Petr Vichnar - sportovní redaktor a televizní komentátor

13. listopad 2013
Petr Vichnar v Tandemu

Sportovní redaktor a televizní komentátor Petr Vichnar dorazil k Janu Rosákovi do talk show Tandem. Dozvěděli jste se, které země ještě nenavštívil nebo jak mu odborník při jeho vůbec prvním komentování krasobruslení pomáhal určovat názvy skoků.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký dobrý den, milí posluchači. Vítá vás Jan Rosák. Dnešní tandemovou jízdu se mnou bude absolvovat, představte si, po dlouhých 7 letech opět jeden vynikající sportovní komentátor. Má za sebou přes 2 tisíce přímých přenosů, 14 olympiád, 35 let věrnosti jedné televizi a to České. Vítám Petra Vichnara. Ahoj.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Ahoj, Honzo, díky za pozvání.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, nespletl jsem se v tom výčtu náhodou? Olympiády souhlasí?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Člověče, nespletl. Tuhle jsem dostal děkovný dopis od pana ředitele za 35 let služby, takže jsem si to připomněl. Ano, je to tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, to je hezký. No, ty rád jezdíš na kole, takže pro tebe nebude žádnej problém šlápnout do našich imaginárních pedálů a provést nás zajímavými zákoutími tvého života. Tak jedeme.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je sportovní komentátor Petr Vichnar. My se s Petrem občas vídáme při různých tenisových akcích, ale naposledy jsem tě viděl na dálku, na takových možná 100 metrů při Velké pardubické, kde jsi byl v takovém tom studiu improvizovaném a měls tam různé hosty, měls plno práce, ale protože už to umíš, tak to pro tebe asi nebyla zase taková, taková zátěž, viď?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No tak je pravda, že už jsem klidnější, když tam jedu, než když jsem tam byl poprvé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A kdy to bylo poprvé?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
To bylo v roce 1985. Takže jsem byl v Pardubicích po 27. Jednou jsem chyběl, to bylo shodou okolností, když byl 100. ročník a tenkrát nové vedení redakce udělalo inovaci a pozvalo si tam nějaký jiný lidi. Pak se od toho upustilo a zase jsem pokračoval, takže po 27. Shodou okolností jsem asi 2 dny předtím viděl pořad, který se jmenuje Branky, body, vteřiny po 25 letech a tam zrovna jsem viděl 36letého Josefa Váňu, se kterým dělá rozhovor 35letý Petr Vichnar. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, teda.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Takže, takže to bylo roztomilý. A ten Váňa se ani moc nezměnil ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty taky ne.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
... akorát je takovej seschlejší, no. A já mám trošku stříbrný vlasy, jinak to jde.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jinak jseš pořád stejnej. Figuru máš úplně stejnou, si myslím. Ty se držíš úžasně. No tak to je v podstatě taky to, co jsem teď chtěl akcentovat a to je, nebudeš se zlobit, tvoje výročí, že jsi, jestli se nepletu 31. října jsi zaregistroval, že ti 6 křížků naskočilo, co? 

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No tak jo. Já nejsem, já nejsem proti, aby se to zveřejňovalo, je mi to celkem jedno. Cejtím se dobře. Jsem rád, že žiju se sportem a s lidma, který jsou o několik generací třeba mladší. Máme v redakci lidi kolem 20 a to člověka nabíjí hroznou energií, takže mně to vůbec nepřijde nějaký, nějakých 6 křížků nebo ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nejdi tam nejstarší, jsou tam ještě starší?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Člověče je tam starší Otta Černý, ten je přesně o 10 let starší ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Láďa Drbohlav.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
... a Láďa Drbohlav je no, to je 5 měsíců, to je nic, to je můj ročník, ale o něco starší. Tak my jsme takoví matadoři, ale jak říkám, ten sport, ten strašně nabíjí, takže já bych třeba v tý politice nemohl být. Tam i my se občas takhle potkáváme s Vaškem Moravcem nebo s Jakubem Železným a oni mi tiše závidí ten sport, protože jak se pohybujou v těch politických sférách, tak to já bych tam teda nevydržel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, já si myslím, že ve sportu i v politice se zažívají nerváky, ale v tom sportu ten nervák za chviličku opadne a už se na něj tak jenom jako nostalgicky vzpomíná, ale v tý politice má třeba velký důsledky.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jo, jo, ale skutečně ten sport je, ten sport je taková očistná záležitost.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nedávno proběhla tiskem a médii taková informace o tom, že nějaký mladík, ale opravdu mladík, asi 25letý, projel všech 136 oficiálně zaregistrovaných zemí na světě. Tak to se Petrovi Vichnarovi ještě nestalo nebo nepovedlo. Ale už máš taky pár za sebou, viď?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Tak jo, mimo Afriky vlastně celou zem, ale ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý, v Africe se nehraje hokej, tak možná to je ...

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Africe se nehraje, nekrasobruslí se tam a zatím tam nebyla olympiáda. Čili tam jsem nebyl. Ale jinak jsem projel opravdu spoustu zemí. Samozřejmě ty moje cesty jsou trošku jiný, pokud tam nejedu na dovolenou, ale pokud jsem služebně, tak jsou ty cesty trochu jiného rázu než pro běžného turistu, protože já tam znám letiště, hotel, sportoviště, no a občas nějakou tu památku, na kterou si vyšetřím ten půl den, kdy je volno.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak ostatní věci si můžeš potom, dejme tomu, kompenzovat tím, že se tam vydáš jaksi opravdu jako turistu třeba s rodinou. Ale já bych teď chtěl zůstat u těch olympiád, protože já jsem taky sportovní fanda, to víš, která ta olympiáda v tobě zanechala opravdu nejhlubší dojem a myslíš si, že byla asi nejpovedenější?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Víš co, to se těžko, těžko takhle hodnotí. Já jich mám několik. Samozřejmě vždycky, když je něco poprvé, tak je to takový zvláštní zážitek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla která ta první?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Calgary 1988 zimní olympiáda, krásná. Kanaďani jsou báječní lidi. Calgary, to byla trošku taková rodinná olympiáda. Já si vzpomínám, že jsem jel takovým vláčkem jednou večer unavenej po krasobruslení do toho svého hotelu a tam byli ti voluntýři, to jsou dobrovolníci, kteří mají za tu službu mnohdy celodenní jenom oficiální bundu, nic jinýho, to je, to je neplacená funkce, a bylo jich tam si 20 v tom vláčku a najednou si začali zpívat kanadskou hymnu. Jako takovej nejhezčí písničku, kterou znají. Uvědom si, že to bylo v roce 1988. U nás ještě hluboká totalita. A mně to přišlo takový velmi zvláštní a strašně se mi to líbilo. A vůbec celá ta olympiáda byla hrozně příjemná. Já jsem tam měl spoustu práce, protože jsem dělal krasobruslení, hokej a sjezdový lyžování, takže jsem byl neustále na cestách, ale tak jak jsem tam byl poprvé, jak jsem se na to těšil, by to takovej celoživotní sen, tak jsem to prožil jako, jako jednu velkou krásnou pohádku. Tenkrát lyžoval Tomba, krasobruslila Katarina Wittová, takový, takový jména, který už dnes považujeme za dávno minulá, ale tenkrát, tenkrát to bylo ohromný. No, pak byla nádherná olympiáda, když mluvíme o těch zimních, Lillehammeru v roce 1994. To bylo poprvé, kdy byla zimní olympiáda po 2 letech po letní, do roku 92 byly oboje olympiády v jednom roce. Ale Norové, to je sportovní národ, takže oni to uspořádali bez ohledu na komerci, jako takovou lidovou slavnost, v takovém půvabném místě. Ten Lillehammer je malé městečko. Udělali třeba takovou věc, že měli hokejovej turnaj v hale, která byla vytesaná do skály. Prostě udělali jeskyni a v ní hokejovou halu, aby šetřili životní prostředí. Nebo při slavnostním zahájení skákal poslední člen štafety s ohněm z můstku. Byl to normální skok, taky se málem zabil teda při zkoušce, ale nakonec to vyšlo. Takovýhle nádherný věc. Lidi tam bivakovali v minus 20 celou noc, aby viděli fragment, kousíček závodu na 50 metrů v běhu. Kolem nich prosvištěl prostě někdo a oni ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Promiň, 50 kilometrů jsi chtěl říct.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
... jé, kilometrů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
50 metrů, to se plave v bazénu.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
50 metrů to, to bych uběhl i já.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to bych se taky zúčastnil.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No, tak to byly ty zimní asi nejkrásnější. No a letní Barcelona možná proto, že je to tak krásný město a že tam ty sportoviště byly umístěný poměrně do jednoho místa na tom vršku Montjuic. Potom určitě Sydney. Zase genius loci, prostě Austrálie, no a teď naposledy Londýn. To byla olympiáda po všech stránkách povedená. Angličani jsou sportovní národ, Londýn je nádherný město. Měli to ohromně připravený. A co na tom velmi oceňuju, my jsme tam prakticky neregistrovali bezpečnostní opatření, což je problém posledních olympiád. Třeba v Athénách nás lustrovali po každej 50 metrech. Logicky. Dnes je prostě takový svět, ale v Londýně, my jsme prošli bránou toho olympijského parku, tam jsme byli jaksi prošacováni a od té doby jsme se tam pohybovali naprosto volně. Tam byly desetitisíce lidí, určitě tam byli stovky různých snajperů a já nevím koho, ale my jsme si toho vůbec nevšímali, byla tam úžasná atmosféra.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Petr Vichnar má to štěstí, že dělá obor, profesi, která ho celkem logicky přivádí je slavným osobnostem, osobnostem, které obdivujeme a se kterými se mnohý z nás rád potkal, popovídal si, nebo třeba jen pobyl v jejich blízkosti, ale bohužel se nám to prostě třeba nepovede. Petr v popisu své práce s nimi dokonce dělá rozhovory. A už jsi udělal opravdu povídání s kde kým, ale je někdo, po kom třeba tak jako pokukuješ, říkáš si, tak toho bych rád třeba někdy vyzpovídal?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No tak takových je spousta, ale ono se to těžko takhle, když to probírám v hlavě, nějakou jednu osobnost. Samozřejmě spíš mě lákají takové ty osobnosti z minulosti. Já jsem třeba fanda klasický muziky a no a můj tatínek byl muzikant, byť tedy s náma nežil od mých 5 let, ale nějak to asi ve mně zůstalo. Jako malej si vzpomínám takový ty první vzpomínky, my jsme bydleli v Pařížský ulici, nádherně velikým bytě, a v tom největším pokoji, on hrál v takovém souboru, který se jmenoval České noneto. To bylo 9 muzikantů, on hrál na violoncello, a já si pamatuju, jak jsem se tam plazil po čtyřech mezi nima a oni tam zkoušeli, když neměli zkušebnu, tak přišli k nám domů a hráli krásnou muziku a já jsem tam mezi nima lezl po čtyřech. A to je jedna z první vzpomínek, který si v sobě uchovávám. A ta muzika mě pak provázela, já jsem hrál na klavír od 2. třídy až do konce a pak mně paní profesorka nabízela, abych šel na konzervatoř, já jsem zvolil sport. A je zajímavý, že jsem od toho, od tý muziky úplně utekl. Tak nějak jsem si říkal, že když tu muziku nebudu dělat pořádně, tak radši vůbec. A z tý aktivní služby jsem se přesunul do tý pasivní. Já jsem opravdu jako vášnivej posluchač klasický muziky, takže mě by třeba strašně, strašně zajímalo potkat se Mozartem nebo s Beethovenem, nebo s Haydnem. Takovýhle mám někdy úplně ujetý představy, prostě si s nima popovídat, jak to, jak to dělali, jak se jim rodily v hlavě ty noty, protože mě to fascinuje třeba, co po nich zbylo, Vivaldi, co toho napsali za tak krátkej život poměrně. Tak Mozart zemřel mladej a přitom z nich skutečně tryskala muzika nádherná a já to nemůžu pochopit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že by to možná ani nedokázali sami popsat, protože jestli je aspoň z části pravda ...

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jistě, samozřejmě, to je dar.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... sice je to samozřejmě fabulace třeba to, co natočil Miloš Forman o něm, tak on v podstatě ani nevěděl, kde se v něm bere.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No jistě, jistě, tryskalo to z něho. Ty současníci to víceméně jaksi ani nedovedli ocenit, no a vidíš to, po těch staletích najednou tady je něco, co ... mě to opravdu fascinuje. A to je třeba to, já jsem se třeba s tátou, když ještě žil, bavil o tom, jak on studuje skladby, když hraje, když je zpaměti, jak si pamatuje ty noty, jak to prostě dělá. A on říkal, člověče, já nevím, já to nějak nastuduju, on to studoval po částech samozřejmě, on nebyl nějakej výraznej sólovej hráč, on byl týmovej hráč, on hrál v tom nonetu, nebo pak měli trio, ale občas si udělal radost a udělal si sólovej koncert a tam třeba celej večer hrál a většinou zpaměti, tak mě to docela zajímalo. A on říkal, já se naučím ty části a pak to nějak jede samo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je jiná paměť než paměť jaksi třeba ...

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jiná paměť, ano, ano.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže teď už víte, že Petr Vichnar by si, kdyby to šlo, popovídal s Mozartem, Haydnem. Ale co takhle naši slavní komici? Kdo je ten, kdo tě nejvíc tak oslovuje, kdo ti dělá radost?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem, Honzo, vyrostl na, já jsem nikdy neviděl na divadle Jana Wericha. Viděl jsem samozřejmě jeho filmy a především jsem, abych tak řekl hltal při poslechu desek jeho předscény s Miroslavem Horníčkem. To jsem uměl nazpaměť. Měl jsem doma takový ty vinylový desky tenkrát, který byly vydaný a kde byly ty slavný předscény. Uměl jsem to samozřejmě zpaměti a při nejrůznějších příležitostech jsem to citoval a s kamarádama podobě laděnejma ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě bysis pamatoval něco?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No samozřejmě, samozřejmě. O tý knihovně, jak říká, že ty klasický věci má dole, protože inteligent se rád ohne a tak dále. To jsou nádherný věc, chytrý, neuvěřitelně chytrý. A zase to má přesah do dneška. Spousta věcí jako by byla navlíknuta na tuhle dobu, takže tenhle ten typ humoru, ať už to byl Voskovec - Werich, ale mně se, mně se možná i ten, i ten humor Wericha s Horníčkem líbil víc. Tam už, Voskovec - Werich, tam jsem měl takovej trošku pocit rivality, kdežto, kdežto, Werich - Horníček, tam už to bylo jasně daný. Werich byl ten moudrej, starej delfín v moři srandy, jak on říkával, a Horníček mu nahrával, ale rozvíjel tam ten svůj ohromnej talent, kterej potom dokázal mnoho a mnoho let poté, takže tohle já jsem miloval. A Jan Werich je pro mě osobnost, kterou uznávám, kterou, kterou považuju za nepřekonatelnou.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem dnes s Petrem Vichnarem. A mohli bychom si samozřejmě povídat o sportu, možná, že ještě na to přijde řeč, ale mě zaujalo to, jak jsi říkal, že miluješ muziku klasickou.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Klasickou a dokonce takový, jenom takový to období klasicismu, opravdu mám to ohraničený tím Mozartem a Beethovenem, jo, to je prostě prazáklad tý muziky klasický a já už se pak samozřejmě rád si poslechnu Mendelssohna, Čajkovského, Dvořáka pochopitelně, ale tahle ta klasika vlastně od Vivaldiho, od těch prapočátků symfonie až po Beethovena.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jakém rozpoložení posloucháš tuhle muziku? I třeba doma nebo rád si zajdeš na koncert?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jo, jo, jo, samozřejmě. Chodím rád na koncerty. Poslouchám i doma, poslouchám v autě, já mám naladěný jenom Classic, promiň teda, jeho rádio Classic. Občas teda přepnu někam jinam, když mě něco zajímá, nějaký zajímavý povídání nebo tak, ale jinak mám naladěný Classic. Mě to prostě uklidňuje, mě to, mě to jaksi dostává do takovýho míru klidu, možná je to trošku vyvážení toho hektickýho života, který přece jenom ten televizní sporťák vede, často je tam stres takovej, kterej už si víceméně nepřipouštím v týhle době, ale pořád se to v člověku usazuje, čili potřebuje nějakou takovou protiváhu a tou je mimo jiné i tam muzika. Neříkám, že jenom. Takže já tu muziku rád poslouchám i třeba, když jedu, do jistý míry mě to uklidňuje i v tom provozu v Praze, kdy má člověk tendenci furt nadávat a klepat si na čelo, protože spoluobčané jezdí jak prasata, ale ta muzika tak jako uklidňuje a řekl bych, smiřuje s tím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já nemám moc rád, když, hlavně v létě, kdy jsou okýnka otevřená od aut, projíždí kolem nějakej šílenec a tam má nějaký duc duc.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jo, jo, to je šílený, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A těch hodně decibelů, ale když kolem vás bude projíždět někdo, vážení posluchači, a uslyšíte Vivaldiho, tak dost možná to bude Petr Vichnar.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
To je pravda, to je pravda. Ale aby to nevypadalo, že jsem šílenec, kterej jenom poslouchá tu muziku, já si rád poslechnu jinou muziku. Třeba pro mě koncem minulého století byla, byla posvátná muzika Pink Floyd. To je přeci nádhera, tam je ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale to už má hodně blízko k artificiální muzice, co si budeme povídat.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No, no, čili, čili nebo Freddie Mercury. Když se vrátíme k těm olympiádám Barcelona. To byla, to si vzpomeň, v tý době už Freddie Mercury byl po smrti a oni to tam, tenkrát tam stála Montserrat Caballé na tom obrovským stadionu a zpívala a oni jí k tomu pouštěli z playbacku Freddiho. To byl ohromně silnej zážitek. A já, to bylo, to si vzpomínám dobře, protože to bylo podruhý, kdy jsem komentoval slavnostní zahájení, což je tedy velmi specifický obor, to je úplně mimo sportu, 5,5, 6 hodin komentování, na který se člověk připravuje možná půl roku, protože tam má hodinu a půl takovýho toho, abych tak řekl souhrnu toho všeho, co ta země chce ukázat světu. Vzpomeň si na zahájení v Londýně, kdy tam, kdy tam byly ty obrazy z dějin. Potom tam přišel mistr Bean, potom tam skákala královna z helikoptéry. To bylo nádherný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
S Jamesem Bondem, ano.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
V Barceloně si pamatuju, že zase tam byla ta ohromná kultura středomořská ukázaná, a pak je více než hodinovej nástup všech výprav. Pak jsou všechny ty náležitosti, zapálení ohně, slib a tak dále, čili to je taková komentátorská maturita. Tam je totiž spousta věcí, který oni ti neřeknou, takže na ně musíš reagovat v tom přímým přenosu. Nikdy se neví, kdo bude zapalovat oheň. Vím, že v Atlantě najednou objevil Cassius Clay, rozklepanej už s tím Parkinsonem, nebo co to měl. A tak dále a tak dále. Čili to jsou, to jsou zážitky, na který se taky nezapomíná a speciálně v tý Barceloně, když tam zpíval ten mrtvej Freddie, jo, tak to teda, to byla věc. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když tak mluvil Petr Vichnar před chvilkou o tom, jak se hodně připravuje třeba na komentování třeba zahájení olympijských her, tak jsem si představil, že musíš taky popisovat úbory, kostýmy a tak. A v té souvislosti mě napadlo jméno Mikyska. To ti je doufám jasný proč, protože on proslul tím, jak nádherně popisoval kostýmy krasobruslařům. Mimochodem, to byl vlastně tvůj předchůdce. A tím se dostávám k tomu, na co se tě chci zeptat. Kdo byli vlastně tví učitelé v televizi?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No právě Karel Mikyska patřil k nim. Já jsem přišel do televize v roce 1978, tenkrát v tý redakci zase tolik lidí nebylo. Oni udělali právě konkurz, protože najednou zjistili, že jich je málo, já jsem ten konkurz vyhrál a teď najednou jsem přišel mezi, mezi osobnosti, zralý chlapi. Já vysokoškolák v podstatě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolik ti bylo?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Mně bylo 26. Já jsem vlastně nastoupil jako externista, protože jsem ještě oik studoval a pak jsem tedy až po promoci jsem tam nastoupil nastálo a tam byli Karel Mikyska, Vít Holubec, Jarda Suchánek, Luboš Pecháček ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Brávník.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Luděk Brávník už nebyl, ten už byl odejit přede mnou. Ale znal jsem se s ním a on mně hodně pomohl. Vždycky, když jsme se potkali, tak mě, on mně moc fandil, takže to byl báječnej chlap a takovej jeden z těch vzorů právě, i když mě vlastně všichni, řekl bych, docela nezištně pomáhali v tom začátku. Na tu naši práci není žádná škola. Teď už jo, teď už Robert Záruba učí na Fakultě žurnalistiky, má tam seminář o televizi, ale zase není, není to komentátorskej seminář. Je to prostě záležitost, kde se nějakým způsobem vypráví o tom, jak to funguje v televizi. Takže každý komentátor je samouk. Víceméně do toho vstupuje s nějakou zkušeností větší či menší a pak si vytváří svůj styl. Takže i já jsem si musel vytvořit svůj styl. Vzít si od každého něco, ale hlavně nekopírovat. To je prostě špatný. Kdybych tam přišel jako druhej Mikyska, tak by to nefungovalo. Karel Mikyska byl původem rozhlasák, jako většina těch starých bardů, měl nádhernej hlas, takovej, takovej opravdu, kterej uměl použít, takže pro to krasobruslení on se ohromně hodil. Tenkrát to byla národní, to byl národní svátek, když jela Hanka Mašková nebo Ondrej Nepál nebo Romanovi v 60. letech, tak u toho seděl národ a ten Karel to dokázal patřičně prodat. Ještě s ním tam seděl Josef Dědič, ten jeho parťák. No a protože oni začínali v 50. letech, to byla ještě dlouho, dlouho černobílá televize, tak tam vznikaly ty nádherný hlášky jako pro ty, kteří ještě nemají barevné televizory, ona je v bílém a on v černém a tak dále. Byly to nádherný věci. A teď najednou v roce 87 v prosinci ten Karel přišel a řekl - já končím a vybral jsem si tě jako nástupce. A já jestli, já jsem absolvent fakulty tělesný výchovy a sportu a prošel jsem vším možným, ale jestli jsem něco nechtěl dělat a nerozuměl jsem tomu, tak to bylo krasobruslení. A teď za měsíc mistrovství Evropy v Praze. No tak to, ale já jsem to vyprávěl už xkrát, vyřešil jsem to tak, že Franta Pechar, bývalý krasobruslař, mi namaloval takovou tabulku, kde bylo napsáno Axel, Rittberger, Salchow a ještě tenkrát odpíchnutý Rittberger a tak dále a jedna, dva, tři a posadil vedle mně ústředního trenéra, který měl úžasný jméno Vlasta Burian, bejvalej bruslař, a při tom mistrovství Evropy on mně tam ukazoval, tohle byl Axel.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že tohle byl Axel.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Trojitej Axel. A já jsem řekl trojitej Axel. A viděl jsem úplný kulový, Honzo. A až později jsem se to naučil. Ono to není tak složitý, ale v tom měsíci, kdy já jsem na to připravoval, já jsem neměl čas a on říkal, hele, když teď se to začneš učit, budeš v tom mít galamatyáš, tak mně tam posadil toho Vlastu Buriana a ten mě provedl tím mistrovstvím. No jo, kamaráde, ale za měsíc mistrovství světa v Calgary, na Buriana nebyly peníze, aby tam jel se mnou. Tak posadili Buriana v Praze do studia a on mně do ouška radil, jaký je to skok.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl Axel.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Jenom problémy dva, jeden, že to bylo s dvouvteřinovým zpožděním, protože to bylo přes oceán, takže já to říkal pozdě, a druhý problém, že já jsem se celou olympiádu modlil, aby nevypadly ty linky, že bych byl úplně, jak se to řekne slušně, v háji.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Dokonce některý dobrý kamarádi poradili Burianovi, aby se na minutu odmlčel, co ten Vichnar tam bude dělat, no Burian to nevydržel, když já jsem řekl místo Lutz Salchow, no tak on zařval Lutz, ty vole. Ale udělali jsme to, zvládli jsme to, tisíce děkovných dopisů nový Mikyska no a pak mi to vydrželo 25 let.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Doufám, že nezapadla ta informace, kterou nám tady Petr Vichnar dneska jen tak ampasá sdělil, že vystudoval Institut tělesné výchovy a sportu.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Tenkrát už to byla Fakulta tělesné výchovy a sportu a já jsem to studoval společně s češtinou, na dvou fakultách vlastně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili jsi chtěl být učitelem vlastně.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem původně měl být středoškolským profesorem češtiny a tělocviku. Jenomže ve 4. ročníku jsme měli třínedělní praxi na gymnáziu jako češtináři, a tehdy jsem tam viděl ten zájem už tenkrát, to bylo v 70. letech, teď už děti vůbec nečtou, ale už tenkrát to byl problém. Já jsem tam přišel nabitej ideálami, že budu učit děti o Nerudovi ...

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A že oni budou mít rozzářené oči.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
... a oni budou mít rozzářené oči a budou hltat každé moje slovo a teď jsem viděl ty ksichty, hele, co nám to tady vykládáš, vždyť už bude oběd, neblbni pusť nás. Já jsem ztratil ideály. Pak rok na to jsem měl tělovýchovnou praxi, to bylo roztomilý, protože jsem vyfasoval 6 dívčích tříd v Karlových Varech jsem učil. To bylo zajímavější, ale přesto jsem poněkud ochladl ve vztahu k tomuto povolání, no a pak jsem přičuchnul k televizi a bylo jasno.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A bylo hotovo.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Takže já jsem vlastně z toho, z tý fakulty vůbec nešel učit, rovnou jsem šel do televize a prakticky učil jsem pouze na těch praxích na škole.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale institut vychovává možná hlavně sportovce. Ty jsi nechtěl nikdy být vrcholovej sportovec?

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Já jsem do určité fáze vrcholovým sportovcem byl, já jsem hrál basket odmalinka, no odmalinka, od takových 10 let za Bohemku, a my jsme hráli, s tou Bohemkou jsme hráli ve starších žácích, potom v dorostu vždycky finále mistrovství republiky. Já jsem hrál proti takovejm osobnostem jako byl třeba Gustav Hraška. To byl ten pozdější reprezentant. Nebo Vojtas Petr nebo Justin Sedlák, to byl Slovák. No a skončilo to tím, že když jsme skončili v dorostu, tak Bohemka tenkrát hrála 1. ligu a já jsem šel na tu fakultu. A to nešlo dohromady, protože já jsem třikrát týdně visel na hrazdě mimo jiné a teď jsem přišel s těma mozolama večer na trénink a nemohl jsem se trefit do koše a tam už přece jenom byla veliká konkurence a oni tenkrát koupili, končili takoví hráči jako byl Baroch nebo Mífka, to byly, to byly legendy a ještě dohrávaly v tý Bohemce a já jsem tam seděl na lavičce a tak jsem toho nechal. Pak jsem hrál ještě nějaký nižší soutěže. Takže já jsem svým způsobem vrcholovej sportovec byl. Ale víš, Honzo, ona ta fakulta moc s tím vrcholovým sportovcem nekorespondovala. Tam se dbalo velmi na docházku a já si vzpomínám, že se mnou studovali takoví borci jako byl třeba Filip Koudela, to byl, to byl olympionik veslař, nebo Venca Sýkora, nyní, nyní hokejový trenér, tenkrát hrál za Kladno a byl to taky reprezentant. Oni měli hrozný problémy s tím, že nemohli na některý semináře chodit a byli tam profesoři, kteří to netolerovali a nechávali je opakovat ročník a říkali - ať si pan Sýkora vybere, buď ať hraje hokej, anebo ať studuje FTVS. To není jako dneska, že můj syn chodí dvakrát týdně do školy, jo a jinak si to všechno nastuduje z internetu. My jsme opravdu museli chodit na všechny přednášky, na všechny cvičení. A na tý fakultě, tam to bylo ještě tak, že my jsme museli splnit limity v gymnastice, v atletice, my jsme absolvovali desetiboj jako na státnice, v plavání, takže ono tohle to jako zvládnout, já jsem byl hráč, ale na tý hrazdě jsem vypadal jak semafor, jo, já jsem tam visel prostě, pokrčený nohy, zase mi šly jiný věci. Gymnasti zase neuměli kopnout do balonu. To byla opravdu tvrdá škola v tomhle. Skákali jsme z můstku třeba, jo, na skočkách a tak dále. Tak ale bylo to nádherný studiu, a myslím si, že pro tu, taková jako příprava pro tu naši, pro tu moji profesi sporťáka televizního to bylo ideální, protože jsem poznal sport, prakticky i teoreticky a zároveň jsem kultivoval svůj jazyk četbou a těmahle věcma, takže já jsem velmi spokojen se svým vzděláním.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až budete poslouchat Petra Vichnara při komentování jakéhokoli sportu, tak teď od téhle chvíle budete už vědět, že má k tomu co říct, protože to všechno zažil na vlastní kůži. Čili jeho komentář bude vždycky zasvěcený. Já se na tvoje komentáře samozřejmě těším a jsem rád, že jsme si dneska takhle hezky popovídali, já se dozvěděl věci teda, který jsem v životě ještě neslyšel.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
No já se těším, až si zahrajeme tenis zase.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Taky se těším. Měj se moc hezky, Petře, a ať se daří.

Petr VICHNAR, sportovní komentátor
--------------------
Honzo, děkuju za pozvání, ahoj.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.