Petr Rudolf Manoušek - zvonař
9. duben 2012
Hostem Tandemu byl zvonař Petr Rudolf Manoušek, od kterého jste se dozvěděli například, jak vzpomíná na dětství, jaká je vlastně životnost zvonů a řekl také něco o zvonohře.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezké Velikonoční pondělí přeje z Tandemu Jan Rosák. Je sváteční den a taky Tandem má svátečního hosta. Je jím muž, jehož bych mohl, ale já to také udělám, přivítat tímto krásným zvoněním, protože je to muž, který už ve třetí generaci slavného zvonařského rodu pokračuje v tradici. Říká se, že zvony mají duši, že dobrý zvon v sobě nese duši člověka, který ho stvořil a zůstává jeho součástí. Není to žádný anonymní výrobek a zvonař se musí vždycky plně věnovat tomu dílu, na kterém právě pracuje, protože jeho práce musí vydržet mnohdy i tisíc let. Vítám v Tandemu zvonaře Petra Rudolfa Manouška, dobrý den.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řečeno s nadsázkou, než rozhoupeme zvony vašeho života, tak poprosím do režie o skromnou písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Petr Rudolf Manoušek se narodil v Praze, ale rod Manoušků pochází z Brna, čili jste v podstatě jaksi moravská větev. A čím to, že jste se nakonec octil tady v Praze, když je některý rod někde usazen, tak většinou nastálo.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, je to pravda, dědova zvonárna byla v Brně, tátova zvonárna byla v Brně, ovšem obojí jenom do roku 1948, když po znárodnění už táta nebyl žádoucí, aby byl nablízku své původní zvonárně i svým přátelům, takže v rámci podniku, který mu vlastně sebral zvonárnu, ho přemístili takzvaně výš, to znamená na ředitelství, které sídlilo v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, čím vadilo takové zvonařství v Brně.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ono vadilo obecně, v roce 48 asi změnou režimu nebyl zájem výhledově o zvony, takže samozřejmě byla tendence to utlumit, respektive posléze zničit úplně, což asi souviselo s ideologií, soudím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že zvony byly v podstatě jaksi vyjádřením té ideologie.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Tehdy to považovali výlučně za předmět církve, což nebylo žádoucí, takže tátu přestěhovali do Prahy, kde sice pracoval ve slévárně, v umělecké slévárně, ale nikoliv na zvonech. Na zvony samozřejmě nesměl sáhnout, ale zase využívali jeho znalosti, jeho schopnosti, takže paradoxem doby třeba byl příklad, znáte na Stalinově pomníku kdysi, dodnes tam jsou takové, říkalo se tomu flambony, ty bronzové mísy, kde hořel věčný oheň. A tehdy, když se ten pomník vytvářel, tak samozřejmě ta umělecká slévárna, což byl Zukov, dříve firma Anýž umělecká, dostal za úkol odlít tyto mísy. A nikdo si s tím nevěděl poradit samozřejmě, takže využili tátovy znalosti a ty mísy vznikly přesně stejnou technologií jako zvon. V podstatě je to obrácený zvon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to víte, pane Manoušku, k čemu sloužily potom, když byl odstraněn pomník, ale já jsem to jednou zjistil, protože jsem bydlel kousek odtud v Dejvicích a jednou jsme se tam jaksi vysápali nahoru, tam byla lavička a tam se sházeli milenci. Tak to bylo, to byl docela hezký účel.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To je hezký, to je hezký, rozhodně vhodnější než ten původní účel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně. No, ale řekněte i, abychom se vrátili samozřejmě k vám, vy, když jste se narodil, tak se u vás v podstatě v rodině v té době odlévali zvony nebo ne?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ne, ne, to bylo samozřejmě v době 50.let, takže táta v podstatě mohl jenom vzpomínat na to, jak měl kdysi zvonárnu a zřejmě to byl pro něj tak tvrdý zážitek, což já rozumím, že to mohlo být, že o tom nechtěl ani hovořit. Takže my jsme se sestrou jako děti v podstatě vůbec nevěděli, co táta dělal a z krycích důvodů samozřejmě na otázky povolání otce jsme měli přikázáno odpovídat metalurg, což byla sice pravda samozřejmě, to byla pravda, to byla taková šifra, nikdo nevěděl, co to znamená, každý se zdráhal otázat, aby nedokázal, že nic neví. A my jsme všude vyplňovali metalurg a táta skutečně jako metalurg v té umělecké slévárně pracoval. Do roku 67, kdy vlastně s uvolněním poměrů on okamžitě dal výpověď v tom podniku a vrhnul se takzvaně na volnou nohu, jak se tehdy říkalo, což byla odvaha docela, taky už nebyl nejmladší, měl rodinu. Nicméně teprve tehdy já jsem se dozvěděl, co vlastně táta kdysi dělal a co vlastně chce dělat dál, no, a pochopitelně mě to chytilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám to bylo?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
10.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
10, no, tak většinou to tak bývá, že syn následuje svého otce, zvlášť, když otec má jaksi takovéhle atraktivní povolání a povolání, které přímo zvoní. A u vás to takhle bylo? Jak jste se to dozvěděl, chtěl jste být zvonařem?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak víte co, já jsem se zúčastnil v podstatě přípravy a budování té slévárny, takže to samo o sobě byl zážitek. Kdo z kluků tehdy mohl říci, že mají doma tavící pec nebo jeřáb, jo, takže tak jak se kluci chodili umazat takzvaně k tátovi do garáže, tak já jsem chodíval do zvonárny a podílel jsem se na tom od začátku, takže mě to nesmírně chytilo. Nehledě na to, že moji rodiče tam pracovali oba, takže tím vlastně nikomu to nevadilo, já jsem nikoho neomezoval, ze školy jsem jezdil nejdříve na kole, posléze na motorce, do zvonárny na Zbraslav a nějak to vyplynulo úplně samo sebou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se říká, že na Velký pátek zvony odlétají do Říma, ale jak správně Petr Rudolf Manoušek, můj dnešní host, zvonař glosoval, v sobotu se zase vracejí, takže tak dlouho nás zase neopouštějí. Vás zvony provázejí opravdu celým životem?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Jednoznačně a v podstatě někdo řekl, že zvony jsou můj život, je to pravda, protože já jsem si teprve zpětně uvědomil, že vlastně veškeré soukromí šlo vždycky stranou. A ať jsem jel kamkoliv, ať už s rodinou, nebo, nebo s někým jiným, tak vždycky to bylo nějakým způsobem svázáno se zvony, s návštěvou věže nebo prohlídkou nějakého zvonu, takže dá se to tak říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jsou povolání, já bych řekl, že většina, která se jaksi s postupem časem, technologií, vývojem lidstva vyvíjejí. Je tomu tak i u zvonařství, anebo je to v podstatě taková tradiční záležitost, která zůstává pořád tam, kde.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, je tomu tak, ale musíte uvažovat vlastně i v tom horizontu té životnosti zvonů, jak jste říkal už na začátku, životnost zvonů se dá počítat na tisíciletí a na tisíciletí říkáme proto, že starší zvony tohoto typu nemáme. Zvony, které jsou srovnatelné s těmi dnešnímu, to znamená odlité zvonoviny přibližně v tomto tvaru tak, jak tady zvony vidíme a záměrně laděné, člověkem záměrně laděné, jsou skutečně z 10., 11.století. Ty předtím se trošku lišily, byly to zvony z plechu, nebo nýtované, ale zvony tohoto typu máme tisíc let. Proto říkáme, že životnost zvonů se měří na tisíc let, pokud mu člověk neublíží. Ať už je to různými válkami, nebo domácími zásahy, snahou o nějaké vylepšení, které zvon samozřejmě dovede k zániku, ale je to tisíciletí. A ve stejném horizontu se vyvíjí technologie. To znamená, že my dodnes používáme principy výroby zvonů, které vynalezli nebo objevili spíš těch tisíc let před námi a používají se jenom proto, že nic lepšího neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je přesně to, co jsem se chtěl zeptat, jestli se nic lepšího neobjevilo, ale já myslím, že asi ne. Možná maximálně tak dejme tomu v tom zázemí, to znamená, dejme tomu, já nevím, pece jsou vytápěny jinak, než byly vytápěny před tisíci lety.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Usnadňuje se ta dřina s tím, takže nemáme ruční kladkostroje, máme elektrické, máme mechanizaci na manipulaci, na transport zvonu a tak podobně. Ale ten princip vlastně zůstává téměř stejný. Došlo samozřejmě k určitým změnám třeba v použití formovacích směsí, materiálů. Ale stále zůstává to, že musíme vytvořit formu, že výtvarná výzdoba na zvonu, která se vyskytuje, tak je vždycky vytvořena sochařem z vosku a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady přede mnou na stole jsou čtyři zvony, tedy respektive zvonečky spíš, nebo zvonky. Tenhle ten je vyloženě malinkatý, je ve tvaru takové, co to je, nějaká holandská, to je jeptiška, to je jeptiška, ano, má přímo růženec, chci se zeptat. Jestlipak se třeba nevyvíjejí tvary zvonů nebo jestli je tenhle ten klasický tak, jak ho známe všichni z těch zvonů, které visí na věžích našich kostelů, jestli je jaksi nejlepší a optimální.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, vystihl jste to. Je to nejlepší a optimální, tak samozřejmě určité snahy o nalezení nějakého nového tvaru, nových změn byly. Příkladem je třeba holandská zvonárna, která vytvořila zvon, který má durovou tercii, protože odpradávna je vlastně dáno spektru zvukového obrazce zvonu, že tercie je mollová. A někdo pocítil nutnost teda zjistit, jestli je možné udělat zvon s durovou tercií. Ano, objevili to, dokázali vytvořit zvonový profil, ty první zvony nevypadaly příliš vzhledně, protože když si představíte, jako na ten zvon navléci jako pneumatiku, těhotné zvony se jim říkalo, takže nebyly příliš vzhledné, nicméně zněly, měly durovou tercii, ale paradoxně se zjistilo, že se to nikomu vlastně nelíbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se chci zeptat, co tomu říkáte tomu zvuku durovému.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to, podle mého názoru to není optimum, protože je to tvrdý zvuk, tvrdý charakter a jsou samozřejmě určité skladby komponované v durovém stylu, takže ty tomu sluší, ale těch je samozřejmě menšina.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rudolf Manoušek, zvonař je hostem dnešního svátečního velikonočního Tandemu. Pochopitelně, že si povídáme především o zvonech, ale ono to ten život není jenom o zvonech, protože ty zvony byly někdy i hodně smutné ve vašem životě, viďte, k tomu se třeba taky dostaneme. Spíš teď vezmeme tu, tu veselejší stránku. Kdy jste začal sám jaksi opravdu profesionálně dělat zvony?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, to je otázka, kde je vlastně ta dělící hranice, protože já jsem se samozřejmě na to připravoval spoluprací s tátou. Jak jsem říkal již, mezi zvony jsem vyrostl, ale v podstatě takový ten skok, doslova dalo by se říct skok do bazénu, nastal v okamžiku, kdy mně bylo, tuším, že asi 17, já jsem byl ve třetím ročníku na umělecké průmyslovce a táta měl úraz a z původně zdánlivě malého úrazu se vyklubalo poškození páteře, takže byl v nemocnici přes půl roku a pan primář tehdy vyslovil pochybnosti, jestli se vůbec vrátí a že možná zůstane na invalidním vozíku. A pro nás to v tehdejší době byl samozřejmě jediný příjem v tom roce 74. A já jsem si tehdy, protože už jsem pár let s tátou dělal, no, tak s takovou asi tou drzostí sobě vlastní, jak jsem viděl až zpětně, tehdy mně to nepřišlo, já jsem byl přesvědčen, že to prostě umím, tak když to vypadalo, že táta zůstane v nemocnici, tak jsem říkal, není žádnej problém, já ty formy dodělám, dokončím prostě to, co stálo ve zvonárně před dokončením, já to dodělám. Takže jsem se do toho vrhnul a jezdil jsem vždycky za tátou do nemocnice večer nabrat informace, na konzultaci a druhý den do zvonárny zase podle instrukcí udělat a večer zase za tátou. Naštěstí se to zdařilo, všechny ty zvony se podařily, což pro mě asi bylo štěstí, protože myslím, že pokud by to nemělo úspěch, že by mě to odradilo třeba. Ale podařilo se to, takže pak jsem pokračoval dál. A samozřejmě to mělo zase negativní dopad v tom, že když se táta, byť třeba na krátce vrátil z nemocnice, tak já už jsem něco dělal jinak. A jemu se to zase nelíbilo, takže už jsme měli trošku konflikty. Nicméně on pak skutečně dvacet let téměř nepřetržitě marodil a byl po nemocnicích, takže už se naplno do zvonárny nikdy nevrátil. Takže já jsem to vlastně převzal, dalo by se říct, v těch 17 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle v běhu. Já si myslím, že to byla ta nejlepší škola, kterou jste mohl dostat od táty samozřejmě.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Byl to docela záběr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se i jinak jaksi třeba vystudovat na zvonaře?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Není učební obor, není škola, není studijní obor, ale nejenom u nás, ale ani nikde na světě. Takže já samozřejmě mám neustále do dneška problémy, pokud někdo vyžaduje prokázání kvalifikace a očekává ode mě vysokoškolský diplom s titulkem zvonař, nelze, není, neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě možná potíž, ale zároveň jaksi, když řeknete zvonař, tak to má zvuk zase.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To je sice pravda, ale tím, že se to liší vlastně a úřady vás nemají kam zařadit, takže je to neustálým zdrojem problémů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, že i něco má jaksi ve světě zvuk, jestliže by mělo mít něco ve světě zvuk, tak určitě zvony, co si budeme povídat. Mají naše zvony ve světě zvuk?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Já si myslím, že mají, i když samozřejmě zvonařství, ta profese má taky svoje zvláštnosti, protože obvykle zvonaři samozřejmě, ať už v minulosti, tak v současné době vyrábějí zvony především pro vlastní zemi a teprve, pokud je nějaký zvláštní důvod, tak samozřejmě exportují, že. Neplatí to třeba pro Holandsko, protože v Holandsku je největší zvonárna na světě, která dodává především do ciziny z toho důvodu, že tuzemský trh pro ně je téměř plný. Holanďané mají zvonohry a zvony na každé věži, takže z Holandska cestují zvonohry do Ameriky, do Japonska, do Austrálie, do všech kontinentů. Ale samozřejmě české zvony se znají a já mám třeba zvony v Jižní Koreji, v Japonsku, v Austrálii, takže nikdy jsem nepátral po tom, z jakého důvodu se obrátili zrovna na mě, ale zřejmě se doslechli a vyhodnotili to, že právě odtamtud ten zvon by se jim líbil. Takže pravděpodobně něco na tom je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych teď zůstal v intencích našeho dnešního Tandemu, takového hezky velikonočně prozvoněného, tak bych mohl říct, že zvonek teď právě volá na scénu klasika českého humoru a toho klasika nám teď vyevokuje můj dnešní host, zvonař Petr Rudolf Manoušek a já si myslím, že spousta našich posluchačů bude spokojena s vašim výběrem. Tak, koho jste vybral?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To doufám. Já moc vzpomínám na pana Horníčka, protože my jsme v mládí bydleli v centru města, já jsem na něj s babičkou chodíval ještě do komorního divadla. A na jeho vystoupení a na Hovory H vzpomínám skutečně jako na klasiku i na scény dohromady s Janem Werichem. A mám samozřejmě mnoho oblíbenců, ale na pana Horníčka vzpomínám nejraději, takže bych požádal o něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rudolf Manoušek, můj dnešní host velikonoční, zvonař, je, řekl bych, odborníkem, který u nás bohužel svoji profesi musel, musel ukončit a k tomu se taky dostaneme, jak my říkáme, v krušných životních chvilkách. Já už jsem to tady několikrát tak jaksi předeslal, ale díky tomu nebo kvůli tomu jste se dostal jaksi k práci v cizině. V současné době tvoříte zvony v Holandsku. Řekněte pár takových, řekl bych, takových highlightů vašich těch zvonů, na které jste obzvlášť pyšný a které jsou na nějakých význačných místech a které jsou hodně dobře hodnoceny.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak je jich hodně za ty léta, ale já bych vás především opravil. Vy jste řekl, že jsem byl nucen profesi ukončit, já to sám vnitřně nepokládám za ukončení a nerad bych to tak učinil. Já pořád věřím, že jednou se mně podaří obnovit tu zvonárnu na Zbraslavi a stále se tedy považuju za českého zvonaře, ačkoliv pracuju vlastně deset let v zahraničí a i žurnalisti v zahraničí z toho mají zmatek, protože já mám velmi dobrou spolupráci s Belgičany, kde také není zvonař, takže samozřejmě dělám i u nich a s nimi. A mám doma výstřižek z našeho tisku, kde já jsem dělal nějaké zvony na Moravu a vysvětloval jsem ten příběh novinářům a nakonec vyšel titulek, že zvon odlil belgický zvonař českého původu v Holandsku. Takže je vidět, že i novináři z toho mají trošku chaos. Nicméně skutečnost je taková, že vlastně z donucení, protože já nemám zatím možnost obnovit svoji dílnu, takže pracuji v holandské zvonárně, která je největší na světě, a to z toho důvodu, že oni mně nabídli pomoc po povodni. Já jsem vyslechl tady všechny možné různé sliby a nikdo neudělal nic a Holanďani přijeli, tehdy mně pomohli uklízet i po povodni a říkali, jsi v maléru, jestli potřebuješ, přijeď k nám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, říkáte největší zvonárna na světě. Já si nedokážu představit jaksi nic většího než, dejme tomu, já nevím, dílnu zvící deseti lidí, to je spíš továrna to, o čem mluvíte?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Tato zvonárna má 70 zaměstnanců. A jenom pro ilustraci vám řeknu, měl jsem díky této události možnost podílet se na výrobě největšího výkyvného zvonu světa, který se tam dělal v roce 2006 a ten má 36250 kilogramů. Takže je téměř 4 metry vysoký a odléval se pro Japonsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde tam visí?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Visí na samostatné konstrukci venku na kopci, kde se budovala samostatná zvonová stolice, v pozadí je hora Fudžiama, je to úžasný pohled za ním a zvoní se s ním ručně. Ručně se s ním zvoní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ručně, čili se tahá za nějaký.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, tahá se za něj, rozhoupává se stejně jako naše zvony tak, jak jsme zvyklí. Jeho srdce váží 1,5 tuny, takže je to takový monument a od úvratě do úvratě mezi údery je interval téměř 4 sekundy. Tak si dovedete představit tu důstojnost pohybu, ale pravdou je, že jde od něj vítr, pokud se houpe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si dokážu představit. Ale řekněte mi, jak se to vůbec dá rozhoupat takové monstrum, je tam nějaká, nějaký kladkostroj asi, ne?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ne, ne, no, tak je tam kolo, přes které vede provaz, není to jenom prostá páka samozřejmě, takže to trošku zmenšuje tu sílu. Ale zvoní se na čtyřech místech proti sobě a samozřejmě je to dřina, my jsme ho rozhoupávali ještě zkušebně v hale po odlití, než se vůbec odstěhoval ven a to trvá skoro 10 minut, než jsme ho dostali do kyvu, takže vždycky říkám, když už jsme nemohli, tak se teprve ozvala první rána, první úder, je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při jaké příležitosti se ozývá tam v tom Japonsku.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Údajně s ním zvoní velmi pravidelně, to znamená minimálně jednou týdně. A já mám fotografie, jak mniši s ním zvoní. Takže je to i pro ně rituální záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jak říkáte správně, tak jestliže chtějí, aby zazvonil v tu pravou chvíli, musejí začít o deset minut dřív.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to pravda. Je to pravda. A to zřejmě asi zvon, na kterém mám radost, že jsem se taky podepsal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už několikrát jsem tady naťuknul takovou záležitost, která hodně změnila život mého dnešního hosta, zvonaře Petra Rudolfa Manouška. A to, že v jeho dílne zvonařské na Zbraslavi v podstatě dneska nemůže odlévat zvony. Což je velikánská /výpadek/, to snad není to definitivní, jak jsme si asi tak trošičku tady naznačili, doufejme. Ale co bylo příčinou?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Příčinou byla povodeň. Povodeň v roce 2002, takže mně tím domem prošlo téměř 5 metrů vody a samozřejmě jsme to nestačili vyklidit, ani nemohli vyklidit, protože to vybavení zvonárny je vlastně vestavěné uvnitř. A vzhledem k situaci, jak si mnozí z nás pamatují, byly různé odlišné informace před tím, tak my jsme nestačili zachránit ani ty rozpracované zvonové formy, prostě všechno tam zůstalo. V době, kdy už voda hrozila, tak my jsme stěhovali ty věci nahoru na půdu do krovu, to bylo stejně marné, protože těch 5 metrů zasáhlo i podkroví. Takže v podstatě všechno, co v té zvonárně bylo, tak zničila voda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty formy na ty zvony jsou, předpokládám jaksi.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Formy jsou z hlíny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z hlíny, čili to bylo pryč.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Z hlíny, to se rozmáčí, zničí, oni tam stojí dodnes ty formy, to se líbí samozřejmě fotografům, protože to je pro ně atrakce, ale jsou nepoužitelné, jsou zničené a já jsem na ně od té doby nesáhl. Pro mě je to spíše depresivní ta návštěva té dílny zpátky, protože skutečně tak, jak to vypláchli tehdy hasiči, tak to zůstalo dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte, co brání kromě samozřejmě finančních prostředků v tom, abyste tam činnost obnovil.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, velmi prozaický důvod. Stále nefunkční protipovodňová ochrana, nezkolaudovaná protipovodňová ochrana, respektive z administrativních důvodů není dosud v územním plánu toto území uvedené jako chráněné, takže já ten objekt nemůžu pojistit a nemám samozřejmě souhlas s jeho obnovou. To znamená, nikdo mně na to nedá úvěr, nemám šanci tam investovat peníze z jakéhokoliv grantu, protože vždycky podmínkou je pojištění. A žádná pojišťovna není ochotna pojistit objekt, který není chráněn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy byste tu dílnu nemohl přemístit někam jinam?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Přemístit, uvažoval jsem o tom, pamatuju, kdy jsme kdysi restaurovali zvony pro chrám v Mostě, gotický kostel v Mostě, který se přemisťoval, jenomže ta společnost už dávno neexistuje, jinak bych je dávno požádal o to vydloubnout ze země ten barokní dům a odstěhovat ho na kopec. Tady to bohužel nejde. Paradoxně já jsem trošku doplatil na to, že jsem ten dům taky před 30 lety příliš důkladně zrekonstruoval, takže on tu povodeň přežil vlastně staticky bez úhony. Budově jako takové se nic nestalo, ačkoliv kolem mě různě domy padaly podmáčením a zničením. Tento dům to přežil, ale samozřejmě to zničení se týkalo hlavně vybavení a forem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by bylo asi, i kdyby jaksi vám to nějaká pojišťovna pojistila potom, poměrně dost jaksi nákladné znovu ten dům dát do pořádku, to by asi.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To mě očekává, to mě očekává, zřejmě já pevně doufám, že dojde k administrativnímu schválení toho územního plánu a že znovu dostanu možnost obnovy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že dojíždíte do nizozemské zvonárny, té největší na světě, určitě vás těší v tom smyslu, že děláte jaksi u velice slušné firmy. Ale je to poměrně dost daleko, není něco jaksi blíž, kde byste mohl.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Máte pravdu, dojíždím do práce 850 kilometrů, takže mě málokdo trumfne asi. Nicméně já jsem se s nimi dohodl tehdy, kdy mě vlastně všichni evropští zvonaři nabídli pomoc. Ale dojíždět třeba do Normandie, do Francie nebo do Birminghamu, kde taky byla ruka otevřená samozřejmě, to by bylo ještě dál a nehledě na to, že já jsem s Holanďany měl už zkušenost, protože jsme spolu budovali tu mojí mobilní zvonohru. To vlastně bylo ještě před povodní. Takže už jsme na sebe svým způsobem byli trošku zvyklí a samozřejmě i to, že je to velká firma, takže já je tam neomezuju svojí aktivitou a oni mě tam mají spíše jako atrakci pro návštěvníky. No, když ukazují exkurzím, že tady se vyrábí zvonohra pro Manilu a tady restaurujeme zvony z jižní Afriky a tady si český zvonař dělá svoje zvony, protože doma nemůže, tak je to samozřejmě trošku zajímavé pro ně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvonařská dílna rodu Manoušků za dobu své existence vyrobila, zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mimo jiné na opravě pražské Loretanské zvonkohry a nebo třeba pořízením nového srdce pro největší český zvon Zikmund. A když tak mluvím o té zvonkohře nebo zvonohře, tak to je, řekl bych, taková trošičku vyšší ještě kategorie toho zvonařství asi, viďte, to, že dokážete rozezvučet několik zvonů, že to dohromady dá melodii a je to prostě, je to veliké umění.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to, dalo by se říci, vrchol asi zvonařství daný tím, že pro zvonohry samozřejmě je potřeba téměř absolutní přesnost. Když si představíte, že pro klasické výkyvné zvony na věži, pro jejich vzájemnou dobrou souhrnu stačí souhra na jednu šestnáctinu tónu, to je dostatečná přesnost pro tuto souhru, pro zvonohry potřebujeme docílit přesnosti na jednu setinu tónu, jinak už se ty zvony samozřejmě neshodnou a dochází k disharmoniím. Takže máte-li dát dohromady soubor zvonů a všechny musí být laděni přesně na jednu setinu, tak to se dá považovat skutečně za jakýsi Olymp asi zvonařů. A já jsem rád, že jsem se dostal až do tohoto oboru a že vlastně mám k dispozici svoji zvonohru, která má 57 zvonů a je vlastně tou druhou největší mobilní zvonohrou na světě a jsem taky rád, že ji vítají v cizině a že na ni moc rádi hrají. Mám vždycky takovou škodolibou radost, když zjistím, že někde, některý z těch profesionálních hráčů vyžaduje, aby na ten který koncert byla pozvána moje zvonohra, nikoliv jiná. Tak to mě vždycky těší a třeba stejně mě potěšilo, když si belgický král na oslavu své zlaté svatby pozval moji zvonohru až z Prahy, abychom mu přijeli zahrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vypadá, říkáte mobilní, je to.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Mobilní zvonohra je, je to kamion, dalo by se říci, nebo respektive velký nákladní vůz, ta zvonohra i s vozem je dlouhá 11 metrů, vysoká 4 metry a široká 2 metry 60. To je současně limit pro transport na silnici, aniž bychom museli žádat o nadměrný náklad. Váží 22 tun, je tam 57 zvonů, takže ten hudební rozsah je v podstatě neomezený. Záleží už jenom na umění toho hráče, který se k nástroji posadí, co bude hrát a může hrát klasiku, může hrát populární skladby, může hrát jazz, velmi často se hraje s jinými nástroji, s velkými orchestry, se symfonickým orchestrem, cokoliv je možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Existuje nějaká obdoba takovéhle záležitosti.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
V současné době je těch nástrojů asi funkčních přibližně stejné velikosti asi pět na světě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A u nás jste jediný?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
U nás jsem jediný, stejně tak ve východní Evropě.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co chystáte kromě téhle té úžasné záležitosti, která určitě bude putovat ještě po světě.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak vzhledem k tomu, že je duben, tak začíná vlastně sezóna koncertů, takže první koncert 22.dubna, od té doby se zvonohra téměř nezastaví vlastně až do podzimu. A pak se teprve na Vánoce s ní zase budu vracet na Vánoce sem, protože v Čechách si na zvony někdo vzpomene vždy jen v souvislosti s Vánoci. Během roku ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomněli jsme si i my o Velikonocích.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to sice pravda, ale pro hráče to není zrovna ideální situace, protože pokud je 15 pod nulou, tak samozřejmě se nehraje tak dobře, takže já mám větší radost z těch koncertů v letním období. Nicméně to mě čeká ve všech koutech Evropy, v letošním roce stejně jako každý rok a samozřejmě stále máme plno rozdělaných restaurátorských prací, příští týden budeme dokončovat na jižní Moravě restaurování, zavěšovat zvony, další nové zvony jsou v práci, chystají se, takže práce je stále dost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přeju vám, pane Manoušku, aby vaše zvony zněly pořád tím krásným jasným tónem, jakým znějí. Tady máme několik zvonů a tenhle ten, ten odzvonil dnešní návštěvu Petra Rudolfa Manouška, slavného českého zvonaře u nás na Tandemu. Děkuju vám za vaši velikonoční návštěvu, ať se všechno daří a hodně štěstí.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Děkuju za pozvání. Taky tak.
Spustit audio
--------------------
Hezké Velikonoční pondělí přeje z Tandemu Jan Rosák. Je sváteční den a taky Tandem má svátečního hosta. Je jím muž, jehož bych mohl, ale já to také udělám, přivítat tímto krásným zvoněním, protože je to muž, který už ve třetí generaci slavného zvonařského rodu pokračuje v tradici. Říká se, že zvony mají duši, že dobrý zvon v sobě nese duši člověka, který ho stvořil a zůstává jeho součástí. Není to žádný anonymní výrobek a zvonař se musí vždycky plně věnovat tomu dílu, na kterém právě pracuje, protože jeho práce musí vydržet mnohdy i tisíc let. Vítám v Tandemu zvonaře Petra Rudolfa Manouška, dobrý den.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řečeno s nadsázkou, než rozhoupeme zvony vašeho života, tak poprosím do režie o skromnou písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Petr Rudolf Manoušek se narodil v Praze, ale rod Manoušků pochází z Brna, čili jste v podstatě jaksi moravská větev. A čím to, že jste se nakonec octil tady v Praze, když je některý rod někde usazen, tak většinou nastálo.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, je to pravda, dědova zvonárna byla v Brně, tátova zvonárna byla v Brně, ovšem obojí jenom do roku 1948, když po znárodnění už táta nebyl žádoucí, aby byl nablízku své původní zvonárně i svým přátelům, takže v rámci podniku, který mu vlastně sebral zvonárnu, ho přemístili takzvaně výš, to znamená na ředitelství, které sídlilo v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, čím vadilo takové zvonařství v Brně.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ono vadilo obecně, v roce 48 asi změnou režimu nebyl zájem výhledově o zvony, takže samozřejmě byla tendence to utlumit, respektive posléze zničit úplně, což asi souviselo s ideologií, soudím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že zvony byly v podstatě jaksi vyjádřením té ideologie.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Tehdy to považovali výlučně za předmět církve, což nebylo žádoucí, takže tátu přestěhovali do Prahy, kde sice pracoval ve slévárně, v umělecké slévárně, ale nikoliv na zvonech. Na zvony samozřejmě nesměl sáhnout, ale zase využívali jeho znalosti, jeho schopnosti, takže paradoxem doby třeba byl příklad, znáte na Stalinově pomníku kdysi, dodnes tam jsou takové, říkalo se tomu flambony, ty bronzové mísy, kde hořel věčný oheň. A tehdy, když se ten pomník vytvářel, tak samozřejmě ta umělecká slévárna, což byl Zukov, dříve firma Anýž umělecká, dostal za úkol odlít tyto mísy. A nikdo si s tím nevěděl poradit samozřejmě, takže využili tátovy znalosti a ty mísy vznikly přesně stejnou technologií jako zvon. V podstatě je to obrácený zvon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to víte, pane Manoušku, k čemu sloužily potom, když byl odstraněn pomník, ale já jsem to jednou zjistil, protože jsem bydlel kousek odtud v Dejvicích a jednou jsme se tam jaksi vysápali nahoru, tam byla lavička a tam se sházeli milenci. Tak to bylo, to byl docela hezký účel.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To je hezký, to je hezký, rozhodně vhodnější než ten původní účel.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nepochybně, nepochybně. No, ale řekněte i, abychom se vrátili samozřejmě k vám, vy, když jste se narodil, tak se u vás v podstatě v rodině v té době odlévali zvony nebo ne?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ne, ne, to bylo samozřejmě v době 50.let, takže táta v podstatě mohl jenom vzpomínat na to, jak měl kdysi zvonárnu a zřejmě to byl pro něj tak tvrdý zážitek, což já rozumím, že to mohlo být, že o tom nechtěl ani hovořit. Takže my jsme se sestrou jako děti v podstatě vůbec nevěděli, co táta dělal a z krycích důvodů samozřejmě na otázky povolání otce jsme měli přikázáno odpovídat metalurg, což byla sice pravda samozřejmě, to byla pravda, to byla taková šifra, nikdo nevěděl, co to znamená, každý se zdráhal otázat, aby nedokázal, že nic neví. A my jsme všude vyplňovali metalurg a táta skutečně jako metalurg v té umělecké slévárně pracoval. Do roku 67, kdy vlastně s uvolněním poměrů on okamžitě dal výpověď v tom podniku a vrhnul se takzvaně na volnou nohu, jak se tehdy říkalo, což byla odvaha docela, taky už nebyl nejmladší, měl rodinu. Nicméně teprve tehdy já jsem se dozvěděl, co vlastně táta kdysi dělal a co vlastně chce dělat dál, no, a pochopitelně mě to chytilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik vám to bylo?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
10.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
10, no, tak většinou to tak bývá, že syn následuje svého otce, zvlášť, když otec má jaksi takovéhle atraktivní povolání a povolání, které přímo zvoní. A u vás to takhle bylo? Jak jste se to dozvěděl, chtěl jste být zvonařem?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak víte co, já jsem se zúčastnil v podstatě přípravy a budování té slévárny, takže to samo o sobě byl zážitek. Kdo z kluků tehdy mohl říci, že mají doma tavící pec nebo jeřáb, jo, takže tak jak se kluci chodili umazat takzvaně k tátovi do garáže, tak já jsem chodíval do zvonárny a podílel jsem se na tom od začátku, takže mě to nesmírně chytilo. Nehledě na to, že moji rodiče tam pracovali oba, takže tím vlastně nikomu to nevadilo, já jsem nikoho neomezoval, ze školy jsem jezdil nejdříve na kole, posléze na motorce, do zvonárny na Zbraslav a nějak to vyplynulo úplně samo sebou.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se říká, že na Velký pátek zvony odlétají do Říma, ale jak správně Petr Rudolf Manoušek, můj dnešní host, zvonař glosoval, v sobotu se zase vracejí, takže tak dlouho nás zase neopouštějí. Vás zvony provázejí opravdu celým životem?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Jednoznačně a v podstatě někdo řekl, že zvony jsou můj život, je to pravda, protože já jsem si teprve zpětně uvědomil, že vlastně veškeré soukromí šlo vždycky stranou. A ať jsem jel kamkoliv, ať už s rodinou, nebo, nebo s někým jiným, tak vždycky to bylo nějakým způsobem svázáno se zvony, s návštěvou věže nebo prohlídkou nějakého zvonu, takže dá se to tak říct.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jsou povolání, já bych řekl, že většina, která se jaksi s postupem časem, technologií, vývojem lidstva vyvíjejí. Je tomu tak i u zvonařství, anebo je to v podstatě taková tradiční záležitost, která zůstává pořád tam, kde.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, je tomu tak, ale musíte uvažovat vlastně i v tom horizontu té životnosti zvonů, jak jste říkal už na začátku, životnost zvonů se dá počítat na tisíciletí a na tisíciletí říkáme proto, že starší zvony tohoto typu nemáme. Zvony, které jsou srovnatelné s těmi dnešnímu, to znamená odlité zvonoviny přibližně v tomto tvaru tak, jak tady zvony vidíme a záměrně laděné, člověkem záměrně laděné, jsou skutečně z 10., 11.století. Ty předtím se trošku lišily, byly to zvony z plechu, nebo nýtované, ale zvony tohoto typu máme tisíc let. Proto říkáme, že životnost zvonů se měří na tisíc let, pokud mu člověk neublíží. Ať už je to různými válkami, nebo domácími zásahy, snahou o nějaké vylepšení, které zvon samozřejmě dovede k zániku, ale je to tisíciletí. A ve stejném horizontu se vyvíjí technologie. To znamená, že my dodnes používáme principy výroby zvonů, které vynalezli nebo objevili spíš těch tisíc let před námi a používají se jenom proto, že nic lepšího neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je přesně to, co jsem se chtěl zeptat, jestli se nic lepšího neobjevilo, ale já myslím, že asi ne. Možná maximálně tak dejme tomu v tom zázemí, to znamená, dejme tomu, já nevím, pece jsou vytápěny jinak, než byly vytápěny před tisíci lety.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Usnadňuje se ta dřina s tím, takže nemáme ruční kladkostroje, máme elektrické, máme mechanizaci na manipulaci, na transport zvonu a tak podobně. Ale ten princip vlastně zůstává téměř stejný. Došlo samozřejmě k určitým změnám třeba v použití formovacích směsí, materiálů. Ale stále zůstává to, že musíme vytvořit formu, že výtvarná výzdoba na zvonu, která se vyskytuje, tak je vždycky vytvořena sochařem z vosku a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tady přede mnou na stole jsou čtyři zvony, tedy respektive zvonečky spíš, nebo zvonky. Tenhle ten je vyloženě malinkatý, je ve tvaru takové, co to je, nějaká holandská, to je jeptiška, to je jeptiška, ano, má přímo růženec, chci se zeptat. Jestlipak se třeba nevyvíjejí tvary zvonů nebo jestli je tenhle ten klasický tak, jak ho známe všichni z těch zvonů, které visí na věžích našich kostelů, jestli je jaksi nejlepší a optimální.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, vystihl jste to. Je to nejlepší a optimální, tak samozřejmě určité snahy o nalezení nějakého nového tvaru, nových změn byly. Příkladem je třeba holandská zvonárna, která vytvořila zvon, který má durovou tercii, protože odpradávna je vlastně dáno spektru zvukového obrazce zvonu, že tercie je mollová. A někdo pocítil nutnost teda zjistit, jestli je možné udělat zvon s durovou tercií. Ano, objevili to, dokázali vytvořit zvonový profil, ty první zvony nevypadaly příliš vzhledně, protože když si představíte, jako na ten zvon navléci jako pneumatiku, těhotné zvony se jim říkalo, takže nebyly příliš vzhledné, nicméně zněly, měly durovou tercii, ale paradoxně se zjistilo, že se to nikomu vlastně nelíbí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se chci zeptat, co tomu říkáte tomu zvuku durovému.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to, podle mého názoru to není optimum, protože je to tvrdý zvuk, tvrdý charakter a jsou samozřejmě určité skladby komponované v durovém stylu, takže ty tomu sluší, ale těch je samozřejmě menšina.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rudolf Manoušek, zvonař je hostem dnešního svátečního velikonočního Tandemu. Pochopitelně, že si povídáme především o zvonech, ale ono to ten život není jenom o zvonech, protože ty zvony byly někdy i hodně smutné ve vašem životě, viďte, k tomu se třeba taky dostaneme. Spíš teď vezmeme tu, tu veselejší stránku. Kdy jste začal sám jaksi opravdu profesionálně dělat zvony?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, to je otázka, kde je vlastně ta dělící hranice, protože já jsem se samozřejmě na to připravoval spoluprací s tátou. Jak jsem říkal již, mezi zvony jsem vyrostl, ale v podstatě takový ten skok, doslova dalo by se říct skok do bazénu, nastal v okamžiku, kdy mně bylo, tuším, že asi 17, já jsem byl ve třetím ročníku na umělecké průmyslovce a táta měl úraz a z původně zdánlivě malého úrazu se vyklubalo poškození páteře, takže byl v nemocnici přes půl roku a pan primář tehdy vyslovil pochybnosti, jestli se vůbec vrátí a že možná zůstane na invalidním vozíku. A pro nás to v tehdejší době byl samozřejmě jediný příjem v tom roce 74. A já jsem si tehdy, protože už jsem pár let s tátou dělal, no, tak s takovou asi tou drzostí sobě vlastní, jak jsem viděl až zpětně, tehdy mně to nepřišlo, já jsem byl přesvědčen, že to prostě umím, tak když to vypadalo, že táta zůstane v nemocnici, tak jsem říkal, není žádnej problém, já ty formy dodělám, dokončím prostě to, co stálo ve zvonárně před dokončením, já to dodělám. Takže jsem se do toho vrhnul a jezdil jsem vždycky za tátou do nemocnice večer nabrat informace, na konzultaci a druhý den do zvonárny zase podle instrukcí udělat a večer zase za tátou. Naštěstí se to zdařilo, všechny ty zvony se podařily, což pro mě asi bylo štěstí, protože myslím, že pokud by to nemělo úspěch, že by mě to odradilo třeba. Ale podařilo se to, takže pak jsem pokračoval dál. A samozřejmě to mělo zase negativní dopad v tom, že když se táta, byť třeba na krátce vrátil z nemocnice, tak já už jsem něco dělal jinak. A jemu se to zase nelíbilo, takže už jsme měli trošku konflikty. Nicméně on pak skutečně dvacet let téměř nepřetržitě marodil a byl po nemocnicích, takže už se naplno do zvonárny nikdy nevrátil. Takže já jsem to vlastně převzal, dalo by se říct, v těch 17 letech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takhle v běhu. Já si myslím, že to byla ta nejlepší škola, kterou jste mohl dostat od táty samozřejmě.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Byl to docela záběr.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dá se i jinak jaksi třeba vystudovat na zvonaře?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Není učební obor, není škola, není studijní obor, ale nejenom u nás, ale ani nikde na světě. Takže já samozřejmě mám neustále do dneška problémy, pokud někdo vyžaduje prokázání kvalifikace a očekává ode mě vysokoškolský diplom s titulkem zvonař, nelze, není, neexistuje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je samozřejmě možná potíž, ale zároveň jaksi, když řeknete zvonař, tak to má zvuk zase.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To je sice pravda, ale tím, že se to liší vlastně a úřady vás nemají kam zařadit, takže je to neustálým zdrojem problémů.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se říká, že i něco má jaksi ve světě zvuk, jestliže by mělo mít něco ve světě zvuk, tak určitě zvony, co si budeme povídat. Mají naše zvony ve světě zvuk?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Já si myslím, že mají, i když samozřejmě zvonařství, ta profese má taky svoje zvláštnosti, protože obvykle zvonaři samozřejmě, ať už v minulosti, tak v současné době vyrábějí zvony především pro vlastní zemi a teprve, pokud je nějaký zvláštní důvod, tak samozřejmě exportují, že. Neplatí to třeba pro Holandsko, protože v Holandsku je největší zvonárna na světě, která dodává především do ciziny z toho důvodu, že tuzemský trh pro ně je téměř plný. Holanďané mají zvonohry a zvony na každé věži, takže z Holandska cestují zvonohry do Ameriky, do Japonska, do Austrálie, do všech kontinentů. Ale samozřejmě české zvony se znají a já mám třeba zvony v Jižní Koreji, v Japonsku, v Austrálii, takže nikdy jsem nepátral po tom, z jakého důvodu se obrátili zrovna na mě, ale zřejmě se doslechli a vyhodnotili to, že právě odtamtud ten zvon by se jim líbil. Takže pravděpodobně něco na tom je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abych teď zůstal v intencích našeho dnešního Tandemu, takového hezky velikonočně prozvoněného, tak bych mohl říct, že zvonek teď právě volá na scénu klasika českého humoru a toho klasika nám teď vyevokuje můj dnešní host, zvonař Petr Rudolf Manoušek a já si myslím, že spousta našich posluchačů bude spokojena s vašim výběrem. Tak, koho jste vybral?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To doufám. Já moc vzpomínám na pana Horníčka, protože my jsme v mládí bydleli v centru města, já jsem na něj s babičkou chodíval ještě do komorního divadla. A na jeho vystoupení a na Hovory H vzpomínám skutečně jako na klasiku i na scény dohromady s Janem Werichem. A mám samozřejmě mnoho oblíbenců, ale na pana Horníčka vzpomínám nejraději, takže bych požádal o něj.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Rudolf Manoušek, můj dnešní host velikonoční, zvonař, je, řekl bych, odborníkem, který u nás bohužel svoji profesi musel, musel ukončit a k tomu se taky dostaneme, jak my říkáme, v krušných životních chvilkách. Já už jsem to tady několikrát tak jaksi předeslal, ale díky tomu nebo kvůli tomu jste se dostal jaksi k práci v cizině. V současné době tvoříte zvony v Holandsku. Řekněte pár takových, řekl bych, takových highlightů vašich těch zvonů, na které jste obzvlášť pyšný a které jsou na nějakých význačných místech a které jsou hodně dobře hodnoceny.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak je jich hodně za ty léta, ale já bych vás především opravil. Vy jste řekl, že jsem byl nucen profesi ukončit, já to sám vnitřně nepokládám za ukončení a nerad bych to tak učinil. Já pořád věřím, že jednou se mně podaří obnovit tu zvonárnu na Zbraslavi a stále se tedy považuju za českého zvonaře, ačkoliv pracuju vlastně deset let v zahraničí a i žurnalisti v zahraničí z toho mají zmatek, protože já mám velmi dobrou spolupráci s Belgičany, kde také není zvonař, takže samozřejmě dělám i u nich a s nimi. A mám doma výstřižek z našeho tisku, kde já jsem dělal nějaké zvony na Moravu a vysvětloval jsem ten příběh novinářům a nakonec vyšel titulek, že zvon odlil belgický zvonař českého původu v Holandsku. Takže je vidět, že i novináři z toho mají trošku chaos. Nicméně skutečnost je taková, že vlastně z donucení, protože já nemám zatím možnost obnovit svoji dílnu, takže pracuji v holandské zvonárně, která je největší na světě, a to z toho důvodu, že oni mně nabídli pomoc po povodni. Já jsem vyslechl tady všechny možné různé sliby a nikdo neudělal nic a Holanďani přijeli, tehdy mně pomohli uklízet i po povodni a říkali, jsi v maléru, jestli potřebuješ, přijeď k nám.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, říkáte největší zvonárna na světě. Já si nedokážu představit jaksi nic většího než, dejme tomu, já nevím, dílnu zvící deseti lidí, to je spíš továrna to, o čem mluvíte?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Tato zvonárna má 70 zaměstnanců. A jenom pro ilustraci vám řeknu, měl jsem díky této události možnost podílet se na výrobě největšího výkyvného zvonu světa, který se tam dělal v roce 2006 a ten má 36250 kilogramů. Takže je téměř 4 metry vysoký a odléval se pro Japonsko.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kde tam visí?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Visí na samostatné konstrukci venku na kopci, kde se budovala samostatná zvonová stolice, v pozadí je hora Fudžiama, je to úžasný pohled za ním a zvoní se s ním ručně. Ručně se s ním zvoní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ručně, čili se tahá za nějaký.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ano, tahá se za něj, rozhoupává se stejně jako naše zvony tak, jak jsme zvyklí. Jeho srdce váží 1,5 tuny, takže je to takový monument a od úvratě do úvratě mezi údery je interval téměř 4 sekundy. Tak si dovedete představit tu důstojnost pohybu, ale pravdou je, že jde od něj vítr, pokud se houpe.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To si dokážu představit. Ale řekněte mi, jak se to vůbec dá rozhoupat takové monstrum, je tam nějaká, nějaký kladkostroj asi, ne?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Ne, ne, no, tak je tam kolo, přes které vede provaz, není to jenom prostá páka samozřejmě, takže to trošku zmenšuje tu sílu. Ale zvoní se na čtyřech místech proti sobě a samozřejmě je to dřina, my jsme ho rozhoupávali ještě zkušebně v hale po odlití, než se vůbec odstěhoval ven a to trvá skoro 10 minut, než jsme ho dostali do kyvu, takže vždycky říkám, když už jsme nemohli, tak se teprve ozvala první rána, první úder, je to úžasný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Při jaké příležitosti se ozývá tam v tom Japonsku.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Údajně s ním zvoní velmi pravidelně, to znamená minimálně jednou týdně. A já mám fotografie, jak mniši s ním zvoní. Takže je to i pro ně rituální záležitost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jak říkáte správně, tak jestliže chtějí, aby zazvonil v tu pravou chvíli, musejí začít o deset minut dřív.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to pravda. Je to pravda. A to zřejmě asi zvon, na kterém mám radost, že jsem se taky podepsal.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už několikrát jsem tady naťuknul takovou záležitost, která hodně změnila život mého dnešního hosta, zvonaře Petra Rudolfa Manouška. A to, že v jeho dílne zvonařské na Zbraslavi v podstatě dneska nemůže odlévat zvony. Což je velikánská /výpadek/, to snad není to definitivní, jak jsme si asi tak trošičku tady naznačili, doufejme. Ale co bylo příčinou?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Příčinou byla povodeň. Povodeň v roce 2002, takže mně tím domem prošlo téměř 5 metrů vody a samozřejmě jsme to nestačili vyklidit, ani nemohli vyklidit, protože to vybavení zvonárny je vlastně vestavěné uvnitř. A vzhledem k situaci, jak si mnozí z nás pamatují, byly různé odlišné informace před tím, tak my jsme nestačili zachránit ani ty rozpracované zvonové formy, prostě všechno tam zůstalo. V době, kdy už voda hrozila, tak my jsme stěhovali ty věci nahoru na půdu do krovu, to bylo stejně marné, protože těch 5 metrů zasáhlo i podkroví. Takže v podstatě všechno, co v té zvonárně bylo, tak zničila voda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty formy na ty zvony jsou, předpokládám jaksi.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Formy jsou z hlíny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z hlíny, čili to bylo pryč.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Z hlíny, to se rozmáčí, zničí, oni tam stojí dodnes ty formy, to se líbí samozřejmě fotografům, protože to je pro ně atrakce, ale jsou nepoužitelné, jsou zničené a já jsem na ně od té doby nesáhl. Pro mě je to spíše depresivní ta návštěva té dílny zpátky, protože skutečně tak, jak to vypláchli tehdy hasiči, tak to zůstalo dodnes.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A řekněte, co brání kromě samozřejmě finančních prostředků v tom, abyste tam činnost obnovil.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, velmi prozaický důvod. Stále nefunkční protipovodňová ochrana, nezkolaudovaná protipovodňová ochrana, respektive z administrativních důvodů není dosud v územním plánu toto území uvedené jako chráněné, takže já ten objekt nemůžu pojistit a nemám samozřejmě souhlas s jeho obnovou. To znamená, nikdo mně na to nedá úvěr, nemám šanci tam investovat peníze z jakéhokoliv grantu, protože vždycky podmínkou je pojištění. A žádná pojišťovna není ochotna pojistit objekt, který není chráněn.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy byste tu dílnu nemohl přemístit někam jinam?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Přemístit, uvažoval jsem o tom, pamatuju, kdy jsme kdysi restaurovali zvony pro chrám v Mostě, gotický kostel v Mostě, který se přemisťoval, jenomže ta společnost už dávno neexistuje, jinak bych je dávno požádal o to vydloubnout ze země ten barokní dům a odstěhovat ho na kopec. Tady to bohužel nejde. Paradoxně já jsem trošku doplatil na to, že jsem ten dům taky před 30 lety příliš důkladně zrekonstruoval, takže on tu povodeň přežil vlastně staticky bez úhony. Budově jako takové se nic nestalo, ačkoliv kolem mě různě domy padaly podmáčením a zničením. Tento dům to přežil, ale samozřejmě to zničení se týkalo hlavně vybavení a forem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To by bylo asi, i kdyby jaksi vám to nějaká pojišťovna pojistila potom, poměrně dost jaksi nákladné znovu ten dům dát do pořádku, to by asi.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
To mě očekává, to mě očekává, zřejmě já pevně doufám, že dojde k administrativnímu schválení toho územního plánu a že znovu dostanu možnost obnovy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To, že dojíždíte do nizozemské zvonárny, té největší na světě, určitě vás těší v tom smyslu, že děláte jaksi u velice slušné firmy. Ale je to poměrně dost daleko, není něco jaksi blíž, kde byste mohl.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Máte pravdu, dojíždím do práce 850 kilometrů, takže mě málokdo trumfne asi. Nicméně já jsem se s nimi dohodl tehdy, kdy mě vlastně všichni evropští zvonaři nabídli pomoc. Ale dojíždět třeba do Normandie, do Francie nebo do Birminghamu, kde taky byla ruka otevřená samozřejmě, to by bylo ještě dál a nehledě na to, že já jsem s Holanďany měl už zkušenost, protože jsme spolu budovali tu mojí mobilní zvonohru. To vlastně bylo ještě před povodní. Takže už jsme na sebe svým způsobem byli trošku zvyklí a samozřejmě i to, že je to velká firma, takže já je tam neomezuju svojí aktivitou a oni mě tam mají spíše jako atrakci pro návštěvníky. No, když ukazují exkurzím, že tady se vyrábí zvonohra pro Manilu a tady restaurujeme zvony z jižní Afriky a tady si český zvonař dělá svoje zvony, protože doma nemůže, tak je to samozřejmě trošku zajímavé pro ně.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvonařská dílna rodu Manoušků za dobu své existence vyrobila, zrestaurovala několik tisíc zvonů, podílela se mimo jiné na opravě pražské Loretanské zvonkohry a nebo třeba pořízením nového srdce pro největší český zvon Zikmund. A když tak mluvím o té zvonkohře nebo zvonohře, tak to je, řekl bych, taková trošičku vyšší ještě kategorie toho zvonařství asi, viďte, to, že dokážete rozezvučet několik zvonů, že to dohromady dá melodii a je to prostě, je to veliké umění.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to, dalo by se říci, vrchol asi zvonařství daný tím, že pro zvonohry samozřejmě je potřeba téměř absolutní přesnost. Když si představíte, že pro klasické výkyvné zvony na věži, pro jejich vzájemnou dobrou souhrnu stačí souhra na jednu šestnáctinu tónu, to je dostatečná přesnost pro tuto souhru, pro zvonohry potřebujeme docílit přesnosti na jednu setinu tónu, jinak už se ty zvony samozřejmě neshodnou a dochází k disharmoniím. Takže máte-li dát dohromady soubor zvonů a všechny musí být laděni přesně na jednu setinu, tak to se dá považovat skutečně za jakýsi Olymp asi zvonařů. A já jsem rád, že jsem se dostal až do tohoto oboru a že vlastně mám k dispozici svoji zvonohru, která má 57 zvonů a je vlastně tou druhou největší mobilní zvonohrou na světě a jsem taky rád, že ji vítají v cizině a že na ni moc rádi hrají. Mám vždycky takovou škodolibou radost, když zjistím, že někde, některý z těch profesionálních hráčů vyžaduje, aby na ten který koncert byla pozvána moje zvonohra, nikoliv jiná. Tak to mě vždycky těší a třeba stejně mě potěšilo, když si belgický král na oslavu své zlaté svatby pozval moji zvonohru až z Prahy, abychom mu přijeli zahrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to vypadá, říkáte mobilní, je to.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Mobilní zvonohra je, je to kamion, dalo by se říci, nebo respektive velký nákladní vůz, ta zvonohra i s vozem je dlouhá 11 metrů, vysoká 4 metry a široká 2 metry 60. To je současně limit pro transport na silnici, aniž bychom museli žádat o nadměrný náklad. Váží 22 tun, je tam 57 zvonů, takže ten hudební rozsah je v podstatě neomezený. Záleží už jenom na umění toho hráče, který se k nástroji posadí, co bude hrát a může hrát klasiku, může hrát populární skladby, může hrát jazz, velmi často se hraje s jinými nástroji, s velkými orchestry, se symfonickým orchestrem, cokoliv je možné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Existuje nějaká obdoba takovéhle záležitosti.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
V současné době je těch nástrojů asi funkčních přibližně stejné velikosti asi pět na světě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A u nás jste jediný?
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
U nás jsem jediný, stejně tak ve východní Evropě.
/ Ukázka /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co chystáte kromě téhle té úžasné záležitosti, která určitě bude putovat ještě po světě.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
No, tak vzhledem k tomu, že je duben, tak začíná vlastně sezóna koncertů, takže první koncert 22.dubna, od té doby se zvonohra téměř nezastaví vlastně až do podzimu. A pak se teprve na Vánoce s ní zase budu vracet na Vánoce sem, protože v Čechách si na zvony někdo vzpomene vždy jen v souvislosti s Vánoci. Během roku ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomněli jsme si i my o Velikonocích.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Je to sice pravda, ale pro hráče to není zrovna ideální situace, protože pokud je 15 pod nulou, tak samozřejmě se nehraje tak dobře, takže já mám větší radost z těch koncertů v letním období. Nicméně to mě čeká ve všech koutech Evropy, v letošním roce stejně jako každý rok a samozřejmě stále máme plno rozdělaných restaurátorských prací, příští týden budeme dokončovat na jižní Moravě restaurování, zavěšovat zvony, další nové zvony jsou v práci, chystají se, takže práce je stále dost.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přeju vám, pane Manoušku, aby vaše zvony zněly pořád tím krásným jasným tónem, jakým znějí. Tady máme několik zvonů a tenhle ten, ten odzvonil dnešní návštěvu Petra Rudolfa Manouška, slavného českého zvonaře u nás na Tandemu. Děkuju vám za vaši velikonoční návštěvu, ať se všechno daří a hodně štěstí.
Petr Rudolf MANOUŠEK, zvonař
--------------------
Děkuju za pozvání. Taky tak.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
