Neděle: Příjmení si nevybíráme, většinou

10. duben 2016

Zažili jste nějaké trable se svým příjmením? Nechali jste si i po provdání své rodné příjmení? Museli jste mít dětí tolik, dokud se nenarodil chlapec, aby se příjmení muže dál dědilo? Víte, jaký význam má příjmení, kterým se podepisujete? Pánové, dokážete si představit, že byste ve třetině svého života příjmení změnili?

První příjmení se začala objevovat nejprve u šlechticů jako přídomky. V Evropě byla už v 9. století v Benátkách, postupně se rozšířila do Francie, Švýcarska, Anglie a ve 14. století i do českých zemí.

V této době ale ještě nebylo obvyklé, že se příjmení dědila, ale naopak se přejímala po hospodářských usedlostech. Proto také historické prameny mluví o tom, že příjmení vznikla z příjmí, tedy jména po chalupě.

Povinné používání příjmení pak zavedla v českých zemích Marie Terezie. Kromě těch vztahujícím se k místu jsou také příjmení odvozená od křestních jmen, řemesel, společenského postavení, přírodnin, lidských těl nebo nejrůznějších jídel.

Dnes už jsou ale příjmení zbavena původního významu slova, od kterého vznikla. A tak jsou často i velké rozdíly mezi pravopisem a tvaroslovím. I to přináší nejednu nesnáz nebo naopak pobavení.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?