Ondřej Prosický - fotograf

14. leden 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ondřej Prosický v Tandemu
0:00
/
0:00

Fotograf Ondřej Prosický navštvil Jana Rosáka v jeho talk show Tandem. Dozvěděli jste se například, jaké ceny dostal za svou dosavadní kariéru, jak se přes svůj nákladný koníček - sledování aktivních sopek, postupně dostal až ke studiu odlehlých národních parků Latinské Ameriky a k fotografování živé přírody.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vítá vás Jan Rosák. Začíná Tandem. No a můj host, ten se přes studium geologie a cest za sopkami dostal postupně až k fotografování divoké přírody. Při cestách za přírodou navštívil většinu míst Evropy, jižní Atlantik, Arktidu, Afriku, Asii a střední a jižní Ameriku. Vítám v Tandemu fotografa Ondřeje Prosického. Dobrý den. 

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Dobrý den. Děkuju za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Rádo se stalo vzhledem k tomu, kde jste už všude zmáčknul spoušť svého aparátu a také, že jste za své fotky získal už řadu ocenění, včetně 1. místa v prestižní soutěži European Golden Camera, tak máme k povídání spoustu témat. Nebudu zdržovat, dáme se do toho. Přeju hezký poslech všem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, pane Prosický, kdepak jste se narodil?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Narodil jsem se v Praze, vyrůstal jsem kousek od Prahy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jak vyzpovídání na policii, viďte? Já si musím tady vyplnit můj dotazník, a další téma je, jaké bylo vaše dětství? Jestlipak to bylo dětství kluka v přírodě, anebo v betonu hlavního města?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Ne, určitě vyrůstal jsem v přírodě kousek u Berounky a v podstatě pod Brdama. Jak malinkej kluk už jsem chodil sám, to co teď děti neznají, že si vyběhnou z baráku hnedka do přírody, že jo ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska je to těžký, no.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
... tak v podstatě jsem si užíval to, co teď, co si myslím, že moje děti v Praze si asi jen tak neužijou, to znamená odmala hned do přírody.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to si dovedu představit asi tu přírodu, protože já bydlím přes kopec, přes Brdy na druhé straně, ale kde to bylo konkrétně?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Lety.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lety, no tak samozřejmě, tam jsem téměř denně. Jestlipak jste už tehdy měl blízko i k té přírodě jako myslím už budoucí třeba, dejme tomu, jako povolání, jestlipak jste se tím zabýval trošičku jako, že byste to mohl někdy v budoucnu dělat jako své zaměstnání třeba?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě. Samozřejmě prioritně to byla geologie, to mě zaujalo, nevím, asi přes zkameněliny jsem se k tomu dostal nějak intenzivnějc, tak jsem směřoval k tomu, že to asi profese bude. Byť samozřejmě původně to profese měla bejt spíš jsem tíhnul k tý zoologii, ale nějak tak mi bylo doma naznačeno, že jako zoolog, přírodovědec se asi úplně neuživím, takže to vlastně nakonec byla geologie. Ono mi to vůbec nevadilo, protože jakoby ta geologická průmyslovka i to studium na vysoký škole mě bavilo, ta geologie mě baví doteď, protože mě částečně živí profesně, ale furt si říkám, nebo i lidi v mým okolí říkají, že by ze mě byl asi dobrej zoolog, protože to fotografování divoký přírody hodně obnáší to, že si člověk musí hodně nastudovat a musím teda říct, že v některejch těch okruzích zájmů, co fotím, myslím si, že už mám docela slušnej přehled i bez nějakýho studia, a že by to bylo vyloženě profese vědecká nebo že bych se věnoval přírodě profesně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, vy jste se ovšem k tomu, co jste teď zmínil, to znamená fotografování té divoké přírody, dostal, jak už jsem taky říkal v úvodu, přes takové velice zajímavé jaksi koníčky. Ta vaše profese vás dovedla až ke sledování aktivních sopek. To je hodně takový úzký specializovaný obor. Jak jste na to přišel vlastně?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Tak v podstatě já, když ještě jsem jako nevěděl nebo když bych si měl z tý geologie potom už k tý užitější vybrat, tak ta vulkanologie by mě bavila asi nejvíc, ale tuším, že v prvním ročníku na přírodovědecký fakultě by mi naznačili, že pokud bych se vulkanologii chtěl jakoby na nějaký úrovni věnovat, tak nejblíž je to na Sorbonně ve Francii, což jsem jako se úplně jako neztotožnil s tím, že by to muselo bejt, takže pak jsem se začal jakoby trošičku věnovat tý aplikovanější inženýrský zakládání staveb a podobně. No ale jako nechtěl jsem to jen tak jako vzdát, takže koníček byl vulkanologie a objíždění sopek. Takže když někde něco bouchlo, takže jsem se hnedka prostě sebral a jel jsem se tam podívat, abych to viděl jakoby naživo, protože já mám rád živou přírodu a aktivní sopky k tomu patřej, je to takovej poměrně výraznej projev přírody, takže jsem jakoby toho projel docela dost, si myslím. Trošku nervozní z toho byl zaměstnavatel, protože nějak úplně přesně nevěděl, kdy mu odjedu, že jo, takže když něco bouchlo, tak se jelo, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky jste se musel vydávat do poměrně vzdálených krajin, protože i když Český středohoří, jestli se nepletu, tak je tvořeno bývalými sopkami, tak už málokterá z nich bude asi aktivní.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Taky mám rád Český středohoří. Je pravda, že nejblíž to bylo asi na Etnu v Itálii, ale tam jsem byl několikrát, ale samozřejmě nejdál, že jo, Popocatepetl Mexiko, několik sopek v Ekvádoru a bylo toho víc a bylo to hezký. Snad jenom lituju, že v tý době jsem ještě tolik nefotil, jako fotím teď, že jsem se dostal na místa, kam už mi teď rozum asi nedovolí se podívat znovu, až něco bouchne.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host fotograf Ondřej Prosický se dostal až ke studiu odlehlých národních parků Latinské Ameriky. To je, myslím, takový hodně taky jako vyhraněný obor úzký. Co vás dovedlo zrovna tam a co tam hlavně hledáte?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Tak v podstatě tam ten zlom přišel někdy, když jsem byl poprvý v Kostarice, to bylo někdy, tuším, rok 2004, kde ještě jsem jel za sopkama, ale už jsem se začal zajímat i o tu živou přírodu a o divoký zvířata a v podstatě proč? No protože já nevím, mě nějakým způsobem zaujalo to, že se prostě v nějakých poměrně ještě netknutejch místech ty zvířata chovají opravdu přirozeně, že jich je tam hodně a že se to nějakým způsobem dá zaznamenat. No to znamená zprostředkovat pro lidi, který se tam třeba nedostanou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O parcích národních, dejme tomu, v Africe toho víme poměrně dost, v Severní Americe taky třeba, ale jihoamerické parky, tak ty jsou pro spoustu našich spoluobčanů asi docela neznámé, tak nám je přibližte trošku.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Tam v podstatě jejich největší výhodou, pro někoho nevýhodou je to, že ta příroda tam není asi úplně tak jakoby, jak já říkám ložená, jako třeba v tý Africe, jo. V podstatě tu africkou přírodu si osahá každej, kdo si tam zaplatí výlet ze Zanzibaru na 2 dny, že jo, na safari, a v podstatě jakoby neuteče tomu nebo prostě má to na očích pořád. No a ta příroda v tý Latinský Americe nebo v tropech obecně, tak trošičku za odměnu, to znamená, že dotyčnej zájemce, už prostě nějakej ornitolog, přírodovědec, fotograf, tak si musí o tom něco přečíst, musí nějakým způsobem tím žít, aby to vůbec viděl, jo. Protože když by tam vyrazil nějakej laik a řekl mu hele, tady je Národní park Amistad, prostě paráda, ob rozlehlej park, netknutej, tak ten člověk tam bude třeba celej den chodit, spoustu jakoby toho uslyší, občas třeba uvidí nějakou zajímavou rostlinu, rozkvetlou orchidej, ale z toho života, co tam okolo uslyší ty zvířata, tak v podstatě nic neuvidí. Uvidí třeba náhodně, jo, ale není to takový, jako že si počká u lvů, až se vbuději a začnou lovit, jo. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže vy tam musíte přijít docela připraven.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Hodně připravenej.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a jak se připravujete?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No v podstatě je to to, teď je to jednodušší, ale ještě si teda pamatuju dobu, kdy jsem chodil poměrně intenzivně do knihovny a v podstatě jsem četl každej řádek, co o tý přírodě bylo nebo o těch lokalitách, kam jsem vyrážel, byl napsanej. Teď je to jednodušší, doba internetu, že jo, a v podstatě se základama angličtiny se dá poměrně dobře jakoby nastudovat v podstatě cokoli, jo, pokavaď bude vás zajímat úzkej okruh nějakýho druhu nebo prostě nějaký čeledi, kterej prostě nikdo nikoho jinýho to nezajímá, tak i tak se dá najít spousta informací. Takže ležet v informacích, spousta e-mailů s lidma, který v oblastech žijou nebo se stejný problematice věnujou a pak se dá jet poměrně najisto. Já vždycky říkám, že jsem spíš sváteční fotograf, že si o tom radši něco přečtu a potom jako nějakým způsobem to funguje, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který z těch jihoamerických národních parků vás nejvíc vzal?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
To bych si netroufl říct asi u žádnýho tenhle je ten nejlepší, protože každej je jakoby jinej. Když bych měl vybrat nebo když by se mě někdo teda zeptal, hele mám týden, chci poznat co nejvíc z těch tropů, chci vidět co nejvíc zvířat ideálně prostě na jednom místě, tak bych mu asi doporučil Pantanal v Brazílii, což v podstatě jakoby je hodně silný. Je tam výhoda v podstatě toho, že to není oblast vyloženě jakoby tropickejma lesama zarostlá, že to je otevřenej mokřad a že těch setkání s těma zvířatama tam je víc. Takže když bych měl říct jedno místo, tak Pantanal v Brazílii.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host v Tandemu fotograf Ondřej Prosický nejenom fotografuje a to hlavně tedy živou přírodu, na kterou se specializuje, ale taky, jak jsem si přečetl, organizujete fotografické workshopy, a to nejenom u nás, ale i v zahraničí. Jak jste se k tomu dostal a jak probíhají? 

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Tak v podstatě impuls byl první ten asi, že si mi potom, co jsem nějakým způsobem začal o tý přírodě publikovat nebo i o tom samotným fotografování, ozývat lidi, že by nějakým způsobem buď chtěli poradit nebo by chtěli vyrazit se mnou. Takže se to nějak tak jako spojilo, jsem si řekl dobře, tak já budu nějakej čas věnovat tomu, že tu cestu jakoby naorganizuju nejenom pro sebe, ale k sobě přibalím nějaký lidi se stejným zájmem. A v podstatě oni mi za to zaplatěj, což samozřejmě jakoby je dobrý. To se samozřejmě hodí, protože ten koníček pro mě furt částečně profese, samozřejmě už ale jakoby náročnej finančně. To znamená, že taková cesta za kolibříkama do Kostariky jako je dobrá, že jo, ale něco to stojí a když ty lidi se složí na tu mojí cestu a já jim nějakým způsobem tam předám to svoje know how, něco naučím o tý přírodě, něco je naučím o fotografování, oni si něco odvezou nějaký fotografie a hlavně jakoby se zažijou se takový ty návyky toho, jak vůbec se v těch tropech pohybovat a o těch zvířatech, tak to v podstatě nějakej takovej asi šestej rok poměrně dobře funguje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik si třeba účastní účastníků jednoho toho workshopu?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No by se mohlo účastnit třeba, já nevím, 10, 20, ale já mám pocit, že aby ty lidi z toho něco měli a bylo to účelný, tak beru vždycky s sebou obyčejně 5 lidí, jo, to znamená, že nějakým způsobem ještě nad nima kontroluju, to znamená přece jenom je to oblast, není to, není to prostě procházka Prahou, že jo, takže nějakým způsobem chci mít jistotu, že se mi nic nestane, že o nic nepřijdou a hlavně ty zvířata přece jenom jsou divoký, to znamená, když by to byla nějaká opravdu banda 10, 20 lidí ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to neohlídáte.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
... tak nic hlavně neuviděj, protože ty zvířata samozřejmě se budou bát, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, to je pravda.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
A v těch 5 nějakým způsobem je to ještě takový, že se to dá jakoby bejt užitečný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to, že vy máte za sebou spoustu výstav a pořád výstavy pořádáte, to je jasné, k tomu se určitě taky dostaneme, ale mají i tyhle workshopy nějaký takový výstup, jakože třeba že by se uspořádala potom výstava těch účastníků fotografií jejich?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Spíš mám zkušenost, že potom si jde z těch klientů každej svojí cestou, to znamená, že vím, že už klienti z mých cest byli ocenění na nějakých soutěžích fotografickejch, nebo, nebo pořádali výstavy krátce potom, co jsme se třeba z workshopu vrátili, a jakoby mám dobrej pocit i z toho, že hodně těch lidí jakoby u toho zůstalo nebo nějakým způsobem to sami rozvíjejí dál. A jakoby i rád se na ty jejich fotky podívám, protože zase je to jako trošičku jinej pohled, protože přece jenom to fotografování není nějaký dogma, musí to bejt takhle a každej prostě ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Každý má jiný pohled jasně /souzvuk hlasů/, jak se říká.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
... má trošičku jinej pohled, takže to obohacuje i mě, musím přiznat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to nepochybně, taky to má asi úspěch, protože jsem si někde přečetl, že už se těch workshopů zúčastnilo přes tři stovky lidí.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Je to, je to už poměrně velký číslo. Samozřejmě včetně těch workshopů, který dělám třeba tady v Čechách na fotografování ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty jsou zase na něco jiného zaměřeny?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
To jsou třeba fotografování krajiny nebo jsou to aranžovaný fotografování zvířat třeba ochočených jako divokejch, co jsou třeba v záchranných stanicích a vypadají opravdu v tý přírodě jakoby věrně, líp než třeba v zoo, a ty fotografové si tam umějí nějakým způsobem zase naučit to fotografování zvířat líp, než kdyby to zkoušeli napoprvé třeba hnedka s tou divokou přírodou, protože by třeba z neznalosti udělali víc škody než užitku, protože přeci jenom ty zvířata mají nějaký návyky a je dobrý prostě, pokud ten člověk k tomu nemá úplně blízko, bejt trošičku opatrnější, aby nedošlo k nějakýmu rušení při hnízdění a podobně. Takže si myslím, že jakoby furt člověk měl tohleto zdůrazňovat a já mám radši, když opravdu k tomu někdo začne tíhnout, když si nějakým takovýmhle kurzem projde, kde si zafotí sice, ale trošku se jim i naznačí, že to není úplně jednoduchý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste možná navnadil spoustu takových těch fotografů, kteří si myslí, že třeba už umí trošku fotit a ještě nevědí coby, tak jak vás najdou?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Je to jednoduchý www.naturfoto.cz. Záložka workshopy.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No to si myslím, že, a není to jenom o těch workshopech. Já se snažím spoustu těch informací nebo zkušeností, kterých jsem nabyl jakoby psán do článku, takže jsou tam nějaký čtyři stovky článků z těch mejch cest nebo i z krátkejch víkendovejch výletů, kdy jsem se snažil zaznamenat něco z tý přírody. Takže si myslím, že pokud by to fakt někdo vydržel přečíst celý, tak to v něm zanechá stopu, že si z toho může snad něco i odnést.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host fotograf Ondřej Prosický se sice zabývá fotografováním živé přírody, ale nejsem si tak jist, fotil jste taky někdy na severu nebo na jihu hodně jaksi v těch polárních krajinách?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě. Nejníž jsem byl na Falklandských ostrovech, což byla taková, ono se nechce říct, teď mi to přišlo na jazyk, ale řeknu to, z nouze ctnost, když jsem neměl na Antarktidu, byť samozřejmě tenhleten sen mi furt pořád leží v hlavě a na tom severu teďko v Arktidě lední medvědy, takže mě ten sever a úplnej jih opravdu láká, protože mě baví ten kontrast těch tropů a toho úplnýho severu a úplnýho jihu, takže to je práce na dlouho, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je dobře, že vás ten sever láká, protože my se tam podíváme teď, ale trošičku zprostředkovaně, protože naši posluchači už dobře vědí, že touhle dobou poslouchají většinou výběr našeho hosta z galerie klasiků českého humoru a to už možná vy zasvěcenější tušíte, že Ondřej Prosický si vybral něco od Cimrmanů a jestliže něco a něco se severním pólem, tak to je naprosto jasně Dobytí severního pólu. Tady je.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu dnes jedu s fotografem Ondřejem Prosickým. Projíždíme celý svět. V podstatě je už hodně zemí, kolik jste navštívil? Dá se to?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No pravda, já jsem to nikdy nepočítal. Ono opravdu jakoby v mým okolí znám hodně lidí, který nějakým způsobem si to odškrtávaj, ale pro mě jako než samotná země, tak jsou důležitý tý témata. To znamená, já mám prostě nějaký okruhy, zájmy a jestli je to támhle nebo támhle, anebo jestli jsem tady byl a pak jsem se tam šestkrát vrátil, to v podstatě nesleduju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale jsou tací, jako jeden takový ...

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... tuším, že asi 25letý student, který navzdory tomu svému nepříliš jaksi pokročilému věku spočítal, on to dělá samozřejmě programově, že už navštívil všechny oficiálně uznané státy, které jsou sdruženy v OSN, je jich, tuším, 138 nebo kolik, tak to je rekordman, ale nevím, jestli, jestli něco z toho pamatuje, na rozdíl od vás.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Rekordy nesbírám, takže asi by mě to nikdy tohle asi úplně nemotivovalo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy sbíráte spíš fotografie, což je samozřejmě mnohem lepší a to zejména zvířat. Taky máte za sebou spoustu výstav, mám tady uvedeno, že tři desítky, tak možná už ...

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No to bude s tím počítáním podobný, jo, takže jestli jich bylo 28 nebo 32 netuším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jasně. No ale máte za sebou taky ocenění, což už se jaksi určitě počítá líp, protože taková ocenění jako třeba ten titul, který vám udělila Evropská federace profesionálních fotografů, ten Qualified European Photographer, čili kvalifikovaný evropský fotograf v kategorii Wildlife Photography, anebo Landscape Golden Camera 2011, případně jedna z hlavních cen soutěže Czech Press Photo v roce 2012, tak to určitě není něco, na co byste rychle zapomněl. 

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Já nevím, ale přece jenom k těm soutěžím. Ono samozřejmě takhle, když to čtete, tak třeba pro laika nebo pro nějakýho fotografa, kterým nějakým způsobem se chce profilovat, tak samozřejmě to asi hodnotný je, ale já ty ceny v podstatě mám jakoby tak na okraj nebo, protože to není ten prioritní záměr, tak teď pojedu fotit sem, z toho určitě něco bude, jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to určitě ne, to chápu.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Je to takový, že vždycky nějakým způsobem trošku nevinně jsem se k tomu dostal, nebo mě nějakým způsobem někdo, kolega vyprovokoval s něčím, že jo, že jsem ho třeba zaujalo nějaký moje téma dobře zpracovaný, ale jako asi bych to nepřeceňoval. Já si myslím, že pro mě je fakt důležitější to, že lidi chodej ke mně na stránky a bavěj je ty moje články, nebo když prostě vezmu někoho s sebou fotit a on mi napíše, jak to bylo skvělý, ta cena až pak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale určitě si vzpomínáte třeba, za kterou fotografii zrovna ta cena byla. Budete se mnou souhlasit, že některé ty fotografie jsou opravdu i dílem náhody, že jste měl kliku?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě. Souhlasím. To musím přiznat a každýmu to i říkám, že pro fotografování divoký přírody samozřejmě je důležitý, aby člověk prostě měl čas vydržet s tím fotografovaným druhem, ale pokavaď nemá štěstí na podmínky nebo na nějaký fakt výraznej projev chování toho zvířat, tak má smůlu, jo, to znamená, že samozřejmě jsou, jsou, nechci říct, že to platí obecně, samozřejmě jsou fotky, kdy vlastně se do dá jakoby dotáhnout svým způsobem někdy i hodně aranžovaně k tomu, že to vypadá atraktivně, ale určitě štěstí k tomu patří bezpochyby.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když jdete za něčím, co znamená se rozhodnete třeba teď jsem v Kostarice, budu fotit kolibříky, jak říkáte, tak samozřejmě nerušíte, v jaké chvíli je zastihnete, jak se vám kolibříci rozvibrují, že, tím svým známý, tím vibrátem těch křidýlek, ale jaksi můžete tomu jít třeba naproti tím, že možná, že si někdo třeba představuje, že tam jdete a za 5 minut uděláte cvak, cvak a jdete pryč. Jdete tomu naproti i tím, že tam třeba se rozhodnete být třeba celý den nebo několik dní?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě. Já to mám teďko hodně spojený s tím, že vlastně teď připravuju zase cestu pro sebe a pro klienty na Trinidad a Tobago, kde hlavním tématem budou zase kolibříci a v podstatě tím naproti znamená to, že se snažím vytipovávat takový místa, kde ta jejich koncentrace bude poměrně vysoká, budou tam ty druhy, který mě zajímaj, samozřejmě dá se to, jo, každej ten druh prostě má rád jinej biotop, jinou rostlinu, kam prostě chodí na ten nektar, některý jsou prostě v nížinách, některý jsou v horách a už tímhletím způsobem se dá jakoby směřovat k tomu, co člověk do těch fotek chce dostat. Můžou hnízdit, samozřejmě zvolím takovej termín, kdy logicky prostě budou krmit ty mláďata, zas je to něco jinýho. Na tom místě samotným samozřejmě zvolím vhodnou denní dobu. Samozřejmě ty kolibříci maj různej režim chování během toho dne, no a pak samozřejmě vytipovávám takový rostliny, kde jim to bude slušet a i těma rostlinama se to dá nějakým způsobem zaranžovat tak, že ten kolibřík zrovna nasává tam, kde my ho chceme fotografovat. To je v podstatě jakoby tím, nebo určitě to není tím, jdu lesem, ha, kolibřík, vyfotím ho a jdu dál.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak aby to nevypadalo, že vás chci teď provokovat k nějaké vzpomínce na chvíli, kdy se něco nedařilo, ale i o tom si povídáme v Tandemu, protože samozřejmě všichni vědí, že v životě každého člověka jsou chvíle jaksi ty, při kterých výská, zpívá a má ten pocit, že je bezoblačné nebe, a naopak kdy je všechno zataženo a kdy je bouřka. Tak kdy třeba jste měl takové chvíle, že se vám prostě nedařilo a nedařilo ten dotyčný objekt třeba vyfotografovat, protože se proti vám všechno spiklo?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Ono se asi nedá úplně říct nedařilo, protože ono, teď to bude možná pro většinu fotografů, ty co mě možná znají, tak už asi vědí, ale mě to nedařilo, úplně neberu tak jako negativně, jo, to znamená, že ono těch druhů, který já chci dostat do hledáčku a oni úplně jakoby nejsou tam, kde by měli bejt, nebo nepředvádějí to, co by bylo na těch fotkách atraktivní, tak v podstat jakoby mě úplně jakoby neodradí, ba právě naopak mě to hrozně baví, protože mám vlastně důvod jakoby se těšit na to, jestli to příště nebude znovu a líp. To znamená, že samozřejmě třeba v český přírodě, kde třeba to fotografování divoký přírody je samo o sobě poměrně obtížnější než jinde ve světě, tak jsou prostě druhy, který jako o nich vím, nebo jakoby pravidelně je potkávám třeba bez fotoaparátu a jakoby ty fotky nejsou ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V čem je to obtížnější u nás?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Obtížnější, jsou to skrytě žijící druhy, je jich třeba, je jich třeba málo v přírodě nebo prostě vyskytujou se na takových místech, kde se hůř dostává a v podstatě jakoby určitě to není nikdy tak, že bych jako řekl, jako je to špatný, nedařilo se, jo. Prostě vím, že jsem si to zkusil, vím, že bude další příležitost a jako mě to jakoby motivuje, jo, prostě není to takovýto, tak prostě teď mi to prostě s tím jeřábkem lesním nešlo, tak příště prostě už budu radši fotit něco jednoduššího, snažšnějšího, říkám, paráda, nešlo to, zkusím to příště.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale tak může se vám taky stavět do cesty, já nevím dejme tomu, nepříjemnosti s místem pobytu, třeba úřady nebo tak. Stává se to taky někdy?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
No, určitě, ale nikdy to musím zaklepat, že nikdy to nebyla nějaká velká tragédie, že bych třeba o něco přišel nebo bych se nemohl dostat do oblasti, do který jsem chtěl. Spíš to bylo hlavně na tý přírodě nebo na tom, že mi zrovna nepřálo to štěstí, o kterým jsem mluvil, jo. Samozřejmě to cestování za tou divokou přírodou není jenom studiu tý přírody. Samozřejmě občas se hodí nějaká taková ta legislativa, aby člověk zbytečně necoural, kde v podstatě nemá, aby tohlencto bral na vědomí, ale myslím si, že tím, že v tomhle ležím poměrně intenzivně před tou cestou, tak jsem naštěstí jakoby, že se mi tohleto nestává.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Připravujete dlouho takovouhle cestu?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Obyčejně tak rok, rok a půl u těch větších, u těch kratších třeba to Tobago zabralo teďko nějakej půlrok, ale to jsem měl na to kamaráda kolegu, kterej s tím poměrně významně pomáhal, že jsme na to byli dva. Ale myslím si, že pokud, aby za to něco stálo. Samozřejmě jsou témata nebo oblasti nebo když někdo prostě vyrazí s cestovkou, tak logicky prostě nepotřebuje jakoby připravovat nic, ale takovýhle v uvozovkách průlomový věci, kdy člověk jede jakoby někam, nějaký téma zpracovat poprvé, tak ten čas prostě zaberou no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste si nemysleli, že to je tak, že Ondřej Prosický se prostě probudí ráno, koukne se na hodinky a řekne, no tak mně letí za dvě hodinky letadlo do Trinidadu a Tobaga, jdu na to. Kdepak, půl roku práce.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak začal nám rok 2014. Ondřej Prosický, můj dnešní host, fotograf, který fotí hlavně živou přírodu, má za sebou, řekl bych, dobrý rok, hezké fotografie, hezké workshopy, výstavy a podobně, ale každý rok prostě začíná tím, že si člověk udělá nějaké plány. Jaké máte vy? Kam máte namířeno?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Tak asi to první hmatatelný ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten jih a sever?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Nejdřív budou tropy zase klasicky v zimě, co tady dělat v Praze, že jo, když zase bude tady zima a padat to ošklivý bílý studený, takže já si nedokážu už představit zimu bez toho, aniž bych se podíval zase ke kolibříkům, takže to bude ta cesta s klienty do toho Trinidad a Tobago, což jsou takový ostrůvky kousíček od pevniny jihoamerickýho kontinentu a v podstatě nejsou tam jenom ty kolibříci, v podstatě tam se stýká vlastně jak příroda Karibiku, tak střední a jižní Ameriky, takže je to tam poměrně takový pestrý, na malý ploše hodně druhů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že o Trinidadu a Tobagu víme zatím jenom to, že se občas taky zúčastňuje olympiády a pamatuju se, že jeden reportér mě nadchnul tím, že říkal, právě nastupují Trinidaďané a Tobažané. Tak se s nimi taky určitě potkáte.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě no. To jsou takový dva malinký ostrůvky, který jsou přecpaný životem, takže se tam docela jakoby těším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kromě kolibříků, co tam třeba je za přírodu?

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
To je takový ostrůvky, kde v podstatě si myslím, že zájemců o přírodu se moc nepotká s nějakýma savcema, jo, že to je spíš opravdu asi o těch ptácích, že to je třeba nějakej nadšenej ornitolog fotograf. A pak už je to prostě od papoušků přes nějaký terén na pobřežích, ale je to takový poměrně jakoby pestrý, protože i ta krajina je tam pestrá. Je to poměrně hornatej ostrov s pobřežími a s mokřady, takže jsem na to tak trošičku zvědavej a hrozně se na to těším, protože zase je to jakoby něco jinýho. Mám teda vybraný nějaký témata, který by se daly zpracovat, ale do poslední chvíle člověk nikdy neví, jak to tam nakonec, prostě musí bejt hodně operativní k těm danejm příležitostem, který zrovna budou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak až se potom vrátíte, tak si můžeme zase potkat a popovídat si o tom, které kolibříky jste zase nafotil. Díky.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Určitě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A šťastné cesty, na shledanou.

Ondřej PROSICKÝ, fotograf
--------------------
Díky, rád přijdu, na shle.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio