Pomník Maryčky Magdonové ve Starých Hamrech připomíná jednu z nejznámějších básní Petra Bezruče
Maryčka Magdonova je jedna z nejznámějších básní ze sbírky Slezské písně Petra Bezruče. Hrdince příběhu je věnován pomník stojící u hřbitova nedaleko kostela sv. Jindřicha ve Starých Hamrech. Kulturní památka byla vybudována v květnu roku 1933, jejím tvůrcem byl ostravský akademický sochař Augustin Handzel. Pomník má připomínat těžký život a bídu slezského lidu.
Náš výlet začneme v kostele sv. Jindřicha, společně s výtvarníkem Vítězslavem Mrkvou, který se věnuje jeho opravám. Ve vstupu kostela najdete několik panelů s informacemi o Bezručově tvorbě i o Maryčce Magdonové. „Petr Bezruč tady má jen základní informace o svém životě a vztahu k dalším umělcům. Třeba tu máme portrét od Maxe Švabinského k devadesátému výročí jeho narození,“ říká autor tabulí Vítězslav Mrkva. Část panelů je věnovaná i sochaři Augustinu Handzelovi, který je autorem pomníku Maryčky Magdonové.
Na jednom z panelů si pak návštěvník může přečíst i celý text básně. Tragický příběh ale jistě znáte už ze školy. Otec Maryčky se popere v hospodě a je smrtelně zraněn. Krátce nato zemře Maryčce i matka, kterou zavalí převržený vlak. Dívka se společně se čtyřmi sourozenci musí nějak uživit, a tak zkusí ukrást z lesa dřevo. Nachytá ji ovšem burmistr a udá ji. Konec nejspíš znáte. Když ji pak vrchnostenský hajný odvádí kolem skal do Frydku, skočí zoufalá Maryčka ze skály do řeky Ostravice. Pohřbena je pak u zdi pro sebevrahy.
„Je to prostě příběh neštěstí, kdy existence samoživitelky byla v té době nemožná. Báseň vznikla v roce 1903 a byla i publikovaná. Petr Bezruč v ní odhaluje neštěstí sirotka, který si neví rady, jak celou věc vyřešit. A končí tragicky,“ líčí Vítězslav Mrkva.
Příběh Maryčky je dodnes aktuální
Jen pár metrů od kostela se nachází hřbitov a v jižním rohu ohradní zdi Handzelův pomník. Monument, který rozhodně neminete. Ze zdi vystupuje jako stupňovitý pilíř z kamenného zdiva. Na něm umístěný reliéf Maryčky je z umělého kamene. Dívka je oblečená v sukni a v haleně a je bosá. V zástěře nese otep dřeva. Součástí reliéfu je na jedné straně i výjev šachet, na druhé pak podhorské vesnice.
„Je to i v dnešní době velice zajímavý moment, protože i nyní vznikají stresy a různé situace, které se těžko řeší. A sochař Handzel to ztvárnil v pomníku tak, že Maryčce Magdonové sklonil hlavu, aby se postava pod tíhou zoufalství nedala napřímit,“ popisuje Vítězslav Mrkva.
Památník je původní, v podobě, v jaké vznikl. A pozornost přitahuje neustále. „Je to problém, který se nedá vymazat. I když ty základní věci se mění, jako pracovní vztahy, zaměstnavatelé, živitelé, ale ty problémy jako je alkohol, nebo nově i drogy, ty tu stále jsou. Proto je ta Maryčka pořád aktuální,“ míní Vítězslav Mrkva.
Letos si ve Starých Hamrech připomínají devadesát let od odhalení pomníku. Tehdy se starohamerští sokolové dohodli, že postaví pomník k 65. výročí narození Petra Bezruče. Pomník jeho slavné hrdinky Maryčky Magdonové.
Zatopené údolí
Horská obec Staré Hamry leží v údolí řeky Ostravice v Chráněné krajinné oblasti Beskydy. Podle dochované gruntovní knihy vznikla v první polovině 17. století. Tehdy nechal hrabě Oppersdorf postavit vodou poháněný železný hamr, a tak vznikly na frýdeckém panství první železárny na zpracování rudy. Později vznikly nové hamry v Bašce a původním hamrům se začalo říkat staré. Odtud název obce.
Už na počátku 20. století byly Staré Hamry vyhledávanou rekreační oblastí. Tvář obce ale navždy změnila výstavba vodního díla Šance. Pod vodou zůstalo historické centrum, hotely i železniční dráha. Zůstaly jen stavby ležící dostatečně vysoko nad hladinou a chalupy v odlehlých osadách. Z centrální části obce zůstaly jen kostel sv. Jindřicha, fara a škola.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.