomů, který se využíval při stavbě sedlické přehrady. Díky tomu vznikla ta paráda,“ říká humpolecký tramp a obdivovatel zdejší přírody Martin Gregor. Cesta vede po cestě podél řeky Želivky, která v blízkosti elektrárny nezamrzá. V létě je tudy možné jezdit na kole, v zimě, za příznivých sněhových podmínek na běžkách.

Skála, která je vysoká asi dvacet metrů, je ledem a rampouchy pokrytá od samotného vršku. „Tady jsou spodní vody, které jsou zpřetrhané, a tak to tu skapává a následně v zimě zamrzá,“ vysvětluje Martin Gregor. Stékající kapky vody jsou ostatně viditelné i na ledopádu. Ten kopíruje nerovnosti skály. Někde tvoří visící rampouchy, jinde hladkou průhlednou ledovou plochu, přes kterou je vidět mech. Po každém tání se tvar ledu mění.