Pavel Jiras - filmový historik
10. červen 2011
V Tandemu Jana Rosáka byl filmový historik Pavel Jiras. Od něj jste se dozvěděli například, v jakém filmu si zahrál nebo jakým způsobem se podílel na rekonstrukci Zlaté uličky na Pražském hradě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tandem je na startu, od mikrofonu přeje dobrý den a hezkou chvilku u rádia Jan Rosák. Vás, milí posluchači, čeká i dnes takřka 60 minut zajímavých informací a představím vám v nich muže, který velkou část svého života zasvětil filmu. Poznal historii barrandovských studií ze všech stran a mluví o nich dnes jako o majáku, který zářil na všechny strany. Jak je to s Barrandovem a filmem dnes, tak třeba i to nám řekne filmový historik Pavel Jiras. Dobrý den, vítám vás.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Dobrý den. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovšem dneska nebudeme probírat jenom filmy, my si budeme spolu povídat o vaší životní cestě, která vás právě k tomu filmu, ale nejenom k filmu přivedla. Ovšem všechno má svůj čas, teď je na řadě písnička.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na startu životní dráhy každého z nás je vždycky nějaké místo narození. Někdy je to třeba město nebo obec, ke které máme celý život vztah a někdy jsou to jenom místa opravdu narození. Jak je to ve vašem případě, pane Jirasi, s Rakovníkem.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
To je úplně jednoznačný, protože Rakovník je nádherný město v údolí kolem potoka rakovnického, který je přítokem Berounky na okraji Křivoklátských lesů. A tam, kdo se narodí, tak je tím prostě na celej život zasaženej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom dobrým slova smyslu?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
V tom dobrém slova smyslu skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dlouho jste tam žil v Rakovníku?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, do svých, dá se říct, 19 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to už je teda velkej, velká část života.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Druhá část mýho života se odehrávala v malé obci v západních Čechách v Mrtníce, kde mají předkové, kteří nikdy nevstoupili do JZD, trpěli hrozný ústrky jako rodina, strýc se neoženil, teta se nevdala. A vykonávali to hospodářství a to byla dost velká tragédie pro nás jako pro kluky, pro tři bratry, protože každou sobotu a neděli jsme tam museli makat. Dostali jsme sice trošku mlíka, nějakýho másla, jo, no, ale museli jsme odjet a těžce, skutečně těžce pracovat, aby oni mohli splnit ty dodávky v 50.letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A oni se nevzdali a nevstoupili?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Nikdy tam nevstoupili prostě a zemřeli jako soukromí zemědělci, ael oni byli zvláštní rodina, rozumíte, moje babička byla slavná léčitelka v Západočeském kraji, ale přesahovala až do Německa. Lidi za ní jezdili až z Německa a byla bohatá, protože ani komunisti si ji nedovolili vystěhovat z toho důvodu, protože se u ní léčili, jejich děti hlavně, zlomeniny, to, co prostě v plzeňský nemocnici nedokázali spravit doktoři, tak přijeli k Mrtnický bábě, ona se jmenovala paní Pašková, no, a u Paškový se prostě dali dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla vaše pravá babička?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, to byla moje babička, matka mé matky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Léčitelka slavná.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, a oni byli slavnej rod v tom, že zase její matka byla ještě slavnější léčitelka a byla kvůli tomu zavřená v manekýně, protože ji udali doktoři, že jim bere práci, že jim bere kšeft, rozumíte, za Rakouska. Moje maminka s tou prababičkou byla v tý base jako posluha, v tý okresní base, poněvadž Maletín byl tehdy okresní město, že jo. Tak tam byla jako posluha k ruce, vynášela čurání a tak dále, šla nakoupit. Takže my jsme tím byli poznamenaný a já pořád v tom se držím, jo, v tom léčitelství. Znám byliny, znám různý masti a tak dále. Takže kolegům často poskytuju rady a tak dále, tak to jsou ty zbytky, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tohle to já o vás vůbec nevím, já mám Pavla Jirase jako filmovýho historika, člověka, který 40 let pracoval nebo pracuje na filmových ateliérech Barrandov, ale že jste taky léčitel, to jsou.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, nejsem léčitel, ale jako rád, vyznám se v tom a rád řeknu, když někdo má oteklou nohu, dáš na tohle a tohle a ráno budeš to mít docela v pořádku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, my si teď poslechneme písničku, já se prohlídnu a když tak se vám zmíním o něčem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatímco jsme si tady poslouchali hezkou písničku, tak já jsem se prohlídl, zjistil jsem, že mi nic nechybí, takže nemusím využít služeb Pavla Jirase, mého dnešního hosta jako poradce přes léčitelství, takže využiju tu jeho hlavní profesi, to znamená filmového historika, ale teď v takovém trošičku zvláštní gardu, bych řekl. Protože vy jste, pane Jirasi, taky velice aktivně účastněn na rekonstrukci Zlaté uličky na Pražském hradě. Řekněte mi, v jakém smyslu se filmové ateliéry a vy osobně do toho zapojili.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, tak podívejte se. Já jsem po výstavě Františka Vláčila na Pražském hradě v Konírně, která se jmenovala František Vláčil: Zápasy, tak jsem dostal nabídku od Správy Pražskýho hradu, abych se zúčastnil na, jim se ta expozice líbila, zaujala je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo tehdy 2007, viďte, myslím.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, a v podstatě byla taková situace, že jsem byl postaven před úkol napsat scénář té předělávky 9 domků v pražské uličce a prostě pojednat o té náplni, co tam vlastně v těch domcích by mělo být. A to pro mě byl velice zajímavej úkol, hlavně z toho důvodu, že už taky se moje kariéra tak nějak chýlí ke konci, takže na závěr dělat na pražské uličce v něčem tak jako zvláštním, povznášejícím, což, ano, určitě, protože vlastně v žádném panském dvoře, v celý Evropě, já jsem s Divadlem Za Branou, kde jsem býval členem také, jsem se nikdy při těch zájezdech nesetkal třeba v žádném tom panském dvoře císařském nebo královském dvoře s takovou zvláštní exkluzivitou, jako je Zlatá ulička. Představte si v Petěrburku, v Petrohradě teda, že by něco takovýho bylo, a to prostě neexistuje. Nebo v Londýně, jo, nebo ve švédským královským městě. To prostě neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čekal bych tam v nějakým starobylým takovým středoevropským, třeba německým.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ani tam to není. No, a to bylo pro mě velice inspirující, takže jsem to se strašnou chutí začal dělat a začal jsem tak trochu, říkám, trochu zanedbávat práci na knize číslo 4 Barrandov 4, Portréty. Protože tohle jsem strašně chtěl, chtěl jsem si jednak od těch tří knih odpočinout a jednak jsem potřeboval další impuls, abych ukázal ještě něco, co je ve mně navíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, my jsme Zlatou uličku samozřejmě, myslím, že neznám Čecha nebo není snad Čech, který by a samozřejmě cizí zahraniční turisti ještě k tomu navíc, který by Zlatou uličkou neprošel. Tak víme, co tam asi tak bylo. Vy jste se rozhodl, že tomu dáte nějaký nový směr, novou tvář.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, heleďte se, já jsem měl tu čest v životě, že jsem díky svým přátelům, kteří byli takzvaně tak trochu za komunistů z bývalého zednářského hnutí, tak ti mě jako přijali jako svýho, Zdeněk Seidl, tehdy ještě režisér Václav Špidla, kterej dneska jeho syn byl premiérem, to byl vynikající režisér v Národním divadle. Já pracoval jako jeho asistent, tak pomocí těchto přátel jsem se dostal do kruhů lidí, kde taky prostě dominoval Jiří Trnka. A já jsem ho bezmezně obdivoval a zbožňoval. A on dělal na Zlaté uličce v prostředku 60.let. No, a já jsem tak nějak prostřednictvím tím, že jsem se občas s ním viděl prostřednictvím těchto přátel, tak jsem se prostě mohl dotknout těch věcí, jaký on měl potíže, když to předělával, proč to předělával, protože on tomu dal ten, tu krásu, poněvadž předtím to nebylo barevná ulička, bylo to těžko průchodný, asi v roce 35 se to srovnalo trochu, že se tam jako už začali jako víc trousit turisti, ale nebylo to takhle barevný. Trnka přišel na ten systém, že to bude úžasný místo, když se tomu dá ta barevnost, když se tomu dá ta krása. A vstoupí tam poezie, protože Trnka byl přesvědčenej a já jsem tu myšlenku bezezbytku přijal, že krása je jediná pravda tohoto světa, že to je jediný, co člověka narovnává, povznáší ho to, cizeluje ho to, čistí ho to od prostě takových těch vášní nesmyslných a tak dále. Takže je pro mě obrovskou ctí a snad je to nějaká vyšší prozřetelnost, já jsem neznaboh, já jsem nevěřící, ale věřím, že tohle to ke mně přistoupilo takovou shodou zvláštních, víte, náhod, že se mi dostalo té cti na té práci po tom nádherným člověku, kterým byl Jiří Trnka, pokračovat. A udělat těch 8 domků, samozřejmě s dalšími lidmi, jo, ale jsem kurátorem, mám možnost to ovlivňovat, jsem autorem scénáře. Pan doktor Kadlec je autorem námětu, takže prostě společně máme šanci vytvořit něco prostě, co by lidi zaujalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká kurátor a taky scénárista nově zřízené Zlaté uličky na Pražském hradě, ale hlavně filmový historik Pavel Jiras.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je filmový historik Pavel Jiras, já vím, že vy jste kromě toho, že na Barrandově dělali a děláte samozřejmě věci, které souvisejí hodně s historií Barrandova a podobně, ale vy jste taky divadelní herec, taky jste se zmínil o tom, že jste byl členem Divadla Za Branou, taky jste asistoval jako režisér. V čem jste si zahrál, mám tady poznámku, že u Evalda Šorma dokonce.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, ve filmu Den sedmý - osmá noc. Já jsem hrál asi ve 30 filmech, ale to byly takový prostě, jak se říká, čurdy, to znamená menší úlohy takový. Ale u toho Evalda Šorma to bylo pozoruhodný v tom, že Evald byl nesmírně laskavej člověk a nikdy si nenechal nařizovat nějaký hvězdy nebo nějaký osobnosti a on si vybíral podle toho, jak se mu člověk zalíbil, jak se projevoval v takových nestřežených okamžicích. No, tak jsem přišel k týhle roličce, ona to není zase taková rolička, ale je to taková střední role ve filmu Den sedmý - osmá noc. A tam byli takoví lidi, jako třeba pan Trégl, já jsem s ním měl i tu zkušenost, protože jsem bydlel na Žižkově a on bydlel Na Ohradě v takovým tom točitým baráku, kterej jako jakejsi oblouk. On byl velkej fanda Viktorie Žižkov, no, a ještě před tím, než jsem se s ním setkal na tom filmu, jsem se s ním seznámil na Barrandově a on mě zval v neděli někdy na obědy, no, a tam odtud jsme potom odpoledne šli se podívat na Viktorku a potom jsme šli na jedno pivo. Protože on rád chodil pěšky a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je docela prima, že jste poznal svět filmu ze všech možných pohledů. I jak je vidět z pohledu herce. No, a v tom Divadle Za Branou, tam jste byl jako herec?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, jako herec rok a půl a v podstatě jsem nějak zvlášť tam úspěšný nebyl, protože když jste přišel jako mladík od v podstatě venkovskýho divadla z Českýho Těšína, jo, jste přišel mezi ty hvězdy, jo, než jste se vůbec vzpamatoval, jo, tak jste měl odřený uši, protože tam Tomášova hvězda Jeník Tříska, že jo, a než jste se s nima seznámil, že jo, velkolepej Nedbal, jo, kterej, to jsou nádherný zážitky, když jsme spolu bloumali po Římě a tak. Ale to, na to, tady asi nemáte místo, aby se takhle vzpomínalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak byly by to hezký vzpomínky, ale já bych zase nerad pominul vaše vzpomínky na Barrandovské ateliéry jako takové, které jste potom včlenil do několika knih. A já bych řekl, že přímo výstavních publikací, o kterých si tady určitě popovídáme. Ale před tím, než jste mohl začít prostě ty knížky psát, tak jste si tam na tom Barrandově musel něco zažít, tak čím jste tam prošel vším.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, tak já jsem začínal jako tiskovej mluvčí, pak jsem byl taky krátce asistentem pro, dá se říct, společenské, asistentem ředitele pro společenské události, měl jsem na starosti filmové plesy a ty plesy třeba režíroval Podskalský, režisér a tak to, byla to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to mělo nějaký scénář.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, to mělo takový svoje zákonitosti. No, a potom, když umřel člověk, který se jmenoval pan Stanislav Brach, tak jsem dostal funkci historika a začal jsem se tím zabývat vším hlouběji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, a tady mají právě původ ty krásné knížky, o kterých si dneska v Tandemu s Pavlem Jirasem popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je před námi návštěva klasiků českého humoru a v téhle té galerii bude dneska vybírat samozřejmě můj host, filmový historik Pavel Jiras. Já si myslím, že to v podstatě zapadá tak do toho povídání i o vaší publicistické činnosti, protože postava, kterou si chcete vybrat dneska, vybral jste si Vlastu Buriana, já si myslím, že to není veliké překvapení, protože to je opravdu velikán filmu. Tak ta tam má v těch vašich publikacích, myslím, velice výrazné místo, viďte.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ten ční jako pyramida, to je taková obrovská síla talentu, když jsem začal na těch knihách dělat, tak jsem se seznamoval s těmi příbuznými, s těmi, co on neměl vlastní jako dědice, a tak dále po té silné stránce, že jo, z manželství. A teď jste poznával celé to pozadí jeho osobnosti, jo, takže moje zjištění je, že v podstatě v Evropě neexistoval komik té síly, té nádherné brutálnosti komiky, jo, té dokonalosti vyjádření a ovládání těla, jazyku, víte, to pohrávání si s těmi českými slovíčky. Tam pak zjistíte, poněvadž on uměl výborně německy, on pocházel z Liberce, kde v podstatě byla silná německá většina, ne nějaká menšina, ale to byla většina. A jeho tatínek tam měl krejčovskou živnost a Němci protekčně dostávali kšefty, že jo. A on málo. A z toho se vyvinula vyloženě neláska k Němcům a konflikty a na základě těch konfliktů tatínek Buriana se potom dostal sem jako správce tržnice do Prahy a to rozhodlo o tom, že se přesunul Vlasta do Prahy, že jo, a to rozhodlo taky o tom, že bloumal po těch různých kabaretech a stal se napřed napodobovatelem různých komických situací a komiků a pak se to plně prosadilo v gejzíru obrovskýho hereckýho talentu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Filmový historik Pavel Jiras má za sebou opravdu velice slušnou řádku publikací a taky spoluprací na nejrůznějších životopisech, třeba jste spolupracoval s Josefem Fraisem na sérii obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a už zmíněného Vlasty Buriana. A uspořádal jste taky a to je to, o čem si teď chci popovídat hlavně, Obrazové dějiny barrandovských ateliérů do takové podoby výpravné encyklopedie, která má zatím 3 díly. Jmenují se Vzestup k výšinám, to je první, jo, potom Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů, ano. Ale, a to už jste taky zmínil a já mám docela velkou radost z toho, už pracujete na 4.díle.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Tu čtyřku knihu musím udělat tak, aby se to vůbec do nějaké knihy vešlo, protože to je obrovská, obrovské množství filmů. Tak jsem se rozhodl, že to zúžím takzvaně na osobnosti, ale to nebude zúžený, protože na Barrandově žily a pracovaly veliké režisérské osobnosti a o nich by ta kniha měla být. Mělo by to být tak trošku neortodoxní v tom, že by tam byl nastíněný život těch osobností, těch režisérů, tvorba, ale i zvláštní jejich prostě i vlastnosti lidský, který jsem měl čest tak jako zpovzdálí i osobně poznat a dotknout se s těmi lidmi a s těmi lidmi přijít třeba i do pracovního nebo i osobního bližšího styku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to nebude kniha, která by mapovala nějaký časový úsek, ale spíš osobnosti.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Osobnosti v tom úseku od roku 45, rozumíte, tam bych chtěl tři roky dát od roku 45 takzvané svobodné tři roky, kdy na Barrandově se tři roky, do roku 48 tak nějak pracovalo jako, vznikla Divá Bára, Voloďa Čech, člověk, který potom se dal absolutně na tu stranu levou, tu komunistickou, jo, ale ten film je třeba krásný, nesmírně krásný, ta Divá Bára. Takže i tohohle bych se chtěl dotknout a zastat se některých těch lidí. Podívat se jim pod roušku, protože tam jsou vždycky ty dvě polohy, jak víte, ta mince má dvě strany a někteří ti prostě byli jako na té nesprávné jako, jak se říká, straně. Ale naopak zase byli lidi, který měli určitou odvahu se tomu postavit, tomu komunistickýmu zlu, to byl třeba Kachyňa, kterej jako ze začátku jim chtěl vyhovět a pak zase to převrátil úplně, protože mu došlo perfektně všechno a ty lidi jsou pro mě nesmírně zajímavý. A já v klidu chci, i když bych třeba už to nějak nestihl a musel jsem odejít z toho studia, tak chci sedět doma a pomalu v klidu to dát dohromady tu čtyřku, pracovat a sdělit to, co o tom vím, co jsem se dozvěděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nepochybně velice vzrušující a zajímavá práce, ale taky namáhavá, protože shánět ty všechny informace, shánět fotografie, materiál, kam po nich jdete.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Hlavně materiál. No, musíte navštívit ty rodiny a to není mnohdy jednoduchý, protože oni vám musejí dát důvěru a nesmíte je nikdy zklamat. Nesmíte jedinou fotografii ztratit a to, myslím, třeba současný vedení studia tak nedoceňuje a nechápe, že já ty fotografie nemohu včlenit do našeho archivu, já je musím poctivě vrátit a nesmím, protože podepíšu revers, podepíšu záruky, tak já nesmím je využít v další svý činnosti. Já, no, protože to bych ty lidi urazil, oni mi dali důvěru, svěřili mi kus rodinnýho a duchovního vlastnictví, to je důležitý, duchovní vlastnictví, rozumíte. A to nesmíte zneužít, nesmíte zklamat. A to mnohdy lidi nechápou, rozumíte. Já se musím chovat jako slušnej člověk a to není žádná zásluha chovat se jako slušnej člověk. To je normální věc, prosím vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by mělo být normální.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ale musí to se stát normální věcí v tomhle státě. Jinak jsme, víte kde tahle zem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Několik teček a hrajeme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Historik Pavel Jiras, který má za sebou skvělou práci, přímo hmatatelnou práci, a to Obrazové dějiny Barrandovských ateliérů, zatím třídílné encyklopedii. Tak pracuje teď na čtvrtém díle, já se chci zeptat, kdy jste měl pocit, že prostě je beznadějné třeba získat nějaké materiály, kdy jste se prostě dostal do takové fáze, kdy jste si myslel, že už prostě ta práci končí, kdy to bylo nejtěžší získat něco o někom a od někoho.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
To se mi vlastně naštěstí nestalo, protože já musím říct, že třeba v Národním filmovém archivu jsem dostal od pana ředitele Opěly nesmírnou privilegii, že jsem směl pracovat úplně osobně v takovém prostě prostředí archivu, kam nikdo není vpuštěn, jo. Dostal jsem šanci, abych si vybral, sice pod dohledem děvčat, který to tam hlídají, věci a mohl prostě tu publikaci stavět jako něco mimořádného, poněvadž mně šlo především o tu krásu, zachytit tu krásu první republiky, zachytit tu krásu těch dávnejch dob, kdy ještě chlapi s klikou pěkně šmejdili a točili na koleně filmy. A vlastně film byl málo umělecký, ale Češi v sobě akumulovali obrovskou sílu té technické zdatnosti. A to je na tom to krásný a proto jsem šťastnej a vděčím za to i Jaroslavu Kořánovi, se kterým jsem se nakonec rozešel, jo, že on umožnil v tý plný kráse tu knihu a jeho žena, která je vynikající grafička, se kterou jsem se taky nakonec nepohodl, jo, a dneska toho řada lidí využívá, říká, s vámi se nedá pracovat, vy jste konfliktní a tak dále. Rozumíte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč to říkají, nemají, doufám, pravdu.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Mají možná, já nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jste zarputilý člověk, takových je samozřejmě třeba a potom ta práce za vámi takhle vypadá. Víte, já jsem třeba nahlídnul do jednoho z těch dílů, bohužel teda jenom do té dvojky, ale to jsou fotografie, který jsem nikde do té doby neviděl. To jsou opravdu jaksi získané od těch rodin a jsou kvalitní mimochodem.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, protože zase byl na Barrandově ředitel Radomír Dočekal, kterej prostě mně dal absolutní důvěru. Pak jsem za ním přišel a říkám, je potřeba řediteli, tady je hnusná stěna na ateliéru číslo 4, veliká popraskaná. Namalujeme na ni výjev z filmu Obrácení Ferdyše Pištory. A on tejden, 14 dní jako mi nedával vědět a pak mi zavolal a říkal, připravte snímek, kterej tam musí sednout jak zadek na hrnec. No, tak jsem prostě ten snímek hledal tak dlouho, až jsem ho našel, rozumíte. A to není sranda ho najít v tisících fotografií snímek, kterej by šel zrovna na tu stěnu. A najít ty malíře, Sůvu a Jaroše, rozumíte, malíře pozadí, který se toho nebojí toho úkolu, to není sranda namalovat držky veliký jako u kamery, že jo, a tak dále. Viděl jste, vždyť to znáte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně, to je slavná.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ta je slavná a ta je dneska všude, na tričkách byla, na pozvánkách a všude. Přijede režisér slavnej, stoupne si před ní a vyfotí se před ní. Rozumíte, Polanský, hned, tohle jsem nikdy neviděl, jo, a hned maže a s týmem se nechá vyfotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nemají ani v Hollywoodu.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, přesně, to říká Forman, říká, tohle jsem neviděl, to je nádherný, kterej kretén to vymyslel. Takže jsem šťastnej, že jsem mohl takovýhle věcí se zúčastnit a vyprovokovat je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že z toho, co nám tady zatím filmový historik Pavel Jiras povídal v dnešním Tandemu, už jste pochopili, že to je člověk, který je do své práce v tom nejlepším slova smyslu zažraný, když dovolíte mi tohle to slovo, mně se moc líbí. A jste zarputilý jako beran, jak se říká, což je samozřejmě velice sympatické. Já si myslím, že se moc těšíme na to, až bude ten čtvrtý díl. A vy určitě už máte v hlavě nějaký nápad na nějakou další práci, která nás potěší, po Zlaté uličce třeba to bude i nějaká hezká výstava další.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, mám v plánu výstavu vzpomenout si na nádhernýho Barda Kršku. To bych chtěl, ale jen za těch předpokladů, že mi hrad na to dá prostor. Poněvadž v Praze není adekvátní, aby tento nádhernej člověk, kterej byl jaksi mimo běžné lidské chápání, protože byl orientován trošku jinak než ostatní lidé, že jo, ale já se mu nesmírně obdivuju, té jeho něžnosti, těm zvláštním způsobům sdělování, že se nenechal v tý těžký době ovlivňovat a já sám se zabývám hodně poezií, víte, strašně, to je pro mě to nejdůležitější, denně sedím a pracuju a ty věci nedávám nikam, tajím je, i když už jsem měl několik nabídek a vydal jsem před tím Ohnivou hlavu třeba, knihu, poetickou knihu, jo, ale teď prostě to všechno tajím a pracuji na třech scénářích, jo, takže to je moje, když budu nucen odejít z Barrandova, tak mám strašně práce, protože musím dokončit svý věci jako scénárista ještě jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, pane Jirasi, hodně sil, hodně inspirace, to se vůbec neobávám, že by vás opustila, protože je vidět, že jste pořád nabitý energií i tou inspirací. Tak ať vám to vydrží. Mějte se moc hezky a díky za vaši návštěvu vám a našim posluchačům samozřejmě díky za pozornost, na shledanou.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Já děkuju za vaše milý pozvání a zdravím všechny svý příznivce, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Tandem je na startu, od mikrofonu přeje dobrý den a hezkou chvilku u rádia Jan Rosák. Vás, milí posluchači, čeká i dnes takřka 60 minut zajímavých informací a představím vám v nich muže, který velkou část svého života zasvětil filmu. Poznal historii barrandovských studií ze všech stran a mluví o nich dnes jako o majáku, který zářil na všechny strany. Jak je to s Barrandovem a filmem dnes, tak třeba i to nám řekne filmový historik Pavel Jiras. Dobrý den, vítám vás.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Dobrý den. Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovšem dneska nebudeme probírat jenom filmy, my si budeme spolu povídat o vaší životní cestě, která vás právě k tomu filmu, ale nejenom k filmu přivedla. Ovšem všechno má svůj čas, teď je na řadě písnička.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na startu životní dráhy každého z nás je vždycky nějaké místo narození. Někdy je to třeba město nebo obec, ke které máme celý život vztah a někdy jsou to jenom místa opravdu narození. Jak je to ve vašem případě, pane Jirasi, s Rakovníkem.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
To je úplně jednoznačný, protože Rakovník je nádherný město v údolí kolem potoka rakovnického, který je přítokem Berounky na okraji Křivoklátských lesů. A tam, kdo se narodí, tak je tím prostě na celej život zasaženej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V tom dobrým slova smyslu?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
V tom dobrém slova smyslu skutečně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dlouho jste tam žil v Rakovníku?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, do svých, dá se říct, 19 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to už je teda velkej, velká část života.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Druhá část mýho života se odehrávala v malé obci v západních Čechách v Mrtníce, kde mají předkové, kteří nikdy nevstoupili do JZD, trpěli hrozný ústrky jako rodina, strýc se neoženil, teta se nevdala. A vykonávali to hospodářství a to byla dost velká tragédie pro nás jako pro kluky, pro tři bratry, protože každou sobotu a neděli jsme tam museli makat. Dostali jsme sice trošku mlíka, nějakýho másla, jo, no, ale museli jsme odjet a těžce, skutečně těžce pracovat, aby oni mohli splnit ty dodávky v 50.letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A oni se nevzdali a nevstoupili?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Nikdy tam nevstoupili prostě a zemřeli jako soukromí zemědělci, ael oni byli zvláštní rodina, rozumíte, moje babička byla slavná léčitelka v Západočeském kraji, ale přesahovala až do Německa. Lidi za ní jezdili až z Německa a byla bohatá, protože ani komunisti si ji nedovolili vystěhovat z toho důvodu, protože se u ní léčili, jejich děti hlavně, zlomeniny, to, co prostě v plzeňský nemocnici nedokázali spravit doktoři, tak přijeli k Mrtnický bábě, ona se jmenovala paní Pašková, no, a u Paškový se prostě dali dohromady.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla vaše pravá babička?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, to byla moje babička, matka mé matky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Léčitelka slavná.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, a oni byli slavnej rod v tom, že zase její matka byla ještě slavnější léčitelka a byla kvůli tomu zavřená v manekýně, protože ji udali doktoři, že jim bere práci, že jim bere kšeft, rozumíte, za Rakouska. Moje maminka s tou prababičkou byla v tý base jako posluha, v tý okresní base, poněvadž Maletín byl tehdy okresní město, že jo. Tak tam byla jako posluha k ruce, vynášela čurání a tak dále, šla nakoupit. Takže my jsme tím byli poznamenaný a já pořád v tom se držím, jo, v tom léčitelství. Znám byliny, znám různý masti a tak dále. Takže kolegům často poskytuju rady a tak dále, tak to jsou ty zbytky, víte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale tohle to já o vás vůbec nevím, já mám Pavla Jirase jako filmovýho historika, člověka, který 40 let pracoval nebo pracuje na filmových ateliérech Barrandov, ale že jste taky léčitel, to jsou.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, nejsem léčitel, ale jako rád, vyznám se v tom a rád řeknu, když někdo má oteklou nohu, dáš na tohle a tohle a ráno budeš to mít docela v pořádku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, my si teď poslechneme písničku, já se prohlídnu a když tak se vám zmíním o něčem.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zatímco jsme si tady poslouchali hezkou písničku, tak já jsem se prohlídl, zjistil jsem, že mi nic nechybí, takže nemusím využít služeb Pavla Jirase, mého dnešního hosta jako poradce přes léčitelství, takže využiju tu jeho hlavní profesi, to znamená filmového historika, ale teď v takovém trošičku zvláštní gardu, bych řekl. Protože vy jste, pane Jirasi, taky velice aktivně účastněn na rekonstrukci Zlaté uličky na Pražském hradě. Řekněte mi, v jakém smyslu se filmové ateliéry a vy osobně do toho zapojili.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, tak podívejte se. Já jsem po výstavě Františka Vláčila na Pražském hradě v Konírně, která se jmenovala František Vláčil: Zápasy, tak jsem dostal nabídku od Správy Pražskýho hradu, abych se zúčastnil na, jim se ta expozice líbila, zaujala je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo tehdy 2007, viďte, myslím.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, a v podstatě byla taková situace, že jsem byl postaven před úkol napsat scénář té předělávky 9 domků v pražské uličce a prostě pojednat o té náplni, co tam vlastně v těch domcích by mělo být. A to pro mě byl velice zajímavej úkol, hlavně z toho důvodu, že už taky se moje kariéra tak nějak chýlí ke konci, takže na závěr dělat na pražské uličce v něčem tak jako zvláštním, povznášejícím, což, ano, určitě, protože vlastně v žádném panském dvoře, v celý Evropě, já jsem s Divadlem Za Branou, kde jsem býval členem také, jsem se nikdy při těch zájezdech nesetkal třeba v žádném tom panském dvoře císařském nebo královském dvoře s takovou zvláštní exkluzivitou, jako je Zlatá ulička. Představte si v Petěrburku, v Petrohradě teda, že by něco takovýho bylo, a to prostě neexistuje. Nebo v Londýně, jo, nebo ve švédským královským městě. To prostě neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čekal bych tam v nějakým starobylým takovým středoevropským, třeba německým.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ani tam to není. No, a to bylo pro mě velice inspirující, takže jsem to se strašnou chutí začal dělat a začal jsem tak trochu, říkám, trochu zanedbávat práci na knize číslo 4 Barrandov 4, Portréty. Protože tohle jsem strašně chtěl, chtěl jsem si jednak od těch tří knih odpočinout a jednak jsem potřeboval další impuls, abych ukázal ještě něco, co je ve mně navíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, my jsme Zlatou uličku samozřejmě, myslím, že neznám Čecha nebo není snad Čech, který by a samozřejmě cizí zahraniční turisti ještě k tomu navíc, který by Zlatou uličkou neprošel. Tak víme, co tam asi tak bylo. Vy jste se rozhodl, že tomu dáte nějaký nový směr, novou tvář.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, heleďte se, já jsem měl tu čest v životě, že jsem díky svým přátelům, kteří byli takzvaně tak trochu za komunistů z bývalého zednářského hnutí, tak ti mě jako přijali jako svýho, Zdeněk Seidl, tehdy ještě režisér Václav Špidla, kterej dneska jeho syn byl premiérem, to byl vynikající režisér v Národním divadle. Já pracoval jako jeho asistent, tak pomocí těchto přátel jsem se dostal do kruhů lidí, kde taky prostě dominoval Jiří Trnka. A já jsem ho bezmezně obdivoval a zbožňoval. A on dělal na Zlaté uličce v prostředku 60.let. No, a já jsem tak nějak prostřednictvím tím, že jsem se občas s ním viděl prostřednictvím těchto přátel, tak jsem se prostě mohl dotknout těch věcí, jaký on měl potíže, když to předělával, proč to předělával, protože on tomu dal ten, tu krásu, poněvadž předtím to nebylo barevná ulička, bylo to těžko průchodný, asi v roce 35 se to srovnalo trochu, že se tam jako už začali jako víc trousit turisti, ale nebylo to takhle barevný. Trnka přišel na ten systém, že to bude úžasný místo, když se tomu dá ta barevnost, když se tomu dá ta krása. A vstoupí tam poezie, protože Trnka byl přesvědčenej a já jsem tu myšlenku bezezbytku přijal, že krása je jediná pravda tohoto světa, že to je jediný, co člověka narovnává, povznáší ho to, cizeluje ho to, čistí ho to od prostě takových těch vášní nesmyslných a tak dále. Takže je pro mě obrovskou ctí a snad je to nějaká vyšší prozřetelnost, já jsem neznaboh, já jsem nevěřící, ale věřím, že tohle to ke mně přistoupilo takovou shodou zvláštních, víte, náhod, že se mi dostalo té cti na té práci po tom nádherným člověku, kterým byl Jiří Trnka, pokračovat. A udělat těch 8 domků, samozřejmě s dalšími lidmi, jo, ale jsem kurátorem, mám možnost to ovlivňovat, jsem autorem scénáře. Pan doktor Kadlec je autorem námětu, takže prostě společně máme šanci vytvořit něco prostě, co by lidi zaujalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říká kurátor a taky scénárista nově zřízené Zlaté uličky na Pražském hradě, ale hlavně filmový historik Pavel Jiras.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je filmový historik Pavel Jiras, já vím, že vy jste kromě toho, že na Barrandově dělali a děláte samozřejmě věci, které souvisejí hodně s historií Barrandova a podobně, ale vy jste taky divadelní herec, taky jste se zmínil o tom, že jste byl členem Divadla Za Branou, taky jste asistoval jako režisér. V čem jste si zahrál, mám tady poznámku, že u Evalda Šorma dokonce.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, ve filmu Den sedmý - osmá noc. Já jsem hrál asi ve 30 filmech, ale to byly takový prostě, jak se říká, čurdy, to znamená menší úlohy takový. Ale u toho Evalda Šorma to bylo pozoruhodný v tom, že Evald byl nesmírně laskavej člověk a nikdy si nenechal nařizovat nějaký hvězdy nebo nějaký osobnosti a on si vybíral podle toho, jak se mu člověk zalíbil, jak se projevoval v takových nestřežených okamžicích. No, tak jsem přišel k týhle roličce, ona to není zase taková rolička, ale je to taková střední role ve filmu Den sedmý - osmá noc. A tam byli takoví lidi, jako třeba pan Trégl, já jsem s ním měl i tu zkušenost, protože jsem bydlel na Žižkově a on bydlel Na Ohradě v takovým tom točitým baráku, kterej jako jakejsi oblouk. On byl velkej fanda Viktorie Žižkov, no, a ještě před tím, než jsem se s ním setkal na tom filmu, jsem se s ním seznámil na Barrandově a on mě zval v neděli někdy na obědy, no, a tam odtud jsme potom odpoledne šli se podívat na Viktorku a potom jsme šli na jedno pivo. Protože on rád chodil pěšky a tak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že to je docela prima, že jste poznal svět filmu ze všech možných pohledů. I jak je vidět z pohledu herce. No, a v tom Divadle Za Branou, tam jste byl jako herec?
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, jako herec rok a půl a v podstatě jsem nějak zvlášť tam úspěšný nebyl, protože když jste přišel jako mladík od v podstatě venkovskýho divadla z Českýho Těšína, jo, jste přišel mezi ty hvězdy, jo, než jste se vůbec vzpamatoval, jo, tak jste měl odřený uši, protože tam Tomášova hvězda Jeník Tříska, že jo, a než jste se s nima seznámil, že jo, velkolepej Nedbal, jo, kterej, to jsou nádherný zážitky, když jsme spolu bloumali po Římě a tak. Ale to, na to, tady asi nemáte místo, aby se takhle vzpomínalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak byly by to hezký vzpomínky, ale já bych zase nerad pominul vaše vzpomínky na Barrandovské ateliéry jako takové, které jste potom včlenil do několika knih. A já bych řekl, že přímo výstavních publikací, o kterých si tady určitě popovídáme. Ale před tím, než jste mohl začít prostě ty knížky psát, tak jste si tam na tom Barrandově musel něco zažít, tak čím jste tam prošel vším.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, tak já jsem začínal jako tiskovej mluvčí, pak jsem byl taky krátce asistentem pro, dá se říct, společenské, asistentem ředitele pro společenské události, měl jsem na starosti filmové plesy a ty plesy třeba režíroval Podskalský, režisér a tak to, byla to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže to mělo nějaký scénář.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ano, to mělo takový svoje zákonitosti. No, a potom, když umřel člověk, který se jmenoval pan Stanislav Brach, tak jsem dostal funkci historika a začal jsem se tím zabývat vším hlouběji.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, a tady mají právě původ ty krásné knížky, o kterých si dneska v Tandemu s Pavlem Jirasem popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je před námi návštěva klasiků českého humoru a v téhle té galerii bude dneska vybírat samozřejmě můj host, filmový historik Pavel Jiras. Já si myslím, že to v podstatě zapadá tak do toho povídání i o vaší publicistické činnosti, protože postava, kterou si chcete vybrat dneska, vybral jste si Vlastu Buriana, já si myslím, že to není veliké překvapení, protože to je opravdu velikán filmu. Tak ta tam má v těch vašich publikacích, myslím, velice výrazné místo, viďte.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ten ční jako pyramida, to je taková obrovská síla talentu, když jsem začal na těch knihách dělat, tak jsem se seznamoval s těmi příbuznými, s těmi, co on neměl vlastní jako dědice, a tak dále po té silné stránce, že jo, z manželství. A teď jste poznával celé to pozadí jeho osobnosti, jo, takže moje zjištění je, že v podstatě v Evropě neexistoval komik té síly, té nádherné brutálnosti komiky, jo, té dokonalosti vyjádření a ovládání těla, jazyku, víte, to pohrávání si s těmi českými slovíčky. Tam pak zjistíte, poněvadž on uměl výborně německy, on pocházel z Liberce, kde v podstatě byla silná německá většina, ne nějaká menšina, ale to byla většina. A jeho tatínek tam měl krejčovskou živnost a Němci protekčně dostávali kšefty, že jo. A on málo. A z toho se vyvinula vyloženě neláska k Němcům a konflikty a na základě těch konfliktů tatínek Buriana se potom dostal sem jako správce tržnice do Prahy a to rozhodlo o tom, že se přesunul Vlasta do Prahy, že jo, a to rozhodlo taky o tom, že bloumal po těch různých kabaretech a stal se napřed napodobovatelem různých komických situací a komiků a pak se to plně prosadilo v gejzíru obrovskýho hereckýho talentu.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Filmový historik Pavel Jiras má za sebou opravdu velice slušnou řádku publikací a taky spoluprací na nejrůznějších životopisech, třeba jste spolupracoval s Josefem Fraisem na sérii obrazových životopisů Adiny Mandlové, Lídy Baarové, Oldřicha Nového a už zmíněného Vlasty Buriana. A uspořádal jste taky a to je to, o čem si teď chci popovídat hlavně, Obrazové dějiny barrandovských ateliérů do takové podoby výpravné encyklopedie, která má zatím 3 díly. Jmenují se Vzestup k výšinám, to je první, jo, potom Zlatý věk a Oáza uprostřed běsů, ano. Ale, a to už jste taky zmínil a já mám docela velkou radost z toho, už pracujete na 4.díle.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Tu čtyřku knihu musím udělat tak, aby se to vůbec do nějaké knihy vešlo, protože to je obrovská, obrovské množství filmů. Tak jsem se rozhodl, že to zúžím takzvaně na osobnosti, ale to nebude zúžený, protože na Barrandově žily a pracovaly veliké režisérské osobnosti a o nich by ta kniha měla být. Mělo by to být tak trošku neortodoxní v tom, že by tam byl nastíněný život těch osobností, těch režisérů, tvorba, ale i zvláštní jejich prostě i vlastnosti lidský, který jsem měl čest tak jako zpovzdálí i osobně poznat a dotknout se s těmi lidmi a s těmi lidmi přijít třeba i do pracovního nebo i osobního bližšího styku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to nebude kniha, která by mapovala nějaký časový úsek, ale spíš osobnosti.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Osobnosti v tom úseku od roku 45, rozumíte, tam bych chtěl tři roky dát od roku 45 takzvané svobodné tři roky, kdy na Barrandově se tři roky, do roku 48 tak nějak pracovalo jako, vznikla Divá Bára, Voloďa Čech, člověk, který potom se dal absolutně na tu stranu levou, tu komunistickou, jo, ale ten film je třeba krásný, nesmírně krásný, ta Divá Bára. Takže i tohohle bych se chtěl dotknout a zastat se některých těch lidí. Podívat se jim pod roušku, protože tam jsou vždycky ty dvě polohy, jak víte, ta mince má dvě strany a někteří ti prostě byli jako na té nesprávné jako, jak se říká, straně. Ale naopak zase byli lidi, který měli určitou odvahu se tomu postavit, tomu komunistickýmu zlu, to byl třeba Kachyňa, kterej jako ze začátku jim chtěl vyhovět a pak zase to převrátil úplně, protože mu došlo perfektně všechno a ty lidi jsou pro mě nesmírně zajímavý. A já v klidu chci, i když bych třeba už to nějak nestihl a musel jsem odejít z toho studia, tak chci sedět doma a pomalu v klidu to dát dohromady tu čtyřku, pracovat a sdělit to, co o tom vím, co jsem se dozvěděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je nepochybně velice vzrušující a zajímavá práce, ale taky namáhavá, protože shánět ty všechny informace, shánět fotografie, materiál, kam po nich jdete.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Hlavně materiál. No, musíte navštívit ty rodiny a to není mnohdy jednoduchý, protože oni vám musejí dát důvěru a nesmíte je nikdy zklamat. Nesmíte jedinou fotografii ztratit a to, myslím, třeba současný vedení studia tak nedoceňuje a nechápe, že já ty fotografie nemohu včlenit do našeho archivu, já je musím poctivě vrátit a nesmím, protože podepíšu revers, podepíšu záruky, tak já nesmím je využít v další svý činnosti. Já, no, protože to bych ty lidi urazil, oni mi dali důvěru, svěřili mi kus rodinnýho a duchovního vlastnictví, to je důležitý, duchovní vlastnictví, rozumíte. A to nesmíte zneužít, nesmíte zklamat. A to mnohdy lidi nechápou, rozumíte. Já se musím chovat jako slušnej člověk a to není žádná zásluha chovat se jako slušnej člověk. To je normální věc, prosím vás.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by mělo být normální.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ale musí to se stát normální věcí v tomhle státě. Jinak jsme, víte kde tahle zem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Několik teček a hrajeme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Historik Pavel Jiras, který má za sebou skvělou práci, přímo hmatatelnou práci, a to Obrazové dějiny Barrandovských ateliérů, zatím třídílné encyklopedii. Tak pracuje teď na čtvrtém díle, já se chci zeptat, kdy jste měl pocit, že prostě je beznadějné třeba získat nějaké materiály, kdy jste se prostě dostal do takové fáze, kdy jste si myslel, že už prostě ta práci končí, kdy to bylo nejtěžší získat něco o někom a od někoho.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
To se mi vlastně naštěstí nestalo, protože já musím říct, že třeba v Národním filmovém archivu jsem dostal od pana ředitele Opěly nesmírnou privilegii, že jsem směl pracovat úplně osobně v takovém prostě prostředí archivu, kam nikdo není vpuštěn, jo. Dostal jsem šanci, abych si vybral, sice pod dohledem děvčat, který to tam hlídají, věci a mohl prostě tu publikaci stavět jako něco mimořádného, poněvadž mně šlo především o tu krásu, zachytit tu krásu první republiky, zachytit tu krásu těch dávnejch dob, kdy ještě chlapi s klikou pěkně šmejdili a točili na koleně filmy. A vlastně film byl málo umělecký, ale Češi v sobě akumulovali obrovskou sílu té technické zdatnosti. A to je na tom to krásný a proto jsem šťastnej a vděčím za to i Jaroslavu Kořánovi, se kterým jsem se nakonec rozešel, jo, že on umožnil v tý plný kráse tu knihu a jeho žena, která je vynikající grafička, se kterou jsem se taky nakonec nepohodl, jo, a dneska toho řada lidí využívá, říká, s vámi se nedá pracovat, vy jste konfliktní a tak dále. Rozumíte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč to říkají, nemají, doufám, pravdu.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Mají možná, já nevím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jste zarputilý člověk, takových je samozřejmě třeba a potom ta práce za vámi takhle vypadá. Víte, já jsem třeba nahlídnul do jednoho z těch dílů, bohužel teda jenom do té dvojky, ale to jsou fotografie, který jsem nikde do té doby neviděl. To jsou opravdu jaksi získané od těch rodin a jsou kvalitní mimochodem.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
No, protože zase byl na Barrandově ředitel Radomír Dočekal, kterej prostě mně dal absolutní důvěru. Pak jsem za ním přišel a říkám, je potřeba řediteli, tady je hnusná stěna na ateliéru číslo 4, veliká popraskaná. Namalujeme na ni výjev z filmu Obrácení Ferdyše Pištory. A on tejden, 14 dní jako mi nedával vědět a pak mi zavolal a říkal, připravte snímek, kterej tam musí sednout jak zadek na hrnec. No, tak jsem prostě ten snímek hledal tak dlouho, až jsem ho našel, rozumíte. A to není sranda ho najít v tisících fotografií snímek, kterej by šel zrovna na tu stěnu. A najít ty malíře, Sůvu a Jaroše, rozumíte, malíře pozadí, který se toho nebojí toho úkolu, to není sranda namalovat držky veliký jako u kamery, že jo, a tak dále. Viděl jste, vždyť to znáte.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jasně, to je slavná.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ta je slavná a ta je dneska všude, na tričkách byla, na pozvánkách a všude. Přijede režisér slavnej, stoupne si před ní a vyfotí se před ní. Rozumíte, Polanský, hned, tohle jsem nikdy neviděl, jo, a hned maže a s týmem se nechá vyfotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To nemají ani v Hollywoodu.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, přesně, to říká Forman, říká, tohle jsem neviděl, to je nádherný, kterej kretén to vymyslel. Takže jsem šťastnej, že jsem mohl takovýhle věcí se zúčastnit a vyprovokovat je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že z toho, co nám tady zatím filmový historik Pavel Jiras povídal v dnešním Tandemu, už jste pochopili, že to je člověk, který je do své práce v tom nejlepším slova smyslu zažraný, když dovolíte mi tohle to slovo, mně se moc líbí. A jste zarputilý jako beran, jak se říká, což je samozřejmě velice sympatické. Já si myslím, že se moc těšíme na to, až bude ten čtvrtý díl. A vy určitě už máte v hlavě nějaký nápad na nějakou další práci, která nás potěší, po Zlaté uličce třeba to bude i nějaká hezká výstava další.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Ne, mám v plánu výstavu vzpomenout si na nádhernýho Barda Kršku. To bych chtěl, ale jen za těch předpokladů, že mi hrad na to dá prostor. Poněvadž v Praze není adekvátní, aby tento nádhernej člověk, kterej byl jaksi mimo běžné lidské chápání, protože byl orientován trošku jinak než ostatní lidé, že jo, ale já se mu nesmírně obdivuju, té jeho něžnosti, těm zvláštním způsobům sdělování, že se nenechal v tý těžký době ovlivňovat a já sám se zabývám hodně poezií, víte, strašně, to je pro mě to nejdůležitější, denně sedím a pracuju a ty věci nedávám nikam, tajím je, i když už jsem měl několik nabídek a vydal jsem před tím Ohnivou hlavu třeba, knihu, poetickou knihu, jo, ale teď prostě to všechno tajím a pracuji na třech scénářích, jo, takže to je moje, když budu nucen odejít z Barrandova, tak mám strašně práce, protože musím dokončit svý věci jako scénárista ještě jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vám přeju, pane Jirasi, hodně sil, hodně inspirace, to se vůbec neobávám, že by vás opustila, protože je vidět, že jste pořád nabitý energií i tou inspirací. Tak ať vám to vydrží. Mějte se moc hezky a díky za vaši návštěvu vám a našim posluchačům samozřejmě díky za pozornost, na shledanou.
Pavel JIRAS, filmový historik
--------------------
Já děkuju za vaše milý pozvání a zdravím všechny svý příznivce, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
