Zábělá na Plzeňsku – místo nedělních výletů koncem 19. století
Kdyby tak ruiny uměly mluvit – určitě i vás to už kolikrát napadlo. Když se vydáte do dnešní přírodní rezervace Zábělá, na pravém břehu Berounky za Plzní-Bukovcem, tam můžete narazit na zbytky zdiva někdejší výletní restaurace. Kdysi to bývala slavná výletní restaurace.
Restaurace byla otevřena v květnu 1889. Není bez zajímavosti, že zastupitelstvo obce Chrást, na jejímž území se nacházela, její projekt schválilo dodatečně až o několik měsíců později, v září. Oblíbené výletní místo restauraci, kde by se výletníci mohli občerstvit, potřebovalo a tak zastupitelé se stavbou neměli problém.
Ostatně s ohledem na veřejné mínění možná ani mít nemohli. Už dříve tu příležitostně zastavoval vlak, což si vynutila ve 2. polovině 19. století vzrůstající obliba výletního místa. Nejprve na Zábělou jezdily jenom mimořádné zábavní vlaky. Třeba 31. května 1868 tam na svěcení sokolského praporu dopravily kolem osm tisíc cestujících.
Program spojený s cvičením se odehrával na louce u řeky. Peron se tam objevil až v roce zřízení restaurace a 2. června 1889 tam 1. pravidelný zábavní vlak přivezl dva tisíce lidí - vlastně zábavní vlaky, jeden musel být přidán.
Místo setkávání vlastenců
Jak naznačila výše zmíněná událost, svěcení sokolského praporu, byla Zábělá i středem vlasteneckého zájmu. Snad se o to zasloužilo nedaleké slovanské hradiště, původně ovšem keltské. Každopádně tamější genius loci na vlastence mohutně působil.
Sokol, plzeňský Spolek vojenských vysloužilců korunního prince Rudolfa, C. k. privátní měšťanský sbor ostrostřelecký v Plzni nebo plzeňští akademici, ti všichni tam pořádali svá setkání a akce. A mířily tam nejen spolky, ale také rodiny.
Zábavní vlaky do Zábělé
Jak uváděly noviny z 10. srpna 1892: „Stalo se několikráte, že každodenní zábavní vlak do Zábělé nebyl vypraven pro nepohodu, nebo nedostatek osob. Aby nemusel každý na nádraží se přeptávati, bude vždy o 1. hod. odpoledne označeno na městské radnici u vchodu, kdy vlak nepojede, což se stane vyvěšením bílého praporečku. Nebude-li bílý prapor na radnici, znamená to, že vlak zábavní nejede.“
Původní podoba restaurace Zábělá
A jak vypadala restaurace v Zábělé? V roce svého vzniku velmi prostě: hrázděná stavba o třech ubytovacích světnicích a hostinské místnosti. Vedle domek pro hostinského, WC, malé hospodářství a – lednice plná ledu. Veledůležitá věc pro chlazení piva, které v Zábělé teklo plným proudem.
Také lednice byla zpočátku hrázděná, od roku 1901 zděná. Restaurace, které po dlouhá léta vládl restauratér Ferdinand Císař, se postupně modernizovala a rozšiřovala. V roce 1892 přibyla zasklená veranda, o rok později kuchyně a potom další různá vylepšení.
Jen plzeňské pivo
Od přelomu 19. a 20. století se častěji měnili nájemci. Do pachtovní smlouvy uzavírané zpravidla na šest let přibyl v roce 1915 přívoz. Tato smlouva také předepisovala, že v restauraci Zábělá se smí čepovat jen pivo plzeňských pivovarů, ceny směly být přiměřené a být na veřejné vývěsce. V zimě bývala restaurace zavřená, ale i během tohoto období byl nájemce povinen ji hlídat a udržovat.
Zánik restaurace a současnost
Konec výletům do Zábělé udělala 2. světová válka. Po ní už lidé měli jiné starosti a tak i popularita zábělské restaurace upadala. Po několika letech byla uzavřena, pronajal si ji soukromník na bydlení, po jeho smrti v roce 1957 byla budova zbourána.
A jsme zase u zbytků zdiva, u kterých jsme začali. Možná, když se na místo zajdete podívat, začnou k vám po přečtení tohoto článku a vyslechnutí rozhlasového příspěvku opravdu promlouvat. Pořád se jedná o krásný výlet, jen to pivo vám tam už nenalijí a svačinu si musíte vzít s sebou.
Ani vlak vás do Zábělé nedoveze, zastávka dávno neexistuje a stejně tak ani přívoz, dokonce i tamní trať se brzy po dostavbě tunelu pod vrchem Chlum u Plzně přestane využívat. Uvažuje se, že by snad mohla být proměněna v cyklostezku, ale to je zatím ještě ve hvězdách.
Zdroje informací:
kniha Zábělá včera, dnes a zítra (Petr Mikota, Milan Kokeš, nakladatelství Ing. Petr Mikota, Plzeň)
kniha Sluší se to? (K. Přibylová, nakladatelská akciová společnost Rodina, Praha)