Petr Bílek - šéfredaktor Literárních novin
29. červen 2011
Hostem Tandemu Jana Rosáka byl šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek. Prozradil na sebe, co je jeho velkou vášní. Dále jste se dozvěděli například, jakou podobu mají dnešní Literární noviny a proč nečte denní tisk.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Já, stejně jako většina z vás každé ráno otevírám své oblíbené noviny a spoléhám na to, že mě erudovaní novináři provedou složitým dějem světa. Ne vždycky se to ale daří. A jsou tiskoviny, které nečtu prostě ze zásady. Ovšem pokud najdu v tiráži jméno dnešního hosta Tandemu, tak vím, že mohu číst bez oba z manipulace, že se dozvím důležité věci a dokonce se i přiměřeně danému rozsahu novin vzdělám. Jsem velmi rád, že mohu v Tandemu přivítat šéfredaktora Literárních novin Petra Bílka. Dobrý den.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V rádiu to chodí trošičku jinak než v novinách. My používáme pro pestrost místo fotografií tak jako vy muziku. No a právě tou teď začneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když na to přijde, tedy kdyby na to náhodou přišlo, tak jsme se s mým dnešním hostem šéfredaktorem Literárních novin Petrem Bílkem mohli potkat, no, před drahně lety v jeho rodišti a v mém skoro rodišti, protože oba pocházíme z Vyškovska, on přímo z Vyškova, já z Ivanovic na Hané, takže tam jsme se mohli někde jako kluci setkat. Leč nedošlo k tomu a setkáváme se až teď v Tandemu. Ale já už vím, že jste se tedy ve Vyškově narodil. Jak dlouho jste tam vlastně žil, tam a v okolí?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Rodiče bydleli v takové malé vesnici Ruprechtov, která je severně od Vyškova, a já jsem tam vlastně vyrůstal v takovém ryze zemědělském prostředí. Takové to klasické venkovské dětství plné zvířat a takových těch hospodářských událostí. No, ale vždycky jsem z nějakých důvodů možná pod vlivem velmi intenzivně čtoucí maminky žil v domnění, že moje budoucnost je v Praze. A takže jsem věděl, že jsou stupínky, že musím jít na Gymnázium do Vyškova a po jeho absolvování, že se prostě musím přihlásit na nějakou vysokou školu do Prahy. No, a nejdříve jsem koketoval s tím, že bych šel studovat režii na DAMU a když jsem to řekl svému učiteli na základní škole, tak ten se velmi podivil, protože jako kluk z vesnice, bez jakéhokoli kontaktu vlastně v divadle jsem byl snad jednou se školou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No právě jsem si říkal, kde vás to zasáhlo, to divadlo.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
To právě netuším, ale prostě nějak režisér, to mi připadalo, že to musí být vzrušující zaměstnání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě je.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A když mně to teda učitelé vymlouvali, že se tam v žádném případě nemohu dostat, že jako vůbec nemám představu, jak složité to je, tak jsem zvolil novinařinu a bylo to asi pod vlivem toho, že na gymnáziu jsem velmi intenzivně četl tehdy velmi populární a zajímavé časopisy, mezi něž patřily právě Literární noviny, byl to třeba časopis MY 66, MY 67, MY 68 a tam jsem potkával tehdy hvězdné reportéry, kteří mi učarovali. A když jsem třeba v Literárních novinách nebo v tom MYčku četl články Jana Procházky, on parafrázoval J. B. Shoah a psal politiku pro každého. To bylo každý týden něco, co mě fascinovalo, protože to bylo otevřené, svobodné a najednou se mluvilo o věcech, o kterých se do té doby jenom šeptalo. A já jsem si řekl, že tohle je přesně ta věc, která by mě bavila. No, a takže jsem se v tom roce 68 přihlásil na novinařinu a oni mě kupodivu vzali. No, ale já jsem mezitím ještě dostal za odměnu za vydávání školního časopisu jsem dostal takzvaný mezinárodní budovatelský tábor, takže jsem vyjel do Francie. A tam mě zastihl jednadvacátý srpen v Normandii. To bylo tak neuvěřitelné, že jsem pochopitelně v Paříži spolu s desítkami dalších českých studentů uvažoval o tom, jestli se vrátit, nevrátit. Před českou ambasádou jsme pořádali různé happeningy a tam jsme tak jako debatovali o tom, co nás bude čekat, když se vrátíme. Ale já jsem si pořád říkal tak dostal jsem se na tu novinařinu, rodiče by to velmi ranilo. A když jsem naznačil v nějaké komunikaci, že možná bych v té Francii zůstal, tak jsem viděl, že moji maminku by to těžce ranilo. Takže jsem se pak v září vracel do ztemnělé Prahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to studium novinařiny po tom šedesátým osmým, dnes neříkám hned bezprostředně, ale bylo asi trošičku jiné, než jste si představoval, co?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No, oni se mně už tehdy někteří ve Francii smáli a říkali co tam budeš studovat, to přece, co to bude za studium ... Ale je pravda, že ti lidé, kteří se tam dostali během obdobného procesu, tak tam ještě tak dva roky vydrželi. Takže ty dva tři roky byly ještě docela zajímavé. No, ale pak v tom roce 71 velmi přituhlo a už to vůbec nebyla žádná legrace a většina z nás si velmi oddychla, když jsme tu fakultu opouštěli.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co tady před chvilkou říkal Petr Bílek, můj dnešní host, šéfredaktor Literárních novin, o tom, jak hltali jako studenti už na gymnáziu časopisy jako MYčko nebo Literárky nebo já bych přidal ještě Plamen třeba, že jo, tak jsem na tom byl úplně stejně. A vím, že ty Literárky vypadaly samozřejmě různě. Pamatuju se potom, jestli se nepletu, se jmenovaly Listy, že jo, taky a tak. Jak vypadají dneska Literární noviny? Vy jako šéfredaktor byste o tom něco měl vědět.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dnes ty Literární noviny vypadají skutečně jako noviny. To znamená, že my jsme časopis, který se jmenuje noviny. Je to tak proto, že je tam síla značky. A na ta šedesátá léta se stále ještě odvoláváme a vědomě na ně navazujeme a chceme zachovat toho ducha těch tehdejších Literárních novin. Takže to je důvod, proč zůstáváme u toho názvu noviny. A jednak proto, že chceme držet tu linii, řekněme, inteligentního tisku po vzoru Die Zeit v Německu, který taky důsledně vychází jako noviny, i když je to špičkový intelektuální časopis. Takže z těchto dvou pólů vlastně čerpáme inspiraci, vzor. A chceme nabídnout čtenářům každý týden, řekl bych, v neokázalém balení na tom novinovém papíře, který rozhodně nepatří k nejkvalitnějším, kvalitní čtení. A děláme pro to všechno možné bych řekl. Potýkali jsme se v první fázi, když já jsem přišel zhruba před rokem a půl do redakce, tak jsme se potýkali s tím, že ty Literární noviny neměly jenom tu minulost těch šedesátých let, oni měly samozřejmě ještě tu hlubší minulost. O těch padesátých letech se většinou tak moc jako nemluví nebo není to tak v podvědomí, ale pak byla i ta porevoluční po roce 89 realita, která ty obnovené Literární noviny poměrně výrazně formovala. V devadesátých letech to byl špičkový intelektuální časopis, který se opravdu soustřeďoval na literaturu a měl velmi vybranou redakci pod vedením pana Karfíka, kde byl /nesrozumitelné/, kde prostě se pěstovalo opravdu jako vysoké umění. Jenomže to vedlo k tomu, že došlo ke ztrátě čtenářů nebo že prostě ty noviny přestaly nějak fungovat. A pak se toho chopila ta skupina kolem Jakuba Patočky a to byli lidé, kteří tendovali velmi výrazně k ekologii. A potom se ty Literární noviny staly na krátkou chvíli dokonce něčím jako tiskovým orgánem Strany zelených, podléhaly různým frakčním bojům, takže všechny tyhle věci poznamenaly ty novodobé Literární noviny. A my jsme se s tímhle tím museli vyrovnat. A vydavatel, výhradně majitel, pan Miroslav Pavel se prostě rozhodl, že odstřihl ty noviny, ať už z finančních ani vlivových důvodů od všech stran zájmových skupin a že uhájí samostatnost redakce tak, aby byla opravdu nezávislá a svobodná a mohla posuzovat dění nejen v kultuře, ale i ve společnosti a aby to byl společensko-kritický časopis. Takže chceme touto cestou nadále pokračovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to je s novinami, teď si dovolím takovou, takové přirovnání, možná se trošičku zarazíte, ale jako s dobrou restaurací, která když je špatná, tak ztratí svoje zákazníky. A to jde strašně rychle. A potom zase získávat je zpátky jde hrozně pomalu. Tak já vám přeju, aby to s Literárkama bylo samozřejmě mnohem rychlejší.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Novinářská kariéra mého dnešního hosta, současného šéfredaktora Literárních novin Petra Bílka je docela pestrá. Po vašem studiu jste pracoval v nakladatelství Československý spisovatel. Málem jsem řekl český, to byl Československý spisovatel. Tam jste pracoval, to je zajímavé, jako redaktor původní prózy a taky ale původní poezie.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Ano, já jsem nastoupil do Československého spisovatele a bylo to pro mě vlastně vysvobození, protože jak už jsem říkal, jsem si nedokázal představit, že bych v té době na začátku sedmdesátých let začal pracovat v hromadných sdělovacích prostředcích. To jsem skutečně si nedokázal představit. A ta, to útočiště kolem literatury a relativně klidné závětří v tom nakladatelství mně velmi vyhovovalo. Takže jsem nabídku jednoho, maminky jednoho mého spolužáka, která tam sháněla nové lidi, velmi rád přijal. A využil jsem toho, že jsem se tam vlastně dovzdělával, protože tam byli ještě lidé, kteří měli opravdu velmi solidní humanitní vzdělání a kteří mě neustále denně usvědčovali z toho, jaké mám obrovské mezery. Takže jsem tam vlastně těch zhruba 15 let velmi intenzivně vlastně studoval. Při práci jsem absolvoval ještě další školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste si nedovedl představit, že byste dělal v hromadných sdělovacích prostředcích, ale pak jste tedy do nich opravdu vlétl. Lidové noviny, časopis Televize, samozřejmě Reflex. To jsou všechno hromadné sdělovací prostředky.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jenomže to už bylo úplně v jiné době. To bylo po listopadu, kdy se otevřely neuvěřitelné možnosti a já jsem pochopitelně té nabídky, kterou jsem dostal na začátku roku 90, jít do kulturní rubriky Lidových novin, využil velmi nadšeně, protože tam tehdy se shromáždila elita novinářská. A pak jsem pochopitelně využíval i dalších možností, které byly, a mimo jiné teda se musím pochlubit, že v tom Týdeníku Televize víte, kdo vymyslel název ankety TýTý?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste byl vy? Ale ...
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dodnes vidím na redakční poradě, jak si lámali, protože první ročník se jmenoval nějak Mám rád a to byl nějaký pavouk nebo co a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám ho doma, ano, ano.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Právě jako pořád přemýšleli, co jako, co s tím a teď to se jmenovalo Týdeník Televize, běžel film E. T. Já jsem si říkal tak Týdeník Televize, tak to je TýTý. No, tak a když jsem to řekl, tak jako jednohlasně redakce jako vyjekla, že to je ono a už se to drží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se hezky podepsal, to je sympatické. No, já si myslím, že vaše tvář, teď víme i tohle to, ale vaše tvář se lidem asi přiblížila nejvíc, když jste se stal šéfredaktorem Reflexu, protože tam jste uveřejňoval takové ty sloupky šéfredaktora. Takže tam jsme se konečně přesvědčili o tom, jak vypadáte. Ale Reflex, mluvím o té tváři záměrně, protože Reflex tehdy měl tvář, řekl bych, takovou jaksi mnohem sympatičtější, pro mě, než má dneska. Ten Reflex se taky hodně změnil.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Tak jak se mění doba, mění se publikum, tak se mění i jednotlivá média. A já nevím, jestli ta změna těch médií je dána opravdu výhradně tlakem publika, anebo jestli to publikum se mění pod tlakem médií. To je obojí může být možné. No, ale když jsem byl v tom Reflexu, tak musím říct, že to byla práce, která mě extrémně bavila, kde jsem cítil, že jsem na místě, ke kterému bych těžko hledal alternativu. A věděl jsem taky, že to je ale určitě dočasné a určitě výjimečné, protože se tam shromáždila skupina lidí, kteří opravdu měli na tehdejší dobu velmi zvláštní poměr k tomu médiu, jiný, než panoval okolo. Okolo to vypadalo spíš tak jako ligové manšafty, kde se nakupovali hráči a kde ti hráči hráli prostě proto, že je dobře platili. A když je zaplatil někdo vedle líp, tak tam přešli a neměli vůbec žádný vztah k tomu médiu. Kdežto tady to bylo velmi emocionálně zafixováno, ti lidé byli velmi motivováni a dokonce Milan Tesař, kolega, ten vždycky říkal: "My ten Reflex máme jako metastáze. My už se bez toho prostě neobejdeme. My myslíme už jenom na ten časopis." Takže to byly vždycky velmi vzrušené debaty o tom, co by ten časopis měl dělat. A my jsme se snažili respektovat tu zásadu, že v tom časopise se budou realizovat právě všichni ti z toho týmu. To znamená, že do toho budou sami iniciativně něco přinášet a nebude to direktivně řízený orgán.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek, který je dnes hostem Tandemu, si mezi klasiky českého humoru zvolil Jiřího Suchého. A teď mi řekněte, čím byla tahle vaše volba podmíněna nebo jak ji zdůvodníte.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jiří Suchý, to je moje, abych tak řek, skoro pubertální láska a dodnes si vybavím scény, kdy u starého radiopřijímače poslouchám třeba Mikrofórum, když tam pouštějí jeho písničky semaforské a dodnes mě ty texty fascinují a krajina posedá tmou a podobná sousloví mně neustále víří mozkem. A byl to pro mě naprosto fantastický zjev a objev a musím říct, že moje fascinace tou osobností byla taková, že když jsem ho potom jednou kdysi náhodně zahlédl na Václavském náměstí, jak kráčí kolem hotelu Jalta, dodnes to vidím, kdy jsem ho poprvé uviděl živého, já dodnes mohu přesně popsat, co měl na sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A jak šel, jak se díval, tak já jsem fascinovaně na něj hleděl a považoval jsem ho za skutečně jako něco naprosto unikátního. To byla taková fascinace, která se těžko už opakuje. Je v tom samozřejmě taky naivita mládí, ta potřeba najít nějaký vzor, ale jako vzor intelektuální hravosti, radosti z rozumu, to je Jiří Suchý naprosto ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že jako vzor jste si nezvolil vůbec špatně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek je dnes hostem Tandemu a pochopitelně je nejenom novinářem, ale je taky konzumentem všech možných tiskovin. Co nejvíc čtete vy?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Já v poslední době stále méně čtu takzvaný denní tisk, protože stále častěji mívám pocit, že je to ztráta času. To znamená, že o tu zpravodajskou rovinu se v mém případě starají televize a internet. A z těch časopisů českých jako občas procházím některá specializovaná periodika týkající se kultury a nemohu říct, že čtu nějak pravidelně nějaký časopis. Já spíše pravidelně čtu nějaké autory. To znamená, že když /nesrozumitelné/ má esej Václav Bělohradský, tak si ji přečtu. Když další týden tam tu esej nemá, tak už ten /nesrozumitelné/ nečtu. Takže já sleduji spíš názory, vývoj a hodnocení určitých osobností a snažím se pochopitelně ty, které považuji za zajímavé, získávat pro literární noviny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna padlo jméno Václav Bělohradský. Ten u vás publikuje pochopitelně.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A jinak čtu v poslední době právě s tím, jak jsem přišel do Literárních novin a pan vydavatel vlastně dojednal syndikaci příspěvků s některými zahraničními periodiky, tak sleduju pravidelně vlastně například německý týdeník Der Spiegel, tu a tam Die Zeit a sleduji ten Le Monde diplomatique, se kterým máme spolupráci a měsíčně publikujeme výtahy z jeho vydání. Takže ty zahraniční noviny tohoto typu mi otvírají úplně jiný svět, než který na mě doléhá z domácího prostředí. A já si vždycky říkám, čím to je, že v těch českých médiích je ten svět v podstatě úplně jednoduchý. Jako je to ano, nebo ne, ti jsou hodní, ti jsou zlí, ti jsou vždycky dobří, ti jsou vždycky zlí. A najednou vidím, že ten svět je daleko pestřejší a složitější, než se nám teda z Prahy zdá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nějaký světový časopis nebo periodikum, kterému byste chtěl Literárky co nejvíc přiblížit?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No to už ten zmiňovaný Die Zeit, ovšem já si nejsem úplně jist, jestli na té úrovni by Literární noviny měly dostatečné publikum v Čechách. Je to přece jenom německy mluvící prostředí, je podstatně rozlehlejší a taky jinak strukturované. Má jiné tradice. V Čechách není zase tolik lidí, kteří by měli tu potřebu mít nejen informace, ale taky nějakou kvalitní intelektuální reflexi jako třeba opozici vlastním názorům. To, že vyslechnu názor někoho, kdo, o kom vím, že bude říkat něco jiného, než si myslím já, to patří vlastně ke kultuře dialogů a už tenhle základní předpoklad, že naslouchám někomu s odlišným názorem, ten v českých médiích vlastně nezaznamenáváte prostě pravidelně, jenom výjimečně. A navíc v Čechách, tak jak se tady všichni známe, tak se neargumentuje věcně, ale argumentuje se ad personam. To znamená, to je ten, kterej udělal tohle a víme o něm přesně tohle a vůbec není důležité, už neposloucháme, co říká. A to je škoda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si v našem Tandemu také dost často s hosty povídáme o jejich chvílích, kdy jim nebylo přímo do zpěvu, a nejenom se zpěváky, ale i s ostatními osobnostmi. Kdy je taková chvíle, kdy novinářovi není opravdu do zpěvu, kdy se dá říct, že tohle to je novinářova krušná chvíle? Kdy u vás nastala taková? Myslím profesní.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Já se vlastně musím přiznat, že když se řekne novinář, tak já to vlastně nijak moc nevztahuju na sebe, protože mám vlastně pocit, že takovej ten čistokrevnej novinář vlastně nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy myslíte novinář jako zpravodajec.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Nebo autor toho typu, jako je ... Pro mě jsou novináři lidé, jak je třeba Ondřej Neff, Karel Hvížďala. Prostě jsou to lidé, kteří mají nejen schopnost, ale také potřebu se rychle k něčemu vyjádřit a mají taky velmi vysokou úroveň faktických znalostí, takže jsou schopni posuzovat některé úplně konkrétní věci. A já mám na rozdíl od těchto lidí přece jenom vždycky pocítím takový ostych veřejně se k něčemu vyjádřit, o čem opravdu toho hodně nevím. A stává se mi, že se prostě tak dlouho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promiňte, ale to je vzácnost docela.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jako ta svoboda úsudku, když člověk nic neví, je veliká samozřejmě. Ale tím, jak se pak snažím o něčem něco získat, nějaké znalosti, tak vlastně ztrácím ten čas, který novinář potřebuje, v kterém musí reagovat. A reagovat pozdě, to už vlastně není novinařina. Takže já se tak jako úplně za novináře nepovažuju, ale ze své profesní kariéry v redakcích musím říct, že velmi nepříjemné jsou chvíle, kdy při nejlepší vůli člověk publikuje materiál, který považuje za zajímavý, a pak zjistí, že buď někomu skočil na špek, nebo že se fatálně v něčem mýlí, anebo že opominul nějaké důležité skutečnosti. A ten člověk, kterého jsme třeba případně tím článkem poškodili, se ozve, a řekne ale ono je to takto. A my zjistíme, že on má pravdu. Tak to bývá velmi nepříjemné. Spousta lidí v médiích už tyhle chvíle moc neprožívá, protože to berou jako nutné zlo. Prostě jednou, když couváte autem, tak ho poškrábete. To se nedá nic dělat. Tak takhle to berou. Jenomže já pořád jsem to bral ještě dost osobně, bych řek, a když takových selhání by člověk měl více, tak pak vlastně stojí za úvahu, jestli s tou profesí už jako pokračovat nebo ne. A s tou pověstí taky, že jo. Jako tady slovo pověst vlastně nějak jako přestalo vážit. Jako jsou novináři, kteří mají strašnou pověst, ale přesto je všichni strašně rádi čtou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď nemluvíme o bulvárních novinářích, protože to nejsou novináři podle mě.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jako myslím si, že prostě novinařina by při vší razanci měla zůstat slušná. Je to velmi těžké, ale vidím to na různých autorech, že se neubrání tomu dát průchod osobním zájmům. A to je velmi těžké se dostat od osobního zájmu a napsat o člověku, který je mi hrubě nesympatický, to, jak to skutečně je. A novinařina jako klacek v ruce, tak to bohužel také funguje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek je a ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu. Takže si popovídáme taky o vás, protože tady pořád byla řeč o vaší profesi, o vašich novinách nebo o novinách a periodikách, ve kterých jste působil a působíte. Ale co vy osobně? Jak žijete? Jste sportovec třeba nebo chodíte radši na procházky nebo jenom do divadla?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No, já musím říct, že už skoro 20 let jsem naprosto vášnivý chalupář. Pořídili jsme si na začátku devadesátých let takovou roubenku na Zbirožsku a když se mi nepodaří alespoň jednou za 14 dní tam strávit víkend tím, že se zcela fyzicky zničím, tak mám pocit, že jsem patřičně nežil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená co? Štípete dříví, sekáte trávu?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Absolutně všechno jako. Ten dům jsme natírali a do každé dírky po červotoči jsme injekční stříkačkou stříkali tekutinu, která byla tak drahá jako koňak... Takže já říkám, že jsme tu chalupu dvakrát natřeli koňakem, abychom zabránili tomu, že ji zničí červotoč. A zbylo po nás něco pro potomky. No, a různé takovéhle věci tam děláme a pak zpětně si uvědomuju, že se dostávám do takového zvláštního typu rauše a v tom rauši dělám fyzické věci, o kterých si zpětně nějak říkám, že vlastně vůbec jich nejsem schopen. Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co máte teď konkrétně na mysli?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Například tam roste jakési křoví, které se, myslím, jmenuje pámelník a to je tak vytrvalá bylina, že neustále vyráží znovu z těch usekaných pahýlků. A já když je sekám, tak je to na svahu, který je velmi percentuálně teda velmi ostrý a mezitím tou sekačkou strunovou opravdu v tom největším horku bylo 28, tak ještě s nějakým chráničem na hlavě tam vydržím celé odpoledne a říkám si, že to je nelidské. To je jak z toho románu Pahorek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle? No, tak to tedy pěkně huntujete zdraví. Ale já myslím, že pak máte skvělej pocit, že ...
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No právě. Jako když tohle neabsolvuju, tak to není žádný relax.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, jasně, jasně. To si, paradoxně i člověk psychicky úžasně při té fyzické námaze odpočine. Přeju vám, aby se vám to dařilo čím dál tím víc, ale pozor na zdraví. Tak máme ho jenom jedno a mnohem mladší hoši, teď bývalý pan ministr financí nedávno sympaťák a při sportu, kterej já zase miluju a taky se mu oddávám bezmezně, tak chudák na to doplatil. Takže dávejme na sebe pozor a hlavně ať vám dobře jdou noviny, ať si pořád nacházejí svoje vděčné čtenáře. Já si myslím, že o to je docela hezky postaráno.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den, milí posluchači. Z Tandemu vás zdraví a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Já, stejně jako většina z vás každé ráno otevírám své oblíbené noviny a spoléhám na to, že mě erudovaní novináři provedou složitým dějem světa. Ne vždycky se to ale daří. A jsou tiskoviny, které nečtu prostě ze zásady. Ovšem pokud najdu v tiráži jméno dnešního hosta Tandemu, tak vím, že mohu číst bez oba z manipulace, že se dozvím důležité věci a dokonce se i přiměřeně danému rozsahu novin vzdělám. Jsem velmi rád, že mohu v Tandemu přivítat šéfredaktora Literárních novin Petra Bílka. Dobrý den.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V rádiu to chodí trošičku jinak než v novinách. My používáme pro pestrost místo fotografií tak jako vy muziku. No a právě tou teď začneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když na to přijde, tedy kdyby na to náhodou přišlo, tak jsme se s mým dnešním hostem šéfredaktorem Literárních novin Petrem Bílkem mohli potkat, no, před drahně lety v jeho rodišti a v mém skoro rodišti, protože oba pocházíme z Vyškovska, on přímo z Vyškova, já z Ivanovic na Hané, takže tam jsme se mohli někde jako kluci setkat. Leč nedošlo k tomu a setkáváme se až teď v Tandemu. Ale já už vím, že jste se tedy ve Vyškově narodil. Jak dlouho jste tam vlastně žil, tam a v okolí?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Rodiče bydleli v takové malé vesnici Ruprechtov, která je severně od Vyškova, a já jsem tam vlastně vyrůstal v takovém ryze zemědělském prostředí. Takové to klasické venkovské dětství plné zvířat a takových těch hospodářských událostí. No, ale vždycky jsem z nějakých důvodů možná pod vlivem velmi intenzivně čtoucí maminky žil v domnění, že moje budoucnost je v Praze. A takže jsem věděl, že jsou stupínky, že musím jít na Gymnázium do Vyškova a po jeho absolvování, že se prostě musím přihlásit na nějakou vysokou školu do Prahy. No, a nejdříve jsem koketoval s tím, že bych šel studovat režii na DAMU a když jsem to řekl svému učiteli na základní škole, tak ten se velmi podivil, protože jako kluk z vesnice, bez jakéhokoli kontaktu vlastně v divadle jsem byl snad jednou se školou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No právě jsem si říkal, kde vás to zasáhlo, to divadlo.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
To právě netuším, ale prostě nějak režisér, to mi připadalo, že to musí být vzrušující zaměstnání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To určitě je.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A když mně to teda učitelé vymlouvali, že se tam v žádném případě nemohu dostat, že jako vůbec nemám představu, jak složité to je, tak jsem zvolil novinařinu a bylo to asi pod vlivem toho, že na gymnáziu jsem velmi intenzivně četl tehdy velmi populární a zajímavé časopisy, mezi něž patřily právě Literární noviny, byl to třeba časopis MY 66, MY 67, MY 68 a tam jsem potkával tehdy hvězdné reportéry, kteří mi učarovali. A když jsem třeba v Literárních novinách nebo v tom MYčku četl články Jana Procházky, on parafrázoval J. B. Shoah a psal politiku pro každého. To bylo každý týden něco, co mě fascinovalo, protože to bylo otevřené, svobodné a najednou se mluvilo o věcech, o kterých se do té doby jenom šeptalo. A já jsem si řekl, že tohle je přesně ta věc, která by mě bavila. No, a takže jsem se v tom roce 68 přihlásil na novinařinu a oni mě kupodivu vzali. No, ale já jsem mezitím ještě dostal za odměnu za vydávání školního časopisu jsem dostal takzvaný mezinárodní budovatelský tábor, takže jsem vyjel do Francie. A tam mě zastihl jednadvacátý srpen v Normandii. To bylo tak neuvěřitelné, že jsem pochopitelně v Paříži spolu s desítkami dalších českých studentů uvažoval o tom, jestli se vrátit, nevrátit. Před českou ambasádou jsme pořádali různé happeningy a tam jsme tak jako debatovali o tom, co nás bude čekat, když se vrátíme. Ale já jsem si pořád říkal tak dostal jsem se na tu novinařinu, rodiče by to velmi ranilo. A když jsem naznačil v nějaké komunikaci, že možná bych v té Francii zůstal, tak jsem viděl, že moji maminku by to těžce ranilo. Takže jsem se pak v září vracel do ztemnělé Prahy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale to studium novinařiny po tom šedesátým osmým, dnes neříkám hned bezprostředně, ale bylo asi trošičku jiné, než jste si představoval, co?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No, oni se mně už tehdy někteří ve Francii smáli a říkali co tam budeš studovat, to přece, co to bude za studium ... Ale je pravda, že ti lidé, kteří se tam dostali během obdobného procesu, tak tam ještě tak dva roky vydrželi. Takže ty dva tři roky byly ještě docela zajímavé. No, ale pak v tom roce 71 velmi přituhlo a už to vůbec nebyla žádná legrace a většina z nás si velmi oddychla, když jsme tu fakultu opouštěli.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, co tady před chvilkou říkal Petr Bílek, můj dnešní host, šéfredaktor Literárních novin, o tom, jak hltali jako studenti už na gymnáziu časopisy jako MYčko nebo Literárky nebo já bych přidal ještě Plamen třeba, že jo, tak jsem na tom byl úplně stejně. A vím, že ty Literárky vypadaly samozřejmě různě. Pamatuju se potom, jestli se nepletu, se jmenovaly Listy, že jo, taky a tak. Jak vypadají dneska Literární noviny? Vy jako šéfredaktor byste o tom něco měl vědět.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dnes ty Literární noviny vypadají skutečně jako noviny. To znamená, že my jsme časopis, který se jmenuje noviny. Je to tak proto, že je tam síla značky. A na ta šedesátá léta se stále ještě odvoláváme a vědomě na ně navazujeme a chceme zachovat toho ducha těch tehdejších Literárních novin. Takže to je důvod, proč zůstáváme u toho názvu noviny. A jednak proto, že chceme držet tu linii, řekněme, inteligentního tisku po vzoru Die Zeit v Německu, který taky důsledně vychází jako noviny, i když je to špičkový intelektuální časopis. Takže z těchto dvou pólů vlastně čerpáme inspiraci, vzor. A chceme nabídnout čtenářům každý týden, řekl bych, v neokázalém balení na tom novinovém papíře, který rozhodně nepatří k nejkvalitnějším, kvalitní čtení. A děláme pro to všechno možné bych řekl. Potýkali jsme se v první fázi, když já jsem přišel zhruba před rokem a půl do redakce, tak jsme se potýkali s tím, že ty Literární noviny neměly jenom tu minulost těch šedesátých let, oni měly samozřejmě ještě tu hlubší minulost. O těch padesátých letech se většinou tak moc jako nemluví nebo není to tak v podvědomí, ale pak byla i ta porevoluční po roce 89 realita, která ty obnovené Literární noviny poměrně výrazně formovala. V devadesátých letech to byl špičkový intelektuální časopis, který se opravdu soustřeďoval na literaturu a měl velmi vybranou redakci pod vedením pana Karfíka, kde byl /nesrozumitelné/, kde prostě se pěstovalo opravdu jako vysoké umění. Jenomže to vedlo k tomu, že došlo ke ztrátě čtenářů nebo že prostě ty noviny přestaly nějak fungovat. A pak se toho chopila ta skupina kolem Jakuba Patočky a to byli lidé, kteří tendovali velmi výrazně k ekologii. A potom se ty Literární noviny staly na krátkou chvíli dokonce něčím jako tiskovým orgánem Strany zelených, podléhaly různým frakčním bojům, takže všechny tyhle věci poznamenaly ty novodobé Literární noviny. A my jsme se s tímhle tím museli vyrovnat. A vydavatel, výhradně majitel, pan Miroslav Pavel se prostě rozhodl, že odstřihl ty noviny, ať už z finančních ani vlivových důvodů od všech stran zájmových skupin a že uhájí samostatnost redakce tak, aby byla opravdu nezávislá a svobodná a mohla posuzovat dění nejen v kultuře, ale i ve společnosti a aby to byl společensko-kritický časopis. Takže chceme touto cestou nadále pokračovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že to je s novinami, teď si dovolím takovou, takové přirovnání, možná se trošičku zarazíte, ale jako s dobrou restaurací, která když je špatná, tak ztratí svoje zákazníky. A to jde strašně rychle. A potom zase získávat je zpátky jde hrozně pomalu. Tak já vám přeju, aby to s Literárkama bylo samozřejmě mnohem rychlejší.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Novinářská kariéra mého dnešního hosta, současného šéfredaktora Literárních novin Petra Bílka je docela pestrá. Po vašem studiu jste pracoval v nakladatelství Československý spisovatel. Málem jsem řekl český, to byl Československý spisovatel. Tam jste pracoval, to je zajímavé, jako redaktor původní prózy a taky ale původní poezie.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Ano, já jsem nastoupil do Československého spisovatele a bylo to pro mě vlastně vysvobození, protože jak už jsem říkal, jsem si nedokázal představit, že bych v té době na začátku sedmdesátých let začal pracovat v hromadných sdělovacích prostředcích. To jsem skutečně si nedokázal představit. A ta, to útočiště kolem literatury a relativně klidné závětří v tom nakladatelství mně velmi vyhovovalo. Takže jsem nabídku jednoho, maminky jednoho mého spolužáka, která tam sháněla nové lidi, velmi rád přijal. A využil jsem toho, že jsem se tam vlastně dovzdělával, protože tam byli ještě lidé, kteří měli opravdu velmi solidní humanitní vzdělání a kteří mě neustále denně usvědčovali z toho, jaké mám obrovské mezery. Takže jsem tam vlastně těch zhruba 15 let velmi intenzivně vlastně studoval. Při práci jsem absolvoval ještě další školu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkáte, že jste si nedovedl představit, že byste dělal v hromadných sdělovacích prostředcích, ale pak jste tedy do nich opravdu vlétl. Lidové noviny, časopis Televize, samozřejmě Reflex. To jsou všechno hromadné sdělovací prostředky.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jenomže to už bylo úplně v jiné době. To bylo po listopadu, kdy se otevřely neuvěřitelné možnosti a já jsem pochopitelně té nabídky, kterou jsem dostal na začátku roku 90, jít do kulturní rubriky Lidových novin, využil velmi nadšeně, protože tam tehdy se shromáždila elita novinářská. A pak jsem pochopitelně využíval i dalších možností, které byly, a mimo jiné teda se musím pochlubit, že v tom Týdeníku Televize víte, kdo vymyslel název ankety TýTý?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste byl vy? Ale ...
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Dodnes vidím na redakční poradě, jak si lámali, protože první ročník se jmenoval nějak Mám rád a to byl nějaký pavouk nebo co a ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám ho doma, ano, ano.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Právě jako pořád přemýšleli, co jako, co s tím a teď to se jmenovalo Týdeník Televize, běžel film E. T. Já jsem si říkal tak Týdeník Televize, tak to je TýTý. No, tak a když jsem to řekl, tak jako jednohlasně redakce jako vyjekla, že to je ono a už se to drží.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste se hezky podepsal, to je sympatické. No, já si myslím, že vaše tvář, teď víme i tohle to, ale vaše tvář se lidem asi přiblížila nejvíc, když jste se stal šéfredaktorem Reflexu, protože tam jste uveřejňoval takové ty sloupky šéfredaktora. Takže tam jsme se konečně přesvědčili o tom, jak vypadáte. Ale Reflex, mluvím o té tváři záměrně, protože Reflex tehdy měl tvář, řekl bych, takovou jaksi mnohem sympatičtější, pro mě, než má dneska. Ten Reflex se taky hodně změnil.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Tak jak se mění doba, mění se publikum, tak se mění i jednotlivá média. A já nevím, jestli ta změna těch médií je dána opravdu výhradně tlakem publika, anebo jestli to publikum se mění pod tlakem médií. To je obojí může být možné. No, ale když jsem byl v tom Reflexu, tak musím říct, že to byla práce, která mě extrémně bavila, kde jsem cítil, že jsem na místě, ke kterému bych těžko hledal alternativu. A věděl jsem taky, že to je ale určitě dočasné a určitě výjimečné, protože se tam shromáždila skupina lidí, kteří opravdu měli na tehdejší dobu velmi zvláštní poměr k tomu médiu, jiný, než panoval okolo. Okolo to vypadalo spíš tak jako ligové manšafty, kde se nakupovali hráči a kde ti hráči hráli prostě proto, že je dobře platili. A když je zaplatil někdo vedle líp, tak tam přešli a neměli vůbec žádný vztah k tomu médiu. Kdežto tady to bylo velmi emocionálně zafixováno, ti lidé byli velmi motivováni a dokonce Milan Tesař, kolega, ten vždycky říkal: "My ten Reflex máme jako metastáze. My už se bez toho prostě neobejdeme. My myslíme už jenom na ten časopis." Takže to byly vždycky velmi vzrušené debaty o tom, co by ten časopis měl dělat. A my jsme se snažili respektovat tu zásadu, že v tom časopise se budou realizovat právě všichni ti z toho týmu. To znamená, že do toho budou sami iniciativně něco přinášet a nebude to direktivně řízený orgán.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek, který je dnes hostem Tandemu, si mezi klasiky českého humoru zvolil Jiřího Suchého. A teď mi řekněte, čím byla tahle vaše volba podmíněna nebo jak ji zdůvodníte.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jiří Suchý, to je moje, abych tak řek, skoro pubertální láska a dodnes si vybavím scény, kdy u starého radiopřijímače poslouchám třeba Mikrofórum, když tam pouštějí jeho písničky semaforské a dodnes mě ty texty fascinují a krajina posedá tmou a podobná sousloví mně neustále víří mozkem. A byl to pro mě naprosto fantastický zjev a objev a musím říct, že moje fascinace tou osobností byla taková, že když jsem ho potom jednou kdysi náhodně zahlédl na Václavském náměstí, jak kráčí kolem hotelu Jalta, dodnes to vidím, kdy jsem ho poprvé uviděl živého, já dodnes mohu přesně popsat, co měl na sobě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A jak šel, jak se díval, tak já jsem fascinovaně na něj hleděl a považoval jsem ho za skutečně jako něco naprosto unikátního. To byla taková fascinace, která se těžko už opakuje. Je v tom samozřejmě taky naivita mládí, ta potřeba najít nějaký vzor, ale jako vzor intelektuální hravosti, radosti z rozumu, to je Jiří Suchý naprosto ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že jako vzor jste si nezvolil vůbec špatně.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek je dnes hostem Tandemu a pochopitelně je nejenom novinářem, ale je taky konzumentem všech možných tiskovin. Co nejvíc čtete vy?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Já v poslední době stále méně čtu takzvaný denní tisk, protože stále častěji mívám pocit, že je to ztráta času. To znamená, že o tu zpravodajskou rovinu se v mém případě starají televize a internet. A z těch časopisů českých jako občas procházím některá specializovaná periodika týkající se kultury a nemohu říct, že čtu nějak pravidelně nějaký časopis. Já spíše pravidelně čtu nějaké autory. To znamená, že když /nesrozumitelné/ má esej Václav Bělohradský, tak si ji přečtu. Když další týden tam tu esej nemá, tak už ten /nesrozumitelné/ nečtu. Takže já sleduji spíš názory, vývoj a hodnocení určitých osobností a snažím se pochopitelně ty, které považuji za zajímavé, získávat pro literární noviny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zrovna padlo jméno Václav Bělohradský. Ten u vás publikuje pochopitelně.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
A jinak čtu v poslední době právě s tím, jak jsem přišel do Literárních novin a pan vydavatel vlastně dojednal syndikaci příspěvků s některými zahraničními periodiky, tak sleduju pravidelně vlastně například německý týdeník Der Spiegel, tu a tam Die Zeit a sleduji ten Le Monde diplomatique, se kterým máme spolupráci a měsíčně publikujeme výtahy z jeho vydání. Takže ty zahraniční noviny tohoto typu mi otvírají úplně jiný svět, než který na mě doléhá z domácího prostředí. A já si vždycky říkám, čím to je, že v těch českých médiích je ten svět v podstatě úplně jednoduchý. Jako je to ano, nebo ne, ti jsou hodní, ti jsou zlí, ti jsou vždycky dobří, ti jsou vždycky zlí. A najednou vidím, že ten svět je daleko pestřejší a složitější, než se nám teda z Prahy zdá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je nějaký světový časopis nebo periodikum, kterému byste chtěl Literárky co nejvíc přiblížit?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No to už ten zmiňovaný Die Zeit, ovšem já si nejsem úplně jist, jestli na té úrovni by Literární noviny měly dostatečné publikum v Čechách. Je to přece jenom německy mluvící prostředí, je podstatně rozlehlejší a taky jinak strukturované. Má jiné tradice. V Čechách není zase tolik lidí, kteří by měli tu potřebu mít nejen informace, ale taky nějakou kvalitní intelektuální reflexi jako třeba opozici vlastním názorům. To, že vyslechnu názor někoho, kdo, o kom vím, že bude říkat něco jiného, než si myslím já, to patří vlastně ke kultuře dialogů a už tenhle základní předpoklad, že naslouchám někomu s odlišným názorem, ten v českých médiích vlastně nezaznamenáváte prostě pravidelně, jenom výjimečně. A navíc v Čechách, tak jak se tady všichni známe, tak se neargumentuje věcně, ale argumentuje se ad personam. To znamená, to je ten, kterej udělal tohle a víme o něm přesně tohle a vůbec není důležité, už neposloucháme, co říká. A to je škoda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si v našem Tandemu také dost často s hosty povídáme o jejich chvílích, kdy jim nebylo přímo do zpěvu, a nejenom se zpěváky, ale i s ostatními osobnostmi. Kdy je taková chvíle, kdy novinářovi není opravdu do zpěvu, kdy se dá říct, že tohle to je novinářova krušná chvíle? Kdy u vás nastala taková? Myslím profesní.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Já se vlastně musím přiznat, že když se řekne novinář, tak já to vlastně nijak moc nevztahuju na sebe, protože mám vlastně pocit, že takovej ten čistokrevnej novinář vlastně nejsem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy myslíte novinář jako zpravodajec.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Nebo autor toho typu, jako je ... Pro mě jsou novináři lidé, jak je třeba Ondřej Neff, Karel Hvížďala. Prostě jsou to lidé, kteří mají nejen schopnost, ale také potřebu se rychle k něčemu vyjádřit a mají taky velmi vysokou úroveň faktických znalostí, takže jsou schopni posuzovat některé úplně konkrétní věci. A já mám na rozdíl od těchto lidí přece jenom vždycky pocítím takový ostych veřejně se k něčemu vyjádřit, o čem opravdu toho hodně nevím. A stává se mi, že se prostě tak dlouho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promiňte, ale to je vzácnost docela.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jako ta svoboda úsudku, když člověk nic neví, je veliká samozřejmě. Ale tím, jak se pak snažím o něčem něco získat, nějaké znalosti, tak vlastně ztrácím ten čas, který novinář potřebuje, v kterém musí reagovat. A reagovat pozdě, to už vlastně není novinařina. Takže já se tak jako úplně za novináře nepovažuju, ale ze své profesní kariéry v redakcích musím říct, že velmi nepříjemné jsou chvíle, kdy při nejlepší vůli člověk publikuje materiál, který považuje za zajímavý, a pak zjistí, že buď někomu skočil na špek, nebo že se fatálně v něčem mýlí, anebo že opominul nějaké důležité skutečnosti. A ten člověk, kterého jsme třeba případně tím článkem poškodili, se ozve, a řekne ale ono je to takto. A my zjistíme, že on má pravdu. Tak to bývá velmi nepříjemné. Spousta lidí v médiích už tyhle chvíle moc neprožívá, protože to berou jako nutné zlo. Prostě jednou, když couváte autem, tak ho poškrábete. To se nedá nic dělat. Tak takhle to berou. Jenomže já pořád jsem to bral ještě dost osobně, bych řek, a když takových selhání by člověk měl více, tak pak vlastně stojí za úvahu, jestli s tou profesí už jako pokračovat nebo ne. A s tou pověstí taky, že jo. Jako tady slovo pověst vlastně nějak jako přestalo vážit. Jako jsou novináři, kteří mají strašnou pověst, ale přesto je všichni strašně rádi čtou.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď nemluvíme o bulvárních novinářích, protože to nejsou novináři podle mě.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Jako myslím si, že prostě novinařina by při vší razanci měla zůstat slušná. Je to velmi těžké, ale vidím to na různých autorech, že se neubrání tomu dát průchod osobním zájmům. A to je velmi těžké se dostat od osobního zájmu a napsat o člověku, který je mi hrubě nesympatický, to, jak to skutečně je. A novinařina jako klacek v ruce, tak to bohužel také funguje.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek je a ještě chviličku bude hostem dnešního Tandemu. Takže si popovídáme taky o vás, protože tady pořád byla řeč o vaší profesi, o vašich novinách nebo o novinách a periodikách, ve kterých jste působil a působíte. Ale co vy osobně? Jak žijete? Jste sportovec třeba nebo chodíte radši na procházky nebo jenom do divadla?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No, já musím říct, že už skoro 20 let jsem naprosto vášnivý chalupář. Pořídili jsme si na začátku devadesátých let takovou roubenku na Zbirožsku a když se mi nepodaří alespoň jednou za 14 dní tam strávit víkend tím, že se zcela fyzicky zničím, tak mám pocit, že jsem patřičně nežil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená co? Štípete dříví, sekáte trávu?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Absolutně všechno jako. Ten dům jsme natírali a do každé dírky po červotoči jsme injekční stříkačkou stříkali tekutinu, která byla tak drahá jako koňak... Takže já říkám, že jsme tu chalupu dvakrát natřeli koňakem, abychom zabránili tomu, že ji zničí červotoč. A zbylo po nás něco pro potomky. No, a různé takovéhle věci tam děláme a pak zpětně si uvědomuju, že se dostávám do takového zvláštního typu rauše a v tom rauši dělám fyzické věci, o kterých si zpětně nějak říkám, že vlastně vůbec jich nejsem schopen. Takže ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co máte teď konkrétně na mysli?
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Například tam roste jakési křoví, které se, myslím, jmenuje pámelník a to je tak vytrvalá bylina, že neustále vyráží znovu z těch usekaných pahýlků. A já když je sekám, tak je to na svahu, který je velmi percentuálně teda velmi ostrý a mezitím tou sekačkou strunovou opravdu v tom největším horku bylo 28, tak ještě s nějakým chráničem na hlavě tam vydržím celé odpoledne a říkám si, že to je nelidské. To je jak z toho románu Pahorek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle? No, tak to tedy pěkně huntujete zdraví. Ale já myslím, že pak máte skvělej pocit, že ...
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
No právě. Jako když tohle neabsolvuju, tak to není žádný relax.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, jasně, jasně. To si, paradoxně i člověk psychicky úžasně při té fyzické námaze odpočine. Přeju vám, aby se vám to dařilo čím dál tím víc, ale pozor na zdraví. Tak máme ho jenom jedno a mnohem mladší hoši, teď bývalý pan ministr financí nedávno sympaťák a při sportu, kterej já zase miluju a taky se mu oddávám bezmezně, tak chudák na to doplatil. Takže dávejme na sebe pozor a hlavně ať vám dobře jdou noviny, ať si pořád nacházejí svoje vděčné čtenáře. Já si myslím, že o to je docela hezky postaráno.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju moc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Díky a na shledanou.
Petr BÍLEK, šéfredaktor Literárních novin
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
