Neděle: Chlupatí bližní

4. únor 2018

Kam se v průběhu generací posunul náš vztah k domácím mazlíčkům? Jak se změnil? Proč jsme si své kočky a psy začali tzv. „polidšťovat!“? Svědčí to o špatné úrovni mezilidských vztahů? Nebo naopak, vyvíjíme se v bytosti citlivější nejen k sobě, ale ke všemu živému na této planetě? Jaká je vaše zkušenost se čtyřnohým přítelem? Dokáže vám pes se svojí věrnou láskou nahradit člověka?

Biolog Stanislav Komárek napsal v knize Ochlupení bližní o vztahu lidí a domácích zvířat: „Je to poslední fáze civilizace. Po ní bude následovat už jen vyhynutí. Živočišný druh, který nepečuje o svá mláďata, respektive je ani nechce, a místo toho hýčká jiný druh, dopadne špatně.“

Jistě mi ale mnozí dáte za pravdu, že kdo jednou spojil svůj život se životem zvířete, a přijal za něj plnou odpovědnost, dobře ví, jak silně se nám taková kočka nebo pes dokáže dostat pod kůži. Jsou prostě celí naši. Od prvních okamžiků, kdy si malé chlupaté klubíčko přivezeme domů, přes zvířecí pubertu, kouzelné procházky, až po okamžiky smutné, kdy se s oddaným psím společníkem, který nás zahrnoval bezvýhradnou láskou, musíme rozloučit.

Není to právě ta oddanost a bezvýhradná láska, kterou nás především naši psi zahrnují, co nás na nich tolik „dostává“? Co chybí našim životům, že jsme si začali polidšťovat zvířata? Nebo je to takto v pořádku?

autor: zos
Spustit audio