Ostravský architekt Felix Neumann

Felix Neumann pocházel z ostravské židovské rodiny, spjaté navíc celoživotně s německým jazykem. Dva dostatečné důvody pro to, aby jméno této významné osobnosti – nejen architekta, ale i stavitele, stavebního investora a podnikatele – upadlo za komunistického režimu do zapomnění. Bez přínosu Felixe Neumanna si přitom stavební proměnu Ostravy přelomu 19. a 20. století nelze představit.

Narodil se 10. září 1860 v Radvanicích, dnes součásti Ostravy, jako jedno z osmi dětí majitele pivovaru. Po ukončení reálky v Opavě vystudoval ve Vídni architekturu, v Berlíně techniku a po několikaleté praxi v obou těchto městech se vrátil domů. Na Ostravsku působil nejprve jako stavitel – ve své době jako vůbec první z židovského prostředí, ale prosadil se zde především jako architekt. Felix Neumann od svých 31 do 72 let navrhl téměř 50 různorodých budov – především obytných domů, vil, nájemních, kancelářských a obchodních objektů. S Neumannovými návrhy je však také spjat ostravský obchodní dům RIX, dva hotely, kavárny a škola, ale třeba také chemická laboratoř ostravské koksovny či ředitelství Vítkovických kamenouhelných dolů.

Historici architektury soudí, že Felix Neumann přispěl k přerodu někdejší provinční Moravské Ostravy ve velkoměsto. V jeho dílech upozorňují na přítomnost tehdy módní historizující architektury – prvky neobaroka a neorenesance, ale především secese. Ta v Neumannově architektonickém pojetí významně ovlivnila nejen podobu hlavního ostravského náměstí, ale celého městského centra.

Ke škodě Neumannova díla nemalá část jím projektovaných budov již neexistuje v důsledku války i poválečného zanedbání a demolic. Takový osud potkal i jeho Německý dům, reprezentativní spolkovou a divadelní budovu z roku 1895, poškozenou v srpnu 1944 bombardováním. K zániku však byla odsouzena především kvůli svému názvu jako odplata vítězů. Rok po skončení války museli Německý dům rozebrat sami ostravští Němci.

A neexistuje již ani dvoupatrová vítkovická synagoga z roku 1911 s dvěma věžemi, jediná Neumannova sakrální stavba. Tu pro změnu ještě za Neumannova života vypálili v květnu 1939 nacisté.

Felix Neumann se nikdy neoženil, děti neměl. Až jako nečekaný odkaz proto působí jeho poslední stavba z roku 1932. Stal se jí židovský starobinec a sirotčinec s 33 lůžky, jak se pravilo „k zaopatření židovských chudých“. I ten však s počátkem války pozbyl svého účelu.

Felix Neumann byl v této zlé době naštěstí alespoň ušetřen deportace do koncentračního tábora Terezín. Krátce před ní 5. června 1942 ve svých 82 letech zemřel.