Ota Jirák - herec
31. prosinec 2014
Herce, komika, malíře a dokonce velkovévodu ostrova svaté Anny - Otu Jirák pozval do Tandemu Jan Rosák. Promluvil o své originální monarchii, o herectví - s humorem jemu vlastním.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vysíláme silvestrovský Tandem, takže vám silvestrovský dobrý den přeje Jan Rosák. Dovolte mi na úvod seznámit vás s velkovévodstvím Ostrova svaté Anny, oficiální zkratkou je VOSA. Je to vnitrozemský stát ve střední Evropě sousedící s Českou republikou, a to ze všech stran, tedy zatím. Velkovévodství vzniklo jako přímý nástupce a dědic původních keltských obyvatel naší vlasti, je to jednotná monarchie založená na úctě ke šlechtě a úředníkům. Podle ústavy z roku 2006 je výkonná moc soustředěna v rukou velkovévody, jehož oficiální titul zní Jeho blaholibost a posvícenost, v době státních svátků i uvytrženost. Velkovévoda je nejen doživotní, ale taky nafurt, to znamená i když už nežije. A není ním nikdo jiný než host Tandemu, herec Ota Jirák, takže tě vítám.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Hezký uvítání, to je fakt hold.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mám pravdu, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Máš pravdu, máš pravdu, je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno, co jsem řekl, sedí, no.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dokonce myslím, že už je tlak ze strany mejch podanejch, abych kandidoval do dalších voleb do vlády a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, myslíš do Vlády jako České republiky.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, protože Český republiky, no, my takhle, my ve svých stanovách máme, že považujem zbytek světa za kondominium, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, prosím tě, k tomu se určitě dneska taky dostaneme, protože to je moc hezké téma, ovšem vaše osvícenost ví, jak to v rádiu chodí, nepřekvapí tě určitě chvilka hudby, ale možná, že naše posluchače ta chvilka hudby trošku překvapí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, přátelé, tuhle tu písničku zpíval Pták Čau, jinak teda Ota Jirák a mám tu radost, že ji zpíval k mé potěše tehdy, když jsme spolu dělávali Studio Rosa a doufám, že potěšil i vás, protože mě určitě. Ale zatímco já už pro děti dlouho nevysílám, tak Ota ano. To už je opravdu tak strašně dávno, že ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já už si to skoro nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No že vysíláš pro několik generací už, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, to říkáme s Jirkou Lábusem vždycky, že už jsme jich hodně stačili zkazit těch generací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že potěšit. Kolik to je let?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
33 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
33 let, je to možný?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To je strašný, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A za tu dobu teda jako jste odvysílali opravdu drahně studií, myslím si, že jste natočili i spoustu různých kazet, desek a tak.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To jo, to jsme natočili. Já jsem nabručel několik takovejch, já mám takovej dar od přírody a sice zpívám trochu falešně, ale zato neudržím rytmus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak v týhle tý písničce to bylo docela skvělý.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale jako v této stylizaci a v tamtý stylizaci, že jo, tak to se leccos schová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když už jsme u toho, tvým údělem je neustále se stylizovat, ale zase když na tebe člověk přijde normálně do divadla, třeba do Mladý Boleslavi, no tak hraješ jako za Otu Jiráka, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak jo, nebo zrovna za toho, koho hraju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, no jasně, no. Nepůsobí ti to jako problémy nějaký?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nevyžadujou to po tobě jaksi diváci, aby si jim něco řekl jako /nesrozumitelné/?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, to spíš, to spíš v krámě po mně chtěj, abych se nějak pitvořil. Jednou mi dokonce paní trafikantka odmítla vrátit peníze za koupený cigarety, dokaď jí neřeknu, jestli můj syn bude chodit. Já jsem říkal, paní, ale já mám akorát dceru a ta chodí dobře už 33 let, no a ona se ještě urazila, že si z ní dělám srandu. Pak mi teprv došlo, že mě považuje za doktora Pantoflíčka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Z Růžovky. Tak jsem jí řek, že to nevím, no ale nakonec mi je vrátila teda ty peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty to máš ještě takhle na týhle frontě rozjetý, samozřejmě jako doktor.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jako doktor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je syndrom doktora Štrosmajera.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Taky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, no, no, no, no, po kterým chtěli léčit. Ty nemáš to jednoduchý. Ale já jsem si někde přečetl, a proto se taky ptám na všechny tyhle věci, že za tu dobu u divadla, a že to děláš už 40 let vlastně, nebo možná přes.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Přes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že si se začal cejtit takovej oddivadelněnej, což se mi teda jednak líbilo a jednak mě zarazilo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To je pravda. To je pravda. To je termín kolegy Porkyho a mně se zalíbil, protože mně to tak přišlo, že už se tak skutečně cejtím. Já totiž jako kantrdas, čerstvej absolvent jsem chytil první kšeft v televizi, a to bylo ještě v Besedě, z Besedy se ještě vysílalo, a tam jsem měl takovou tu klasiku jako dvě věty mezi dveřma jsem řekl a odešel, a páč v tam tý Besedě byly takový stísněný poměry, tak jsem byl v šatně s takovýma šajbama, jako byl pan Holý, Řanda a tyhle ty frajeři, jo, který tehdá byli daleko mladší, než já dneska, že jo, v tý době. A pan Holý tam chodil takhle s rukama za zádama a říkal, kluci, mě už to divadlo tak, no je Silvestr, můžu si dovolit ho citovat skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Písknout můžeš, no.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak mě to divadlo už tak ..., a oni mu všichni přitakávali tak horlivě a já jsem si říkal, kecaj, dědkové, takový role, oni jdou z role do role, já tady mám - paní, nesu vám psaní a jsem z toho úplně namydlenej, že jo, a oni tohle to. Hochu, ale já už jim posledních 10 let dost rozuměl. Víš, já jsem stál za tím jevištěm a říkal jsem si, kdyby ty ubohý lidi věděli, jak mě to nebaví, jak se na to netěším. A pak jsem tam vlítl a legrace a všechno hezký, pak jsem si tam zase sedl a truchlil jsem nad kafem, že jo. A je to, já myslím, že po 40 letech praxe v oboru to přestane bavit i gynekologa.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je Silvestr, a to se po každém hostu, který přijde do rádia, potažmo do televize nebo někam jinam na besedu, žádá, aby byl třeskutě veselý, vtipný, aby kolem sebe střílel vtipy, ale já si myslím, že to není třeba jaksi za každou cenu jaksi hrotit, takže já si s Otou Jirákem, mým dnešním silvestrovským hostem v Tandemu, budu povídat i o takových normálních věcech, jako třeba jako, no bilancovat, no tak skoro, no, dejme tomu. Oto, ty jsi toho opravdu za těch 40 let nebo víc než 40 let u divadla stihnul hodně. Za svůj život, kdy jsi divadlo nedělal, ještě víc, ale je, prosím tě, něco, co by si ještě stihnout chtěl a co se ti ještě nepovedlo třeba si uskutečnit? Nějakej sen takovej.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Co bych stihnout chtěl, no, jeden velkej sen mám, čím jsem starší a víc na mě dotírá ta tělesnost, jo, takový ty klouby a všechny ty věci, který dřív člověk nevěděl, že má vůbec, tak mám jeden takovej velkej sen, kterej, doufám, prožiju, a to je, že bych usnul a už se nevzbudil, jako tak aby to nebolelo prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nadechnul ses k takovým velkým věcem, pak taková bomba, tos mě teda zklamal trošku.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jako doufám, že bych, toho bych chtěl dosáhnout jako ve vrcholu úplným, no ale do tý doby bych rád zvládnul ještě nějaký věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? A myslíš i třeba na divadle nebo jaksi v kumštu? V malování třeba.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak nedej bože, nedej bože třeba i v tom jako, ale teď se možná rouhám, protože spousta kolegů, jako pan Lipský a všichni tyhlencty, který prostě toužej umřít na jevišti, tak to já chci v posteli v klidu, jo, teda. Ale tím to nesnižuju nikterak tu jejich vůli k tomu hraní a tu touhu po tom a tu lásku k tomu. To prostě se tak někomu přidaří, že jo, někdo to vydrží dlouho s tím entuziasmem, mně najednou začlo vadit to, že to je takový nesvobodný, že do toho každej kecá, všichni říkaj, nejlíp to řekla naše kostymérka v Boleslavi v divadle, když jsme jeli někam asi 5 hodin na zájezd, kde jsme odehráli tříhodinový představení, splavený jsme to sundali a šli jsme se trošku narkotizovat před zpáteční cestou, tak ona říkala, no jo, no, to vy přijedete, uděláte to svý tramtadamtá a jdete, že jo. Já abych to uklízela a věšela na věšáky a tohle, takže najednou mě začalo trápit, že jsem celej život dělal tramtadamta, viď. A nene ani tak trápit, ale jako přišlo z toho takový trošku rozčarování. No tak že bych chtěl udělat ještě něco takovýho, aby po člověku něco zůstalo, víš, jak každej má takovou touhu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Počkej, jako co třeba?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak nemusel bych zrovna zapálit naší chalupu, to ne, to chraň pánbů, takový /nesrozumitelné/ touhy nemám, ale já nevím, něco ještě napsat nebo namalovat, tak maloval jsem celej život, teď jsem se těšil, jak na důchod se do toho vrhnu, no tak mám rozmalovanejch 5 obrazů, ještě jsem ani jeden nedodělal, že jo, rozepsanejch asi 5 povídek, ani jedna nedopsaná, takže nějak se nemůžu soustředit, víš, na starý kolena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co takhle ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Když konečně člověk má čas, tak už není to soustředění, už ty múzy ho tak neoblizujou a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, počkej, počkej, já myslím, že brzdi, já si myslím, že ty máš docela jaksi ambice na to, máš jednak humor, umíš psát, umíš kreslit, co takhle nějakou knížku větší?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jestli se mi to udaří, byl bych tomu rád. Rád bych konečně, aby mě něco takovýho popadlo, abych jenom neseděl a nezíral tupě do toho a nečekal na ten slavnej konec, až zakokrhám a nebude to oheň, a abych myslel taky na něco jinýho. Jo, to bych, to bych si přál. No tak to je takový to přání, který by ještě do toho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už vidím, jak pudu, přijdu do knihkupectví na Václaváku a tam bude v čele těch novinek taková strašně tlustá knížka a ta se bude jmenovat Ota Jirák: Můj pomník.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ota Jirák má tu výhodu, nebo výhodu, no prostě splnilo se mu to, že se ještě za svého života stal vlastně legendou, i když vlastně hlavně ta figura, do které se vtělil, protože co si budeme povídat, Jů a Hele jsou opravdu dětští hrdinové takoví, že je mají děti vylepeny ve svých komůrkách nad svými postýlkami a tak, poslouchají je a koukají se na ně, ovšem, Oto, mě teď zajímá trošku něco jinýho, protože my jsme tak zhruba, jsme vrstevníci téměř, jo, plus minus, a já přesně tak vím asi, protože už jsem o tom dost přemejšlel taky i díky svým hostům, kdo byl můj dětskej hrdina, když jsem já byl takhle malej. Kdo byl tvůj?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Můj dětskej hrdina, když jsem byl takhle malej, Timur a jeho parta, že jo, to jsme měli povinný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho si odškrtávám, protože toho má taky.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, já jsem měl, já jsem měl takový zvláštní. My jsme třeba jezdili k tetě na Malou Skálu a jezdili jsme do Železnýho Brodu a tam v záložně měli muzeum takový v patře a protože s tím krajem byl spjatej taky malíř Panuška, tak tam měli jeho obrazy, a to byl velkej hrdina mýho, mýho dětství. Tam byl, jmenovalo se to Svědomí a byl tam úhlem, pastelem, tam byl úhel, jenom strom, takovej les jako nastíněnej a vepředu u toho stromu sedělo takový něco hubený, dlouhý, s takovýma velkejma svítícíma vočima, který takhle čuměly, a jmenovalo se to Svědomí, tak to byl takovej hrdina mýho dětství. Tam jsme museli, kdykoliv jsme jeli za tetou na Malou Skálu, tak tam jsem musel, a toho jsem miloval a maloval jsem si ho a hledal jsem ho v lese pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To svědomí.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Kde ho uvidím, no, bubáka. Tehdá mi ještě svědomí nic neříkalo, že jo, to jsem byl dítě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to bubák tehdy.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Byl to bubák, že jo, svědomí jsem měl čistý tehdá. A pak jsem po letech, to už byla, dcerka Terka už byla taková jako vnímavá, že už by tohle to taky viděla, tak jsme zajeli do Železnýho Brodu do toho muzea, do záložny a koukám, a tam už bylo všechno možný, akorát ty obrazy byly takový prořídlý a tohle, tak jsem říkal, tý paní průvodkyni jsem říkal, prosím vás, tady viselo přece od Panušky Svědomí, to byl tahák mýho dětství, na to jsem musel, to jsem musel jednou za rok minimálně vidět, kde to je? A vůbec tady byla spousta obrazů. Ona říká, no vona tady byla taková soudružka starostka, která vždycky, když přijela nějaká sovětská delegace, tak je sem vzala a nějakej obraz jim dala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíšmarjá.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Takže vona mý Svědomí dala nějakýmu úředníkovi z nějakýho kolchozu, bůhví vodkaď a mý svědomí už putuje někde po světě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, má to jednu výhodu, že v bývalým Sovětským svazu má konečně svědomí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně že i dneska zahrajeme našemu hostovi, dnes tedy Otovi Jirákovi, písničku, kterou má rád, kterou rád poslouchá, která mu dělá radost nebo mu třeba někdy udělala radost a ty máš, viď, zrovna na tuhle tu písničku hezkou vzpomínku, že jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dělá mi radost, já mám na ní hezkou vzpomínku, poněvadž jsem jí slyšel, in natura od autora slyšet, slyšel tadyhle v tom v pakultu a je to nehynoucí zážitek a ta písnička mě odjakživa, i když jsem ještě nevěděl, kdo je Bobby McFerrin a že jí složil zrovna von, a tak mě naplňovala vopravdu dobrou náladou, jo, tak když jsem začal s takovýma funerálníma kydama tady, tak teď bych to moh trochu nahradit, vynahradit něčím optimističtějším, takže kdybych si moh přát, tak bych si dal Don´t Worry, Be Happy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nu, tak samozřejmě, už je splněno, už se zakládá píseň a za chviličku jí uslyšíme, ale naplňuje to vyloženě tvůj životní pocit? Jako že seš takovej optimista, i když si tady před chvilkou jaksi ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale to je všechno optimistický, co jsem říkal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? I to, že by si rád už jaksi si si zdřímnul navždy?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já jsem neřek že už.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, ty ne už.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ty ses mě ptal, co bych si tak ještě přál, že jo, jako stihnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl hodně velkej nějakej výhled, jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak nevím, jak dalekej. No hlavně aby to fakt nebolelo a bylo to takhle v klidu ve spaní, jo, to může přijít třeba i zejtra, to člověk nesmí vědět, kdy to přijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to tvůj pocit teda Don´t Worry, Be Happy.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Don´t Worry, Be Happy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A šíříš to kolem sebe taky, jako navádíš ty lidi?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já aspoň doufám. Já aspoň doufám. I když teda pravda, paní doktorce jsem tuhle řek, když mě nutila v takovým tom podzimním šedivým odporným počasí do takovejch hodinovejch až dvouhodinovejch procházek, tak jsem říkal, těžký, paní doktorko, těžký, vždyť každá z těch holejch větví člověka svádí, aby si hodil mašli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak můžu ti říct jeden doktorskej? K doktorovi, kamarádovi přijde roztržitej kamarád taky, matematik a ten ho vítá - nazdar, Ládíčku, čau. Bětuško, prosím vás, teď chviličku nebudu brát pacienty, kafíčko si dáš? No to víš že jo. Tak jde ... No, ale tak to víš a tak. A povídají si asi tak hodinu a půl a najednou ten doktor koukne na hodinky a říká, čéče, už je trošičku pozdě, já musím zase vzít nějaký pacienty. Ne že bych tě vyhazoval, ale hele, pozdravuj doma, prosím tě. A ten muž je na odchodu, votočí se, zarazí a říká - Ježíši Kriste, kvůli tomu jsem tady, žena leží na koberci a chroptí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dozněla píseň, kterou si přál Ota Jirák, aby mu udělala radost, já věřím, že se trefila i do vašeho vkusu a taky třeba nálady, ale to, co si teď budu s Otou povídat, tak to bude pro mnohé z vás asi úplně nóvum, i když tu písničku jste nepochybně někdy slyšeli. Protože já jsem to tady už na začátku tak nadhodil, Ota je opravdu velkovévodou velkovévodství Ostrova svaté Anny, promiň, prosím tě, proč zrovna Ostrova svaté Anny, mě teď řekni.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, Ostrov svaté Anny, to je, vono je to tam u nás, to je v kraji, to je takovej, to dno druhohorního moře, jak se to táhne taková ta pískovcová deska až Bezděz, Ještěd a taková ta planina, Doubská pahorkatina a tam, a to je Ostrov svaté Anny ze Sibylina proroctví, kterej při další potopě světa zůstane nad vodou, takže já už jsem povýšil pivovar v klášteře na přístav a odtamtaď se bude jezdit loďmo na Vyšehrad, na Hradčany a na Letnou, co bude čumět takhle z Prahy ještě nad vodou, že jo, tak tam budeme jezdit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím tě, ty to máš takhle výškově, výškově jako změřený, jako že.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To máme, to je jako, hele, Sibyla nebyla žádná tadlencta, že jo, ta věděla, co říká. No takže to zůstane nad vodou, no, a my tam jako tomu velíme, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak veliký území ovládáš, prosím tě?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jak ti říkám, kondominium to je, že jo, tam nezáleží, tam celej svět se připojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, ale zatím ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Počítám, že už požádalo hodně obcí o připojení, takže už jsme je připojili, dokonce teď už mám rozjednáno, už mně kamarádi sehnali právníka přes mezinárodní a historický právo, tak už mi sepisuje petici, protože když jsme hráli kdysi v Dánsku, tak jsem zjistil, že jsme ještě de facto poddaný dánskýho krále, ještě přes Dagmaru, starou královnu, takže já po nich buď budu chtít tribuce nějaký za tu dobu tý okupace, aby nám něco vrátili, anebo dobrovolný připojení, anebo to přikrejem sňatkem, takže oni mají ještě jednu volnou dceru a náš ministr inseminace by byl taky volnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, já už jsem se lekl, že ty se budeš ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ne, ne, že ministr inseminace. U nás totiž musí každej dospělej chlap bejt ministr, aby se to nehádalo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, prosím tě, to jsem se zrovna chtěl zeptat, jaká je struktura toho, tý samosprávy tam, jako tý vlády. Ty seš teda jako ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No ne samosprávy, jaká samospráva? My jsme tvrdá autokracie, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ty seš autokrat, dobře.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ano, já jsem autokrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty seš takovej, ty seš ten velkovévoda a co máš pod sebou teda?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Co mám pod sebou? No tak takový stádečko šlechty, do který se povyšuje za zásluhy, jo, ale je zajímavý, že jsou radši popravovaný než povyšovaný mí podaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, protože poprava je stětí na vlastní útraty v místním lokále, to je 10 panáků, z čehož desátej díl přináleží katu. Kat u nás nesedí nikde stranou, ten sedí v čele společnosti, protože to je očista společnosti, kat, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, no, ano.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Čistí společnost, no a za to, když je povýšenej, tak musí teda vkleče, což třeba u 83letejch podanejch občas dělá potíže to pokleknutí, ale horší je, že musí zaplatit všem přítomnejm ministrům panáka, tak to přijde dráž než poprava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale když říkáš, že každej, kdekdo je ministrem.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ministrem jo, tak za ministra se tolik neplatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, aha.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale za povýšení do šlechtického stavu se platí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A máš ministry pro všechno teda.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ministr, do toho se nepovyšuje, to musí bejt každej dospělej muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on může si vybrat svůj resort.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Může si vybrat, ale já mu ho musím schválit nebo mu popřípadě přidělím jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A máš nějaký zvláštní ministerstvo taky?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale jo, jsou tam ministerstvo uzení, máme ministra, s odpuštěním, nenaplnitelných latrín, no on kopal studnu sám vlastnoručně a měl tam takovej ten hupcuk, tak si tam vždycky dovalil, skruže si spouštěl a když byl v 15 metrech, tak mu v 7 metrech jedna skruž praskla, takže z toho vylít tak tak, nic se mu nestalo, nezasypalo se to celý a pak přijeli hydrogeologové a zjistili, že kdyby kopal ještě 2 metry, že byl na vodě, jo, jenže tam už nikdo nevleze teď. No tak jsem mu říkal, ať si na to postaví kadibudku a to je nenaplnitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Když to je 17 metrů, když si vezmeš, že to má tak metr a něco v průměru, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To může udělat veřejný záchodky pro celý velkovévodství.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě, no. Mimochodem, víš co je vůbec ten nejvrcholnější vlasteneckej čin, co si můžeš, čeho se můžeš dopustit? Bejt sťatej na Staroměstským náměstí.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo, viď? To tě ještě možná čeká.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No to bysme si mohli zkusit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bysme si mohli někdy zkusit.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Hele, v kolik tady končíš?
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal, Ota Jirák, velkovévoda velkovévodství Ostrova svaté Anny, a teď samozřejmě především pro veřejnost herec, protože velkovévodou se stává, když přijede akorát, nebo ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, že když přijedu domů, no ono je to tak, že pokud se sejdou tři ministři v nějaký osvěžovně, tak už je ta vesnice považovaná za hlavní město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Takže my můžeme mít několik hlavních měst najednou, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přijedete tři ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dokonce stačí, když sedím v tý hospodě já jako velkovévoda, no, moje blaholibost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přijedete, co když přijedete do Prahy třeba?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak je Praha hlavní město velkovévodství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle máte takhle putovní, to je úžasný.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je bezvadný.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
A proto taky mě nutí podaný, abych šel do voleb za velkovévodství, protože my to máme zařízený tak, že sice je to jako u nás, že občané od státu toho moc čekat nemůžou, jo, ale zato u nás ve velkovévodství se neplatěj daně. Tady daně platíš a taky nemůžeš nic čekat, že jo, kdežto tam se daně neplatěj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, já nepochybuju, že si byl určitě oslovenej, už vzhledem k tomu, že takováhle věc se dá brát skoro vážně, že si byl oslovenej možná i nějakou jaksi stranou na nějaký kandidování. Nezkoušel to na tebe někdo?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ne, ne, zatím ne, zaplaťpánbůh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co kdyby se to, co kdyby se to stalo? Vzal bys to?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, chraň pánbůh, já jsem slušnej člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte vy, prosím tě, kromě toho Dánska, teď myslím vy jako velkovévodství, nějaký vztahy se zahraničím?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No rozhodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako oficiální myslím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No my, ty kondominia musej pěstovat kondomy na kondomovnicích a odvádět desátky ještě, takže je to, s tím jsme provázaný hospodářsky, takhle jsme provázaný s celým světem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili obchodujete čile se zahraničím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ano, ano, ano, ano, diplomaticky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vyvážíte?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My vyvážíme dobrou náladu občas, když přebejvá, což se stává nezřídka, to vyvážíme, no a pak vyvážíme částečně i svý obyvatelstvo, že jo, když někam vyjedou, tak už jsou tam emisarama, my máme dokonce k tý dánský otázce, tak my máme místodržící leckde, tak my máme místodržícího v Kanadě, to je jeden architekt Čech, a protože Kanaďani většinou dělají tyhle emisary mezinárodní při důležitejch věcech, no tak on nám to poveze do toho Dánska, do tý Kodaně nám poveze tuhle tu petici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, aha.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak my jako se světem se nemažem moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My ho berem, jakože je to jeden celek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Končí nám rok 2014, končí samozřejmě nám všem, i mému hostovi Otovi Jirákovi. Prosím tě, Oto, co tě čeká teď v tomhle tom novým roce konkrétně?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jo, to kdybych já věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem teď měl trošičku na mysli práci nebo nějaká hezká zábava.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jo, tak práce bude pokračovat, jak pokračuje, doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co v divadle?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
V divadle nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už konec. Opravdu si to zapích.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Oddivadelnost mě opravdu přepadla tak, že v divadle nekonám. Všichni mi říkali, tobě se bude stejskat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No mně se stejská po nich, ale po divadle ne, teda musím říct. Je to rouhání asi, ale nestejská se mi po divadle jako takovým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej mladej kluk a on takhle zapíchne divadlo, takovej talent.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jo, viď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mluvím pořád o tobě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jo, já jsem se, celkem mě to ani nepřekvapilo. Když koukám na mladýho kluka naproti sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My jsme furt stejně mladý. Co mě čeká, nevím a vono je to lepší nevědět, co člověka čeká, protože s tím, co přichází většinou, to není zase tak růžový, že jo, takže proč se těšit, nechat se překvapit. Je lepší se nechat překvapit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem si vzpomněl, když si říkal mladej kluk, mladej kluk, když jsme byli opravdu mladí, tak ty jsi tenkrát už měl takový spády k tomu jednání s tím zahraničím. Vzpomínám si, jak jsme se jednou trošičku pískli u nás doma, naproti byla rezidence amerického vyslance a ty ses tam vydal, aby si od nich žádal cigarety, od amerického vyslance.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
A dostal jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dostal. Tak dneska jsme tě tedy poctili aspoň šiškou vody, ten zbytek si určitě dáš na zdraví a samozřejmě zdar velkovévodství svaté Anny u vás v hospůdce.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To rozhodně, to rozhodně, to si dám. A chtěl bych všem posluchačům doporučit, aby si do novýho roku udělali jenom jediný předsevzetí, že si žádný předsevzetí dělat nebudou. Pak můžou bejt jenom těžce zklamaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je hezký poselství od Oty Jiráka na Silvestra. Mějte se moc pěkně a na shledanou. Oto, tobě taky všecko dobrý, zdraví.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tobě též a vám taky.
Spustit audio
--------------------
Vysíláme silvestrovský Tandem, takže vám silvestrovský dobrý den přeje Jan Rosák. Dovolte mi na úvod seznámit vás s velkovévodstvím Ostrova svaté Anny, oficiální zkratkou je VOSA. Je to vnitrozemský stát ve střední Evropě sousedící s Českou republikou, a to ze všech stran, tedy zatím. Velkovévodství vzniklo jako přímý nástupce a dědic původních keltských obyvatel naší vlasti, je to jednotná monarchie založená na úctě ke šlechtě a úředníkům. Podle ústavy z roku 2006 je výkonná moc soustředěna v rukou velkovévody, jehož oficiální titul zní Jeho blaholibost a posvícenost, v době státních svátků i uvytrženost. Velkovévoda je nejen doživotní, ale taky nafurt, to znamená i když už nežije. A není ním nikdo jiný než host Tandemu, herec Ota Jirák, takže tě vítám.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Hezký uvítání, to je fakt hold.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A mám pravdu, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Máš pravdu, máš pravdu, je to tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Všechno, co jsem řekl, sedí, no.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dokonce myslím, že už je tlak ze strany mejch podanejch, abych kandidoval do dalších voleb do vlády a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, myslíš do Vlády jako České republiky.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, protože Český republiky, no, my takhle, my ve svých stanovách máme, že považujem zbytek světa za kondominium, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, prosím tě, k tomu se určitě dneska taky dostaneme, protože to je moc hezké téma, ovšem vaše osvícenost ví, jak to v rádiu chodí, nepřekvapí tě určitě chvilka hudby, ale možná, že naše posluchače ta chvilka hudby trošku překvapí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, přátelé, tuhle tu písničku zpíval Pták Čau, jinak teda Ota Jirák a mám tu radost, že ji zpíval k mé potěše tehdy, když jsme spolu dělávali Studio Rosa a doufám, že potěšil i vás, protože mě určitě. Ale zatímco já už pro děti dlouho nevysílám, tak Ota ano. To už je opravdu tak strašně dávno, že ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já už si to skoro nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No že vysíláš pro několik generací už, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, to říkáme s Jirkou Lábusem vždycky, že už jsme jich hodně stačili zkazit těch generací.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že potěšit. Kolik to je let?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
33 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
33 let, je to možný?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To je strašný, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A za tu dobu teda jako jste odvysílali opravdu drahně studií, myslím si, že jste natočili i spoustu různých kazet, desek a tak.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To jo, to jsme natočili. Já jsem nabručel několik takovejch, já mám takovej dar od přírody a sice zpívám trochu falešně, ale zato neudržím rytmus.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak v týhle tý písničce to bylo docela skvělý.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale jako v této stylizaci a v tamtý stylizaci, že jo, tak to se leccos schová.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, když už jsme u toho, tvým údělem je neustále se stylizovat, ale zase když na tebe člověk přijde normálně do divadla, třeba do Mladý Boleslavi, no tak hraješ jako za Otu Jiráka, viď?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, tak jo, nebo zrovna za toho, koho hraju, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, no jasně, no. Nepůsobí ti to jako problémy nějaký?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nevyžadujou to po tobě jaksi diváci, aby si jim něco řekl jako /nesrozumitelné/?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, to spíš, to spíš v krámě po mně chtěj, abych se nějak pitvořil. Jednou mi dokonce paní trafikantka odmítla vrátit peníze za koupený cigarety, dokaď jí neřeknu, jestli můj syn bude chodit. Já jsem říkal, paní, ale já mám akorát dceru a ta chodí dobře už 33 let, no a ona se ještě urazila, že si z ní dělám srandu. Pak mi teprv došlo, že mě považuje za doktora Pantoflíčka.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Z Růžovky. Tak jsem jí řek, že to nevím, no ale nakonec mi je vrátila teda ty peníze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty to máš ještě takhle na týhle frontě rozjetý, samozřejmě jako doktor.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jako doktor.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je syndrom doktora Štrosmajera.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Taky, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, no, no, no, no, po kterým chtěli léčit. Ty nemáš to jednoduchý. Ale já jsem si někde přečetl, a proto se taky ptám na všechny tyhle věci, že za tu dobu u divadla, a že to děláš už 40 let vlastně, nebo možná přes.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Přes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že si se začal cejtit takovej oddivadelněnej, což se mi teda jednak líbilo a jednak mě zarazilo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To je pravda. To je pravda. To je termín kolegy Porkyho a mně se zalíbil, protože mně to tak přišlo, že už se tak skutečně cejtím. Já totiž jako kantrdas, čerstvej absolvent jsem chytil první kšeft v televizi, a to bylo ještě v Besedě, z Besedy se ještě vysílalo, a tam jsem měl takovou tu klasiku jako dvě věty mezi dveřma jsem řekl a odešel, a páč v tam tý Besedě byly takový stísněný poměry, tak jsem byl v šatně s takovýma šajbama, jako byl pan Holý, Řanda a tyhle ty frajeři, jo, který tehdá byli daleko mladší, než já dneska, že jo, v tý době. A pan Holý tam chodil takhle s rukama za zádama a říkal, kluci, mě už to divadlo tak, no je Silvestr, můžu si dovolit ho citovat skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Písknout můžeš, no.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak mě to divadlo už tak ..., a oni mu všichni přitakávali tak horlivě a já jsem si říkal, kecaj, dědkové, takový role, oni jdou z role do role, já tady mám - paní, nesu vám psaní a jsem z toho úplně namydlenej, že jo, a oni tohle to. Hochu, ale já už jim posledních 10 let dost rozuměl. Víš, já jsem stál za tím jevištěm a říkal jsem si, kdyby ty ubohý lidi věděli, jak mě to nebaví, jak se na to netěším. A pak jsem tam vlítl a legrace a všechno hezký, pak jsem si tam zase sedl a truchlil jsem nad kafem, že jo. A je to, já myslím, že po 40 letech praxe v oboru to přestane bavit i gynekologa.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je Silvestr, a to se po každém hostu, který přijde do rádia, potažmo do televize nebo někam jinam na besedu, žádá, aby byl třeskutě veselý, vtipný, aby kolem sebe střílel vtipy, ale já si myslím, že to není třeba jaksi za každou cenu jaksi hrotit, takže já si s Otou Jirákem, mým dnešním silvestrovským hostem v Tandemu, budu povídat i o takových normálních věcech, jako třeba jako, no bilancovat, no tak skoro, no, dejme tomu. Oto, ty jsi toho opravdu za těch 40 let nebo víc než 40 let u divadla stihnul hodně. Za svůj život, kdy jsi divadlo nedělal, ještě víc, ale je, prosím tě, něco, co by si ještě stihnout chtěl a co se ti ještě nepovedlo třeba si uskutečnit? Nějakej sen takovej.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Co bych stihnout chtěl, no, jeden velkej sen mám, čím jsem starší a víc na mě dotírá ta tělesnost, jo, takový ty klouby a všechny ty věci, který dřív člověk nevěděl, že má vůbec, tak mám jeden takovej velkej sen, kterej, doufám, prožiju, a to je, že bych usnul a už se nevzbudil, jako tak aby to nebolelo prostě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nadechnul ses k takovým velkým věcem, pak taková bomba, tos mě teda zklamal trošku.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jako doufám, že bych, toho bych chtěl dosáhnout jako ve vrcholu úplným, no ale do tý doby bych rád zvládnul ještě nějaký věci.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? A myslíš i třeba na divadle nebo jaksi v kumštu? V malování třeba.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak nedej bože, nedej bože třeba i v tom jako, ale teď se možná rouhám, protože spousta kolegů, jako pan Lipský a všichni tyhlencty, který prostě toužej umřít na jevišti, tak to já chci v posteli v klidu, jo, teda. Ale tím to nesnižuju nikterak tu jejich vůli k tomu hraní a tu touhu po tom a tu lásku k tomu. To prostě se tak někomu přidaří, že jo, někdo to vydrží dlouho s tím entuziasmem, mně najednou začlo vadit to, že to je takový nesvobodný, že do toho každej kecá, všichni říkaj, nejlíp to řekla naše kostymérka v Boleslavi v divadle, když jsme jeli někam asi 5 hodin na zájezd, kde jsme odehráli tříhodinový představení, splavený jsme to sundali a šli jsme se trošku narkotizovat před zpáteční cestou, tak ona říkala, no jo, no, to vy přijedete, uděláte to svý tramtadamtá a jdete, že jo. Já abych to uklízela a věšela na věšáky a tohle, takže najednou mě začalo trápit, že jsem celej život dělal tramtadamta, viď. A nene ani tak trápit, ale jako přišlo z toho takový trošku rozčarování. No tak že bych chtěl udělat ještě něco takovýho, aby po člověku něco zůstalo, víš, jak každej má takovou touhu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě. Počkej, jako co třeba?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak nemusel bych zrovna zapálit naší chalupu, to ne, to chraň pánbů, takový /nesrozumitelné/ touhy nemám, ale já nevím, něco ještě napsat nebo namalovat, tak maloval jsem celej život, teď jsem se těšil, jak na důchod se do toho vrhnu, no tak mám rozmalovanejch 5 obrazů, ještě jsem ani jeden nedodělal, že jo, rozepsanejch asi 5 povídek, ani jedna nedopsaná, takže nějak se nemůžu soustředit, víš, na starý kolena.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co takhle ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Když konečně člověk má čas, tak už není to soustředění, už ty múzy ho tak neoblizujou a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkej, počkej, počkej, já myslím, že brzdi, já si myslím, že ty máš docela jaksi ambice na to, máš jednak humor, umíš psát, umíš kreslit, co takhle nějakou knížku větší?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, jestli se mi to udaří, byl bych tomu rád. Rád bych konečně, aby mě něco takovýho popadlo, abych jenom neseděl a nezíral tupě do toho a nečekal na ten slavnej konec, až zakokrhám a nebude to oheň, a abych myslel taky na něco jinýho. Jo, to bych, to bych si přál. No tak to je takový to přání, který by ještě do toho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už vidím, jak pudu, přijdu do knihkupectví na Václaváku a tam bude v čele těch novinek taková strašně tlustá knížka a ta se bude jmenovat Ota Jirák: Můj pomník.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ota Jirák má tu výhodu, nebo výhodu, no prostě splnilo se mu to, že se ještě za svého života stal vlastně legendou, i když vlastně hlavně ta figura, do které se vtělil, protože co si budeme povídat, Jů a Hele jsou opravdu dětští hrdinové takoví, že je mají děti vylepeny ve svých komůrkách nad svými postýlkami a tak, poslouchají je a koukají se na ně, ovšem, Oto, mě teď zajímá trošku něco jinýho, protože my jsme tak zhruba, jsme vrstevníci téměř, jo, plus minus, a já přesně tak vím asi, protože už jsem o tom dost přemejšlel taky i díky svým hostům, kdo byl můj dětskej hrdina, když jsem já byl takhle malej. Kdo byl tvůj?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Můj dětskej hrdina, když jsem byl takhle malej, Timur a jeho parta, že jo, to jsme měli povinný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho si odškrtávám, protože toho má taky.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, já jsem měl, já jsem měl takový zvláštní. My jsme třeba jezdili k tetě na Malou Skálu a jezdili jsme do Železnýho Brodu a tam v záložně měli muzeum takový v patře a protože s tím krajem byl spjatej taky malíř Panuška, tak tam měli jeho obrazy, a to byl velkej hrdina mýho, mýho dětství. Tam byl, jmenovalo se to Svědomí a byl tam úhlem, pastelem, tam byl úhel, jenom strom, takovej les jako nastíněnej a vepředu u toho stromu sedělo takový něco hubený, dlouhý, s takovýma velkejma svítícíma vočima, který takhle čuměly, a jmenovalo se to Svědomí, tak to byl takovej hrdina mýho dětství. Tam jsme museli, kdykoliv jsme jeli za tetou na Malou Skálu, tak tam jsem musel, a toho jsem miloval a maloval jsem si ho a hledal jsem ho v lese pořád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To svědomí.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Kde ho uvidím, no, bubáka. Tehdá mi ještě svědomí nic neříkalo, že jo, to jsem byl dítě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to bubák tehdy.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Byl to bubák, že jo, svědomí jsem měl čistý tehdá. A pak jsem po letech, to už byla, dcerka Terka už byla taková jako vnímavá, že už by tohle to taky viděla, tak jsme zajeli do Železnýho Brodu do toho muzea, do záložny a koukám, a tam už bylo všechno možný, akorát ty obrazy byly takový prořídlý a tohle, tak jsem říkal, tý paní průvodkyni jsem říkal, prosím vás, tady viselo přece od Panušky Svědomí, to byl tahák mýho dětství, na to jsem musel, to jsem musel jednou za rok minimálně vidět, kde to je? A vůbec tady byla spousta obrazů. Ona říká, no vona tady byla taková soudružka starostka, která vždycky, když přijela nějaká sovětská delegace, tak je sem vzala a nějakej obraz jim dala.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ježíšmarjá.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Takže vona mý Svědomí dala nějakýmu úředníkovi z nějakýho kolchozu, bůhví vodkaď a mý svědomí už putuje někde po světě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, má to jednu výhodu, že v bývalým Sovětským svazu má konečně svědomí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně že i dneska zahrajeme našemu hostovi, dnes tedy Otovi Jirákovi, písničku, kterou má rád, kterou rád poslouchá, která mu dělá radost nebo mu třeba někdy udělala radost a ty máš, viď, zrovna na tuhle tu písničku hezkou vzpomínku, že jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dělá mi radost, já mám na ní hezkou vzpomínku, poněvadž jsem jí slyšel, in natura od autora slyšet, slyšel tadyhle v tom v pakultu a je to nehynoucí zážitek a ta písnička mě odjakživa, i když jsem ještě nevěděl, kdo je Bobby McFerrin a že jí složil zrovna von, a tak mě naplňovala vopravdu dobrou náladou, jo, tak když jsem začal s takovýma funerálníma kydama tady, tak teď bych to moh trochu nahradit, vynahradit něčím optimističtějším, takže kdybych si moh přát, tak bych si dal Don´t Worry, Be Happy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nu, tak samozřejmě, už je splněno, už se zakládá píseň a za chviličku jí uslyšíme, ale naplňuje to vyloženě tvůj životní pocit? Jako že seš takovej optimista, i když si tady před chvilkou jaksi ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale to je všechno optimistický, co jsem říkal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? I to, že by si rád už jaksi si si zdřímnul navždy?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já jsem neřek že už.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, ty ne už.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ty ses mě ptal, co bych si tak ještě přál, že jo, jako stihnout.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl hodně velkej nějakej výhled, jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak nevím, jak dalekej. No hlavně aby to fakt nebolelo a bylo to takhle v klidu ve spaní, jo, to může přijít třeba i zejtra, to člověk nesmí vědět, kdy to přijde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale je to tvůj pocit teda Don´t Worry, Be Happy.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Don´t Worry, Be Happy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. A šíříš to kolem sebe taky, jako navádíš ty lidi?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Já aspoň doufám. Já aspoň doufám. I když teda pravda, paní doktorce jsem tuhle řek, když mě nutila v takovým tom podzimním šedivým odporným počasí do takovejch hodinovejch až dvouhodinovejch procházek, tak jsem říkal, těžký, paní doktorko, těžký, vždyť každá z těch holejch větví člověka svádí, aby si hodil mašli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak můžu ti říct jeden doktorskej? K doktorovi, kamarádovi přijde roztržitej kamarád taky, matematik a ten ho vítá - nazdar, Ládíčku, čau. Bětuško, prosím vás, teď chviličku nebudu brát pacienty, kafíčko si dáš? No to víš že jo. Tak jde ... No, ale tak to víš a tak. A povídají si asi tak hodinu a půl a najednou ten doktor koukne na hodinky a říká, čéče, už je trošičku pozdě, já musím zase vzít nějaký pacienty. Ne že bych tě vyhazoval, ale hele, pozdravuj doma, prosím tě. A ten muž je na odchodu, votočí se, zarazí a říká - Ježíši Kriste, kvůli tomu jsem tady, žena leží na koberci a chroptí.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dozněla píseň, kterou si přál Ota Jirák, aby mu udělala radost, já věřím, že se trefila i do vašeho vkusu a taky třeba nálady, ale to, co si teď budu s Otou povídat, tak to bude pro mnohé z vás asi úplně nóvum, i když tu písničku jste nepochybně někdy slyšeli. Protože já jsem to tady už na začátku tak nadhodil, Ota je opravdu velkovévodou velkovévodství Ostrova svaté Anny, promiň, prosím tě, proč zrovna Ostrova svaté Anny, mě teď řekni.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, Ostrov svaté Anny, to je, vono je to tam u nás, to je v kraji, to je takovej, to dno druhohorního moře, jak se to táhne taková ta pískovcová deska až Bezděz, Ještěd a taková ta planina, Doubská pahorkatina a tam, a to je Ostrov svaté Anny ze Sibylina proroctví, kterej při další potopě světa zůstane nad vodou, takže já už jsem povýšil pivovar v klášteře na přístav a odtamtaď se bude jezdit loďmo na Vyšehrad, na Hradčany a na Letnou, co bude čumět takhle z Prahy ještě nad vodou, že jo, tak tam budeme jezdit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No prosím tě, ty to máš takhle výškově, výškově jako změřený, jako že.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To máme, to je jako, hele, Sibyla nebyla žádná tadlencta, že jo, ta věděla, co říká. No takže to zůstane nad vodou, no, a my tam jako tomu velíme, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak veliký území ovládáš, prosím tě?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jak ti říkám, kondominium to je, že jo, tam nezáleží, tam celej svět se připojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, ale zatím ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Počítám, že už požádalo hodně obcí o připojení, takže už jsme je připojili, dokonce teď už mám rozjednáno, už mně kamarádi sehnali právníka přes mezinárodní a historický právo, tak už mi sepisuje petici, protože když jsme hráli kdysi v Dánsku, tak jsem zjistil, že jsme ještě de facto poddaný dánskýho krále, ještě přes Dagmaru, starou královnu, takže já po nich buď budu chtít tribuce nějaký za tu dobu tý okupace, aby nám něco vrátili, anebo dobrovolný připojení, anebo to přikrejem sňatkem, takže oni mají ještě jednu volnou dceru a náš ministr inseminace by byl taky volnej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, já už jsem se lekl, že ty se budeš ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ne, ne, že ministr inseminace. U nás totiž musí každej dospělej chlap bejt ministr, aby se to nehádalo, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, prosím tě, to jsem se zrovna chtěl zeptat, jaká je struktura toho, tý samosprávy tam, jako tý vlády. Ty seš teda jako ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No ne samosprávy, jaká samospráva? My jsme tvrdá autokracie, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ty seš autokrat, dobře.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ano, já jsem autokrat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty seš takovej, ty seš ten velkovévoda a co máš pod sebou teda?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Co mám pod sebou? No tak takový stádečko šlechty, do který se povyšuje za zásluhy, jo, ale je zajímavý, že jsou radši popravovaný než povyšovaný mí podaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, protože poprava je stětí na vlastní útraty v místním lokále, to je 10 panáků, z čehož desátej díl přináleží katu. Kat u nás nesedí nikde stranou, ten sedí v čele společnosti, protože to je očista společnosti, kat, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, no, ano.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Čistí společnost, no a za to, když je povýšenej, tak musí teda vkleče, což třeba u 83letejch podanejch občas dělá potíže to pokleknutí, ale horší je, že musí zaplatit všem přítomnejm ministrům panáka, tak to přijde dráž než poprava.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale když říkáš, že každej, kdekdo je ministrem.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ministrem jo, tak za ministra se tolik neplatí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, aha.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale za povýšení do šlechtického stavu se platí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A máš ministry pro všechno teda.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ministr, do toho se nepovyšuje, to musí bejt každej dospělej muž.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on může si vybrat svůj resort.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Může si vybrat, ale já mu ho musím schválit nebo mu popřípadě přidělím jinej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha. A máš nějaký zvláštní ministerstvo taky?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ale jo, jsou tam ministerstvo uzení, máme ministra, s odpuštěním, nenaplnitelných latrín, no on kopal studnu sám vlastnoručně a měl tam takovej ten hupcuk, tak si tam vždycky dovalil, skruže si spouštěl a když byl v 15 metrech, tak mu v 7 metrech jedna skruž praskla, takže z toho vylít tak tak, nic se mu nestalo, nezasypalo se to celý a pak přijeli hydrogeologové a zjistili, že kdyby kopal ještě 2 metry, že byl na vodě, jo, jenže tam už nikdo nevleze teď. No tak jsem mu říkal, ať si na to postaví kadibudku a to je nenaplnitelný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Když to je 17 metrů, když si vezmeš, že to má tak metr a něco v průměru, tak ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To může udělat veřejný záchodky pro celý velkovévodství.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jistě, no. Mimochodem, víš co je vůbec ten nejvrcholnější vlasteneckej čin, co si můžeš, čeho se můžeš dopustit? Bejt sťatej na Staroměstským náměstí.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo, viď? To tě ještě možná čeká.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No to bysme si mohli zkusit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bysme si mohli někdy zkusit.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Hele, v kolik tady končíš?
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jsem říkal, Ota Jirák, velkovévoda velkovévodství Ostrova svaté Anny, a teď samozřejmě především pro veřejnost herec, protože velkovévodou se stává, když přijede akorát, nebo ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No, že když přijedu domů, no ono je to tak, že pokud se sejdou tři ministři v nějaký osvěžovně, tak už je ta vesnice považovaná za hlavní město.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Takže my můžeme mít několik hlavních měst najednou, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přijedete tři ...
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Dokonce stačí, když sedím v tý hospodě já jako velkovévoda, no, moje blaholibost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když přijedete, co když přijedete do Prahy třeba?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No tak je Praha hlavní město velkovévodství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle máte takhle putovní, to je úžasný.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to je bezvadný.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
A proto taky mě nutí podaný, abych šel do voleb za velkovévodství, protože my to máme zařízený tak, že sice je to jako u nás, že občané od státu toho moc čekat nemůžou, jo, ale zato u nás ve velkovévodství se neplatěj daně. Tady daně platíš a taky nemůžeš nic čekat, že jo, kdežto tam se daně neplatěj.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hele, já nepochybuju, že si byl určitě oslovenej, už vzhledem k tomu, že takováhle věc se dá brát skoro vážně, že si byl oslovenej možná i nějakou jaksi stranou na nějaký kandidování. Nezkoušel to na tebe někdo?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, ne, ne, ne, zatím ne, zaplaťpánbůh.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co kdyby se to, co kdyby se to stalo? Vzal bys to?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ne, chraň pánbůh, já jsem slušnej člověk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A máte vy, prosím tě, kromě toho Dánska, teď myslím vy jako velkovévodství, nějaký vztahy se zahraničím?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No rozhodně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako oficiální myslím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No my, ty kondominia musej pěstovat kondomy na kondomovnicích a odvádět desátky ještě, takže je to, s tím jsme provázaný hospodářsky, takhle jsme provázaný s celým světem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili obchodujete čile se zahraničím.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Ano, ano, ano, ano, diplomaticky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A co vyvážíte?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My vyvážíme dobrou náladu občas, když přebejvá, což se stává nezřídka, to vyvážíme, no a pak vyvážíme částečně i svý obyvatelstvo, že jo, když někam vyjedou, tak už jsou tam emisarama, my máme dokonce k tý dánský otázce, tak my máme místodržící leckde, tak my máme místodržícího v Kanadě, to je jeden architekt Čech, a protože Kanaďani většinou dělají tyhle emisary mezinárodní při důležitejch věcech, no tak on nám to poveze do toho Dánska, do tý Kodaně nám poveze tuhle tu petici.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle, aha.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tak my jako se světem se nemažem moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My ho berem, jakože je to jeden celek.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Končí nám rok 2014, končí samozřejmě nám všem, i mému hostovi Otovi Jirákovi. Prosím tě, Oto, co tě čeká teď v tomhle tom novým roce konkrétně?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jo, to kdybych já věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem teď měl trošičku na mysli práci nebo nějaká hezká zábava.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Jo, tak práce bude pokračovat, jak pokračuje, doufám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co v divadle?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
V divadle nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už konec. Opravdu si to zapích.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Oddivadelnost mě opravdu přepadla tak, že v divadle nekonám. Všichni mi říkali, tobě se bude stejskat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a?
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No mně se stejská po nich, ale po divadle ne, teda musím říct. Je to rouhání asi, ale nestejská se mi po divadle jako takovým.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takovej mladej kluk a on takhle zapíchne divadlo, takovej talent.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jo, viď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mluvím pořád o tobě.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
No jo, já jsem se, celkem mě to ani nepřekvapilo. Když koukám na mladýho kluka naproti sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
My jsme furt stejně mladý. Co mě čeká, nevím a vono je to lepší nevědět, co člověka čeká, protože s tím, co přichází většinou, to není zase tak růžový, že jo, takže proč se těšit, nechat se překvapit. Je lepší se nechat překvapit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jsem si vzpomněl, když si říkal mladej kluk, mladej kluk, když jsme byli opravdu mladí, tak ty jsi tenkrát už měl takový spády k tomu jednání s tím zahraničím. Vzpomínám si, jak jsme se jednou trošičku pískli u nás doma, naproti byla rezidence amerického vyslance a ty ses tam vydal, aby si od nich žádal cigarety, od amerického vyslance.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
A dostal jsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A dostal. Tak dneska jsme tě tedy poctili aspoň šiškou vody, ten zbytek si určitě dáš na zdraví a samozřejmě zdar velkovévodství svaté Anny u vás v hospůdce.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
To rozhodně, to rozhodně, to si dám. A chtěl bych všem posluchačům doporučit, aby si do novýho roku udělali jenom jediný předsevzetí, že si žádný předsevzetí dělat nebudou. Pak můžou bejt jenom těžce zklamaný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to je hezký poselství od Oty Jiráka na Silvestra. Mějte se moc pěkně a na shledanou. Oto, tobě taky všecko dobrý, zdraví.
Ota JIRÁK, herec
--------------------
Tobě též a vám taky.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
