Pavel Steidl - kytarista
27. březen 2014
Jan Rosák pozval do Tandemu kytarového virtuóza Pavla Steidla. Ten se pochlubil světovými úspěchy, a popovídal i o tom úplně prvním, kdy jako teenager přijel vyhrát slavnou soutěž Radio France de Paris.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě tenhle čas patří v rozhlase Tandemu, takže vám dobrý den přeje Jan Rosák. Mám pro vás připraveno setkání s opravdu výjimečným hostem. Není to tak dávno, co koncertoval v Singapuru a dneska je hned u nás ve studiu v Karlíně. Říká se o něm, že je opravdickou hvězdou na kytarovém nebi. A já si myslím, že není důvod tomu nevěřit. Hostem Tandemu je kytarový virtuos Pavel Steidl. Vítám vás, dobrý den.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po úvodní skladbě, kterou budete hrát, ale pozor, také zpívat vy, rozluštíme, jak je to s vaším příjmením Steidl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál a zpíval a svoji osobní skladbu přímo složenou Pavel Steidl. A já jsem slíbil před touhle tou skladbou, že rozluštíme tajemství vašeho příjmení. Vy nemáte nic společného s bratry Štaidlovými, viďte? Jiřím a Ladislavem?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Pravděpodobně, pravděpodobně ne. A určitě ani oni ani já na ně v jejich životě neměl žádný vliv.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, toto vůbec nepředpokládám, už proto, že vaše příjmení se píše německy, čili Steidl, tedy Steidl.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Takže napůl česky, napůl německy, že jo, protože německy by to bylo Steidel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Steidel, ano, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Del mezi tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to už je jasné potom okamžitě, jak se člověk podívá na tuhle tu německou transkripci, že Štaidlovými česky psanými to nemá nic společného. Ale jinak je zajímavé, že se zabýváte tedy muzikou stejně jako oni, i když muzikou trošku jinou. Ale vezmeme to úplně od začátku. Od vašeho narození. K tomu došlo, jestli se nepletu a moje záznamy mě nemýlí, v Rakovníku.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Samozřejmě v Rakovníku v roce 61, ale bohužel jsme tam pobyli jenom asi rok a půl mého života a rodiče se rozhodli přestěhovat na sever do takovýho tenkrát ještě divokýho severu, do toho města Chomutova, který bylo opuštěné vlastně po těch Němcích, kteří tam žili a přijela tam vlastně strašně spousta hrozná spousta lidí, každej z jiný kultury a takže to tam trošku občas vypadalo jako na Klondiku, to si pamatuju. Nicméně, co bylo krásný, že člověk mohl vylézt z toho Chomutova takhle, jak byla ta tabule Chomutov končila, tak jste najednou byl v horách, jo a to bylo, to se mi strašně líbilo, že už jsem byl v tý přírodě. A mě to vždycky táhlo víc do přírody, než zůstat v tom městě, proč, to nevím. Ale nicméně ty moje rodiče, ty se pořád do toho Rakovníka vraceli, protože tam měli své rodiče a měli tam vlastně celé zázemí a hrozně se jim tam líbilo a asi začli se trošku, si trošku vyčítat, že se do toho, že z toho Rakovníka odešli, ale my jsme tam měli strejdu, měli jsme tam tetu, měl jsem tam bratrance a jedna teta a jeden strejda ty měli taky krásnou, krásnou chatu, já nevím, jestli to znáte v Týřovicích. To je asi to nejkrásnější údolí, co já znám a víte co, já vám můžu říct, já jsem viděl docela dost těch údolích a docela dost těch krajin v celým, skoro po celé planetě, ale nechci to, to nechci jako nějak vyzdvihovat, ale nicméně vždycky, když vidím tohle to údolí, tak to je to moje údolí a to je pro mě to nejkrásnější údolí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se tam taky vrátil vlastně do toho kraje, viďte?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A pak samozřejmě, protože jsem byl v emigraci dlouhou dobu, no, dlouhou dobu, co to je dlouhá doba, 17 let, což je vlastně dlouhá doba ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dlouhá doba, k tomu se určitě dneska taky dostaneme.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A bylo to hrozně zajímavý, úžasný a jsem za to moc vděčnej, jako ostatně za všecko, co se mi stalo v životě, jsem za to vděčnej, ale tohle to místo u tý skály, ty /nesrozumitelné/ víte, protože to je něco nádhernýho, tam je, tam pluje ta řeka, vlastně když řeknu Ota Pavel, když řeknu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... Smrt krásných srnců, když řeknu Jak jsem potkal ryby, tak vlastně o téhle té krajině mluvím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl v podstatě charakteristiku téhle krajiny ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Charakteristiku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je jasné. No, ale zpátky k vám, k malému Pavlíkovi. Čímpak chtěl ten Pavlík být?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Já mám takový pocit, že, víte, moje rodina nebyla nijak jako umělecky založena. Můj tatínek ten ač měl teda, a to zjišťuju pořád víc a víc, úžasný hudební cit, jo a ten se mu ale nejvíc projevoval v obličeji, což jsem tedy jako po něm zdědil opravdu, jo a mám taky pocit, že ten jeho hudební cit byl na takové výši, že když jsme jednou s bratrem, můj bratr hrál na banjo a já hrál na kytaru a tak my jsme chtěli udělat takový rodinní trio, že on by hrál na kontrabas, tak on vlastně ten jeho hudební cit vždycky předčil to, ty jeho technické možnosti. Takže už potom vlastně jenom hrál na tu pusu, že jo, ale to opět předbíhám, jo, ale nicméně my jsme hudbu milovali, u nás se vždycky zpívalo, v autě se strašně, pořád se zpívalo až do tý doby, než jsme měli první karambol a to už maminka zakázala zpívat, to bylo zakázaný, prostě, ale do tý doby jsme zpívali pořád. Do tý doby jsme zpívali pořád a pak, když maminka nejezdila, tak jsme s tatínkem zpívali neustále, že jo, on zpíval druhej hlas, on měl neuvě ..., on neuměl zpívat první hlas, on vždycky zpíval jenom druhý hlas, to bylo hrozně krásný, no, ale takže já jsem chtěl bejt muzikant, já jsem chtěl bejt muzikant, ale před tím jsem si nějak jako to nedokázal troufnout, tak jsem chtěl bejt kuchař. Mě strašně bavilo vždycky vařit a baví mě to do dneška. Do dneška vlastně si nevím, jestli, jestli jako jsem se nezmýlil s povoláním ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak to můžu říct, teda opravdu, neznám vás jako kuchaře, znám vás jako muzikanta a to si myslím, že jste udělal hodně dobře.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Staidl je dnes hostem Tandemu. Ovšem ještě dříve než se virtuosem stal, než vstoupil na tuhle tu sólovou dráhu koncertního kytaristy, tak jestli se nepletu, tak když jste začínal s tím bratrem a chtěli jste ještě začínat, nebo hrát s tatínkem, který hrál víc na obličej než na tu basu, tak vy jste potom opravdu založil nějakou kapelu, viďte, nebo jste hrál v nějaké kapele.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, já ani tak ne, protože mně bylo 9, 10 let, ale v tom, v tom městě Chomutově tam už byla parta kluků a byli tam do ..., byl tam ještě jeden banjista, tam byli dva banjisti, strašně jak mezi sebou válčili a já si pamatuju, že ten můj bratr na něj strašně žárlil a často mě v noci budil a říkal, je lepší Masekov nebo já. Já mu říkal, že Masekov, že jo, on mě dusil. Tak ne, ale já nechci, nechci to moc rozebírat, protože banjisti, oni jsou, oni jsou někdy jak teroristi, víte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Jo, oni jsou hrozně fanta ..., fanatický, že jo, oni ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se musím zeptat Ivana Mládka tada.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To určitě. No, ale abych to nepředbíhal, tak prostě tydle ty klucí v jednu chvíli ztratili mandolínistu, protože šel na vojnu a tak já jsem, i když jsem brnkal na kytaru, tak oni přišli s tím, jestli bych, jestli uměl hrát na mandolínu, že jsem byl malinkej, že jo, mandolínu jsem měl takovou, takovou benátskou, nebo italskou mandolínu s tím bříškem, nikoliv tedy placatou, jak se dneska hraje bluegrass, a tak jsem teda se na ni rychle naučil, ono to je skoro stejný, akorát, že se to, já jsem hrál stejně podle sluchu, že jo, já jsem se nenaučil noty a můj bratr mě od toho pořád odrazoval, protože říkal, podívej se Marko Čermák, to byl a je pořád fantastickej ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... člověk, že jo, známe. Tak ten taky neumí noty, že jo, i když já myslím, že on je umí, ale on říkal, že neumí a vidíš to, co umí, jak umí na to hrát. No, takže jsem zalo ..., jsme založili kapelu, kterou, teda založili, ona už existovala, začal jsem v tý skupině hrát, jmenovala se Dostavník, no a protože jsem byl malej, tak mě maminka s tatínkem vždycky vzali do auta, odvezli mě na nějaký ten potlach, kterej byl taky na tý Berounce zase dost často, že jo, nebo na ty trempský, na ty trempský večírky krásný, no a tam jsem hrál a bylo to fantastický, protože já si pamatuju, že já jsem třeba poznal Honzu Kordu, že jo, co člověka, kterej napsal Vlajka vzhůru letí, že jo, trempskou hymnu. A to bylo moc hezký. A jako dětství fakt fantastický. Akorát, když mně bylo těch 13, 14 let, tak jsem zjistil, že pokud chci teda něco být a pokud teda asi to ten kuchař nebude, takže asi se budu muset jít na tu konzervatoř. Tak jsem opravdu mě ten bratr dovedl na hudební školu v tom Chomutově, tam byl takovej strašně sympatickej mladej člověk, kytarista a začal jsem se učit noty a bylo to vlastně hrozně hezký a dneska vlastně si myslím, že to byl vůbec ten nejlepší začátek, jakej může bejt, protože my zjišťujeme, že vlastně ty noty, oni jsou často jenom hranicí mezi tou přirozenou muzikalitou člověka, víte, a že když se člověk nejdřív naučí hrát podle ucha, podle očí, prostě jenom těmahle těma způsobama, to jak se, jak se učíme mluvit, že jo, my se taky nejdřív nenaučíme písmena a pak, jak máme otevírat pusu a pak a. Prostě řekneme a, že jo. Takže to je zajímavý. Ty noty jsou důležitý, ale není to úplně perfektní způsob, jak zaznamenávat hudbu, hudbu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, říkát, říkal jste, že jste měl skvělý a příjemný začátek, ale i to pokračování bylo určitě dobrý, protože pak na konzervatoři vás učili Milan Zelenka a Arnošt Sádlík a pak třeba na, na AMU už Štěpán Rak, tak ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, ano, ale ono to tak jednoduchý nebylo, protože já jsem na tu konzervatoř nebyl přijet nejdřív, mě nepřijmuli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kvůli čemu? Neříkejte, že nedostatek talentu? Ve vašem případě to nemohlo bejt.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To, to byste se museli zeptat asi tehdy, jako prostě jsem se nedostal, byly možná, málo míst bylo, prostě jsem se nedostal, a tak jsem se šel učit stejně tak, jako můj tatínek, jsem se šel učit topenářem, víte ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... no a to byl hrozně zajímavej rok, protože ten rok jsem musel opravdu dělat dvě věci najednou, a to znamená, že jsem třeba vstával v 5 hodin ráno, abych třeba do těch půl sedmý moh ještě cvičit a pak jsem jel do toho učňáku a tam jsem se učil něco, co já vůbec neuměl, já tomu vůbec nerozuměl a oni byli tak rádi, když jsem ten další rok ty zkoušky udělal a když mě na tu konzervatoř vzali, že si pamatuju, že ten mistr, že, že se smál jenom tak jako, byl šťasten, že jsem tam odsud odešel, protože já jsem jim tam opravdu nadělal strašný paseky. Já si pamatuju, že mi jednou, že mě jednou třeba poslali zavírat kohouty na Vysokým učení technickým, víte, a tam bylo, řekli mi jenom, že ten kohout se zavírá od palce k malíčku, nebo od malíčku k palci a já už jsem to zapomněl, přesně jako teďka, víte, takže jsem některý kohouty otevřel, některý jsem zavřel a výsledek byl katastrofální. No, zkrátka jsem se potom na tu konzervatoř dostal a byl jsem u vynikajících, vynikajících lidí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je dobře, že jste se nestal aspoň průměrným topenářem, protože kohouty to dokáže zavřít v podstatě každý, ale ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, ono to není tak jednoduchý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no, jak je vidět ne, není to tak úplně jednoduchý, ne, to jsem, to jsem neměl říkat, že každý, ale skoro každý, ale tak hrát na kytaru je jako Pavel Staidl, to ne ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Nemělo by se zavírání kohoutů brát příliš filosoficky, to je teda pravda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, určitě, ne, ano.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... prostě to zavřít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ták, nepřemýšlet a, a co nad kytarou přemýšlíte, musíte přemýšlet?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak víte, jako hudba je vždycky kombinace tří věcí, že jo, musíte mít ducha, musíte mít mozek a musíte mít to tělo, že jo a na těchhle těch třech věcech musíte pracovat, ale ve chvíli, když začnete hrát a začnete přemejšlet, tak máte problém.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Steidl je hostem dnešního Tandemu. Tak o jeho začátcích už jsme si leccos řekli, ale v podstatě mezi ty začátky se dá počítat i to, že jste prorazil poprvé do světa, jestli se nepletu, bylo to vítězstvím v soutěži Radio France de Paris. Je to tak? Dá se to?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Je to tak, to bylo v roce 82 ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si myslím, že je hodně výrazný úspěch, jak se říká, to mluví hodně nahlas, protože, jestli se nepletu, tak jste vyhrál mezi 150 přihlášenými a to z celého světa.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No ta soutěž se pořádala každý rok a většinou se tam přihlásilo něco okolo těch 140, 150, 160 lidí, já si to přesně nepamatuju, ale trvala hrozně dlouho a pro nás pro Čechy tenkrát byla úžasná, že jo, protože jsme nemuseli žádat o nějaká výjezdní povolení, ale Československý rozhlas tenkrát prostě nám dal tu možnost natočit nahrávku a ta nahrávka se tam poslala do té Paříže, to byl program, kterej musel být nastudován, jo a tam se sešla porota a ta vybrala 4 finalisty. A pak, když jste byl mezi těmi finalisty, tak jste se tam prostě už musel dostat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo, to vybírání bylo prostě na základě jenom ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Na základě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... dojmu prostě z té muziky, čili anonymní ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Z té nahrávky. Anonymní, anonymní, samozřejmě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anonymní, no, no, no ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... je to, je to jako Concertino Praha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, ano, no ale potom ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Podle ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... když už jste jaksi byl vybrán, tak tam už jste hrál před nějakým auditoriem ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To bylo úžasný, víte, protože v té, v té porotě tam zasedli takový velký jména, jako Alexandr Tanzman, já myslím, že každej, kdo třeba hraje na koncertní kytaru nebo klasickou kytaru, takže ty jména zná, Maria Luisa, Antonio Lauro tam byli opravdu Andres Segovia se tam přišel podívat, víte, a takovýhle velikánský, velikánský jména a proč to pro mladýho kluka, že jo, mně bylo 21 let a vlastně to nebylo ani tak 7 let, co jsem hrál jenom akordy a pak najednou jsem začal hrát jinou muziku, tak to bylo hodně překvapitý, no. Ale na druhou stranu já musím říct, že ono to možná přišlo moc brzo, víte, že, že kdyby to třeba přišlo o takovejch 6 let později, že bych, že bych přeci jenom na to byl lepší připravenej, protože mně se zdá dneska, když se podívám nazpátek, že já vlastně na to vítězství nebyl moc připravenej, já jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to s váma udělalo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, já tam jel jako outsider, já tam jel jako vyloženej outsider a samozřejmě každej, když máte pot, takže jsem neměl ani nějak moc velkej pocit nějaký zodpovědnosti, že se mi naopak jako hrálo docela jako dobře, jedu si zahrát do Paříže, je to výborný, že jo, udělám to nejlepší, jak budu moct umět a vlastně, když, vždyť já jsem chtěl bejt druhej, mně by stačilo bejt druhej, to by bylo výborný, že jo, výborný místo a pak třeba někdy zase první, no, co to se mnou udělalo, trošku mi to zamotalo možná životem, ale pár let mi to stálo takový, že jsem zkoušel se cítit jako vítěz nějaký soutěže velký, ale pak přece jenom jsem se přesvědčil, že člověk se má učit, se má učit celej život a tak se radši učím ještě do dneška.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda, ale vám to otevřelo samozřejmě jaksi cestu ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Víte otevřelo a neotevřelo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... k mezinárodní kariéře, no, jo ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... jo, protože ono, ono to bylo tak, že já jsem neměl tu možnost, třeba měl jsem před vojnou samozřejmě, měl jsem tady studia a jako ono to cestování nebylo tak jednoduchý, jaksi, to nebylo to jednoduchý tak, že by mě ten manažer z toho, z toho západního světa zavolal a řekl, hele vypad mi tady jeden hráč a za 2 měsíce bych tě tady potřeboval, nebo za tři neděle, to prostě nešlo, že jo, takže vlastně na jednu stranu ano, na druhou stranu ne, je to trošku diskutabilní. Každopádně, jak vám říkám, nebyl jsem na to možná úplně připravenej a ale později, později, když jsem si to začal uvědomovat a to byly většinou chvíle, kdy jsem trošku ztrácel půdu pod nohama, hlavně třeba v tý emigraci, tak vlastně jsem si uvědomil, tak hele ty lidi, co tam byli, oni ti dali tu důvěru, oni ti dali vlastně ten svůj hlas a tak bys je asi neměl zklamat taky, takový špatný slovo, ale trošku mě to v tom posílilo a dost dlouho jsem z toho čerpal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se k něčemu přiznám v Tandemu. To, že je dnes hostem kytarový virtuos Pavel Steidl, tak to má hodně na svědomí naše společná kamarádka Jitka Zelenková, která, když byla jednak hostem v Tandemu a když jsme se potkali i mimo, tak několikrát se zmínila o Pavlu Steidlovi jako, jednak o vynikajícím kamarádovi a jednak o skvělém kytarovém mágovi přímo, že ten by určitě neměl v Tandemu chybět. Já si to teď už myslím taky, ale Jitka Zelenková bude mít určitě teď radost, protože se o ní jednak zmiňuju a zavzpomínáme. To vy si můžete taky dneska, pane Steidle, vybrat přímo nějakou písničku na přání a já vím, že už jste si vybral dopředu ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Už jsem si vybral samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bude to písnička Jitky Zelenkové a ta písnička ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A vůbec nejraději Ty mi smíš lhát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zpívá vám to někdy takhle soukromě?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Ona mi to, ano, ano, jednou jsme se, já jsem zrovna si nějak zpíval na zahradě a najednou vidím Jitušku a ona taky začla najednou zpívat a zpívala mi tuto píseň, tak to se nedá jinak udělat, než, že by nám ji zazpívala ještě teďka?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, já si ji poslechnu hrozně rád, Jitka Zelenková je moje oblíbená zpěvačka a ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Samozřejmě moje taky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože vaše taky, tak já si myslím, že uděláme radost i spoustě našich posluchačů. Takže ten slogan, Ty mi smíš i lhát - je teď určen ale opravdu jenom mému hostovi Pavlu Steidlovi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a kytarista Pavel Steidl už se tady vyznal ze svého obdivu třeba k některým osobnostem, které poznal při svém vítězství v soutěži Radio France de Paris, a to už v roce 82, ale ještě než jsme začali natáčet tenhle ten náš Tandem, tak se vyznal Pavel Steidl z obdivu a lásky k jednomu našemu skvělému spisovateli. Já to rovnou řeknu, Bohumilu Hrabalovi. To byste nebyl určitě ojedinělý, ale je zajímavé, že vy k němu máte vztah jaksi trošičku takový bližší. Jak k tomu vlastně došlo, že jste se nějak seznámili, nebo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, vlastně k tomu došlo na tom učilišti, kdy jsem se učil tím topenářem, protože tam, když jsem se učil tím topenářem tak tam byl jeden pán, kterej tam učil taky nějaký svařování nebo něco takovýho a já, protože jsem tam měl kytaru a vždycky jsem o těch přestávkách ještě cvičil na kytaru, tak on mi říkal: Hele, to musíš se mnou k Hrabalovi. Protože on bydlel v tom, v těch krásným polesí Kerským ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... víte, tam měl taky, takže oni, oni se scházeli ty lidi z toho Kerska, oni se scházeli každou sobotu u Slávečka, to byl bratr Bohumila, kterýmu každej říkal Bogane, že jo, tam. Já jsem si to nedovolil, protože pro mě to byla obrovská osobnost a já podotýkám, že mně bylo 18, 19 let, jo a opravdu se stalo, a to bylo asi tak rok, půl roku před tím, než jsem měl jet do tý Paříže, že jsem se tam do toho Kerskýho polesí jednou vydal s kytarou a že jsem se opravdu účastnil toho, toho jednoho večírku a pak ještě dalšího a dalšího a dalšího a nakonec jsem tam vlastně jezdil docela hodně často a vždycky bylo takový místo, kde, kde vlastně, to byl takový intelekt, moje intelektuální zázemí, protože tam se objevili ohromní lidé, ohromní lidé, protože tam nechodili jenom ty sousedi, ale občas se tam ukázal opravdu nějaký umělec, že jo a malíř, jiný spisovatel, herec a mezi tím ty normální lidi, ti prostí lidé, jak mi říkáme, ale oni to byli geniální, oni to byly opravdu perličky ti lidé, ty v sobě měli takovejch krásnejch, takovýho krásnýho boha, si to nedokážeme vůbec představit. A já tam třeba potkal ty lidi z těch knížek, že jo, který se tam, toho Lelyho, že jo, Pavlíka na tom vozejčku, jo, já je všecky pozdravuju, já doufám, že jsou všicki zdrávi a bylo to pro mě ohromnej, pro mě ohromnej zážitek, protože jsem hrál vždycky něco a pak pan Hrabal začal vyprávět, něčeho se chytil, ale ono to nebylo jenom nějaké hospodské povídání, prosím pěkně, on opravdu dokázal mluvit o filosofii, o umění, o všem, o hudbě, o malířství, to byla univerzita a možná, víte, na mě možná zapůsobil von skoro tak silně, jako všecky ty hudební osobnosti. A jiná osobnost, která na mě zapůsobila, byl třeba Rudolf Hrušínský taky. Já jsem měl to štěstí, když mi bylo 15, že jsem s ním mohl strávit asi 10 minut o samotě, protože jsme nacvičovali nějakou píseň do takový krásný hry Urfau se to jmenovalo, to byla rozhlasová hra a mě tam tenkrát pan profesor Zelenka poslal nahrát, natočit kytaru a já si pamatuju, jak on mně úplně změnil vidění, jo, na všecko, na člověka, kterej byl zvyklej dělat všecko metricky, hrát podle metronomu a teďka já jsem se to naučil, abych to prostě všecko uměl včas zahrát, že jo a já tam seděl 10 minut s tím géniem, kterej řekl větu, že jo a tak jí krásně zazpíval, pak se nadejch, pak udělal někde ten bod, kterej zdůraznil, že jo, on mluvil tak jako zpívá zpěvák Velcanta, jo a to byl, to byly tydle jako mimohudební, z toho mimohudebního světa bych řekl, že tyto dva velký umělci na mě opravdu zapůsobili strašně, strašně moc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Steidl vypráví v našem Tadnem velice skromně o tom, jak se setkával se spoustou velikánů naší kultury, ale já si myslím, že jaksi zbytečně skromný být nemusíte, protože vy sám se mezi ně už teď řadíte. To, že jste koncertoval ve více než 30 zemích světa, tak to je takový ten vnější jaksi kabát toho vašeho umění, ale vás zařadil třeba, jestli se nepletu, italský časopis Guitart, mezi 8 nejdůležitějších světových kytaristů roku 2003, obdržel jste cenu Klasik Guitart Ewards v roce 2005, takže vy se máte taky čím pochlubit, i když se vůbec nechlubíte. Víte, co mě ale zaujalo, vy jste, a mohl byste klidně ve světě koncertovat stále, neustále, byl byste jaksi, jak se říká hezky česky, na roztrhání, ale vy jste se rozhodl z emigrace, o které jste taky už promluvil, vrátit, vrátil jste se v roce 91 a potom v roce 2003 na stálo. Proč tak dlouho jste se nevracel a proč jste se nakonec přece jenom rozhodl?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak je čas kameny sbírat a je čas kameny rozhazovat, že jo, to je asi nejlepší pravidlo. Já prostě jsem najednou, tak stejně, jako jsem cítil, a to je, já tomu říkám intuice, kde, kdy prostě musíte poslouchat svoje srdce, že jo, který vám asi řekne nejlepší, kde chcete bejt a kdy je čas, kam máte zamířit, to je, mně prostě, jako mě tenkrát v těch letech, kdy jsem tady byl, jsem najednou začalo tížit, že tady mi to přestává být zdrávo, tedy zůstat v té zemi a že je možná lepší, abych si zachoval sám sebe, aby jsem sám sebe ochránil prostě odejít do, někam jinam, abych měl jako čas se něco naučit, protože já myslím, že takový krédo člověka by mělo bejt prostě víc vidět, víc se naučit a mít taky víc legrace, že jo, prostě tydle ty tři věci by měl jako člověk měl mít pořád. Tak prostě najednou jsem po těch 17 letech vlastně pocítil, že už pokud jsem teda optimista, bylo mi asi 43, takže pravděpodobně více než polovinu svýho života jsem, jsem už pravděpodobně překonal a pořád se mi stejská po tý Berounce a po tý skále a po těch lesech, tak jsem si říkal, no, proč ne. A zaplaťpánbůh ta situace se najednou vytvořila tak, že žijeme v tý jedný Evropě a ať, ač lidi třeba na to někdy si nadávají, tak nebo, já nevím, moc nevidím televizi nebo noviny, ale je to něco fantastickýho, jo, ta Evropa má prostě jednoho ducha, je to jeden duch, za kterým bysme si měli všichni stát a je to opravdu velký štěstí a že najednou se udělalo tak, že už bylo jedno, jestli lítám tam nebo tam z Prahy, no, tak třeba občas musím přestoupit ještě někde, ale už tomu nic nestojí v cestě vlastně, ta duše se najednou může otevřít prostě někde úplně po celým světě, nic vám v tom teď už nebrání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže dneska už jste nastálo zakotvil tady u nás /nesrozumitelné/ u Rakovníka ve Skryjích?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Já myslím, že ano, ale víte, /nesrozumitelné/, to je jako prostě jakoby uvidíme, že jo, třeba najednou mi ta intuice řekne, že chci bejt, že chci bejt třeba v Tejřovicích, jo, to nikdy, ale to teďka asi ne, protože ty Skryje jsou opravdu, to je moje srdeční záležitost, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to Holandsko, kde jste na delší čas zakotvil, se vám taky zadřelo pod kůži, nebo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Strašně moc, strašně moc. A hrozně často mi chybí a bohužel nemám moc čas tam zajet nazpátek, ne, já Holanďany miluju, miluju celou taky tu kulturu, ona je, ona je to úplně něco úplně jinýho, než když jsme tady, že jo. Holanďan, když něco řekne, tak víte, že on to tak přesně myslí a přece jenom v tý naší kultuře o tom někdy jako už ... jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To může bejt i jinak, ano.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Jo, ale je to zajímavý, mě vždycky, já vždycky dávám takový příklad, když se zeptáte Holanďana, jak se má, tak on řekne, skvěle, je to výborný, že jo a nezačne vám vyprávět, vlastně začne vám třeba říkat, jo, je to výborný, opravdu, teďka zrovna mi uřízli tu druhou nohu a je to skvělý, máme se dobře, jo, ale to, to se mi opravdu jednou stalo, jo, že to byl člověk, kterej byl nemocnej, že jo a byl v takový těžký situaci, ale on pořád říkal, jo, je to výborný, je to výborný. Když jste v Maďarsku, tak už vám okamžitě začnou plakat, á, je to špatný, jo a u nás tak v těch Čechách jsme tak někde na té polovině ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde uprostřed, no ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak někde uprostřed.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slyšeli jsme kytaru, kterou měl v rukou můj dnešní host Pavel Steidl. Dostáváme se zpátky k tomu, co děláte, vy koncertujete jednak sám, jednak také mimo jiné s našimi špičkovými houslisty třeba, s Ivanem Ženatým, Gabrielou Demeterovou, tahle a kooperace vás nepochybně obohacuje, i vás ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Je strašně zajímavý hrát s houslema, to je moc krásný, no, to je moc krásný a je to spojení, který má dlouhou, dlouhou tradici, jo, vlastně od toho 19. století a hlavně Paganini, Niccolo Paganini je přeci, to je, to je člověk, který celej svůj život hrál na kytaru, ale nikdy se jako kytarista neprojevoval, protože on chtěl prostě mít tu auru toho velikánskýho, démonickýho houslisty, ale kytaru měl všude s sebou a pro ni komponoval a já teďk se s tou, s tím, s tou osobností Paganiniho jako kytaristy dost dlouho zaobírám, tak jsem si o tom přečetl mnohé a víte co je strašně zajímavý, já jsem našel odlitek jeho pravé ruky, když on zemřel, to je strašně smutenej, strašně smutnej příhoda, to je strašně smutná příhoda, protože ono se říká, že on nesměl být pohřbený, že měl nějaký spojení s ďáblem, ale ono to není tak úplně pravda, ono ta pravdě je pravděpodobně přece, co je pravda, že jo, ale pravděpodobně on totiž nemohl mluvit, on ztratil hlas, on, jak měl ty nemoci a léčili je tenkrát takovýma různýma věcma jako rtutí a on prostě vůbec nemohl mluvit a k němu přišel zpovědník a pravděpodobně špatně pochopil jeho gesto a myslel, že nechce mluvit, nebo dokonce někdo říká, že on odmítl napsat svoje hříchy na tabulku, což je hrozně, musí bejt něco strašnýho, prostě on to potom reportoval tomu, raportoval tomu biskupovi z Nice a ten ho odmítl pohřbít, jo, ale tak oni ho museli nabalzamovat Paganiniho chudáčka. A tu jeho ruku, udělali odlitek pravé ruky a já jsem ho teďka dostal do ruky a tam jsou opravdu, jak vidíte, tady ty nehty, on je měl taky tak, to je fakt, to mě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou nehty kytaristy?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To jsou nehty kytaristy na pravé ruce, no, takže to spojení je strašně hezký, housle, kytara, má to tradici, je to hrozně zajímavý, ale taky hraju v krásným kvartetu, to je, jmenuje se to European Guitar Quartet, Evropský kytarový kvarteto a je to moc zajímavej, je to vlastně je to taková senzace, protože tam je jeden výbornej klasickej kytarista, je tam jeden výbornej takovej world music guitarist, kterej hraje taky na bicí a na tu kytaru dokáže opravdu hrát jako na cokoliv, jako na baskytaru a takovej trošku Tomy Emanuel, pak je tam jazzový kytarista a pak jsem tam já, já pro ně vařím teda, já ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To říkal skromně Pavel Steidl. No, ale teď zcela neskromně, co vás čeká, kam máte namířeno, kde budete koncertovat, kde si vás užijí?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, tak za 9 dní, za 10 dní hraju v Londýně v Globe Theatru a to je strašně, prostě ale to je taky jako splněnej dětskej sen, protože John William, znáte asi Johna Williamse, že jo, on si mě pozval, on na koncert John Williams and his france a on si mě pozval jako klasickýho kytaristu s ním, jak se říká v angličtině "šéroval" jako se rozdělil o koncert a zahrajem si i nějaký duo spolu, tak to je moc krásný, že jo zahrát si Johnem Williamsem, to je fakt se mi o tom nikdy nesnilo, protože jako malý dítě jsem na něj koukal vždycky jak tak a pak jsem ho jednou potkal, dvakrát, třikrát, pak jsme si nějak začli docela lépe znát a potom hraju v Čajkovskýho sále ve, v Moskvě třikrát, to mám tři v jednom, jeden recitál, dva s orchestrem a pak ještě na něčem a odjedu do Mexika, víte, a pak už se mě neptejte, protože si to prostě nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tak docela plasticky vidět z toho, co nám Pavel Steidl řekl, že je v podstatě žádán po celém světě, což nám dělá radost, protože jsme samozřejmě pyšní na to, když se našim krajanům daří a když o nich máme dobré zprávy. Ty dnešní podal sám Pavel Steidl, takže vám moc děkuju z a vaši návštěvu, za váš čas ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Mě to hrozně potěšilo se tady s váma setkat a popovídat si ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zase někdy příště. Mějte se moc hezky. Ať se daří. Na shledanou.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Zdravím vás.
Spustit audio
--------------------
Právě tenhle čas patří v rozhlase Tandemu, takže vám dobrý den přeje Jan Rosák. Mám pro vás připraveno setkání s opravdu výjimečným hostem. Není to tak dávno, co koncertoval v Singapuru a dneska je hned u nás ve studiu v Karlíně. Říká se o něm, že je opravdickou hvězdou na kytarovém nebi. A já si myslím, že není důvod tomu nevěřit. Hostem Tandemu je kytarový virtuos Pavel Steidl. Vítám vás, dobrý den.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hned po úvodní skladbě, kterou budete hrát, ale pozor, také zpívat vy, rozluštíme, jak je to s vaším příjmením Steidl.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrál a zpíval a svoji osobní skladbu přímo složenou Pavel Steidl. A já jsem slíbil před touhle tou skladbou, že rozluštíme tajemství vašeho příjmení. Vy nemáte nic společného s bratry Štaidlovými, viďte? Jiřím a Ladislavem?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Pravděpodobně, pravděpodobně ne. A určitě ani oni ani já na ně v jejich životě neměl žádný vliv.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, ne, toto vůbec nepředpokládám, už proto, že vaše příjmení se píše německy, čili Steidl, tedy Steidl.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Takže napůl česky, napůl německy, že jo, protože německy by to bylo Steidel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Steidel, ano, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Del mezi tím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to už je jasné potom okamžitě, jak se člověk podívá na tuhle tu německou transkripci, že Štaidlovými česky psanými to nemá nic společného. Ale jinak je zajímavé, že se zabýváte tedy muzikou stejně jako oni, i když muzikou trošku jinou. Ale vezmeme to úplně od začátku. Od vašeho narození. K tomu došlo, jestli se nepletu a moje záznamy mě nemýlí, v Rakovníku.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Samozřejmě v Rakovníku v roce 61, ale bohužel jsme tam pobyli jenom asi rok a půl mého života a rodiče se rozhodli přestěhovat na sever do takovýho tenkrát ještě divokýho severu, do toho města Chomutova, který bylo opuštěné vlastně po těch Němcích, kteří tam žili a přijela tam vlastně strašně spousta hrozná spousta lidí, každej z jiný kultury a takže to tam trošku občas vypadalo jako na Klondiku, to si pamatuju. Nicméně, co bylo krásný, že člověk mohl vylézt z toho Chomutova takhle, jak byla ta tabule Chomutov končila, tak jste najednou byl v horách, jo a to bylo, to se mi strašně líbilo, že už jsem byl v tý přírodě. A mě to vždycky táhlo víc do přírody, než zůstat v tom městě, proč, to nevím. Ale nicméně ty moje rodiče, ty se pořád do toho Rakovníka vraceli, protože tam měli své rodiče a měli tam vlastně celé zázemí a hrozně se jim tam líbilo a asi začli se trošku, si trošku vyčítat, že se do toho, že z toho Rakovníka odešli, ale my jsme tam měli strejdu, měli jsme tam tetu, měl jsem tam bratrance a jedna teta a jeden strejda ty měli taky krásnou, krásnou chatu, já nevím, jestli to znáte v Týřovicích. To je asi to nejkrásnější údolí, co já znám a víte co, já vám můžu říct, já jsem viděl docela dost těch údolích a docela dost těch krajin v celým, skoro po celé planetě, ale nechci to, to nechci jako nějak vyzdvihovat, ale nicméně vždycky, když vidím tohle to údolí, tak to je to moje údolí a to je pro mě to nejkrásnější údolí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se tam taky vrátil vlastně do toho kraje, viďte?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A pak samozřejmě, protože jsem byl v emigraci dlouhou dobu, no, dlouhou dobu, co to je dlouhá doba, 17 let, což je vlastně dlouhá doba ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dlouhá doba, k tomu se určitě dneska taky dostaneme.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A bylo to hrozně zajímavý, úžasný a jsem za to moc vděčnej, jako ostatně za všecko, co se mi stalo v životě, jsem za to vděčnej, ale tohle to místo u tý skály, ty /nesrozumitelné/ víte, protože to je něco nádhernýho, tam je, tam pluje ta řeka, vlastně když řeknu Ota Pavel, když řeknu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... Smrt krásných srnců, když řeknu Jak jsem potkal ryby, tak vlastně o téhle té krajině mluvím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste řekl v podstatě charakteristiku téhle krajiny ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Charakteristiku ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to je jasné. No, ale zpátky k vám, k malému Pavlíkovi. Čímpak chtěl ten Pavlík být?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Já mám takový pocit, že, víte, moje rodina nebyla nijak jako umělecky založena. Můj tatínek ten ač měl teda, a to zjišťuju pořád víc a víc, úžasný hudební cit, jo a ten se mu ale nejvíc projevoval v obličeji, což jsem tedy jako po něm zdědil opravdu, jo a mám taky pocit, že ten jeho hudební cit byl na takové výši, že když jsme jednou s bratrem, můj bratr hrál na banjo a já hrál na kytaru a tak my jsme chtěli udělat takový rodinní trio, že on by hrál na kontrabas, tak on vlastně ten jeho hudební cit vždycky předčil to, ty jeho technické možnosti. Takže už potom vlastně jenom hrál na tu pusu, že jo, ale to opět předbíhám, jo, ale nicméně my jsme hudbu milovali, u nás se vždycky zpívalo, v autě se strašně, pořád se zpívalo až do tý doby, než jsme měli první karambol a to už maminka zakázala zpívat, to bylo zakázaný, prostě, ale do tý doby jsme zpívali pořád. Do tý doby jsme zpívali pořád a pak, když maminka nejezdila, tak jsme s tatínkem zpívali neustále, že jo, on zpíval druhej hlas, on měl neuvě ..., on neuměl zpívat první hlas, on vždycky zpíval jenom druhý hlas, to bylo hrozně krásný, no, ale takže já jsem chtěl bejt muzikant, já jsem chtěl bejt muzikant, ale před tím jsem si nějak jako to nedokázal troufnout, tak jsem chtěl bejt kuchař. Mě strašně bavilo vždycky vařit a baví mě to do dneška. Do dneška vlastně si nevím, jestli, jestli jako jsem se nezmýlil s povoláním ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, tak to můžu říct, teda opravdu, neznám vás jako kuchaře, znám vás jako muzikanta a to si myslím, že jste udělal hodně dobře.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Staidl je dnes hostem Tandemu. Ovšem ještě dříve než se virtuosem stal, než vstoupil na tuhle tu sólovou dráhu koncertního kytaristy, tak jestli se nepletu, tak když jste začínal s tím bratrem a chtěli jste ještě začínat, nebo hrát s tatínkem, který hrál víc na obličej než na tu basu, tak vy jste potom opravdu založil nějakou kapelu, viďte, nebo jste hrál v nějaké kapele.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, já ani tak ne, protože mně bylo 9, 10 let, ale v tom, v tom městě Chomutově tam už byla parta kluků a byli tam do ..., byl tam ještě jeden banjista, tam byli dva banjisti, strašně jak mezi sebou válčili a já si pamatuju, že ten můj bratr na něj strašně žárlil a často mě v noci budil a říkal, je lepší Masekov nebo já. Já mu říkal, že Masekov, že jo, on mě dusil. Tak ne, ale já nechci, nechci to moc rozebírat, protože banjisti, oni jsou, oni jsou někdy jak teroristi, víte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Jo, oni jsou hrozně fanta ..., fanatický, že jo, oni ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se musím zeptat Ivana Mládka tada.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To určitě. No, ale abych to nepředbíhal, tak prostě tydle ty klucí v jednu chvíli ztratili mandolínistu, protože šel na vojnu a tak já jsem, i když jsem brnkal na kytaru, tak oni přišli s tím, jestli bych, jestli uměl hrát na mandolínu, že jsem byl malinkej, že jo, mandolínu jsem měl takovou, takovou benátskou, nebo italskou mandolínu s tím bříškem, nikoliv tedy placatou, jak se dneska hraje bluegrass, a tak jsem teda se na ni rychle naučil, ono to je skoro stejný, akorát, že se to, já jsem hrál stejně podle sluchu, že jo, já jsem se nenaučil noty a můj bratr mě od toho pořád odrazoval, protože říkal, podívej se Marko Čermák, to byl a je pořád fantastickej ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No samozřejmě, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... člověk, že jo, známe. Tak ten taky neumí noty, že jo, i když já myslím, že on je umí, ale on říkal, že neumí a vidíš to, co umí, jak umí na to hrát. No, takže jsem zalo ..., jsme založili kapelu, kterou, teda založili, ona už existovala, začal jsem v tý skupině hrát, jmenovala se Dostavník, no a protože jsem byl malej, tak mě maminka s tatínkem vždycky vzali do auta, odvezli mě na nějaký ten potlach, kterej byl taky na tý Berounce zase dost často, že jo, nebo na ty trempský, na ty trempský večírky krásný, no a tam jsem hrál a bylo to fantastický, protože já si pamatuju, že já jsem třeba poznal Honzu Kordu, že jo, co člověka, kterej napsal Vlajka vzhůru letí, že jo, trempskou hymnu. A to bylo moc hezký. A jako dětství fakt fantastický. Akorát, když mně bylo těch 13, 14 let, tak jsem zjistil, že pokud chci teda něco být a pokud teda asi to ten kuchař nebude, takže asi se budu muset jít na tu konzervatoř. Tak jsem opravdu mě ten bratr dovedl na hudební školu v tom Chomutově, tam byl takovej strašně sympatickej mladej člověk, kytarista a začal jsem se učit noty a bylo to vlastně hrozně hezký a dneska vlastně si myslím, že to byl vůbec ten nejlepší začátek, jakej může bejt, protože my zjišťujeme, že vlastně ty noty, oni jsou často jenom hranicí mezi tou přirozenou muzikalitou člověka, víte, a že když se člověk nejdřív naučí hrát podle ucha, podle očí, prostě jenom těmahle těma způsobama, to jak se, jak se učíme mluvit, že jo, my se taky nejdřív nenaučíme písmena a pak, jak máme otevírat pusu a pak a. Prostě řekneme a, že jo. Takže to je zajímavý. Ty noty jsou důležitý, ale není to úplně perfektní způsob, jak zaznamenávat hudbu, hudbu ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, říkát, říkal jste, že jste měl skvělý a příjemný začátek, ale i to pokračování bylo určitě dobrý, protože pak na konzervatoři vás učili Milan Zelenka a Arnošt Sádlík a pak třeba na, na AMU už Štěpán Rak, tak ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, ano, ale ono to tak jednoduchý nebylo, protože já jsem na tu konzervatoř nebyl přijet nejdřív, mě nepřijmuli ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kvůli čemu? Neříkejte, že nedostatek talentu? Ve vašem případě to nemohlo bejt.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To, to byste se museli zeptat asi tehdy, jako prostě jsem se nedostal, byly možná, málo míst bylo, prostě jsem se nedostal, a tak jsem se šel učit stejně tak, jako můj tatínek, jsem se šel učit topenářem, víte ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jejda.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... no a to byl hrozně zajímavej rok, protože ten rok jsem musel opravdu dělat dvě věci najednou, a to znamená, že jsem třeba vstával v 5 hodin ráno, abych třeba do těch půl sedmý moh ještě cvičit a pak jsem jel do toho učňáku a tam jsem se učil něco, co já vůbec neuměl, já tomu vůbec nerozuměl a oni byli tak rádi, když jsem ten další rok ty zkoušky udělal a když mě na tu konzervatoř vzali, že si pamatuju, že ten mistr, že, že se smál jenom tak jako, byl šťasten, že jsem tam odsud odešel, protože já jsem jim tam opravdu nadělal strašný paseky. Já si pamatuju, že mi jednou, že mě jednou třeba poslali zavírat kohouty na Vysokým učení technickým, víte, a tam bylo, řekli mi jenom, že ten kohout se zavírá od palce k malíčku, nebo od malíčku k palci a já už jsem to zapomněl, přesně jako teďka, víte, takže jsem některý kohouty otevřel, některý jsem zavřel a výsledek byl katastrofální. No, zkrátka jsem se potom na tu konzervatoř dostal a byl jsem u vynikajících, vynikajících lidí, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je dobře, že jste se nestal aspoň průměrným topenářem, protože kohouty to dokáže zavřít v podstatě každý, ale ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, ono to není tak jednoduchý ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no, jak je vidět ne, není to tak úplně jednoduchý, ne, to jsem, to jsem neměl říkat, že každý, ale skoro každý, ale tak hrát na kytaru je jako Pavel Staidl, to ne ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Nemělo by se zavírání kohoutů brát příliš filosoficky, to je teda pravda ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, určitě, ne, ano.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... prostě to zavřít.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ták, nepřemýšlet a, a co nad kytarou přemýšlíte, musíte přemýšlet?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak víte, jako hudba je vždycky kombinace tří věcí, že jo, musíte mít ducha, musíte mít mozek a musíte mít to tělo, že jo a na těchhle těch třech věcech musíte pracovat, ale ve chvíli, když začnete hrát a začnete přemejšlet, tak máte problém.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Steidl je hostem dnešního Tandemu. Tak o jeho začátcích už jsme si leccos řekli, ale v podstatě mezi ty začátky se dá počítat i to, že jste prorazil poprvé do světa, jestli se nepletu, bylo to vítězstvím v soutěži Radio France de Paris. Je to tak? Dá se to?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Je to tak, to bylo v roce 82 ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si myslím, že je hodně výrazný úspěch, jak se říká, to mluví hodně nahlas, protože, jestli se nepletu, tak jste vyhrál mezi 150 přihlášenými a to z celého světa.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No ta soutěž se pořádala každý rok a většinou se tam přihlásilo něco okolo těch 140, 150, 160 lidí, já si to přesně nepamatuju, ale trvala hrozně dlouho a pro nás pro Čechy tenkrát byla úžasná, že jo, protože jsme nemuseli žádat o nějaká výjezdní povolení, ale Československý rozhlas tenkrát prostě nám dal tu možnost natočit nahrávku a ta nahrávka se tam poslala do té Paříže, to byl program, kterej musel být nastudován, jo a tam se sešla porota a ta vybrala 4 finalisty. A pak, když jste byl mezi těmi finalisty, tak jste se tam prostě už musel dostat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To bylo, to vybírání bylo prostě na základě jenom ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Na základě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... dojmu prostě z té muziky, čili anonymní ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Z té nahrávky. Anonymní, anonymní, samozřejmě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Anonymní, no, no, no ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... je to, je to jako Concertino Praha.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, ano, no ale potom ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Podle ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... když už jste jaksi byl vybrán, tak tam už jste hrál před nějakým auditoriem ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To bylo úžasný, víte, protože v té, v té porotě tam zasedli takový velký jména, jako Alexandr Tanzman, já myslím, že každej, kdo třeba hraje na koncertní kytaru nebo klasickou kytaru, takže ty jména zná, Maria Luisa, Antonio Lauro tam byli opravdu Andres Segovia se tam přišel podívat, víte, a takovýhle velikánský, velikánský jména a proč to pro mladýho kluka, že jo, mně bylo 21 let a vlastně to nebylo ani tak 7 let, co jsem hrál jenom akordy a pak najednou jsem začal hrát jinou muziku, tak to bylo hodně překvapitý, no. Ale na druhou stranu já musím říct, že ono to možná přišlo moc brzo, víte, že, že kdyby to třeba přišlo o takovejch 6 let později, že bych, že bych přeci jenom na to byl lepší připravenej, protože mně se zdá dneska, když se podívám nazpátek, že já vlastně na to vítězství nebyl moc připravenej, já jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co to s váma udělalo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, já tam jel jako outsider, já tam jel jako vyloženej outsider a samozřejmě každej, když máte pot, takže jsem neměl ani nějak moc velkej pocit nějaký zodpovědnosti, že se mi naopak jako hrálo docela jako dobře, jedu si zahrát do Paříže, je to výborný, že jo, udělám to nejlepší, jak budu moct umět a vlastně, když, vždyť já jsem chtěl bejt druhej, mně by stačilo bejt druhej, to by bylo výborný, že jo, výborný místo a pak třeba někdy zase první, no, co to se mnou udělalo, trošku mi to zamotalo možná životem, ale pár let mi to stálo takový, že jsem zkoušel se cítit jako vítěz nějaký soutěže velký, ale pak přece jenom jsem se přesvědčil, že člověk se má učit, se má učit celej život a tak se radši učím ještě do dneška.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je pravda, ale vám to otevřelo samozřejmě jaksi cestu ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Víte otevřelo a neotevřelo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... k mezinárodní kariéře, no, jo ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... jo, protože ono, ono to bylo tak, že já jsem neměl tu možnost, třeba měl jsem před vojnou samozřejmě, měl jsem tady studia a jako ono to cestování nebylo tak jednoduchý, jaksi, to nebylo to jednoduchý tak, že by mě ten manažer z toho, z toho západního světa zavolal a řekl, hele vypad mi tady jeden hráč a za 2 měsíce bych tě tady potřeboval, nebo za tři neděle, to prostě nešlo, že jo, takže vlastně na jednu stranu ano, na druhou stranu ne, je to trošku diskutabilní. Každopádně, jak vám říkám, nebyl jsem na to možná úplně připravenej a ale později, později, když jsem si to začal uvědomovat a to byly většinou chvíle, kdy jsem trošku ztrácel půdu pod nohama, hlavně třeba v tý emigraci, tak vlastně jsem si uvědomil, tak hele ty lidi, co tam byli, oni ti dali tu důvěru, oni ti dali vlastně ten svůj hlas a tak bys je asi neměl zklamat taky, takový špatný slovo, ale trošku mě to v tom posílilo a dost dlouho jsem z toho čerpal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď se k něčemu přiznám v Tandemu. To, že je dnes hostem kytarový virtuos Pavel Steidl, tak to má hodně na svědomí naše společná kamarádka Jitka Zelenková, která, když byla jednak hostem v Tandemu a když jsme se potkali i mimo, tak několikrát se zmínila o Pavlu Steidlovi jako, jednak o vynikajícím kamarádovi a jednak o skvělém kytarovém mágovi přímo, že ten by určitě neměl v Tandemu chybět. Já si to teď už myslím taky, ale Jitka Zelenková bude mít určitě teď radost, protože se o ní jednak zmiňuju a zavzpomínáme. To vy si můžete taky dneska, pane Steidle, vybrat přímo nějakou písničku na přání a já vím, že už jste si vybral dopředu ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Už jsem si vybral samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Bude to písnička Jitky Zelenkové a ta písnička ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
A vůbec nejraději Ty mi smíš lhát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A zpívá vám to někdy takhle soukromě?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Ona mi to, ano, ano, jednou jsme se, já jsem zrovna si nějak zpíval na zahradě a najednou vidím Jitušku a ona taky začla najednou zpívat a zpívala mi tuto píseň, tak to se nedá jinak udělat, než, že by nám ji zazpívala ještě teďka?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, samozřejmě, já si ji poslechnu hrozně rád, Jitka Zelenková je moje oblíbená zpěvačka a ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Samozřejmě moje taky ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Protože vaše taky, tak já si myslím, že uděláme radost i spoustě našich posluchačů. Takže ten slogan, Ty mi smíš i lhát - je teď určen ale opravdu jenom mému hostovi Pavlu Steidlovi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a kytarista Pavel Steidl už se tady vyznal ze svého obdivu třeba k některým osobnostem, které poznal při svém vítězství v soutěži Radio France de Paris, a to už v roce 82, ale ještě než jsme začali natáčet tenhle ten náš Tandem, tak se vyznal Pavel Steidl z obdivu a lásky k jednomu našemu skvělému spisovateli. Já to rovnou řeknu, Bohumilu Hrabalovi. To byste nebyl určitě ojedinělý, ale je zajímavé, že vy k němu máte vztah jaksi trošičku takový bližší. Jak k tomu vlastně došlo, že jste se nějak seznámili, nebo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, vlastně k tomu došlo na tom učilišti, kdy jsem se učil tím topenářem, protože tam, když jsem se učil tím topenářem tak tam byl jeden pán, kterej tam učil taky nějaký svařování nebo něco takovýho a já, protože jsem tam měl kytaru a vždycky jsem o těch přestávkách ještě cvičil na kytaru, tak on mi říkal: Hele, to musíš se mnou k Hrabalovi. Protože on bydlel v tom, v těch krásným polesí Kerským ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
... víte, tam měl taky, takže oni, oni se scházeli ty lidi z toho Kerska, oni se scházeli každou sobotu u Slávečka, to byl bratr Bohumila, kterýmu každej říkal Bogane, že jo, tam. Já jsem si to nedovolil, protože pro mě to byla obrovská osobnost a já podotýkám, že mně bylo 18, 19 let, jo a opravdu se stalo, a to bylo asi tak rok, půl roku před tím, než jsem měl jet do tý Paříže, že jsem se tam do toho Kerskýho polesí jednou vydal s kytarou a že jsem se opravdu účastnil toho, toho jednoho večírku a pak ještě dalšího a dalšího a dalšího a nakonec jsem tam vlastně jezdil docela hodně často a vždycky bylo takový místo, kde, kde vlastně, to byl takový intelekt, moje intelektuální zázemí, protože tam se objevili ohromní lidé, ohromní lidé, protože tam nechodili jenom ty sousedi, ale občas se tam ukázal opravdu nějaký umělec, že jo a malíř, jiný spisovatel, herec a mezi tím ty normální lidi, ti prostí lidé, jak mi říkáme, ale oni to byli geniální, oni to byly opravdu perličky ti lidé, ty v sobě měli takovejch krásnejch, takovýho krásnýho boha, si to nedokážeme vůbec představit. A já tam třeba potkal ty lidi z těch knížek, že jo, který se tam, toho Lelyho, že jo, Pavlíka na tom vozejčku, jo, já je všecky pozdravuju, já doufám, že jsou všicki zdrávi a bylo to pro mě ohromnej, pro mě ohromnej zážitek, protože jsem hrál vždycky něco a pak pan Hrabal začal vyprávět, něčeho se chytil, ale ono to nebylo jenom nějaké hospodské povídání, prosím pěkně, on opravdu dokázal mluvit o filosofii, o umění, o všem, o hudbě, o malířství, to byla univerzita a možná, víte, na mě možná zapůsobil von skoro tak silně, jako všecky ty hudební osobnosti. A jiná osobnost, která na mě zapůsobila, byl třeba Rudolf Hrušínský taky. Já jsem měl to štěstí, když mi bylo 15, že jsem s ním mohl strávit asi 10 minut o samotě, protože jsme nacvičovali nějakou píseň do takový krásný hry Urfau se to jmenovalo, to byla rozhlasová hra a mě tam tenkrát pan profesor Zelenka poslal nahrát, natočit kytaru a já si pamatuju, jak on mně úplně změnil vidění, jo, na všecko, na člověka, kterej byl zvyklej dělat všecko metricky, hrát podle metronomu a teďka já jsem se to naučil, abych to prostě všecko uměl včas zahrát, že jo a já tam seděl 10 minut s tím géniem, kterej řekl větu, že jo a tak jí krásně zazpíval, pak se nadejch, pak udělal někde ten bod, kterej zdůraznil, že jo, on mluvil tak jako zpívá zpěvák Velcanta, jo a to byl, to byly tydle jako mimohudební, z toho mimohudebního světa bych řekl, že tyto dva velký umělci na mě opravdu zapůsobili strašně, strašně moc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kytarový virtuos Pavel Steidl vypráví v našem Tadnem velice skromně o tom, jak se setkával se spoustou velikánů naší kultury, ale já si myslím, že jaksi zbytečně skromný být nemusíte, protože vy sám se mezi ně už teď řadíte. To, že jste koncertoval ve více než 30 zemích světa, tak to je takový ten vnější jaksi kabát toho vašeho umění, ale vás zařadil třeba, jestli se nepletu, italský časopis Guitart, mezi 8 nejdůležitějších světových kytaristů roku 2003, obdržel jste cenu Klasik Guitart Ewards v roce 2005, takže vy se máte taky čím pochlubit, i když se vůbec nechlubíte. Víte, co mě ale zaujalo, vy jste, a mohl byste klidně ve světě koncertovat stále, neustále, byl byste jaksi, jak se říká hezky česky, na roztrhání, ale vy jste se rozhodl z emigrace, o které jste taky už promluvil, vrátit, vrátil jste se v roce 91 a potom v roce 2003 na stálo. Proč tak dlouho jste se nevracel a proč jste se nakonec přece jenom rozhodl?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak je čas kameny sbírat a je čas kameny rozhazovat, že jo, to je asi nejlepší pravidlo. Já prostě jsem najednou, tak stejně, jako jsem cítil, a to je, já tomu říkám intuice, kde, kdy prostě musíte poslouchat svoje srdce, že jo, který vám asi řekne nejlepší, kde chcete bejt a kdy je čas, kam máte zamířit, to je, mně prostě, jako mě tenkrát v těch letech, kdy jsem tady byl, jsem najednou začalo tížit, že tady mi to přestává být zdrávo, tedy zůstat v té zemi a že je možná lepší, abych si zachoval sám sebe, aby jsem sám sebe ochránil prostě odejít do, někam jinam, abych měl jako čas se něco naučit, protože já myslím, že takový krédo člověka by mělo bejt prostě víc vidět, víc se naučit a mít taky víc legrace, že jo, prostě tydle ty tři věci by měl jako člověk měl mít pořád. Tak prostě najednou jsem po těch 17 letech vlastně pocítil, že už pokud jsem teda optimista, bylo mi asi 43, takže pravděpodobně více než polovinu svýho života jsem, jsem už pravděpodobně překonal a pořád se mi stejská po tý Berounce a po tý skále a po těch lesech, tak jsem si říkal, no, proč ne. A zaplaťpánbůh ta situace se najednou vytvořila tak, že žijeme v tý jedný Evropě a ať, ač lidi třeba na to někdy si nadávají, tak nebo, já nevím, moc nevidím televizi nebo noviny, ale je to něco fantastickýho, jo, ta Evropa má prostě jednoho ducha, je to jeden duch, za kterým bysme si měli všichni stát a je to opravdu velký štěstí a že najednou se udělalo tak, že už bylo jedno, jestli lítám tam nebo tam z Prahy, no, tak třeba občas musím přestoupit ještě někde, ale už tomu nic nestojí v cestě vlastně, ta duše se najednou může otevřít prostě někde úplně po celým světě, nic vám v tom teď už nebrání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže dneska už jste nastálo zakotvil tady u nás /nesrozumitelné/ u Rakovníka ve Skryjích?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Já myslím, že ano, ale víte, /nesrozumitelné/, to je jako prostě jakoby uvidíme, že jo, třeba najednou mi ta intuice řekne, že chci bejt, že chci bejt třeba v Tejřovicích, jo, to nikdy, ale to teďka asi ne, protože ty Skryje jsou opravdu, to je moje srdeční záležitost, jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to Holandsko, kde jste na delší čas zakotvil, se vám taky zadřelo pod kůži, nebo?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Strašně moc, strašně moc. A hrozně často mi chybí a bohužel nemám moc čas tam zajet nazpátek, ne, já Holanďany miluju, miluju celou taky tu kulturu, ona je, ona je to úplně něco úplně jinýho, než když jsme tady, že jo. Holanďan, když něco řekne, tak víte, že on to tak přesně myslí a přece jenom v tý naší kultuře o tom někdy jako už ... jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To může bejt i jinak, ano.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Jo, ale je to zajímavý, mě vždycky, já vždycky dávám takový příklad, když se zeptáte Holanďana, jak se má, tak on řekne, skvěle, je to výborný, že jo a nezačne vám vyprávět, vlastně začne vám třeba říkat, jo, je to výborný, opravdu, teďka zrovna mi uřízli tu druhou nohu a je to skvělý, máme se dobře, jo, ale to, to se mi opravdu jednou stalo, jo, že to byl člověk, kterej byl nemocnej, že jo a byl v takový těžký situaci, ale on pořád říkal, jo, je to výborný, je to výborný. Když jste v Maďarsku, tak už vám okamžitě začnou plakat, á, je to špatný, jo a u nás tak v těch Čechách jsme tak někde na té polovině ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde uprostřed, no ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Tak někde uprostřed.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slyšeli jsme kytaru, kterou měl v rukou můj dnešní host Pavel Steidl. Dostáváme se zpátky k tomu, co děláte, vy koncertujete jednak sám, jednak také mimo jiné s našimi špičkovými houslisty třeba, s Ivanem Ženatým, Gabrielou Demeterovou, tahle a kooperace vás nepochybně obohacuje, i vás ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Je strašně zajímavý hrát s houslema, to je moc krásný, no, to je moc krásný a je to spojení, který má dlouhou, dlouhou tradici, jo, vlastně od toho 19. století a hlavně Paganini, Niccolo Paganini je přeci, to je, to je člověk, který celej svůj život hrál na kytaru, ale nikdy se jako kytarista neprojevoval, protože on chtěl prostě mít tu auru toho velikánskýho, démonickýho houslisty, ale kytaru měl všude s sebou a pro ni komponoval a já teďk se s tou, s tím, s tou osobností Paganiniho jako kytaristy dost dlouho zaobírám, tak jsem si o tom přečetl mnohé a víte co je strašně zajímavý, já jsem našel odlitek jeho pravé ruky, když on zemřel, to je strašně smutenej, strašně smutnej příhoda, to je strašně smutná příhoda, protože ono se říká, že on nesměl být pohřbený, že měl nějaký spojení s ďáblem, ale ono to není tak úplně pravda, ono ta pravdě je pravděpodobně přece, co je pravda, že jo, ale pravděpodobně on totiž nemohl mluvit, on ztratil hlas, on, jak měl ty nemoci a léčili je tenkrát takovýma různýma věcma jako rtutí a on prostě vůbec nemohl mluvit a k němu přišel zpovědník a pravděpodobně špatně pochopil jeho gesto a myslel, že nechce mluvit, nebo dokonce někdo říká, že on odmítl napsat svoje hříchy na tabulku, což je hrozně, musí bejt něco strašnýho, prostě on to potom reportoval tomu, raportoval tomu biskupovi z Nice a ten ho odmítl pohřbít, jo, ale tak oni ho museli nabalzamovat Paganiniho chudáčka. A tu jeho ruku, udělali odlitek pravé ruky a já jsem ho teďka dostal do ruky a tam jsou opravdu, jak vidíte, tady ty nehty, on je měl taky tak, to je fakt, to mě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili to jsou nehty kytaristy?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
To jsou nehty kytaristy na pravé ruce, no, takže to spojení je strašně hezký, housle, kytara, má to tradici, je to hrozně zajímavý, ale taky hraju v krásným kvartetu, to je, jmenuje se to European Guitar Quartet, Evropský kytarový kvarteto a je to moc zajímavej, je to vlastně je to taková senzace, protože tam je jeden výbornej klasickej kytarista, je tam jeden výbornej takovej world music guitarist, kterej hraje taky na bicí a na tu kytaru dokáže opravdu hrát jako na cokoliv, jako na baskytaru a takovej trošku Tomy Emanuel, pak je tam jazzový kytarista a pak jsem tam já, já pro ně vařím teda, já ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To říkal skromně Pavel Steidl. No, ale teď zcela neskromně, co vás čeká, kam máte namířeno, kde budete koncertovat, kde si vás užijí?
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
No, tak za 9 dní, za 10 dní hraju v Londýně v Globe Theatru a to je strašně, prostě ale to je taky jako splněnej dětskej sen, protože John William, znáte asi Johna Williamse, že jo, on si mě pozval, on na koncert John Williams and his france a on si mě pozval jako klasickýho kytaristu s ním, jak se říká v angličtině "šéroval" jako se rozdělil o koncert a zahrajem si i nějaký duo spolu, tak to je moc krásný, že jo zahrát si Johnem Williamsem, to je fakt se mi o tom nikdy nesnilo, protože jako malý dítě jsem na něj koukal vždycky jak tak a pak jsem ho jednou potkal, dvakrát, třikrát, pak jsme si nějak začli docela lépe znát a potom hraju v Čajkovskýho sále ve, v Moskvě třikrát, to mám tři v jednom, jeden recitál, dva s orchestrem a pak ještě na něčem a odjedu do Mexika, víte, a pak už se mě neptejte, protože si to prostě nepamatuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tak docela plasticky vidět z toho, co nám Pavel Steidl řekl, že je v podstatě žádán po celém světě, což nám dělá radost, protože jsme samozřejmě pyšní na to, když se našim krajanům daří a když o nich máme dobré zprávy. Ty dnešní podal sám Pavel Steidl, takže vám moc děkuju z a vaši návštěvu, za váš čas ...
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Mě to hrozně potěšilo se tady s váma setkat a popovídat si ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zase někdy příště. Mějte se moc hezky. Ať se daří. Na shledanou.
Pavel STEIDL, kytarový virtuos
--------------------
Zdravím vás.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
