Pátrání v historii je někdy i pořádné dobrodružství, přibližuje historik Eduard Stehlík

Hostem Tandemu Jana Rosáka byl historik Eduard Stehlík
Hostem Tandemu Jana Rosáka byl historik Eduard Stehlík

Hostem Tandemu Jana Rosáka byl historik PhDr. Eduard Stehlík. Dozvěděli jste se například, jak se připravuje na dvě oslavy - vlastního jubilea a k výročí 70. let od konce 2. světové války.

Prozradil například, kde už v minulém týdnu začaly oslavy konce 2. světové války., jestli se dá o konci 2. světové války objevit ještě něco nového, zda pro něj mohli být vzorem parašutisté Gabčík a Kubiš a jak se mu spolupracovalo s režisérem Petrem Nikolaevem v roli poradce.

Spisovatel a historik PhDr. Eduard Stehlík, MBA

Doslovný přepis pořadu dodává firma NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, vážení posluchači, je pátek, je tu tedy opět Tandem, dnes samozřejmě trochu výjimečný. Nejen, že je státní svátek, ale blíží se velice významné výročí. V těchto dnech si připomínáme vlastně konec největšího válečného konfliktu v Evropě 2. světové války. A myslím, že právě k téhle příležitosti jsem si nemohl pozvat zasvěcenějšího hosta, než je český historik a spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, také autor nebo spoluautor kolem dvou desítek monografií a několika desítek článků a odborných studií plukovník Eduard Stehlík. Vítám vás, pane doktore, dobrý den.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
2. světová válka je pořád velkým tématem, točí se o ní nové a nové filmy, píší se knihy i analytické statě, uslyšíme, co nám k tomu dneska poví náš host. Všem přeji příjemnou chvilku u rádia.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
70. výročí konce 2. světové války tedy v Evropě, to je důležité si říct, se bude teď slavit, už v podstatě je to na spadnutí ty oslavy. Je to zajímavé, je to skoro 3/4 století, co ta válka skončila a přesto je to pořád takové jako živé. Možná tím, že jsou mezi námi pořád pamětníci, ale možná taky tím, že ta válka jaksi se zase tolik neliší od těch válek, které probíhají třeba dneska, viďte?

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Jak se to vezme. Myslím si, že máte naprostou pravdu v tom, že cítíme tu válku jako válku relativně živou díky tomu, že máme kolem sebe stále ještě pamětníky. Shodou okolností včera, vy jste říkal, že oslavy jsou na spadnutí, já bych možná použil, že už malinko spadly, protože včera probíhaly velké oslavy nebo vrcholily oslavy v Ostravě, oslavy ostravsko-opavské operace, ve které bojovali nejenom vojáci Rudé armády, ale i příslušníci 1. československého armádního sboru před těmi 70 lety. Ty oslavy probíhaly celý tento uplynulý týden a vrcholily mimo jiné třeba udělením čestného občanství dalším dvěma tankistům, kteří jako velitelé tanku přijeli přímo do Ostravy, občanství Karlu Širákovi a Bedřichu Opočenskému, už dříve to čestné občanství dostal Mikuláš Končický a všichni tihle 3 pánové, všichni 3 velitelé tanků, mimochodem Karel Širák s tím svým dojel až na Pražský hrad, dostali vlastně čestné občanství. Probíhalo vyznamenávání veteránů, pietní akty i řekněme rekonstrukce bitvy o Ostravu včera v odpoledních hodinách ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl ten Sýkorův most.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Ano, takže musím říct, že, že z mého pohledu jsme teďka, běží celá řada akcí a já bych rád zdůraznil jednu věc, že nejenom, že se nám jich účastní pamětníci, ale najednou vidím jednu strašně důležitou záležitost a to je to, že ty oslavy jakoby neběží, že by je někdo nařídil seshora, ale že ty města, radnice i třeba v nějakém malém, že tam mají pomníček padlým, si připomenou to nějakým malým shromážděním, položením květin, že se toho účastní spousta mladých lidí. Včera v Ostravě to byly, to byly stovky. Nejenom těch, kteří tam účinkovali, ale těch, kteří se přišli podívat. A to si myslím, že je strašně důležité. Bohužel to, že se nám, že nám končí taková ta éra toho, že budeme moci při těchto příležitostech uvítat veterány, to je logické, protože ten čas je neúprosný, měří nám všem stejně a v současné době vlastně máme v celé České republice jenom 920 druhoválečných veteránů. V uplynulém měsíci jich umřelo přes 40, a dokonce předevčírem pan Antonín Bukový, vlastně poslední z takzvané Oranské skupiny, to znamená, ti lidé nám odcházejí a možná máme v tuhle chvíli poslední možnost nejenom se s nimi pozdravit a vzdát jim nějaké pocty, ale vlastně jim poděkovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co velkého nás v těch oslavách ještě čeká?

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Myslím si, že teď poběží velké oslavy v Plzni, tam jsou tradiční vlastně oslavy Díky, Ameriko a které budou vrcholit, myslím, 6. května. Čekají nás i připomenutí těch vítězství i v Praze, ať už je to 5. května, kdy bude přímo před budovou rozhlasu tradiční pietní akt, budou, bude kladení věnců na Staroměstském náměstí. Určité akce přímo na Staroměstském náměstí. 5. května se sejde prezident republiky s vybranými veterány a to musím říci, že nejenom s veterány druhoválečnými, ale i s více než šesti desítkami veteránů současné armády, tedy novodobými veterány, kteří prošli Perským zálivem, Balkánem, Irákem i Afghánistánem. Od 5 hodin na Pražském hradě chystá pan kardinál Duka velkou bohoslužbu za mír. Pan premiér v půl deváté 5. pořádá pro válečné veterány velký koncert a samozřejmě 8. května vyvrcholení na Vítkově vlastně standardních těch pietních shromáždění, oslavy dne vítězství. Ale potom poběží spousta dalších věcí. Nesmíme zapomenout ale na jednu záležitost, že nám do těch, do toho 70. výročí naskakuje i 100. výročí. A my třeba 9. května si budeme ve Francii připomínat 100. výročí bitvy roty "Nazdar" u Arrasu, ve které poprvé Češi bojovali ve velkém měřítku pod svými prapory po 300 letech.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to bude možná pro spoustu lidí novinka. Stejně tak jako možná se dá ještě i o konci téhle té války, tedy 2. světové války objevit něco nového. To se za chviličku mého hosta Eduarda Stehlíka zeptám.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, dnes s hostem doktorem Eduardem Stehlíkem, jemuž můžete samozřejmě posílat i vy své dotazy a to buď e-mailem na adresu tandem@rozhlas.cz, nebo prostřednictvím SMS zpráv ve tvaru TANDEM mezera a potom vás dotaz a to poslat na číslo 90 011 04. Zatím se budu ptát já a budu se ptát rád, protože jak už jsem anoncoval před písničkou, zajímá mě, jestli se dá vůbec třeba o konci války objevit něco nového. Já jsem si třeba nedávno přečetl v časopise Reflex takový tragický osud města Opavy nebo města Osoblaha. K mému velikému zděšení jsem zjistil, že to město bylo možná z 80 ještě více procent, nebo ta města úplně zničena.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já si myslím, že my máme trošku zkreslenou představu o tom, jak se válka na našem území vyvíjela. Mnoho historiků vám, nebo historiků nebo spíše lidí se domnívá, jako kdyby tady někde na daleko na východním Slovensku proběhla nějaká bitva na Dukle, potom se něco možná malinko stalo na Moravě a pak už všichni vítězně vjeli do Prahy. Ale třeba spoustě lidí nedochází, že třeba jenom průchod tím Slovenskem, boje na severu Slovenska, u Liptovskýho Mikuláše si vyžádaly čtyřikrát tolik než v Dukle. A že ty boje, které jste zmiňoval, ať už jde o Osoblažský výběžek, nebo o Opavu, Opava a celé to okolí obce jako Štítina a podobně opravdu byly válkou téměř srovnány se zemí. Myslím si, že když by někdo měl cestu tam, tak podívat se určitě to památníku v Hrabyni, který tyhle události připomíná a kde nejenom, že ty obce byly zničená, ale padlo tam spousta našich vojáků a děla se tam i neuvěřitelná zvěrstva ze strany těch německých vojáků, kdy je tam případ například vojáka Ivana Kubince, kterého přibili vlastně na, ukřižovali na vratech od stodoly, takže když dodnes přijedete do Osoblahy, s hrůzou zjistíte, že tam vlastně není téměř jediný starý dům, že to město je postavené úplně znovu, takže ta válka byla velice krutá a není to nic o tom, že bychom, že by se tady sedělo a to naše území nebylo válečným konfliktem zasaženo. Bylo, měli jsme možná štěstí než zbytek Evropy, ale i tady jsou místa, která byla téměř srovnána se zemí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuju si, že moji rodiče a prarodiče vždycky povídali, když se hovořilo o 2. světové válce nebo zmiňovali rumunské vojáky, kteří osvobodili ten střed Moravy, tam konkrétně Ivanovice na Hané, odkud pocházím, což je taky, myslím, taková epizoda, o které se málo ví.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já myslím, že obecně se lidé domnívají, že tady východ republiky osvobodila Rudá armáda ve spolupráci s našimi vojáky a že na západ přišli Američané, ale tak nějak uniká to, že se na severu naší republiky podílelo na osvobozování našeho území jednotky polské armády. Správně, jak říkáte, vlastně na Moravu dorazily jednotky rumunské a úplně se zapomíná na to, s výjimkou Plzně, kde to vědí velice dobře, že na osvobozování Plzně se podíleli i Belgičané v řadách americké armády, to znamená to, těch spojeneckých armád, které dorazily na naše území, je daleko více než jenom dvě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že těch věcí, které se třeba o konci války a vůbec jaksi o průběhu války neví, může být hodně, možná některé se teď objeví právě s těmi probíhajícími oslavy, oslavami, o kterých si povídám dneska s mým hostem historikem doktorem Eduardem Stehlíkem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Narodil jsem se 2 roky po válce a pokud mě paměť neklame, tak v těch mých dětských letech se moc neobjevovaly zmínky třeba o atentátu na Reinharda Heydricha, čili našimi vzory dětskými těžko mohl být asi Gabčík a Kubiš, protože jaksi dostávali úplně jiné vzory, jako ...

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Pavka Korčagin.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... Pavku Korčagina a podobně, ano, a Timur a jeho partu, ale pro vás už, protože jste se narodil o mnoho později tedy, už možná jaksi mohl být dětským vzorem třeba i některý z těchhle těch parašutistů.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já si myslím, že vy jste na to kápnul, protože, ale ono to bylo zvláštní. Když já už jsem potom chodil do školy, tak už zase nebyly těmi vzory. Ale mezitím přišel rok 68, byla obnovená skautská organizace, začal vycházet časopis Junák, vyšly jenom 2 ročníky a pak samozřejmě to bylo také zlikvidované, ale co bylo strašně důležité, právě v tom roce 1968 na stránkách Junáka se objevil, vlastně ono to vypadalo trošku jako komiks, byl to vlastně příběh o atentátu, o právě o skupině Anthropoid a Silver B, který, Silver A, který vlastně napsala a namalovala paní akademická malířka Zdeňka Landová, a byl to takový, ve skutečnosti je to vlastně komplex obrazu, který ale byl tam publikován jako komiks. A já jsem, tatínek tehdy ty čísla kupoval, schoval je, já, když jsem, řekněme, dorůstal do nějakého věku, tak jsem si je četl a dokonce některé z těch textů znám dodnes zpaměti, ty obrázky si pamatuju a vůbec jsem netušil, že o nějakých 5 let později tatáž akademická malířka Zdeňka Landová se stane mojí profesorkou na kreslení a že vlastně jsem s ní v kontaktu a z těch jejích potom obrazů dochovaných jsem dělal před několika lety výstavu, ale musím říci, že díky tomuhle seriálu a díky tomu, že jsem se potom ptal tatínka, jako jestli bychom se mohli, jestli stojí nějaký kostel, kde se ti parašutisté schovávali, tak jsme tehdy šli, ne jako je to teďka, že se tam vchází takovým novým vchodem pod schodištěm, kde je ten Památník hrdinů a Heydrichiády, ale opravdu že se muselo počkat, aby se před, uvnitř chrámu se odhalilo to schodiště, kde tehdy se odpálila při tom boji o kryptu ta deska a scházelo se dovnitř do těch temných prostor a my jsme tam s tatínkem byli. A jako teďka jdete vlastně z té ulice, kde je nějaký ruch, scházíte dolů do toho podzemí a najednou, najednou ten chlad, ale ta temnota toho místa, to tísnivý a teďka najednou si představíte, tady vlastně byli ti poslední 4 parašutisté, tady vlastně bojovali, věděli, že se odsud nedostanou a myslím si, že tam se začal rodit jeden z těch mých zájmů o ty vojenské dějiny a rozhodně ten příběh obou dvou, ať už Kubiše nebo Gabčíka pro mě začal sehrávat velkou roli. Vůbec jsem netušil tehdy, že se sejdu s jeho příbuznými, nebo s jejich příbuznými, ale tehdy jako ten malý chlapec a ta krypta a to malinké okénko, které tam svítilo do té ulice, to myslím, že mě určitě hodně ovlivnilo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedávno jsem poslouchal na našem Rádiu Retro, tedy Rádiu Retro Českého rozhlasu takovou zajímavou, zajímavý pořad, kdy Voskovec a Werich ve svých pořadech z Ameriky se zmínili také jaksi o atentátu, kde pochopitelně jaksi ty parašutisty jaksi chválili, vynášeli a velebili, ale v té souvislosti zlehčovali tu zprávu o tom, že byli zabiti v jistém kostele v Praze, tak mám takový pocit, že ty zprávy byly natolik kusé, že se asi nevědělo, čemu se má věřit tehdy a čemu ne.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já myslím, že oni pochopitelně tehdy nebyly mobilní telefony, nebyl Facebook, nebylo nic podobného, to znamená se opravdu nedostali k těm informacím, což by dneska během pár vteřin věděli, ale tam skutečně se to bralo spíše, že jde o nacistickou propagandu. Nevědělo se ani, jestli skutečně byli dopadeni ti, kteří ten atentát uskutečnili, a myslím si, ale je, je důležité si uvědomit, mně svého času někdo vypravoval, že bydlel kousek od Karlova náměstí a že je probudilo, ráno je probudila střelba. Teďka si vemte, je uprostřed okupace, to nacistické temno, ten, ten teror a najednou někde po celé Praze je slyšet ozvěny výstřelů, výbuchů a že tam někde ty kluci bojují. To jako, a najednou bylo ticho. Takže myslím si, že všichni si uvědomovali, co se vlastně stalo a že je tam konec, že dobojovali tu svoji poslední bitvu, ale podle názoru oni tím posledním bojem, vlastně oni se stávají nesmrtelnými, protože ano, ti, kteří vlastně dobili tu kryptu, tak jako, jakoby zvítězili, ale podle mého názoru jenom na to odpoledne. Jinak dál ti, ti kluci vstoupili do nesmrtelnosti a i o to, že si o nich dneska tady povídáme, tak to je ten důkaz.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V Tandemu nám právě zazpíval Tomáš Linka. Myslím si, že hudba bude pochopitelně, jak jinak, znít také při oslavách, a možná už zní také 70. výročí konce 2. světové války v Evropě na nejrůznějších koncertech, na náměstích a podobně, ale muzika, která zazní teď, tak ta bude vyloženě na přání jednoho člověka a to mého hosta dnes v Tandemu Eduarda Stehlíka. Tak co jste si vybral?

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já jsem o tom hodně přemýšlel, ale ta volba byla poměrně velice rychlá. Marta Kubištová Modlitba pro Martu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co pro vás jaksi znamená?

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já musím říct, že asi mé dětství díky, díky rodičům, kteří schovali dvě desky, to byla samozřejmě Songy a balady Marty Kubišové a potom Bratříček Karla Kryla, se o ..., tyhle ty dvě desky mě hodně ovlivnily. Nejenom, nejenom muzikálně, ale i obsahem těch písní a paní Marta Kubišová je dáma, která svým životem prokázala neuvěřitelné věci a stejně tak Karel Kryl a já říkám bohužel Karla Kryla jsem minul, ale Martu Kubišovou osobně znám a říkám, i takhle na dálku se jí klaním.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zazpívala vám dokonce při vašich narozeninách.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Zazpívala tak, že přišla, ale díky našim společným přátelům přišla na moje narozeniny. Já jsem, to bylo splnění životního snu a zazpívala Happy Birthday spolu s ostatními, já jsem ji nechtěl nutit k ničemu jinému, ale říkám, opravdu velice si vážím toho, že tam tehdy byla.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tehdy když ty vaše desky jste tak potajmu skrývali, tak se možná zazněly na nějakém mejdanu mezi kamarády a poměrně tajně. Tak dneska si ji můžete dát úplně veřejně.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Zaplaťpánbůh za to.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem, jehož hostem je dnes historik plukovník Eduard Stehlík. Pane doktore, já si myslím, že spousta lidí si představuje práci vás jako historika jako vyložené sólovou záležitost. To znamená, že sedíte v nějakých archivech, případně bloudíte někde v terénu, vyptáváte se lidí, ale já si myslím, že se bez nějaké spolupráce asi těžko obejdete.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
To máte naprostou pravdu, protože já si myslím, že žádná lidská činnost není možná bez spolupráce. Minimálně i když někdo dělá povolání, kde skutečně je sám samotinký, tak potřebuje zázemí. To zázemí vám může vytvořit rodina nebo kolegové a říkám, já nemít zázemí mé ženy Markéty, tak mít jinou ženu, tak už mě dávno vyhnala z baráku, protože samozřejmě práce historika je hodně psaní a musím říci, že díky mojí ženě, která je vlastně taky historičkou, navíc má vystudovanou češtinu, tak čte moje rukopisy, které píšu. Nejenom, že opraví některé chyby, které mi tam utečou, ale taky mi řekne, že mám zmírnit příliš rozevlátá souvětí a podobně, takže bez ní si to nedovedu představit. Ale to je i celá řada kolegů, ať už jsou to historikové, kteří třeba se vám podívají na váš text, nebo řeknou hele, já jsem o tom někde úplně náhodou, procházel jsem nějaký kartony a je tam něco, co by tě mohlo zajímat. To je strašně důležité, kdy vám, někdo se s vámi podělí třeba o výsledky svého bádání nebo třeba o nahranou vzpomínku pamětníka, kterou vy už nemůžete si poslechnout, protože ten člověk odešel navždy. Já v téhle souvislosti musím zmínit Jardu Čvančaru, vynikajícího v uvozovkách amatérského badatele, který udělal daleko víc než celá řada profesních historiků, ale pokud, když jsme na půdě rádia, tak musím říct, že jeden z takových špičkových kolegů a parťáků je Tomáš Černý, který odvádí obrovský kus práce právě při poznávání naší minulosti a se kterým jsem točit, se kterým jsem točil věci týkající se vraždy lidických dětí na polském území v chromnu a aby vás rozhlasák donutil jet několik set kilometrů do Polska jenom kvůli tomu, abychom to točili na tom místě, kde se ten zrůdný zločin opravdu stal a přitom se to mohlo točit někde na poli za Prahou, musím říci, je takové, takovou vervu k tomu, aby opravdu chtěl, že tyhle věci musí být točené tam, kde se to stalo, i když to divák vlastně nebo posluchač vlastně nevidí, to se hned tak nevidí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No to vám řeknu, tak pochopil bych to v televizi třeba, protože člověk jaksi vidí ty reálie, ale v rádiu - klobouk dolů. A já si myslím, že pochvala Tomáši Černému je na místě. Ostatně vy si budete moci poslechnout jeho výpověď o tom, jak třeba rozhlas bude slavit 70. výročí konce 2. světové války u nás, tak si myslím, že příště nebudete chybět u Tandemu, protože v pátek bude právě Tomáš Černý hostem, redaktor Českého rozhlasu, který je výjimečným znalcem rozhlasového archivu. Ale zpátky ještě k vám. Čili ten, ta tandemová práce je pro vás důležitá.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já si myslím, že to je klíčové, protože může to být pomoc, takhle, já jsem publikoval třeba celou řadu věcí o opevnění našemu z první republiky. Musíte mít někoho, kdo vám pomůže namalovat mapy, pomůže vám udělat výkresy třeba těch objektů. Musí tam být nějaké souznění s tím člověkem, jak by to třeba výtvarně mělo vypadat, to jako Láďa Čermák z Červeného Kostelce je úžasný v tomhlenctom a výborně si rozumíme. Mám vynikajícího kolegu Martina Vaňourka z Mohelnice, který je fandou do vojenské historie a který, nejenom že pomáhá při sběru materiálu a sám pracuje s pamětníky, ale je schopen sehnat peníze na to, aby ty knížky vyšly. Ať už to jsou, ale musím říct i kolegové v současné mojí práci, péče o válečné veterány současné i ty novodobé, nebo ty druhoválečné a současné, je nesmírně těžká práce, náročná a lidé, kteří tam se mnou pracují, jsou, jsou vynikající parta a totéž my děláme osvědčení za 3. odboj, ať už to je ta celá skupina kolem mého kolegy Pavla Kuglera, bez, bez lidí, kteří, které baví jejich práce a kteří jsou jí ochotni dát něco navíc, nedá dospět k nějakému dobrému výsledku a to znamená tandem je důležitý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je skvělé, že se také o výsledky své práce rádi podělí s vámi.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Určitě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vy to určitě recipročně vracíte i.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Snažím se.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj host v Tandemu, historik, plukovník Eduard Stehlík, se podílel samozřejmě na spoustě uměleckých děl jako poradce, mimo jiné třeba na filmu Lidice Petra Nikolaeva nebo režiséra Petra Nikolaeva. A já si myslím, že ta vaše spolupráce byla natolik jaksi dobrá a prospěšná, že myslím si, že se budete podílet znovu na jeho novém filmu, který připravuje o legiích.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Jsme s Petrem samozřejmě v kontaktu, a já jsem nesmírně rád, že se pustil do toho úkolu natočit celovečerní film o legionářích právě on, protože už v případě Lidic prokázal obrovskou míru empatie a schopnosti vcítit se skutečně do těch osudů těch lidí. Ono sehrála roli bezpochyby nejenom to, jaký on je člověk, ale to, že jeho dědeček byl legionář, navíc popravený nacisty v době Heydrichiády, to znamená, myslím, že stejně jako ty Lidice točil částečně pro svého dědu, tak si myslím, že i ten legionářský film vzniká částečně jako pocta nejenom jeho dědovi samozřejmě, ale těm desítkám tisíc mužů, díky kterým tady teďka máme tu naši republiku, takže já nepochybuju o tom, že Petr je, je špičkový filmař a že to bude film, který bude stát za to.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovšem na rozdíl třeba od Lidic nebo od filmů, které se točí o třeba teď o konci 2 světové války u nás, tak ty reálie jsou už dávno pryč z doby legionářů dokonce už pamětníci samozřejmě těžko byste je našel, a vzpomínek taky už jako moc není, takže Petr Nikolaev to, myslím, řešil velice teď jaksi rafinovaně a rozumně, že se vydal po stopách legií, dokonce vlakem tuším, jestli se nepletu, se svým producentem jeli do Ruska. Myslím si, že ...

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Naštěstí se vrátili.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naštěstí se ..., ale muselo to být i takhle zajímavé.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Bezesporu a musím říct, že pohled vlastně ruské veřejnosti na naše legie současné ruské veřejnosti je samozřejmě velice rozpolcený. Najdete města, kde ty legionáře berou jako někoho, kdo je osvobodil od toho bolševického teroru, který tam byl, a jsou města, kde legionáře nenávidí a naopak zvěrstva občanské války připisují jim, přestože, protože samozřejmě ta propaganda tam fungovala a funguje dodnes. Máme místa, protože my se snažíme obnovovat pomníky na hrobech našich legionářů napříč celým Ruskem, máme místa, kde se to setkává s nadšením, naopak jiná, jako je třeba Samara, kde 4 roky máme hotový pomník a čekáme na jeho instalování, takže je to takový, řekněme, velký boj, a v případě Petra já jsem rád, že to ochutnal to Rusko, tu magistrálu na vlastní kůži, protože myslím si, že ta osobní zkušenost je nenahraditelná, nezastupitelná a uvidíme, jak se to promítne v jeho filmu. Bude potřeba, aby byl opravdu kvalitní dobrý scénář. A máte pravdu, nejsou pamětníci. Na druhou stranu za první republiky vyšla celá řada vzpomínek, knih, vzpomínkových prací, to znamená, je z čeho čerpat a v současné době je tady celá řada akcí, jako je třeba obnovení Legiovlaku, který bude vyjíždět 19 května z Hlavního nádraží, kde je opravdu obnoven jeden celý vlak, budou tam kluci v legionářských uniformách, takže já myslím, že teďka už je s čím pracovat a že i to zhmotnění toho 100 let starého, té 100 let staré anabáze a těch bojů našich prapradědečků a pradědečků tady může být celkem velice živě ztvárněno.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím si, že v jeho případě bude mít trošičku ulehčenou roli, říkám trošičku, protože bude moci malinko fabulovat, protože už jaksi těžko může být jaksi těženo jenom z reálií.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
To máte pravdu, na druhou stranu těch znalců legií tady vyrůstá poměrně hodně, tak aby ho pak někdo nezačal někdo obviňovat, že něco přehnal, anebo překroutil.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku si bude v Tandemu dnes povídat s historikem Eduardem Stehlíkem. Jeho přínos k tomu, aby nám objasňoval věci, o kterých třeba, dejme tomu, se člověk jenom domnívá, ale on má přístup jaksi k historickým skutečnostem, ten je, to je nezastupitelný. A já se proto budu určitě těšit na třeba další vaši knížku. Co připravujete?

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Dělám na dvou věcech, obě dvě shodou okolností jsou životopisy. Jeden, tam není potřeba představovat o tom, o kom to bude a to je příběh Jana Kubiše, na kterém pracuji právě s Jardou Čvančarou, ta knížka měla vyjít už před nějakou dobou, ale my jsme v době, kdy se chýlilo dokončení rukopisu ke svému konci, jsme najednou zjistili, že se dá sehnat obrovské množství materiálu, to znamená raději jsme vydání knihy odložili a doplňujeme jí mnoha dalšími fakty, které se podařilo shromáždit. Druhý příběh, druhá knížka je vlastně zároveň moje dizertace, kterou dokončuji, a je to příběh zapomenutého muže Karla Lukase, důstojníka československé armády, který byl po smrti povýšen do hodnosti generála, který prošel právě ruskými, francouzskými legiemi, za 2. světové války byl ve Velké Británii, bojoval v Severní Africe proti Afrika Korpsu, absolvoval invazi spojenců do Itálie, pak byl naším vojenským přidělencem ve Spojených státech, aby ho v roce 49 v květnu umlátili estebáci kvůli tomu, aby mohli ukrást jeho krásné auto, které si z Ameriky přivezl a rozkrást mu jeho majetek, kde byla mimochodem největší sbírka Hollarových rytin po Hollarovi v Národní galerie. Ta část se dochovala, je teďko v šumperském muzeu a to je, je to příběh hrdiny, který skončil strašně špatně a za tu službu vlastně se dočkal smrti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A já si myslím, že ta, ten váš úmysl nebo respektive jaksi práce na životopisu Jana Kubiše je určitě velice záslužná, možná, že by stálo za to jaksi rozšířit to na seriál o všech parašutistech.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Bylo by to, bylo by to ideální a musím říci, že někteří parašutisté našli své životopisce. Jsou hotové knížky o kapitánu Nechanském, existuje knížka o Jaroslavu Švarcovi a je potěšitelné, že v mnoha případech se právě na jejich vydání podílejí třeba rodné obce, které si najednou uvědomí, jak významného člověka tam mají a jsou ochotni, jsou ochotny třeba finančně se spolupodílet na vydání právě takovýchto třeba i rozsahem nevelkých, ale přesto nesmírně důležitých publikací.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My samozřejmě známe jaksi osudy těch parašutistů jenom tak, jak nám je zprostředkuje, dejme tomu, knížka nebo, nebo zprávy a podobně, ale určitě nejsou úplně jednoznačné jejich osudy. Já si myslím, že ani osud Čurdy určitě není tak úplně jednoznačný, jak, jak nám ho jaksi servírovala kdysi propaganda, protože to bylo určitě tragédie člověka jako taková.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já si myslím, že v téhle souvislosti odvedl hodně velkou práci můj bývalý kolega z Vojenského historického ústavu Jiří Plachý, který napsal velkou studii o Čurdovi a která právě ukazuje, že některé ty zjednodušená klišé, jak údajně byl Čurda neschopným vojákem, který byl poslán do protektorátu, tehdy by si nikdo, tuším, nedovolil vyslat vojáka, o kterém by byly sebemenší pochybnosti a Čurda je po seskoku do protektorátu velice dobře plnil úkoly, které mu byly nařízeny. Spolupodílel se na přípravě útoku spojeneckých bombardérů na plzeňskou Škodovku. Ale myslím si, že u něj sehrálo zásadní roli to, že se v okamžiku atentátu odpojil od ostatních, byl u své maminky v jižních Čechách a tím pádem ten tlak těch represí na něj, na jeho psychiku a na jeho rodinu byl daleko větší, než kdyby s těmi kamarády zůstal, nicméně poté, co jednou se dal na tu cestu zrady, tak potom udělal neuvěřitelně odporné věci a zodpovídá za smrt desítek vlastenců, to znamená, tam už bych ho neomlouval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc děkuju za dnešní velice zajímavé povídání mému hostu, který bude mít určitě spoustu práce teď, protože oslavy 70. výročí konce 2. světové války u nás opravdu budou vrcholit, tak vám přeju, pane doktore, hodně síly.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Děkuju mnohokrát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A invence, abychom si zase přečetli od vás něco hodně zajímavého.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Moc děkuju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Eduard Stehlík byl dnes hostem Tandemu a já moc děkuju.

plk. PhDr. Eduard STEHLÍK, historik, spisovatel, ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR
--------------------
Já také, na shledanou.