Naučná stezka Brána Novohradských hor vede kolem jihočeské říčky Černé. Připomíná zapomenutého literáta

14. září 2018
Trasa naučné stezky vede také podél kouzelného toku říčky Černá

Vítaným tipem na pozdně letní procházky jihočeskou přírodou je naučná stezka Brána Novohradských hor. Trasa stezky vede krajinou v okolí obce Benešov nad Černou na Českokrumlovsku. Začíná v Benešově na náměstí. Celý okruh měří zhruba šest kilometrů a je na něm osm zastavení. Kromě divokých partií na řece je možné cestou obdivovat i další přírodní zajímavosti.

Za zmínku stojí zastavení u 200 let starého modřínu. Obvod jeho kmene ve výšce 1,3 metru nad zemí činí víc jak pět metrů, vysoký je přibližně 30 metrů. Nedaleko modřínu se nachází vyhlídka, ze které je možné za příznivého počasí přehlédnout velkou část Třeboňské pánve, Blanského lesa a Novohradských hor.

Dále stezka pokračuje k památníku Adalberta Stiftera, jehož život a tvorba jsou s městečkem úzce spojeny, k huti Gabriela, k říčce Černé a k budově bývalého chudobince, který je spjat s další významnou osobností Benešova nad Černou, spisovatelem Josefem Ganglem.

Asi nejucelenější obraz o dnes prakticky neznámém básníkovi Josefu Ganglovi může podat publicista Pavel Mörtl, který se životem zapomenutého literáta dlouhodobě zabývá. „V 1868 zemřel v Linci velikán šumavské německé literatury Adalbert Stifter, rodák z Horní Plané,“ nastiňuje okolnosti a dobu Pavel Mörtl. „O sedm měsíců později, 25. srpna, se benešovskému sedlákovi a hostinskému Johannu Nepomuku Ganglovi a jeho choti Marii narodilo první dítě, syn Josef.“

Josef, zvaný Pepi, byl po ukončení měšťanky poslán na gymnázium do Českých Budějovic a jako prvorozený se měl stát nositelem budoucí vzdělanosti celé rodiny. Bohužel otce Johanna již natolik trápila pakostnice, že se téměř nemohl věnovat hospodářství, a tak se jemný, citlivý a zádumčivý Josef, který měl literární ambice, musel vrátit domů, aby převzal odpovědnost za rodinu a majetek.

Za budějovických studií se Josef stačil seznámit s řadou vrstevníků, tíhnoucích k umění stejně jako on. Do té doby také spadají jeho první literární pokusy. Pepi napsal několik básní, ale brzy zjistil, že mnohem lépe mu to jde v „řeči nevázané“, v próze. Ještě před otcovým skonem napsal několik krátkých povídek, které ale nikde neuveřejnil.

Láskyplný vztah k lesům, horám a jejich obyvatelům se plně projevil v jeho souboru povídek „Geschichten aus dem Böhmerwald“. Dílo vyšlo časopisecky v roce 1894 ještě za autorova benešovského období. Byť šlo o prvotinu, měla mimořádný ohlas.

Díky Ganglovým přátelům se soubor dočkal i knižního vydání a autor ho později doplnil pokračováním s názvem „Am Ende der Welt“. To se stalo roku 1907, kdy literát a příležitostný herec už žil i se svou nemocnou matkou ve Vídni. Tam se přestěhovali v roce 1903 a své první, dosti nuzné obydlí, si pořídili za peníze získané prodejem zchudlého benešovského hospodářství. Josef věřil, že pobyt ve vídeňských uměleckých kruzích mu přinese úspěch a peníze. Na dva roky se stal výpomocným hercem několika vídeňských scén včetně slavného Burgtheatru.

Existenční postavení literáta se ale nelepšilo a stále jej provázela velká starost o živobytí. Když 6. září 1916 ve věku osmačtyřiceti let zemřel (stalo tak cestou k nemocné matce), byl už v uměleckých vídeňských kruzích zcela pominut. Pochován byl na jednom z vídeňských hřbitovů.

Josef Gangl byl nejplodnějším spisovatelem Novohradských hor na přelomu 19. a 20. století. Profesor Gustav Jungbauer nechyboval, když jej označil za nejvýznamnějšího literáta Šumavy, hned po Adalbertu Stifterovi.

http://www.ceskycestovatel.cz/brana-do-novohradek/