Pavel Novotný - herec
24. květen 2011
V talk show Tandem Jana Rosáka byl herec Pavel Novotný. Prozradil na sebe, do jakého angažmá nastoupil s celým ročníkem z JAMU, jak vnímá svoji popularitu, ale třeba i jaký sport provozuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Tandem je na startu, a tak vás u rozhlasových přijímačů vítá a přeje hezkou chvilku u rádia Jan Rosák. Můj dnešní host má za sebou řadu zajímavých rolí. Diváci ho mohli vidět třeba jako Athose ve Třech mušketýrech, jako Oidipa nebo taky jako Lennieho v dramatu O myších a lidech. Takhle bych mohl pokračovat a jmenovat pěknou řádku rolí. Pozvání do Tandemu přijal herec Pavel Novotný. Dobrý den.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po písničce si budem povídat o vaší cestě, a to z Brna přes Pardubice až do Prahy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Pavel Novotný se narodil v Brně, i když to není na jeho dialektu slyšet. Ale to většinou bývá tak, že s prominutím, vy se určitě neurazíte, komedianti se prostě přizpůsobí. Takže, když, dejme tomu, někdo pochází z Ostravy, tak se to na něm taky většinou nepozná. Ale někdy jo. Karel Höger, na tom všichni poznali, že pochází z Brna. Ale na vás ne.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Asi každý člověk taky trošku má jinou inklinaci k tomu takzvaně chytat ty regionální přízvuky. Zářným příkladem je moje manželka, která se narodila v Olomouci a poté, co jsme velmi záhy po ukončení Janáčkovy akademie odešli, protože ona je moje ročníková spolužačka, odešli nejprve do Šumperka a potom tedy definitivně do těch Pardubic, tak začala přebírat zase takové ty místní typické dialektové záležitosti. Takže, jeden čas u ní bylo zcela běžné slyšet sousloví: tož, hele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrá kombinace, tož, hele.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A já jsem tím chtěl říct, že já tenhle ten typ zase tak moc nejsem, protože já jsem ani tím brněnským hantecem příliš nikdy tak jako nemluvil, když si odmyslím taková ta první dětská léta. Mám dochované zvukové záznamy. Tatínek měl starý kotoučový magnetofon, tajně natáčel. Tak to opravdu ještě to dítě, ten dětský hlas je skutečně typickej Brňák, ale pak mě to velice rychle přešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to záleží na tom, do jaké společnosti zapadnete, kamarádi, škola a tak dále, party a tak a jak se mluví tam, protože člověk je velice přizpůsobivý živel a přizpůsobí se, samozřejmě chytá to. Ale spíš mě zajímá než ten hantec, jak jste se dostal k tomu, kde zavolalo poprvé divadlo, kde vás oslovilo, kde cinklo poprvé.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To je strašně dlouhá, v podstatě ale ne, ono je strašně prostý. Já nejsem z těch, kdo by o sobě tvrdili, že od začátku, odjakživa tak nějak měli pocit, že to divadlo je to jediný, to vůbec ne. Ale můj tatínek se na mně dopustil kdysi takového přečinu, že mě ve čtyřech letech naučil plynně číst. Ergo já jsem ve škole se nudil a četl a byl jsem velmi často vyzýván učitelkami, abych předčítal třídě. Zákonitě následovala taková výzva od jedné učitelky: ty bys měl zkusit recitovat. Takže, jsem se účastnil a prošel jsem všemi Wolkerovými Prostějovy a podobnými záležitostmi. A po čase to vyústilo v to, že mi zase někdo řekl: Prosím tě, proč ty neděláš nějaký divadlo amatérský? Nebo takhle. Tak jsem se do toho taky vrhnul. A pak to logicky už vyústilo, to už jsem měl takový pocit, že možná by to nebylo úplně špatný zkusit, vyústilo v přijímačky na Janáčkovu akademii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šel jste rovnou nebo přes nějaký mezistupeň, to znamená rovnou v těch 17?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nadrzo rovnou po maturitě, po maturitě. Mimochodem na latinsko-řeckém gymnáziu. To mně tatínek totiž nedovolil jít na konzervatoř. Ta touha po nějakým tom herectví už teda přišla dřív, takže jsem říkal, že půjdu na konzervatoř, což otec zásadně odmítl a chtěl ze mě mít inženýra, protože on kvůli mně nedodělal vysokou školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jasný. Chtěl, abyste dělal nějaký pořádný zaměstnání.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, přesně tak, jak to vždycky bývá. Takže, to mi zakázal, ale nicméně já jsem si pak prosadil svou s tou Janáčkovou akademií.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Latinsko-řecké gymnázium?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, my jsme byli poslední ročník v republice tenkrát, který ještě měl jakoby maturitu z latiny a 3 roky starořečtiny. Pokud se mě chcete zeptat, k čemu by to bylo dobrý, tak k ničemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste mi vzal okamžitě otázku, protože to vás musí logicky napadnout, že to musí zajímat. Neuplatnil jste to nikdy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ne. akorát že tak jako ta živá latinská slova takzvaná člověku utkvěla, když jsme museli memorovat dlouhé pasáže v latině, třeba Oracio prima in catilinam od jednoho velmi známého řečníka, tak jsme museli umět. Takže, to člověku zůstane v hlavě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A starořečtina, ta je asi od novořečtiny daleko.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Upozorňuju vás, že Řek starořecky nerozumí ani slovo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem si myslel. Tak je, jako kdybyste to zkoušel na Václaváku se staroslověnštinou, taky byste asi neuspěl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mého dnešního hosta, herce Pavla Novotného se zeptám zcela jednoduše - je jednoduchá a snadná cesta z Brna až do Prahy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, to sednete do auta a jedete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po D1. Tak, pozor, tak to teda jednoduché není pro jedince.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, ani to není jednoduché. No, tak v mém případě to bylo tak, že tam ještě byl takový mezistupeň, protože z toho, jak říkáme my, Janáčkova absolutně marného učiliště, jsme odešli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se tak říká?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To se říká nebo říkalo možná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vědí to pedagogové?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Tenkrát to věděli. Jestli to vědí dneska. Ale odtud jsme celý ročník s velkou slávou, tenkrát se o tom psalo v Mlaďáku, v Mladým světě, pamatujete jistě toto periodikum, odešli celej ročník, bezmála celej ročník do Šumperka, kde nám nabídli angažmá a to bylo nádherný roční prodloužení vlastně školy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkuste říct jména těch kolegů, protože mám takový pocit, že někdo z nich tady byl, že mi o tom taky vyprávěl.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, ve Zlíně je Rosťa Marek a Milan Hloušek, Jirka Vobecký je v Českém Těšíně. Z těch kluků vlastně to je všechno. A já teda jsem v Pardubicích. A z dívek pohříchu kromě mojí ženy divadlo, pokud vím, tak nedělá tak úplně žádná. Takže, možná, že jste se vlastně s naším ročníkem už posléze setkat nemohl ani. Ale nicméně tenkrát jsme s velkou slávou, jak říkám, odešli do toho Šumperka, i když nám bylo samozřejmě jasné, že to nebude na víc než na rok, protože kluky čekala povinná tehdy vojenská služba roční. Ale převzali jsme tam s sebou absolventské představení jedno Celátkovo zavraždění svaté Celestýny, které jsme tam s velkým úspěchem hráli a bylo to, jak říkám, nádherný prodloužení vlastně té školy, protože to ještě pořád bylo. A krásně nás tam ti místní přijali, přestože jsme čekali, co asi budou místní dívky a mladíci říkat, když jim tam přijde 9 dalších lidí nebo 8. Bylo to nádherný. A potom tedy následovala ta vojna, jak říkám. Mezitím se mi narodil syn a po vojně, já už jsem vlastně po škole měl nabídku do Pardubic, ale po vojně jsem ji teda realizoval s tím, že jsem vlastně ještě tak jako trošku dělal votočenou, jak se říká u nás v Brně, že jsem říkal, já jsem se teďka jako oženil, já mám ještě manželku, nebudu přece chodit do jinýho angažmá. Zkrátka nabídli angažmá i mojí ženě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená, že o vás stáli teda.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Asi ano. A jsme tam dneska, já se to bojím říct nahlas, jsme tam 24 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
24 let v jednom angažmá? Víte, že to je vzácnost?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to vzácnost, ale já to nechci, aby to vyznělo jako nějaká zásluha, že bych si připisoval nějakou zásluhu, já spíš myslím, že je to z velké části taky pohodlnost, protože vždycky, když jste někdo dlouho, tak si uděláte známé. Koneckonců, co si budeme povídat, už máte i známý doktory, že jo, takovýhle všechny užitečný lidi. A pak se velice těžko říká, no tak já půjdu zase někam jinam a uvidím. Já jsem byl pevně rozhodnut po té škole, že budu vždycky tak 2, 3 roky maximálně v jednom angažmá a projdu si tu republiku, jak to herci dělají. No a pak najednou jsem zjistil, že vlastně ale už ten start byl, neříkám špatně, proboha, chraňpánbůh, ale byl jinak, protože už jsem přicházel do Pardubic jako člověk, který má rodinu, se ženou a s dítětem a už to znamenalo trošku zase jiný podmínky. A najednou zjistíte, že vopravdu je to pohodlnější, když už víte, na koho se obrátit, kam zajít. Každej vás tam jako zná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jo, ale ono to ještě z té druhé strany vyžaduje, aby s vámi tam byla ta spokojenost a aby vy jste tam byl spokojený.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, pochopitelně. Ale tak patrně to tak zlý nebude, když jsem tam strávil takovou dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To předpokládám, že vás tam asi mají rádi a že na vás spolíhají. A co vy? Vy jste tam taky takhle spokojenej a vyhovuje vám třeba kolektiv, dramaturgie, barák, město?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Umíte si představit, že bych řekl bez výhrad ano? Já myslím, že to ani nejde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nevěřil bych vám.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, přesně tak. Samozřejmě vždycky všude někdy něco je, tak se ta období různá se střídala a střídají. A už několikrát jsme buď já nebo moje žena byli nakloněni tomu změnit to angažmá. Pohříchu nikdy se to nestalo najednou, vždycky jsme jeden druhýmu domlouvali, počkej, vono to bude zase jinak, uvidíš a tohle to. Takže, vlastně takhle jsme tam strávili celá ta léta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vzájemném vymlouvání.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A nemůžu zase tvrdit, že by to bylo špatně, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to určitě. Ta léta, 24 let, to hovoří samo za sebe.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Pavel Novotný v současné době je v angažmá v Pardubicích. Ale je to marné, prostě popularitu vám, celostátní myslím, přinese až to, že strčíte s prominutím obličej do nějaké televize. A vám se to povedlo v seriálu Ulice. Rázem se člověk stane slavný. Cejtíte zpětnou vazbu i třeba tady v Pardubicích?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak zase bych lhal, kdybych řekl, že vůbec ne. Ale přestože jsem účinkoval v epizodních roličkách v mnoha seriálech, připomenu Četnické humoresky, Horákovi, Kriminálka Anděl, snad vopravdu, co běželo, tak v té Ulici se z té epizodní původně teda roličky vyvinulo něco vo malinko většího, takže vopravdu vobčas mě lidi poznávají. Ale to je, nedávno jsem to slyšel taky v rádiu, nějaký kolega, už si bohužel nevzpomenu který, mluvil o tom, že to je takzvaná částečná popularita nebo taková ta poloviční popularita, že třeba nakupujete v obchodě, pokladní je skloněná nad tou kasou a teď promluvíte a ona s takovou nadějí a jiskrou v oku zvedne ten pohled a pak ho zase sklopí, protože vás nepozná, protože pamatuje jenom ten hlas odněkud z reklamy, z rádia, to je jedno. Nebo naopak už se mi mockrát stalo, že mě v Pardubicích někdo oslovil a říká: "Hele, ty jsi byl ředitelem v Semtíně, viď?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se stalo s prominutím Petrovi Novotnému. Taky mu říkali, já tě znám, já tě znám. A von už taky chtěl říct asi z televize. A ten dotyčný říká: "Ne, ty jsi hrál, čoveče, volejbal v Šumperku, viď?"
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To je přesně ono, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem zase prodával ve stavebninách v Dobříši.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Mně se to poprvé stalo, když jsem kdysi před lety, možná si některý posluchač vzpomene, natočil reklamu, jak jsem podsekával kosou takovej smrk, to bylo takový jako velice vtipný, takže to docela dlouho běželo. A jeden člověk mě takhle oslovil na ulici, naštěstí šel s partnerkou, která ho trošku mírnila, protože říkal: "Hele, nazdar! Jak se máš?" A tohle a ona do něj furt drcala. Pak tedy, abych to zkrátil, po chvíli vyšlo najevo, že on mě skutečně zná jenom z té reklamy. Říkal: "Ježíši, promiň, ale já jsem ti měl takovej pocit, že už jsem tě párkrát měl v obýváku."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A asi jo. Ale já si myslím, že to herci může přijít, ale samozřejmě asi většinou ne, ale může to přijít až trošičku smutné a takové líto, že jste zahrál v těch Pardubicích za těch 24 let určitě tolik skvělých rolí, na který jste většinou i pyšnej. A pak stačí zahrát jednu takhle roli Radka Masnýho v Ulici a hotovo.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Vždycky vzpomínám na to, co před časem řekl můj kamarád a kolega někdejší Vláďa Čech, když ho všichni opěvovali za toho milionáře. A říkal, ale uvědomte si, že na oblastech, oblastních divadlech je spousta ještě lepších herců, než jsem já. Akorát o nich nikdo neví, protože se nedostanou do něčeho takovýho. Je to strašně nespravedlivý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho samozřejmě šlechtí Vláďu.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, já jedním dechem opakuju totéž, protože skutečně jako musíte natočit, jak říkáte, nějakej seriál, na kterej všichni koukají a to, že pracujete někde a odvádíte svoji práci co nejlíp, o tom divadle zas tolik lidí neví, co si budem povídat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to je bohužel pravda. Ale díky za to, že dneska už mají herci z oblastí tuhle tu příležitost větší, než ji mívali kdysi. No, ale já bych se chtěl vrátit a myslím si, že docela oprávněně, k Pardubicím. Co je tam za vámi tak jaksi hezké role, na které rád vzpomínáte a říkáte si, tak tam jsem nechal kus sebe?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Já za těch 24 let zase nemám pocit, že bych si zahrál až tolik, že by to nemohlo bejt víc, to zase nebudu lhát. Ale na krásný příležitosti, na krásný role a na báječnou spolupráci v mnoha případech si velice rád vzpomínám. Vy jste tady jmenoval třeba Lennieho, to je postava ze Steinbeckova románu, později zdramatizovaného, O myších a lidech, který kdysi, kdysi dávno, opravdu před dlouhými lety u nás režíroval pohostinně Petr Kracík, režisér a ředitel Divadla Pod Palmovkou. A on si je pak od nás přenesl sakum pikum i se Standou Lehkým v hlavní roli si je přenesl Pod Palmovku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s Rosťou Čtvrtlíkem.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A Rosťa Čtvrtlík hrál potom roli, kterou jsem hrál v Pardubicích já. Já, když Rosťu postihly ty jeho potíže, tak jsem pak několikrát Pod Palmovkou tu roli ještě hostoval, takže vím, jak to probíhalo dál. Ale říkám to proto, že to byla jedna z nejkrásnějších rolí, jedna z rolí, na které nejraději vzpomínám a nejenom proto, že se teda, snad to můžu říct, povedla, ale že ta práce byla nádherná. Říkám to záměrně proto, protože v tuto chvíli máme po premiéře Mefista v Pardubicích, kterou rovněž režíroval Petr Kracík a zase se znovu vrátil ten, ale nemluvím jenom za sebe, ale za všechny kolegy bez výjimky, ten pocit nádherné spolupráce a ten pocit, že na to se bude vzpomínat, protože to stálo za to. A to je velice vzácný, velice.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Novotný, můj dnešní host v Tandemu, herec pardubického divadla se potkal při příjemné příležitosti seriálu Ulice s jednou úžasnou osobností českého divadla a taky komiky, a tak si ho vybral z klasiků, jak měl tu příležitost. Já si myslím, že to jste vybral teda, Pavle, moc dobře. Mirek Lipský, to je opravdu skvělá osobnost.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Určitě ano. Já jsem hrozně rád, že jsme se mohli setkat, byť při takové příležitosti, jako je seriál Ulice alespoň jenom tak letmo. Ale nicméně využil jsem toho, nedalo mi to, když jsme spolu jednou měli společnou šatnu, že jsem si dovolil panu Lipskému říct, že si nesmírně vážím toho, co udělal. Řeknu to tak, jak jsem to řekl jemu, co udělal v životě pro srandu, protože si myslím, že tak pečlivá práce, jakou odváděl on na té legraci. Ono se to řekne jenom jakože psina, ale ona je to dřina, co si budeme povídat, že jo. Ta se jen tak nevidí jako u pana Lipského, to bylo skutečně podle mého názoru špičkové herectví komediální, které on provozoval vždycky ve všem. A vždycky vycházel z toho, co asi odpozoroval od lidí, protože to bylo přesný. To je jako třeba pan Vlasta Burian, aby nikdy nebyl tak geniální, kdyby se v tom každej nepoznal. A u pana Lipského mám tentýž pocit, takže jsem šťastnej, že jsem mu to mohl říct.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herec Pavel Novotný, který, když vám vstoupí do dveří, tak si řeknete, vstoupil kus chlapa. Já mám takový pocit, že vy na sobě pracujete docela slušně, ne, Pavle, co?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak s takovými osudovými výpadky se už 30 let pokouším dělat kondičně kulturistiku, když to řekne nadsazeně. Prostě chodím vobčas do posilovny, takhle, jo, řečeno správně. No a nemůžu říct, že bych teda bez toho nemohl bejt, vždycky se přemlouvám, celejch těch 30 roků se přemlouvám, abych tam znovu šel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A děláte to proto, abyste byl fešák, nebo aby vám to dělalo dobře na duši?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Musím přiznat, že oba důvody jsou platné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přece herec na sobě musí pracovat, aby vypadal.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nechci bejt nevzhlednej tlouštík, takže se snažím touto cestou nějakým způsobem to tělíčko zformovat a zároveň když potom odtud odcházím, tak, jak jste řekl, mám dobrý pocit. Jsem sice totálně zničenej, ale mám dobrej pocit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jinak jsem si všimnul, že děláte takové docela zajímavé koníčky, které zase jsou té kulturistice kondiční poměrně dost vzdáleny. Je to taková jemná práce jako třeba keramika nebo řezbářství nebo malování.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, ta keramika vede. Já hrozně rád dělám cokoliv, co se týká výtvarna, hrozně rád, mě to hrozně baví. Ne, že bych v něčem byl nějakým způsobem vzdělán nebo že bych byl práv to dělat, to nejsem. Ale hrozně mě to baví a té keramice se věnuju opravdu celé ty roky, co jsem v Pardubicích, protože jsem velmi záhy potkal dnes už velmi dobrýho kamaráda keramika Míru Chaloupku, pardubickýho vynikajícího výtvarníka. A on mně poskytl tu možnost chodit k němu do ateliéru a trošku se přiučit. Je to taky mimochodem vynikající terapie, ta keramika, že se člověk odreaguje a hlavně, co si uděláte, nikdo vám do toho nekecá. Žádnej režisér za váma nestojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, počkejte, to ovšem jenom v tom případě, když s tím nejdete na veřejnost.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To jsem taky nikdy neudělal. Ale teď mě čeká takové, jak jsme tady o tom před chvilkou si špitali, nepříjemné výročí moje, tak k této příležitosti chci poprvé udělat výstavu ve foyere pardubického divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavle, to klidně můžete prásknout, to je tak příjemný. Navíc vy na to nevypadáte.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Děkuju, jste hodnej. Ale koukám, vy máte brejle, takže to bude. No, bude mi zkrátka v květnu 50 a na začátek června připravuji ve foyere, tedy skutečně jsem se osmělil a připravuji tam výstavu keramiky a grafiky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už vám do toho začnou kecat, pozor.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A to už do toho asi někdo bude kecat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co se specializujete, abcyhom si udělali představu trošičku, protože tady nemáte s sebou žádné dílko? Co děláte, děláte figurální věci nebo?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to něco mezi vlastně takovými trošku abstraktními záležitostmi a figurální plastikou. Většinou jsou to věci závěsné, aby si to posluchač dokázal představit, takové ty všelijaké kachle a podobné věci. Vždycky se snažím tak, jak jsme o tom tady mluvili v minulých vstupech, aby i v tom byl obsažen nějakej humor, aby lidi nedumali, co tím chtěl výtvarník říci a že jaký je to úžasný umění, na to si vůbec nedělám nějakým způsobem nároky, ale spíš aby to někoho aspoň trošku pobavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I to řezbářství je v tomhle tom duchu?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To řezbářství moje, to je velmi příležitostný, protože to provozuju jenom o prázdninách, protože skutečně přes ten rok se k tomu člověk nedostane. Tam mám takovej pocit, že to dřevo si samo říká částečně, co chce, aby do něj bylo vtištěno a musíte se mu věnovat soustavně. S tou keramikou, tam to můžu přerušit na tejden a přijít za tejden a pokračovat dál. U toho dřeva mám takovej, možná je to jenom můj dojem, pocit, že to dřevo si říká o to, abyste se mu věnoval a dokončil to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to malování?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Tam je to podobně. Já se zabývám spíš trošku jenom grafikou. Ne proto, že bych netoužil býti malířem, ale spíš proto, že býti malířem už obnáší trošku o tom něco vědět, malinko se vyznat v kladení, vyznat se v kombinacích odstínů a materiálů a v tomto směru mě, absolutnímu amatérovi spíš vyhovuje rudka, tužka, uhel a podobné věci. Jsou jednodušší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, žádná tematika, která by měla hodně blízko k divadlu, nic takového.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A víte, že ne. Samozřejmě někdy se to protne, ale málokdy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herci by mohli mluvit o tom a taky mnohdy naštěstí mluví, jak na jevišti může jít, no tak o duševní zdraví určitě jo.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To bezesporu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejdanene, když člověk zapomene text, tak mu opravdu v tu chvilku umře tolik buněk v tom mozku hrůzou. No, ale může jít dokonce o fyzické zdraví a dokonce o život. Stalo se vám to někdy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nesporně, nesporně. Mnohokrát. Jednak proto, že jsem se nikdy nevyhýbal takovým těm fyzicky náročnějším momentům ve zpracování té které role, takže po čase se stalo zvykem, že mi to režiséři automaticky nabízeli, protože věděli, že Novotný to udělá a nebude remcat. A jednak proto, že trošku občas holt jako jsem byl nepozorný vůči své bezpečnosti, takže se mi několikrát přihodily lecjaké věci a že jsme teda toho zažili. Například, když Michal Terant režíroval před lety Ptáky Aristofanovy v divadle pardubickém, tak věřte, nebo ne nad hledištěm byla natažená padáková síť, ve které chodil Vladimír Čech, to byste nevěřil. A my další jsme na natažených horolezeckých lanech majíce karabiny a takové zvláštní postroje na sobě, létali skutečně z druhého balkonu na jeviště. A když se postavíte na druhý balkon a podíváte se dolů, tak věřte mi, že to chce určitou odvahu. Ale tam se tedy naštěstí nikomu nic nestalo nikdy, ani mně. Ale vzpomínám si třeba, když se hrál před časem, před dlouhým sem v Pardubicích Othelo v režii Juraje Deáka, tak samozřejmě Othelo končí tak, že se propíchne, to ví každej, kdo chodí do divadla, že jo, tak já jsem nečinil jinak a při závěrečném monologu jsem vytáhl skrytou dýku a jakoby jsem se bodl do břicha, otočil jsem se, padl jsem na kolena a umřel. Jednoho dne se stalo to, že jsem se jakoby bodl do břicha, pustil jsem tu dýku, padl jsem na kolena a ta dýka z nevysvětlitelných, já jsem měl vždycky z fyziky trojku, ale nepochopím to do dneška, zůstala stát na té rukojeti tím ostřím nahoru. To byla divadelní dýka, tedy dýka tupá. Nicméně jak jsem padal a kdoví proč jsem zády k divákům měl zavřené oči, nevím, z jakýho důvodu, tak jsem obličejem opravdu naletěl přímo na ten hrot té díky, takže jsem si velmi zásadně poškodil obličej a bylo krve, jak se říká, jako z vola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tvář.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano. Naštěstí to bylo, pochopitelně když Othelo umírá, tak tedy v samém závěru inscenace, takže mě manželka okamžitě odvezla na pohotovost. A já jsem se teprve posléze dozvěděl, co se odehrávalo dál při děkovačce, protože diváci tleskali a představitel titulní role stále nepřicházel. A měli jsem tam kolegu Jirka Klepla, který dneska je v hradeckém divadle, který už z podstaty vypadá, jako že někdo umřel. On se pořád tváří velice zkroušeně. A on zastavil děkovačku s tímto výrazem a říká: "Omluvte, prosím, představitele titulní role. V této chvíli je s vážným zraněním převážen do nemocnice." To bylo všechno, co řekl, takže celý Pardubice si vykládaly, že Novotnej se píchnul do břicha, že jo, což bylo to poslední, co viděli. Skutečně byla taková, že to spravily dva stehy v obličeji. Ale ještě na té pohotovosti to pokračovalo další legrační epizodkou, protože jak se vždycky chce ten režisér zapsat do toho povědomí a ten výtvarník neméně, tak já jsem měl na holém těle bílej frak se zlatýma epoletama, samozřejmě celej černej, že jo, jak Othelo bejt má. A moje žena v tom představení hrála Biancu, což je jaksi ženština lehčího ražení, takže podle toho byla patřičně vyhastrošená a ta mě odvezla na tu pohotovost. Přísahám, že tam seděl úplně zmlácenej, totálně opilej člověk, kterej, když mě uviděl, tak vystřízlivěl a utekl. Doktoři měli obrovské gaudium z toho, když viděli, co jim to tam přivezli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Propíchlej černoch.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Přesně tak, kterýho navíc přiveze štětka, tedy s prominutím.
/ Písnička /
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, co tam máte dál?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co tam máme dál? Máme tady ještě povídání o tom, co vás čeká, Pavle.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To kdyby člověk věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska jste v nekonečným seriálu Ulice postavou, která je žádána. Ale vždyť to znáte, tam se najednou může stát.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ze dne na den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze dne na den, pošlou vás do Anglie, přejede vás auto. Co se ještě může stát?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, všechno, naprosto všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak spíš takhle, co vás čeká v tom seriálu, to nevíme a nikdo to neví, to neví možná ani autoři. Ale každopádně co vás čeká jinak, třeba v divadle nebo tak?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak já vlastně taky nevím, já můžu říct jenom to, co mě čeká v bezprostřední budoucnosti. V tuto chvíli v pardubickém divadle začaly zkoušky na Tajemný hrad v Karpatech. Pardubické divadlo v posledních letech velice hojně využívá možnosti hrát takzvaně v plenéru v letních měsících, protože když si představíte Pardubice, jistě znáte to okolí, to je totální beznadějná rovina a jeden jediný kopec v širokým dalekým okolí a to je Kuňka, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kuňka.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A tam je hrad, který mimochodem mě taky hrozně baví, protože to byla absolutní zřícenina, kterou posléze někdy v 19. století dostavělo Sdružení českých turistů. Takže, mně se hrozně líbí. A tam je takový rondel, taková vyhlídka pod Kunětickou horou, na kterém už léta hrajeme pravidelně některá představení a poslední léta dokonce se děje to, že se speciálně připravují pro tu Kunětickou horu ta představení. Pak se vždycky na zimu přetáhnou do divadla, ale jsou připravována už jakoby přímo tam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, Noc na Karlštejně se tam hrála.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Noc na Karlštejně ta se hrála ještě na nádvoří Kunětické hory, ale třeba Čachtická paní, Cikáni jdou do nebe a takováhle představení z poslední doby, která posluchači určitou budou znát, aspoň místní, tak ta už se připravovala speciálně pro tu vyhlídku pod Kunětickou horou, protože to krásně, když divák sedí, vidí jeviště a za náma se tyčí ten hrad. A co jinýho tam nasadit taky než Tajemný hrad v Karpatech. Takže, jak jsem si vyslechl explikaci režijní dneska, tak nechceme snad parodovat film nebo ještě, nedejbože, jako nějakým způsobem z něj vycházet a napodobovat ho, ale spíš malinko vycházet z toho původního Verneova románu. Měla by to být legrace, mělo by to diváky především bavit, protože to k tomu patří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajete Teleke z Tölökö?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Na to bohužel nemám ten věk, na to máme mladého kolegu. Hraji tam postavu ovčáka, kterou nebudu takhle divákům příliš přibližovat, protože by jim to možná nic neřeklo, ale je to taková prostě taky další figurka. Je tam spousta takovýchhle nádherných postaviček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je to podle filmu v podstatě.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
V podstatě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by to bylo podle Vernea? Ne?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to jakoby podle Vernea, je to jakoby trošičku rozepsáno, ale není ani úplně otrocky podle něj, je to takový kompilát nějakejch nápadů. Uvidíme, co se vylíhlo panu dramaturgovi v hlavě. Nechám se překvapit. Zatím začínáme, takže ještě nemám úplně konkrétní představu, jak to bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že blíží se také herecké prázdniny, ty nepochybně budete aspoň z části ve vašem oblíbeném nebo na vašem oblíbeném Halasově Kunštátsku.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Co vy všechno víte, to je úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, protože to je kraj, který se mi také líbí. Jak jste se tam dostal vlastně?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Jak jsem se tam dostal, můj tatínek, jak už jsem na začátku pořadu zmiňoval, byl profesí stavař, protože po tom taky toužil, aby ze mě byl ten inženýr, že jo. A kromě jiného dělal hlavní stavební dozor taky na stavbě takové malilinkaté továrničky v roce 1951 v údolí kousek od Kunštátu, kde se do dneška vyrábí karborundum brousek, prosím pěkně. A jak se tak toulal ve volných chvílích po tom okolí, protože velice miloval přírodu, tak našel takové údolí, kde už v té době stály asi 2 nebo 3 chaty, dneska jich tam stojí 10. A postavil si tam prostě chajdu a od tý doby tam jezdí. Já mám takovej ten syndrom českej toho chatařství, ale dědičně, já to zdědil po tátovi, takže to cítím jako zodpovědnost, že musím vlastně. Ale ne, že bych musel, já tam chci, protože se mi tam strašně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně, to vám schvaluju, to je krásný. Ať se vám tam líbí, ale nejenom tam, ať se vám líbí všude, kam zajdete. Ale hlavně ať se líbí divákům, když zajdou na vás do divadla do Pardubic a samozřejmě taky, ať se vám daří v seriálu. Prostě na co šáhnete, ať vám jde.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Díky moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Novotný byl dnes hostem Tandem. Moc děkuju za návštěvu a na shledanou.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Mějte se hezky. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Tandem je na startu, a tak vás u rozhlasových přijímačů vítá a přeje hezkou chvilku u rádia Jan Rosák. Můj dnešní host má za sebou řadu zajímavých rolí. Diváci ho mohli vidět třeba jako Athose ve Třech mušketýrech, jako Oidipa nebo taky jako Lennieho v dramatu O myších a lidech. Takhle bych mohl pokračovat a jmenovat pěknou řádku rolí. Pozvání do Tandemu přijal herec Pavel Novotný. Dobrý den.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po písničce si budem povídat o vaší cestě, a to z Brna přes Pardubice až do Prahy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Pavel Novotný se narodil v Brně, i když to není na jeho dialektu slyšet. Ale to většinou bývá tak, že s prominutím, vy se určitě neurazíte, komedianti se prostě přizpůsobí. Takže, když, dejme tomu, někdo pochází z Ostravy, tak se to na něm taky většinou nepozná. Ale někdy jo. Karel Höger, na tom všichni poznali, že pochází z Brna. Ale na vás ne.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Asi každý člověk taky trošku má jinou inklinaci k tomu takzvaně chytat ty regionální přízvuky. Zářným příkladem je moje manželka, která se narodila v Olomouci a poté, co jsme velmi záhy po ukončení Janáčkovy akademie odešli, protože ona je moje ročníková spolužačka, odešli nejprve do Šumperka a potom tedy definitivně do těch Pardubic, tak začala přebírat zase takové ty místní typické dialektové záležitosti. Takže, jeden čas u ní bylo zcela běžné slyšet sousloví: tož, hele.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrá kombinace, tož, hele.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A já jsem tím chtěl říct, že já tenhle ten typ zase tak moc nejsem, protože já jsem ani tím brněnským hantecem příliš nikdy tak jako nemluvil, když si odmyslím taková ta první dětská léta. Mám dochované zvukové záznamy. Tatínek měl starý kotoučový magnetofon, tajně natáčel. Tak to opravdu ještě to dítě, ten dětský hlas je skutečně typickej Brňák, ale pak mě to velice rychle přešlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to záleží na tom, do jaké společnosti zapadnete, kamarádi, škola a tak dále, party a tak a jak se mluví tam, protože člověk je velice přizpůsobivý živel a přizpůsobí se, samozřejmě chytá to. Ale spíš mě zajímá než ten hantec, jak jste se dostal k tomu, kde zavolalo poprvé divadlo, kde vás oslovilo, kde cinklo poprvé.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To je strašně dlouhá, v podstatě ale ne, ono je strašně prostý. Já nejsem z těch, kdo by o sobě tvrdili, že od začátku, odjakživa tak nějak měli pocit, že to divadlo je to jediný, to vůbec ne. Ale můj tatínek se na mně dopustil kdysi takového přečinu, že mě ve čtyřech letech naučil plynně číst. Ergo já jsem ve škole se nudil a četl a byl jsem velmi často vyzýván učitelkami, abych předčítal třídě. Zákonitě následovala taková výzva od jedné učitelky: ty bys měl zkusit recitovat. Takže, jsem se účastnil a prošel jsem všemi Wolkerovými Prostějovy a podobnými záležitostmi. A po čase to vyústilo v to, že mi zase někdo řekl: Prosím tě, proč ty neděláš nějaký divadlo amatérský? Nebo takhle. Tak jsem se do toho taky vrhnul. A pak to logicky už vyústilo, to už jsem měl takový pocit, že možná by to nebylo úplně špatný zkusit, vyústilo v přijímačky na Janáčkovu akademii.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šel jste rovnou nebo přes nějaký mezistupeň, to znamená rovnou v těch 17?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nadrzo rovnou po maturitě, po maturitě. Mimochodem na latinsko-řeckém gymnáziu. To mně tatínek totiž nedovolil jít na konzervatoř. Ta touha po nějakým tom herectví už teda přišla dřív, takže jsem říkal, že půjdu na konzervatoř, což otec zásadně odmítl a chtěl ze mě mít inženýra, protože on kvůli mně nedodělal vysokou školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to jasný. Chtěl, abyste dělal nějaký pořádný zaměstnání.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, přesně tak, jak to vždycky bývá. Takže, to mi zakázal, ale nicméně já jsem si pak prosadil svou s tou Janáčkovou akademií.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Latinsko-řecké gymnázium?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, my jsme byli poslední ročník v republice tenkrát, který ještě měl jakoby maturitu z latiny a 3 roky starořečtiny. Pokud se mě chcete zeptat, k čemu by to bylo dobrý, tak k ničemu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď jste mi vzal okamžitě otázku, protože to vás musí logicky napadnout, že to musí zajímat. Neuplatnil jste to nikdy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ne. akorát že tak jako ta živá latinská slova takzvaná člověku utkvěla, když jsme museli memorovat dlouhé pasáže v latině, třeba Oracio prima in catilinam od jednoho velmi známého řečníka, tak jsme museli umět. Takže, to člověku zůstane v hlavě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A starořečtina, ta je asi od novořečtiny daleko.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Upozorňuju vás, že Řek starořecky nerozumí ani slovo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to jsem si myslel. Tak je, jako kdybyste to zkoušel na Václaváku se staroslověnštinou, taky byste asi neuspěl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mého dnešního hosta, herce Pavla Novotného se zeptám zcela jednoduše - je jednoduchá a snadná cesta z Brna až do Prahy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, to sednete do auta a jedete.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po D1. Tak, pozor, tak to teda jednoduché není pro jedince.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano, ani to není jednoduché. No, tak v mém případě to bylo tak, že tam ještě byl takový mezistupeň, protože z toho, jak říkáme my, Janáčkova absolutně marného učiliště, jsme odešli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se tak říká?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To se říká nebo říkalo možná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A vědí to pedagogové?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Tenkrát to věděli. Jestli to vědí dneska. Ale odtud jsme celý ročník s velkou slávou, tenkrát se o tom psalo v Mlaďáku, v Mladým světě, pamatujete jistě toto periodikum, odešli celej ročník, bezmála celej ročník do Šumperka, kde nám nabídli angažmá a to bylo nádherný roční prodloužení vlastně školy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zkuste říct jména těch kolegů, protože mám takový pocit, že někdo z nich tady byl, že mi o tom taky vyprávěl.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, ve Zlíně je Rosťa Marek a Milan Hloušek, Jirka Vobecký je v Českém Těšíně. Z těch kluků vlastně to je všechno. A já teda jsem v Pardubicích. A z dívek pohříchu kromě mojí ženy divadlo, pokud vím, tak nedělá tak úplně žádná. Takže, možná, že jste se vlastně s naším ročníkem už posléze setkat nemohl ani. Ale nicméně tenkrát jsme s velkou slávou, jak říkám, odešli do toho Šumperka, i když nám bylo samozřejmě jasné, že to nebude na víc než na rok, protože kluky čekala povinná tehdy vojenská služba roční. Ale převzali jsme tam s sebou absolventské představení jedno Celátkovo zavraždění svaté Celestýny, které jsme tam s velkým úspěchem hráli a bylo to, jak říkám, nádherný prodloužení vlastně té školy, protože to ještě pořád bylo. A krásně nás tam ti místní přijali, přestože jsme čekali, co asi budou místní dívky a mladíci říkat, když jim tam přijde 9 dalších lidí nebo 8. Bylo to nádherný. A potom tedy následovala ta vojna, jak říkám. Mezitím se mi narodil syn a po vojně, já už jsem vlastně po škole měl nabídku do Pardubic, ale po vojně jsem ji teda realizoval s tím, že jsem vlastně ještě tak jako trošku dělal votočenou, jak se říká u nás v Brně, že jsem říkal, já jsem se teďka jako oženil, já mám ještě manželku, nebudu přece chodit do jinýho angažmá. Zkrátka nabídli angažmá i mojí ženě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to znamená, že o vás stáli teda.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Asi ano. A jsme tam dneska, já se to bojím říct nahlas, jsme tam 24 let.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
24 let v jednom angažmá? Víte, že to je vzácnost?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to vzácnost, ale já to nechci, aby to vyznělo jako nějaká zásluha, že bych si připisoval nějakou zásluhu, já spíš myslím, že je to z velké části taky pohodlnost, protože vždycky, když jste někdo dlouho, tak si uděláte známé. Koneckonců, co si budeme povídat, už máte i známý doktory, že jo, takovýhle všechny užitečný lidi. A pak se velice těžko říká, no tak já půjdu zase někam jinam a uvidím. Já jsem byl pevně rozhodnut po té škole, že budu vždycky tak 2, 3 roky maximálně v jednom angažmá a projdu si tu republiku, jak to herci dělají. No a pak najednou jsem zjistil, že vlastně ale už ten start byl, neříkám špatně, proboha, chraňpánbůh, ale byl jinak, protože už jsem přicházel do Pardubic jako člověk, který má rodinu, se ženou a s dítětem a už to znamenalo trošku zase jiný podmínky. A najednou zjistíte, že vopravdu je to pohodlnější, když už víte, na koho se obrátit, kam zajít. Každej vás tam jako zná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale jo, ale ono to ještě z té druhé strany vyžaduje, aby s vámi tam byla ta spokojenost a aby vy jste tam byl spokojený.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, pochopitelně. Ale tak patrně to tak zlý nebude, když jsem tam strávil takovou dobu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To předpokládám, že vás tam asi mají rádi a že na vás spolíhají. A co vy? Vy jste tam taky takhle spokojenej a vyhovuje vám třeba kolektiv, dramaturgie, barák, město?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Umíte si představit, že bych řekl bez výhrad ano? Já myslím, že to ani nejde.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, nevěřil bych vám.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, přesně tak. Samozřejmě vždycky všude někdy něco je, tak se ta období různá se střídala a střídají. A už několikrát jsme buď já nebo moje žena byli nakloněni tomu změnit to angažmá. Pohříchu nikdy se to nestalo najednou, vždycky jsme jeden druhýmu domlouvali, počkej, vono to bude zase jinak, uvidíš a tohle to. Takže, vlastně takhle jsme tam strávili celá ta léta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve vzájemném vymlouvání.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A nemůžu zase tvrdit, že by to bylo špatně, to ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to určitě. Ta léta, 24 let, to hovoří samo za sebe.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Pavel Novotný v současné době je v angažmá v Pardubicích. Ale je to marné, prostě popularitu vám, celostátní myslím, přinese až to, že strčíte s prominutím obličej do nějaké televize. A vám se to povedlo v seriálu Ulice. Rázem se člověk stane slavný. Cejtíte zpětnou vazbu i třeba tady v Pardubicích?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak zase bych lhal, kdybych řekl, že vůbec ne. Ale přestože jsem účinkoval v epizodních roličkách v mnoha seriálech, připomenu Četnické humoresky, Horákovi, Kriminálka Anděl, snad vopravdu, co běželo, tak v té Ulici se z té epizodní původně teda roličky vyvinulo něco vo malinko většího, takže vopravdu vobčas mě lidi poznávají. Ale to je, nedávno jsem to slyšel taky v rádiu, nějaký kolega, už si bohužel nevzpomenu který, mluvil o tom, že to je takzvaná částečná popularita nebo taková ta poloviční popularita, že třeba nakupujete v obchodě, pokladní je skloněná nad tou kasou a teď promluvíte a ona s takovou nadějí a jiskrou v oku zvedne ten pohled a pak ho zase sklopí, protože vás nepozná, protože pamatuje jenom ten hlas odněkud z reklamy, z rádia, to je jedno. Nebo naopak už se mi mockrát stalo, že mě v Pardubicích někdo oslovil a říká: "Hele, ty jsi byl ředitelem v Semtíně, viď?"
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se stalo s prominutím Petrovi Novotnému. Taky mu říkali, já tě znám, já tě znám. A von už taky chtěl říct asi z televize. A ten dotyčný říká: "Ne, ty jsi hrál, čoveče, volejbal v Šumperku, viď?"
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To je přesně ono, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem zase prodával ve stavebninách v Dobříši.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Mně se to poprvé stalo, když jsem kdysi před lety, možná si některý posluchač vzpomene, natočil reklamu, jak jsem podsekával kosou takovej smrk, to bylo takový jako velice vtipný, takže to docela dlouho běželo. A jeden člověk mě takhle oslovil na ulici, naštěstí šel s partnerkou, která ho trošku mírnila, protože říkal: "Hele, nazdar! Jak se máš?" A tohle a ona do něj furt drcala. Pak tedy, abych to zkrátil, po chvíli vyšlo najevo, že on mě skutečně zná jenom z té reklamy. Říkal: "Ježíši, promiň, ale já jsem ti měl takovej pocit, že už jsem tě párkrát měl v obýváku."
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A asi jo. Ale já si myslím, že to herci může přijít, ale samozřejmě asi většinou ne, ale může to přijít až trošičku smutné a takové líto, že jste zahrál v těch Pardubicích za těch 24 let určitě tolik skvělých rolí, na který jste většinou i pyšnej. A pak stačí zahrát jednu takhle roli Radka Masnýho v Ulici a hotovo.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Vždycky vzpomínám na to, co před časem řekl můj kamarád a kolega někdejší Vláďa Čech, když ho všichni opěvovali za toho milionáře. A říkal, ale uvědomte si, že na oblastech, oblastních divadlech je spousta ještě lepších herců, než jsem já. Akorát o nich nikdo neví, protože se nedostanou do něčeho takovýho. Je to strašně nespravedlivý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To ho samozřejmě šlechtí Vláďu.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, já jedním dechem opakuju totéž, protože skutečně jako musíte natočit, jak říkáte, nějakej seriál, na kterej všichni koukají a to, že pracujete někde a odvádíte svoji práci co nejlíp, o tom divadle zas tolik lidí neví, co si budem povídat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to je bohužel pravda. Ale díky za to, že dneska už mají herci z oblastí tuhle tu příležitost větší, než ji mívali kdysi. No, ale já bych se chtěl vrátit a myslím si, že docela oprávněně, k Pardubicím. Co je tam za vámi tak jaksi hezké role, na které rád vzpomínáte a říkáte si, tak tam jsem nechal kus sebe?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Já za těch 24 let zase nemám pocit, že bych si zahrál až tolik, že by to nemohlo bejt víc, to zase nebudu lhát. Ale na krásný příležitosti, na krásný role a na báječnou spolupráci v mnoha případech si velice rád vzpomínám. Vy jste tady jmenoval třeba Lennieho, to je postava ze Steinbeckova románu, později zdramatizovaného, O myších a lidech, který kdysi, kdysi dávno, opravdu před dlouhými lety u nás režíroval pohostinně Petr Kracík, režisér a ředitel Divadla Pod Palmovkou. A on si je pak od nás přenesl sakum pikum i se Standou Lehkým v hlavní roli si je přenesl Pod Palmovku.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A s Rosťou Čtvrtlíkem.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A Rosťa Čtvrtlík hrál potom roli, kterou jsem hrál v Pardubicích já. Já, když Rosťu postihly ty jeho potíže, tak jsem pak několikrát Pod Palmovkou tu roli ještě hostoval, takže vím, jak to probíhalo dál. Ale říkám to proto, že to byla jedna z nejkrásnějších rolí, jedna z rolí, na které nejraději vzpomínám a nejenom proto, že se teda, snad to můžu říct, povedla, ale že ta práce byla nádherná. Říkám to záměrně proto, protože v tuto chvíli máme po premiéře Mefista v Pardubicích, kterou rovněž režíroval Petr Kracík a zase se znovu vrátil ten, ale nemluvím jenom za sebe, ale za všechny kolegy bez výjimky, ten pocit nádherné spolupráce a ten pocit, že na to se bude vzpomínat, protože to stálo za to. A to je velice vzácný, velice.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Novotný, můj dnešní host v Tandemu, herec pardubického divadla se potkal při příjemné příležitosti seriálu Ulice s jednou úžasnou osobností českého divadla a taky komiky, a tak si ho vybral z klasiků, jak měl tu příležitost. Já si myslím, že to jste vybral teda, Pavle, moc dobře. Mirek Lipský, to je opravdu skvělá osobnost.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Určitě ano. Já jsem hrozně rád, že jsme se mohli setkat, byť při takové příležitosti, jako je seriál Ulice alespoň jenom tak letmo. Ale nicméně využil jsem toho, nedalo mi to, když jsme spolu jednou měli společnou šatnu, že jsem si dovolil panu Lipskému říct, že si nesmírně vážím toho, co udělal. Řeknu to tak, jak jsem to řekl jemu, co udělal v životě pro srandu, protože si myslím, že tak pečlivá práce, jakou odváděl on na té legraci. Ono se to řekne jenom jakože psina, ale ona je to dřina, co si budeme povídat, že jo. Ta se jen tak nevidí jako u pana Lipského, to bylo skutečně podle mého názoru špičkové herectví komediální, které on provozoval vždycky ve všem. A vždycky vycházel z toho, co asi odpozoroval od lidí, protože to bylo přesný. To je jako třeba pan Vlasta Burian, aby nikdy nebyl tak geniální, kdyby se v tom každej nepoznal. A u pana Lipského mám tentýž pocit, takže jsem šťastnej, že jsem mu to mohl říct.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je herec Pavel Novotný, který, když vám vstoupí do dveří, tak si řeknete, vstoupil kus chlapa. Já mám takový pocit, že vy na sobě pracujete docela slušně, ne, Pavle, co?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak s takovými osudovými výpadky se už 30 let pokouším dělat kondičně kulturistiku, když to řekne nadsazeně. Prostě chodím vobčas do posilovny, takhle, jo, řečeno správně. No a nemůžu říct, že bych teda bez toho nemohl bejt, vždycky se přemlouvám, celejch těch 30 roků se přemlouvám, abych tam znovu šel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A děláte to proto, abyste byl fešák, nebo aby vám to dělalo dobře na duši?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Musím přiznat, že oba důvody jsou platné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přece herec na sobě musí pracovat, aby vypadal.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nechci bejt nevzhlednej tlouštík, takže se snažím touto cestou nějakým způsobem to tělíčko zformovat a zároveň když potom odtud odcházím, tak, jak jste řekl, mám dobrý pocit. Jsem sice totálně zničenej, ale mám dobrej pocit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jinak jsem si všimnul, že děláte takové docela zajímavé koníčky, které zase jsou té kulturistice kondiční poměrně dost vzdáleny. Je to taková jemná práce jako třeba keramika nebo řezbářství nebo malování.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, ta keramika vede. Já hrozně rád dělám cokoliv, co se týká výtvarna, hrozně rád, mě to hrozně baví. Ne, že bych v něčem byl nějakým způsobem vzdělán nebo že bych byl práv to dělat, to nejsem. Ale hrozně mě to baví a té keramice se věnuju opravdu celé ty roky, co jsem v Pardubicích, protože jsem velmi záhy potkal dnes už velmi dobrýho kamaráda keramika Míru Chaloupku, pardubickýho vynikajícího výtvarníka. A on mně poskytl tu možnost chodit k němu do ateliéru a trošku se přiučit. Je to taky mimochodem vynikající terapie, ta keramika, že se člověk odreaguje a hlavně, co si uděláte, nikdo vám do toho nekecá. Žádnej režisér za váma nestojí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, počkejte, to ovšem jenom v tom případě, když s tím nejdete na veřejnost.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To jsem taky nikdy neudělal. Ale teď mě čeká takové, jak jsme tady o tom před chvilkou si špitali, nepříjemné výročí moje, tak k této příležitosti chci poprvé udělat výstavu ve foyere pardubického divadla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavle, to klidně můžete prásknout, to je tak příjemný. Navíc vy na to nevypadáte.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Děkuju, jste hodnej. Ale koukám, vy máte brejle, takže to bude. No, bude mi zkrátka v květnu 50 a na začátek června připravuji ve foyere, tedy skutečně jsem se osmělil a připravuji tam výstavu keramiky a grafiky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už vám do toho začnou kecat, pozor.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A to už do toho asi někdo bude kecat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na co se specializujete, abcyhom si udělali představu trošičku, protože tady nemáte s sebou žádné dílko? Co děláte, děláte figurální věci nebo?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to něco mezi vlastně takovými trošku abstraktními záležitostmi a figurální plastikou. Většinou jsou to věci závěsné, aby si to posluchač dokázal představit, takové ty všelijaké kachle a podobné věci. Vždycky se snažím tak, jak jsme o tom tady mluvili v minulých vstupech, aby i v tom byl obsažen nějakej humor, aby lidi nedumali, co tím chtěl výtvarník říci a že jaký je to úžasný umění, na to si vůbec nedělám nějakým způsobem nároky, ale spíš aby to někoho aspoň trošku pobavilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I to řezbářství je v tomhle tom duchu?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To řezbářství moje, to je velmi příležitostný, protože to provozuju jenom o prázdninách, protože skutečně přes ten rok se k tomu člověk nedostane. Tam mám takovej pocit, že to dřevo si samo říká částečně, co chce, aby do něj bylo vtištěno a musíte se mu věnovat soustavně. S tou keramikou, tam to můžu přerušit na tejden a přijít za tejden a pokračovat dál. U toho dřeva mám takovej, možná je to jenom můj dojem, pocit, že to dřevo si říká o to, abyste se mu věnoval a dokončil to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to malování?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Tam je to podobně. Já se zabývám spíš trošku jenom grafikou. Ne proto, že bych netoužil býti malířem, ale spíš proto, že býti malířem už obnáší trošku o tom něco vědět, malinko se vyznat v kladení, vyznat se v kombinacích odstínů a materiálů a v tomto směru mě, absolutnímu amatérovi spíš vyhovuje rudka, tužka, uhel a podobné věci. Jsou jednodušší.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, žádná tematika, která by měla hodně blízko k divadlu, nic takového.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A víte, že ne. Samozřejmě někdy se to protne, ale málokdy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herci by mohli mluvit o tom a taky mnohdy naštěstí mluví, jak na jevišti může jít, no tak o duševní zdraví určitě jo.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To bezesporu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejdanene, když člověk zapomene text, tak mu opravdu v tu chvilku umře tolik buněk v tom mozku hrůzou. No, ale může jít dokonce o fyzické zdraví a dokonce o život. Stalo se vám to někdy?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Nesporně, nesporně. Mnohokrát. Jednak proto, že jsem se nikdy nevyhýbal takovým těm fyzicky náročnějším momentům ve zpracování té které role, takže po čase se stalo zvykem, že mi to režiséři automaticky nabízeli, protože věděli, že Novotný to udělá a nebude remcat. A jednak proto, že trošku občas holt jako jsem byl nepozorný vůči své bezpečnosti, takže se mi několikrát přihodily lecjaké věci a že jsme teda toho zažili. Například, když Michal Terant režíroval před lety Ptáky Aristofanovy v divadle pardubickém, tak věřte, nebo ne nad hledištěm byla natažená padáková síť, ve které chodil Vladimír Čech, to byste nevěřil. A my další jsme na natažených horolezeckých lanech majíce karabiny a takové zvláštní postroje na sobě, létali skutečně z druhého balkonu na jeviště. A když se postavíte na druhý balkon a podíváte se dolů, tak věřte mi, že to chce určitou odvahu. Ale tam se tedy naštěstí nikomu nic nestalo nikdy, ani mně. Ale vzpomínám si třeba, když se hrál před časem, před dlouhým sem v Pardubicích Othelo v režii Juraje Deáka, tak samozřejmě Othelo končí tak, že se propíchne, to ví každej, kdo chodí do divadla, že jo, tak já jsem nečinil jinak a při závěrečném monologu jsem vytáhl skrytou dýku a jakoby jsem se bodl do břicha, otočil jsem se, padl jsem na kolena a umřel. Jednoho dne se stalo to, že jsem se jakoby bodl do břicha, pustil jsem tu dýku, padl jsem na kolena a ta dýka z nevysvětlitelných, já jsem měl vždycky z fyziky trojku, ale nepochopím to do dneška, zůstala stát na té rukojeti tím ostřím nahoru. To byla divadelní dýka, tedy dýka tupá. Nicméně jak jsem padal a kdoví proč jsem zády k divákům měl zavřené oči, nevím, z jakýho důvodu, tak jsem obličejem opravdu naletěl přímo na ten hrot té díky, takže jsem si velmi zásadně poškodil obličej a bylo krve, jak se říká, jako z vola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tvář.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ano. Naštěstí to bylo, pochopitelně když Othelo umírá, tak tedy v samém závěru inscenace, takže mě manželka okamžitě odvezla na pohotovost. A já jsem se teprve posléze dozvěděl, co se odehrávalo dál při děkovačce, protože diváci tleskali a představitel titulní role stále nepřicházel. A měli jsem tam kolegu Jirka Klepla, který dneska je v hradeckém divadle, který už z podstaty vypadá, jako že někdo umřel. On se pořád tváří velice zkroušeně. A on zastavil děkovačku s tímto výrazem a říká: "Omluvte, prosím, představitele titulní role. V této chvíli je s vážným zraněním převážen do nemocnice." To bylo všechno, co řekl, takže celý Pardubice si vykládaly, že Novotnej se píchnul do břicha, že jo, což bylo to poslední, co viděli. Skutečně byla taková, že to spravily dva stehy v obličeji. Ale ještě na té pohotovosti to pokračovalo další legrační epizodkou, protože jak se vždycky chce ten režisér zapsat do toho povědomí a ten výtvarník neméně, tak já jsem měl na holém těle bílej frak se zlatýma epoletama, samozřejmě celej černej, že jo, jak Othelo bejt má. A moje žena v tom představení hrála Biancu, což je jaksi ženština lehčího ražení, takže podle toho byla patřičně vyhastrošená a ta mě odvezla na tu pohotovost. Přísahám, že tam seděl úplně zmlácenej, totálně opilej člověk, kterej, když mě uviděl, tak vystřízlivěl a utekl. Doktoři měli obrovské gaudium z toho, když viděli, co jim to tam přivezli.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Propíchlej černoch.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Přesně tak, kterýho navíc přiveze štětka, tedy s prominutím.
/ Písnička /
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, co tam máte dál?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co tam máme dál? Máme tady ještě povídání o tom, co vás čeká, Pavle.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
To kdyby člověk věděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska jste v nekonečným seriálu Ulice postavou, která je žádána. Ale vždyť to znáte, tam se najednou může stát.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Ze dne na den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze dne na den, pošlou vás do Anglie, přejede vás auto. Co se ještě může stát?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, všechno, naprosto všechno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak spíš takhle, co vás čeká v tom seriálu, to nevíme a nikdo to neví, to neví možná ani autoři. Ale každopádně co vás čeká jinak, třeba v divadle nebo tak?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
No, tak já vlastně taky nevím, já můžu říct jenom to, co mě čeká v bezprostřední budoucnosti. V tuto chvíli v pardubickém divadle začaly zkoušky na Tajemný hrad v Karpatech. Pardubické divadlo v posledních letech velice hojně využívá možnosti hrát takzvaně v plenéru v letních měsících, protože když si představíte Pardubice, jistě znáte to okolí, to je totální beznadějná rovina a jeden jediný kopec v širokým dalekým okolí a to je Kuňka, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kuňka.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
A tam je hrad, který mimochodem mě taky hrozně baví, protože to byla absolutní zřícenina, kterou posléze někdy v 19. století dostavělo Sdružení českých turistů. Takže, mně se hrozně líbí. A tam je takový rondel, taková vyhlídka pod Kunětickou horou, na kterém už léta hrajeme pravidelně některá představení a poslední léta dokonce se děje to, že se speciálně připravují pro tu Kunětickou horu ta představení. Pak se vždycky na zimu přetáhnou do divadla, ale jsou připravována už jakoby přímo tam.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, Noc na Karlštejně se tam hrála.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Noc na Karlštejně ta se hrála ještě na nádvoří Kunětické hory, ale třeba Čachtická paní, Cikáni jdou do nebe a takováhle představení z poslední doby, která posluchači určitou budou znát, aspoň místní, tak ta už se připravovala speciálně pro tu vyhlídku pod Kunětickou horou, protože to krásně, když divák sedí, vidí jeviště a za náma se tyčí ten hrad. A co jinýho tam nasadit taky než Tajemný hrad v Karpatech. Takže, jak jsem si vyslechl explikaci režijní dneska, tak nechceme snad parodovat film nebo ještě, nedejbože, jako nějakým způsobem z něj vycházet a napodobovat ho, ale spíš malinko vycházet z toho původního Verneova románu. Měla by to být legrace, mělo by to diváky především bavit, protože to k tomu patří.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajete Teleke z Tölökö?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Na to bohužel nemám ten věk, na to máme mladého kolegu. Hraji tam postavu ovčáka, kterou nebudu takhle divákům příliš přibližovat, protože by jim to možná nic neřeklo, ale je to taková prostě taky další figurka. Je tam spousta takovýchhle nádherných postaviček.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je to podle filmu v podstatě.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
V podstatě ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že by to bylo podle Vernea? Ne?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Je to jakoby podle Vernea, je to jakoby trošičku rozepsáno, ale není ani úplně otrocky podle něj, je to takový kompilát nějakejch nápadů. Uvidíme, co se vylíhlo panu dramaturgovi v hlavě. Nechám se překvapit. Zatím začínáme, takže ještě nemám úplně konkrétní představu, jak to bude.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že blíží se také herecké prázdniny, ty nepochybně budete aspoň z části ve vašem oblíbeném nebo na vašem oblíbeném Halasově Kunštátsku.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Co vy všechno víte, to je úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, protože to je kraj, který se mi také líbí. Jak jste se tam dostal vlastně?
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Jak jsem se tam dostal, můj tatínek, jak už jsem na začátku pořadu zmiňoval, byl profesí stavař, protože po tom taky toužil, aby ze mě byl ten inženýr, že jo. A kromě jiného dělal hlavní stavební dozor taky na stavbě takové malilinkaté továrničky v roce 1951 v údolí kousek od Kunštátu, kde se do dneška vyrábí karborundum brousek, prosím pěkně. A jak se tak toulal ve volných chvílích po tom okolí, protože velice miloval přírodu, tak našel takové údolí, kde už v té době stály asi 2 nebo 3 chaty, dneska jich tam stojí 10. A postavil si tam prostě chajdu a od tý doby tam jezdí. Já mám takovej ten syndrom českej toho chatařství, ale dědičně, já to zdědil po tátovi, takže to cítím jako zodpovědnost, že musím vlastně. Ale ne, že bych musel, já tam chci, protože se mi tam strašně líbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně, to vám schvaluju, to je krásný. Ať se vám tam líbí, ale nejenom tam, ať se vám líbí všude, kam zajdete. Ale hlavně ať se líbí divákům, když zajdou na vás do divadla do Pardubic a samozřejmě taky, ať se vám daří v seriálu. Prostě na co šáhnete, ať vám jde.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Díky moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pavel Novotný byl dnes hostem Tandem. Moc děkuju za návštěvu a na shledanou.
Pavel NOVOTNÝ, herec
--------------------
Mějte se hezky. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
