Plzeňská synagoga měla za války štěstí. I proto je dnes druhou největší stavbou svého druhu v Evropě
Synagoga na Klatovské třídě v Plzni je památkou, která neodmyslitelně patří ke skvostům krajské metropole. Přitom stačilo málo a tahle krásná židovská památka nemusela vůbec stát. A tím se vysvětluje i to, proč je druhou největší synagogou v Evropě. Na růžích neměla plzeňská synagoga ustláno ani během socialismu.
Stejně jako největší synagoga v Evropě, která stojí v maďarské Budapešti, měla synagoga v Plzni prostě štěstí. Jako zázrakem se jí vyhnulo nacistické běsnění o takzvané křišťálové noci z 9. na 10. listopadu 1938. Fanatici ji nevypálili a nezničili jako mnoho ostatních. Kvůli tomu zanikla do té doby řada větších evropských synagog.
Plzeňská synagoga dnes přinejmenším zvenčí kvete do krásy. Za socialismu ale dlouhá desetiletí chátrala a málem se zřítila. Do památky zatékalo, interiéry byly v dezolátním stavu. Po revoluci se naštěstí podařilo sehnat potřebné prostředky a provést nutné opravy.
Pro její specifickou akustiku a nádhernou vnitřní výzdobu se tu dnes konají originální koncerty. Naposledy tam například koncertoval Jiří Pavlica s Hradišťanem. Synagoga nabízí neopakovatelnou atmosféru. A to už od roku 1893, kdy byla její stavba dokončena.
Chystá se další velká rekonstrukce vnitřních prostor
Kdo dnes zavítá do plzeňské synagogy, všimne si, že některé fresky a omítky jsou opadané a restaurátorským způsobem zakončené. To všechno se podle předsedy židovské obce v Plzni Jiřího Löwyho brzy změní. Synagoga se bude za plného provozu opravovat. Nejdéle však do roku 2020 tak, aby akce nepřišla o prostředky z evropských fondů.
Restaurátoři kompletně obnoví všechny fresky a výmalby k synagoze. Podle Löwyho ale návštěvníci synagogy o nádhernou podívanou a oblíbené koncerty nepřijdou. Vždy se bude opravovat jen část synagogy a v té zbývající, přístupné se budou dál konat koncerty.
Velkou rekonstrukcí projde také Rabínský dům, v němž za socialismu sídlili geodeti. Podle toho, jak se k památce chovali, dnes tato stavba také vypadá. Najdeme ji na nenápadném nádvoří u hlavního vchodu do synagogy. Hlavní vchod tak není z Klatovské třídy, jak by se mohlo zdát.
Do synagogy se vždy podle přísných židovských předpisů vstupuje od západu a vstup je tedy z nenápadného dvorku uprostřed vnitrobloku. Když někdy zavítáte do plzeňské synagogy třeba na koncert, nebo jen na prohlídku, budete vstupovat sice z hlavní Klatovské třídy, ale vlastně postranním vchodem.
Jak s úsměvem dodal Jiří Löwy, v minulosti tuhle drobnost na kráse, tedy že se hlavní vchod nachází ve dvoře uprostřed obestavené čtvrti, Židovská obec vyřešila mazaně. Z klatovské třídy se procházelo průjezdem, takže všichni věřící, kteří šli na mši, byly na hlavní Klatovské třídě přeci jen vidět. A o to mnohým z nich tak trochu šlo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.