Patálie s ozdobami pro Šavuot

5. červen 2011

Šalom alejchem

drejdl|foto:Shutterstock

Na tuto středu a čtvrtek, 6. a 7. den hebrejského měsíce sivan, připadá židovský Svátek týdnů zvaný hebrejsky Šavuot. Podle Bible totiž přesně sedm týdnů dělilo východ Židů z Egypta od následného darování Tóry židovskému národu. Židovská tradice učí, že pod horou Sinaj, z níž sestoupil prorok Mojžíš s Božím učením, se pásla stáda ovcí. To spolu s připomínkou první sklizně, k níž svátek Šavuot rovněž odkazuje, stojí za tradiční zvyklostí zdobit v tuto dobu synagogy a židovské domy zelení, nejčastěji listím. Jak to však v době mezi dvěma světovými válkami také mohlo se zdobením dopadnout, to se dozvíte z úryvku z knihy „Strakoničtí souvěrci“ Roberta Ehrmanna.

Jednou, bezprostředně před Šavuot, povídá maminka:

„Jdi k Hofmanovům do zahrady a přines Ňáké listí, abysme ho dali za obrazy, paní Hofmanová mně ho slíbila. A netoulej se, abys ho nepřines zvadlý.“

Po cestě jsem potkal kamarády, již měli namířeno do parku. Jelikož tam je lepší výběr lidstí než v Hofmanově zahradě a je to blíž, šel jsem s nimi. Když jsem ho byl natrhal plnou náruč, vybaf na mne hajný, číhající v úkrytu, odříznul mne od možnosti útěku, uchopil za paži a jako delikventa vedl nikoliv na radnici, nýbrž do otcova krámu. Tam od mého staršího bratra dostal zlatku za mlčení a já pár facek, spíše za způsobená vydání než za přestupek.

Připadal jsem si však jako mučedník, protože jsem trhal listí k účelu bohulibému, třeba na zakázaném místě. Když jsem se vzpamatoval z pohanění, jehož jsem se stal obětí, kradmo jsem nahlédl do vedlejší hospody pana Skřivana, kde hajný podle očekávání vesele propíjel nahodilý vedlejší příjem v pivě. Jelikož byl vzduch čistý, mohl jsem se vrátit do parku a přinésti mamince nedobrovolně tam zanechané, ještě čerstvé listí.

Když jsem stál na štaflích a maminka mně podávala listí na okrášlení tří zrcadel, dvou fotografií dědečků, mizrachu a dvou ručně kreslených kalendářů, dostal jsem kázání o následcích neposlušnosti a o tom, že žádná židovská rodina nedala zlatku za listí pro Šavuot. V tom měla maminka asi pravdu.

O Šavuot byl oltář synagógy plný květin, neboť čtrnáct židovských rodin bylo majiteli zahrad udržovaných v celkem dobrém stavu. Asi si na to najmuli, protože při otevřených krámech od sedmé hodiny ranní do sedmé hodiny večerní ba i v neděli dopoledne, nezbylo by času na obracení půdy, pohrabování, sázení, pletí, okopávání, zalévání, ničení mšic postřikováním květin tabákovou trestí, kosení trávy a otavy, přistřihování keřů a jiné, obvyklé práce zahradnické. Mužům zbylo sotva času, aby chodili do zahrady vůbec. Konečně zahrada nebyla tehdá pro muže, kteří museli do hospody na nějakou tu partii mariáše, oblíbenou to hru souvěrců tehdejší éry. Chodily tam jen paničky a děti, okřikované, kamkoli v zahradě šláply mimo pískem posypanou stezku.

Když listí usychalo, bylo to znamením že se opět jedny svátky chýlí ku konci, i odmítnul jsem vykonati matčin rozkaz, abych listí sundal. Připadalo mně to, jako kdybych byl šel svátkům na funus. Sundala je tedy služka způsobem hříšně neceremonielním.