Nejlepší křen na světě? Malínský křen býval cennější než chalupa

Nastrouhaný křen
Kdyby po Druhé světové válce nepřišla kolektivizace zemědělství, pravděpodobně bychom dodnes měli v obchodech sklenice s malínským křenem. Jistě by nebyly laciné - s pěstováním tohoto křene je spojená pro řadu z nás nepředstavitelná dřina - ale i ti, kdo mají hluboko do kapsy, si přece čas od času tak zvaně „dopřejí“. Bohužel sehnat fenomenální křen z Malína dnes, to znamená mít někoho známého přímo v místě.

„Škrábat, ne loupat,“ říká Emil Kubálek, když balí předposlední ze svých loni vypěstovaných křenů. Kdyby se vám křen zdál příliš silný, můžete si ho zjemnit jablkem. Kubálkovi patří k posledním, kteří si pro svou potřebu pěstují legendární místní křen.

S pěstováním na výkup přestali až jako jedni z posledních v Malíně – tedy na začátku 60 let. Tehdy byly výkupní ceny socialistického hospodářství velmi nízké. Pravděpodobně záměrně nezohledňovaly dřinu spojenou se zvláštnostmi pěstování malínského křenu.

Stavba informační cedule o malínském křenu

Křenové kříšení

Ve stejnou dobu, ale na druhém konci Malína vztyčují informační panel, na kterém budou údaje o malínském křenu. Nadšenci kolem Vladimíra Dupala totiž chtějí zkusit, jestli už nepřišel čas pro vzkříšení pojmu Malínský křen. „Žádná taková tabule tady v obci není,“ líčí Vladimír Dupal, kterého se údajně lidé na křen vyptávají. „Protože už ho tady skoro nikdo nepěstuje, řekli jsme si, že to zkusíme sami.“ Nově vztyčená tabule stojí na rohu obnovené Křenovky Vladimíra Dupala. Text, který tu bude, dává dohromady ve spolupráci s pamětníky.

Dlouhé čekání na křen

Pole, kde se bude pěstovat křen

„Já jsem dělal hnojení na JZD Kačina,“ představuje se Jiří Zíma. Podle jeho názoru není malínský křen žádná odrůda, ale záležitost daná specifickým pěstitelským stylem a polohou. Když se dělal rozbor půdy, kde se křen pěstoval, zjistil se v ní vyšší obsahy mědi a zinku. Malínský křen úzce souvisí s dávnou ražbou stříbra. Další nedílnou součástí tohoto fenoménu je způsob pěstování. Tak zvaná matka křenu se vkládala do hluboké brázdy. V následujících čtyřech až pěti letech se pole sice obdělávalo, ale neplodilo. A kopání křenu dělali většinou jen sami hospodáři. Znali správné fígle a měli sílu.

Pěstování křenu vylučovalo mechanizaci

Malínský křen

Práce se speciální motykou, velikosti polovičního krumpáče, vyžadovala fyzickou zdatnost a především speciální znalosti tak, aby kopáč ukopnul správnou velikost a zároveň nepoškodil matku křenu. Jednak proto, že rostla 4 až 5 let než z ní byl užitek, ale hlavně, že hluboko v půdě měla plodit „křenovky“ minimálně dalších 40 let.

Slavná éra

„Co jsem četl, stála křenovka víc než chalupa,“ říká Vladimír Dupal. Cenové srovnání z první republiky si pamětníci sice nevybavili, že ale šlo o komoditu, kterou chtěli v celém světě, se v Malíně ví. Do zahraničí se jejich křen vozil v soudcích, aby nevyschnul a nepřišel o svou fenomenální chuť. Ze začátku je štiplavý, jak v nose, tak ústech a potom je sladký. A ještě malá pozvánka na podzim: v Malíně plánují vůbec první křenový gastrofestival.