Perník byl dřív peprník, kromě mnoha druhů koření se do něj přidával i pepř

Kreativitě se při zdobení meze nekladou

Perník se objevoval už ve starém Egyptě, antickém Řecku i Římě, to ještě vypadal spíš jako medový chléb. Pak se do něj začal přidávat pepř a ten mu také dal jméno. Z původního peprníku máme dnes perník.

Perníkářství bývalo uznávaným řemeslem, perník slavnostním pečivem a každý perníkář si svůj recept na těsto i na směs koření v něm pečlivě střežil. Receptury se předávaly z generace na generaci.

První zmínky o medovém pečivu u nás jsou z první poloviny 14. století z Turnova, v současnosti si ke slovu perník v duchu hned přiřadíme Pardubice. Výrobcům perníku se říkalo koláčníci, mazanečníci, cáletníci, a pak teprve perníkáři. Perník se pekl v rozličných tvarech a z různých těst, těsto se nechávalo odležet několik týdnů nebo měsíců. Nejcennější, takzvaný bílý perník, se dělal s medem, červený s medem a sirupem a nejlevnější, tmavý perník, jen se sirupem. Každý perník byl originál, podle originální receptury, ručně vyrobený i nazdobený.

Směs mouky a meruňkový džem

Přesto, že jsou receptury tajné, pár tipů se občas někde objeví, například, že při výrobě perníku máme používat tekutý včelí med, směs pšeničné a žitné mouky, a chuť perníku že vylepší meruňkový džem. A směs koření? Některé receptury uvádějí až 90 druhů! Například hřebíček, badyán, fenykl, kardamom, nové koření, ale taky koriandr, anýz, zázvor, muškát, skořici, bezový květ nebo výtažky z vonných bylin, třeba z levandule.

Původně se perníkové těsto vtlačovalo do dřevěných forem, ty byly samy o sobě mistrovským dílem. Později tvary vznikaly díky velkým plechovým vykrajovačkám nebo se dělaly podle papírových šablon. Z perníkářských forem pocházely i takzvané drůbeřky, to byly hračky pro děti, ty nebyly k jídlu.

Od srdíček k Batmanovi

Kdysi, v 16. století, byla oblíbená perníková srdíčka, později je nahradily podoby světců a portréty panovníků na perníku. Ty pak vystřídali husaři, miminka, holubičky nebo koníci. Technické vynálezy daly vzniknout perníkům v podobě vlaků, parníků nebo hodin. Dnes najdete mezi vykrajovátky zvířátka, půllitry i Batmany. Z perníků taky tvoříme chaloupky.

Těsto na perník se připravovalo několik měsíců dopředu. Dnes se perníčky pečou hlavně jako vánoční cukroví. A lze je připravit z takového těsta, které necháte v lednici jen přes noc. A perníčky se po upečení také nemusejí nechávat odležet několik týdnů, budou měkké hned.

Zdobení perníků

Perníčky se zdobí cukrovou polevou nebo čokoládou, obtisky a podobně. Bílkovou polevu tvoří našlehané bílky, dostatečné množství moučkového cukru a ocet nebo citronová šťáva. Takovou polevou naplníme klidně obyčejný igelitový sáček, do kterého se hmota vloží lžící, růžek sáčku se odstřihne, méně či více, podle toho, jak úzkou chceme mít cukrovou linku. A když nás zdobení přestane bavit, dáme sáček do lednice a pokračovat budeme zase zítra. Hmota v igelitovém sáčku vydrží.

Recept na perníčky, které jsou měkké hned po upečení

Ingredience:

400 g hladké mouky

140 g cukru moučky

50 g másla

2 vejce

2 polévkové lžíce medu

1 čajová lžička sody

1čajová lžička perníkového koření

Postup:

Všechny suroviny smícháme dohromady a vypracujeme pevné těsto. Zabalíme do fólie a necháme přes noc v lednici.

Druhý těsto vyválíme na pomoučené desce na 5 mm silný plát a vykrajujeme požadované tvary pesníčků.

Pečeme v troubě vyhřáté na 180 ˚C (nebo v horkovzdušné na 160 ˚C), a to

5 až 10 minut, podle velikosti tvarů. Hlídáme!

Připravíme si 1 žloutek na potření perníčků po upečení (ale lze potírat také bílkem nebo jen vodou).

Můžeme hned zdobit a po ztuhnutí polevy také hned konzumovat.