Prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc. - vědkyně a imunoložka
26. březen 2012
V Tandemu s Janem Rosákem byla vědkyně a imunoložka prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc. Dozvěděli jste se od ní například, kdo ji směřoval na dráhu doktorky, jak se dostala k přednáškám pro americké studenty a přiblížila i novinky z oboru.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě teď je ta správná chvíle rozjet Tandem. Ze studia vás všechny zdraví Jan Rosák. A hned mám pro vás, vážení a milí posluchači, takový malý úkol. Představte si asi osmiletou holčičku, jak se dívá na detektivku, která se odehrává ve vědeckém ústavu. Všichni tam všechno umějí, chodí v bílých pláštích, jsou dokonalí. Ovšem jeden, bezcharakterní vědec, tajně vytváří zvlášť nebezpečnou mutaci u mikroorganismů. Chce ji prodat na Západ, kde by to použili ke světové biologické válce. Ta holčička se tenkrát rozhodla, že ona to všem zúčastněným jednou v tomhle oboru natře. A jak se rozhodla, tak to dneska také je. Velmi si vážím toho, že pozvání do Tandemu přijala vědkyně, imunoložka, paní profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd. Dobrý den.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to pravda takhle s tím?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Máte úplně pravdu, jenomže té holčičce nebylo 8, ale 13.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, tak jsem se seknul o pár let, ale to nevadí. Ale i o téhle té epizodě si možná dneska v Tandemu s paní profesorkou popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem k té detektivce, o které jsem mluvil už v úvodu dnešního Tandemu, dostaneme, tak si s paní profesorkou Říhovou popovídáme samozřejmě ještě o tom, co předcházelo, to znamená úplné dětství. Je toho opravdu hodně, o čem si můžeme popovídat, protože jsme se už před natáčením shodli na tom, že nás spojuje taky Kája Mařík, taky Lesní divadlo v Řevnicích. No, tak čím začneme? Dětstvím, úplně narozením možná, viďte? Jste Pražačka?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já jsem se narodila v Praze, narodila jsem se předčasně ke konci války, takže rodiče byli přesvědčený, že se to nedá přežít, protože tehdy nějaké to kilo a půl, které jsem měla, nicméně jako dítě přežila jsem. A dětství jsem měla strašně krásné, protože my jsme byli jako rodina Dejvičáci. Můj tatínek byl starosta dejvického Sokola, úžasný ochotník a velmi známý dejvický kašpárek až do svých asi 45. A maminka byla rozená nápovědka, napovídala jak v Dejvicích, tak v tom vzpomínaném lesním divadle. No a já jsem to brala od těch pár žab, přes princezny až po to ostatní. A bratr, který býval potom dlouhá léta v televizi vedoucím přenosového vozu, tak od dětství tíhnul k technice, tak ten vždycky osvětloval, takže my jsme to měli v rodině. Moje dětství, pokud se váže k nějaké kultuře, tak my jsme každou neděli chodili do loutkového divadla a pro mě to bylo důležité i proto, že se ho účastnila řada dejvických, řekla bych, kulturních, docela známých postav. Takže, oni vždycky i to divadlo uvedli krásnou hudbou. Já například jsem někdy v těch 8 letech skutečně prvně slyšela Perginta a jeho melodii, kterou prostě uváděli některé z her. Bylo to prostě krásné a ve mně to zanechalo obrovské, krásné stopy na dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ten Kája Mařík? Kdy vás takhle jaksi oslovil?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já myslím, že když jsem začala číst, protože my máme chatu v Řevnicích a Kája Mařík chodil do Řevnic na nádraží. Tak my jsme uměli ty knížky skoro skutečně zpaměti, protože jsme chodili po stopách Káji Maříka a hledali jsme hájovnu a hledali jsme tu lesovnu u Rédlů a tak ten Kája Mařík se mi líbil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak takhle v těch stopách Káji Maříka chodí dnes maříkologové, si říkají, taková parta velkých nadšenců. Ale mluvila jste o Řevnicích, myslím si, že k tomu se určitě pojí i slavné Lesní divadlo v Řevnicích. A zase jsme u toho divadla, viďte.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte, tehdy nebyla samozřejmě televize, my jsme vždycky byli celé prázdniny s babičkou a s dědečkem na té chatě a po večerech jsme hráli karty, protože dědeček byl hasič a babička říkala: Nic jinýho nedělá, celej život čeká na oheň a hraje karty. A tak nás dědeček mariáš a filky a všechno jsme hráli. No a protože tu chatu máme pár metrů přes les do Lesního divadla, tak jak v Lesním divadle večer rozsvítili světlo, tak jsme s bráchou zmizeli a šli jsme do divadla a tam jsme viděli všecky zkoušky na každé divadlo, takže jsme většinu těch divadel znali zpaměti a považovali jsme za velké privilegium, že jsme při zkouškách mohli sedět na jevišti, samozřejmě u těch sedadel, ale jako na jevišti. A oni už si potom zvykli řevničtí ochotníci a říkali: Děti tady už jsou, tak můžem začít zkoušet. No a tak se můj život vlastně proplétal se s tím divadlem až do současné době. Už nejsem aktivní samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem úplně žasnul, jak jste jen tak od boku vypálila z té slavné trilogie melodramu Vrchlického. Svedete to ještě, aspoň na ukázku, ať se blýskneme malinko?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
No, nevím, jestli blýsknem, ale svedu to určitě. Tak jedna část byla: /nesrozumitelné/ přeslavné nackity vítěz krásnou dceř svou nechtěl podstoupiti nikomu v sňatek. Tu přišel z Argu veliký, mohutný Pelop z Tantalu, český to syn a bohatý, nad jiné slavný. On s Ojnomem v zápas se dal a spanilé dcery Hipodamie ruku tím získal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je docela s podivem, že se z paní profesorky tedy Říhové stala profesorka a nikoliv herečka. Ale za to už mohl ten zmíněný detektivní film, o kterém si za chviličku popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, je dnes vědkyní. Ovšem možná, kdyby bývalo bylo nějaké jiné seskupení okolností, tak z ní mohla být herečka, případně divadelní vědma, co já vím. Nebo možná klavíristka. Ale jak jsem říkal už a už v úvodu jsme se o tom zmínili, jeden detektivní film způsobil si, že si malá Blanka řekla, ve svých 13 letech říkala, tak tohle ne, tak já jim to ukážu. Tak jak to vlastně bylo? Povídejte, co to bylo za film?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte co, já vím, že hlavní roli hrál Ráž, ale jak se jmenoval. Viděla jsem ho nedávno. Tehdy na mě působil úžasně. Nedávno jsem ho viděla, musím říct, že mi připadal trošku nudnej a naivní, ale je to po těch letech. Já si myslím, že já jsem jeden čas koketovala s myšlenkou toho klavíru skutečně, ale s tím herectvím, bych řekla, asi jako každá malá holka si představuje sebe na jevišti. Ale myslím si přesto, že jsem k tomu měla blízko nebo v rodině to bylo, tak jsem sama sebe nikdy nepovažovala za tak dobrou, abych mohla v tom vyniknout, protože být průměrem nikdo nechce. A tak jsem si říkala, tak tohle asi nebude to úplně nejlepší. No, ale co v tomhle? Tak to vypadá, jako vona mikrobiologie nebyla tehdy nebo aspoň se tak o tom nemluvilo, tak já jsem v těch 13 nabyla dojmu, že to je obor, kde bych se mohla uplatnit a že to je zajímavý a nebezpečný, a tak jsem se rozhodla. Nejenom to, já musím říct, já jsem o tom filmu pořád mluvila. Vono se mi líbily ty bílý pláště samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to divadlo zase trošičku.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Ve 13 letech, no určitě. A tak maminka mi k Vánocům dala Paul de Kruifa, tehdy to byli Bojovníci se smrtí a pak vzápětí Lovci mikrobů, Sám proti šílenství a řadu dalších. A z toho já si taky dneska pamatuju věty. Takže ona mi maminka potom, maminka víc, formovala, tak já jsem začala inklinovat jako k medicíně, k mikrobiologii a měli jsme v rodině asistenta na lékařský fakultě. A já si pamatuju, jak maminka ho večer pozvala na večeři a říkala, tak si promluvte jako co, jestli teda Blanka na tu medicínu nebo co. A já mu říkám, já bych chtěla dělat mikrobiologii. A von tak vykulil voči a řekl: No, ty jsi se zbláznila, 6 let studia a pak budeš dělat mikrobiologii? No, to jdi na přírodovědu. No a tak v podstatě rozhodl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, on takhle rozhodl.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Protože jsem líná a von mi řekl: To budeš mít tu přírodovědu mnohem snazší. A musím s hanbou přiznat, že skutečně ta dřina na tý medicíně je nesrovnatelná s tím studentským životem na tý přírodovědecký fakultě a že jsem strašně spokojená s tím, jak ten osud se mnou zacvičil nebo ten osud, jak mi to vymezil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk, který má hodně blízko k divadlu, tak většinou bývá tak hodně jaksi humanitně zaměřen. Ale vy jste zároveň měla i tyhle ty hluboké zájmy v tom, v té biologii, mikrobiologii. To vás to vzalo takhle jaksi třeba až na střední škole nebo?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte co, já myslím, že zvládám oboje. Vy víte, že je řada lékařů, kteří jsou báječní klavíristi a podobně. A myslím, že to mám podobně. Já doteďka jsem v Rudolfinu taky třikrát za týden, když se zrovna něco semele, chodím často do divadla. Ale já jsem takový exaktní typ, já mám ráda chemii, já mám ráda biologii, já mám prostě ráda otázku a odpověď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, přes divadlo a takové to rozhodování se v tom nejranějším mladém věku paní profesorky Říhové se dostáváme konečně ke gró její současné profese. Vy se dneska vědecky orientujete na imunologii, genetiku, experimentální onkologii, lékařskou biochemii, toxikologii, metabolismus, výživu. Co z toho nejvíc?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já bych řekla nejvíc imunologii, imunofarmakologii, vývoj léků, onkologii v tom teoretickém. To je asi tak všechno. Metabolismus a výživa, to já umím jenom teoreticky, si o tom čtu jako doplňující četbu. Ale to, co určitě umím, je imunologii, tu i přednáším. Takže, imunologie, farmakologie, neuroimunologie, bych řekla, možná. Imunoonkologie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Imunologie je obor, který zasahuje, je opravdu hodně široký. Co je tak jaksi nejaktuálnější v tomhle tom oboru?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak já z pohledu imunologa bych řekla, že pro mě je neobyčejně důležité, že onkologové konečně uznali, že imunitní systém má významnou úlohu při léčbě a po léčbě, že je to, bych řekla, systém, který je, samozřejmě dávno známo, souvisí s nervovou soustavou, s endokrinologickým systémem. Ale pořád se málo doceňuje ta hlava, to znamená to přísloví veselá mysl - půl zdraví, no to vůbec není jenom přísloví, to je stokrát, stokrát pravda. Ten, kdo je dobře naladěn, optimista se s těmi věcmi skutečně lépe vyrovnává než kdokoliv jiný. A v poslední době se dokonce říká, že vlastně příčinu všech chorob máme hledat v té mysli. Já bych s tím velmi souhlasila. Abych jenom dokončila to, co jsem začala. Víte, ono o tom, že imunitní systém se podílí při likvidaci nádorů, o tom mluvil pozdější nositel Nobelovy ceny, sir Bernet, Australan někdy v roce 56. Ale potom se to zpochybňovalo a říkalo se, ale ono to tak není, že tam nějaká odpověď je, to ano, ale že by byla protektivní nebo by dokonce pomáhala. To ještě lidi, kterých si velice vážím jako imunologů, před takovými 5, 10 lety říkali: No, ty jsi se jako zbláznila, to přece tak není. A dneska je těch důkazů tolik, že si to myslíme, že jsme o tom přesvědčeni a že se jak v teorii, tak si myslím, že v blízké klinické praxi začne ten imunitní systém skutečně využívat jako velmi účinný spolutvůrce zdraví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono se sice tak, jak říká věř a víra tvá tě uzdravila, ale něco na tom tak trošku bude, viďte.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak samozřejmě nemůžete spoléhat jenom na tu víru, ale je pravda, že pokud máte pacienta, který bude tomu lékaři věřit a zas musíte mít lékaře, který dokáže toho pacienta přesvědčit o té pravda. Já znám řadu případů, který vypadaly zcela beznadějně a jsou tady 20 let, 30 let a naopak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě naopak, že člověk, který je skeptický, který to prostě, jak se říká velice lidově, ale zcela pravdivě, zabalí a řekne, no tak já už v podstatě jsem odepsanej případ, tak asi opravdu je odepsanej.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To je to pravé slovo, jakmile to zabalí, jakmile přestane bojovat. To je to nejhorší a to vám řekne každý onkolog a myslím si, že samozřejmě bojujeme teď s penězma kde všude, tak ve zdravotnictví říct, aby na každém onkologickém oddělení a pravděpodobně i na ostatních měl být šikovný, schopný profesionální psycholog, ne psychiatr, si myslím, že bysme možná ušetřili mnohé miliardy ve zdravotnictví, že by mohl pan ministr Heger o tom uvažovat. Já vím, že se budou všichni smát, ale tak to je, tak to skutečně je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že z dnešního Tandemu jste dostatečně jasně poznali, že můj host, paní profesorka Říhová je nejenom odborník ve svém oboru, ale taky je člověk, který je kulturně vzdělán a taky je nadšenec pro kulturu. To znamená, že vy jste si teď mezi klasiky českého humoru mohla vybírat hodně dlouho. Ale vy jste přece jenom zvolila okamžitě, takříkajíc od boku hned Jana Wericha. A dokonce jste si přála i předscény, některé forbíny. My máme tady zásobu. Co vás na těch forbínách takhle bere? A znáte je třeba jaksi pořád třeba i z paměti?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak já bych si na některou vzpomněla, ale ono to není tak jednoduché hned takhle tady. Takhle, já ty forbíny znám velmi dobře, já si je pouštívám v momentě, kdy třeba nemám dobrou náladu, tak si pustím, já mu tedy s dovolením říkám Weríška a pana Horníčka. Já jsem porovnávala, jestli se na mě nikdo nebude zlobit, já jsem porovnávala dialogy, které jsou dneska k dispozici Voskovec - Werich a přečetla jsem knížky a to všechno, a přesto se mi zdá, že pan Horníček s tím Werichem, posluchači mi prominou, to je můj osobní názor. Pan Horníček byl úžasně kulturně odpovídající té úrovni pana Wericha a pro mě, nevím, jestli třeba je to proto, že je mi to bližší, protože já, když mi bylo 14, tak jsem začala, měla jsem jakéhosi chlapce, s kterým mi naši dovolili chodit do ABC a jenom tam jsem musela, v 7 z domu a v 10 jsem musela bejt zpátky. Takže, Baladu z hadrů a to, já jsem všechno viděla. A možná proto jsou mi ty forbíny pana Wericha a pana Horníčka bližší, protože jsem je viděla, protože jsem je všechny zažila. Kdežto pan Voskovec, to přece jenom pro mě byla ta vzdálená minulost.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je někdo takovým odborníkem, jako paní profesorka Blanka Říhová ve svém oboru imunologie, tak pochopitelně, že si toho všimne okolí, dokonce i v cizině, dokonce svět, dokonce v Americe. Takže, paní profesorka dostala pozvání, aby přednášela ve Spojených státech. Myslím, že, mám tady poznamenáno od pětasedmdesátého roku už jste začala. Ale přednášíte nebo přednášela jste ještě po roce 2000 ve funkci hostující profesorky na Univerzitě v Utahu. Jaká je taková praxe přednášet pro ty americké studenty?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak práce je úžasná. Já to upřesním v tom, že já jsem takříkajíc vypadla okamžitě po revoluci, když to bylo možný. Čili, hned v únoru 90 jsem se dohodla s manželem, že pohlídá naše dvě děti a hned jsem jela na půl roku na pozvání, protože v Americe byl náš bývalý spolupracovník z Ústavu makromolekulární chemie, profesor Kopeček a ten mě pozval a současně jsem přednášela. Moje zkušenost s americkými studenty byla naprosto úžasná. Já jsem tam byla krátce při tom takovým prvním delším pobytu. Samozřejmě všichni mě znali, exot, Češka, tak studenti mě znali, já je ne. A měla jsem mít první přednášku. A večer před tím jsem seděla ještě u mikroskopu a do něčeho jsem si tam koukala, načež přiběhne takovej mladík a říká: Hy, Blanka. Říkám, jo, tak jo, dobrý den. On říká: Co tu děláš? A já říkám, no, dodělávám prostě nějakej pokus. A von vám mi říká: no, to jdi domů, abys byla na zejtřek připravená. A já jsem se začala strašně smát a von nevěděl čemu. Von si to platí a von chce, abych byla připravená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl student?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To byl student. A já jsem se začala strašně smát, protože jsem si představila, jak tady večer přijde student, řekne svýmu profesorovi: Hele, jdi domu, ať na zejtřek umíš. Tak to byl student. Prostě student ve všem přátelství, jako chtěl si bejt jistý, že když tam bude ten druhej den sedět dvě hodiny, že bude mít co poslouchat a že já budu mít co povídat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tím pádem je asi zřejmý, že ti studenti to tam berou hodně jaksi vážně to studium.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Ještě jedno vám řeknu, jsem si teď vzpomněla, to byla další taková zkušenost moje, kdy já jsem tam byla a dělala jsem taky nějaké pokusy s izotopy a můj profesor říkal: Měla by sis udělat zkoušky, voni tady na to neradi koukají, že máš v Praze je máš, ale přece jenom je to radioaktivita. Tak jsem si říkala, tak dobře, tak jsem byla na pár hodinách nějaký výuky s tím, že půjdu dělat zkoušku. No a kolegyně, která byla shodou okolností Češka mi ráno před tou zkouškou říkala: Tak co? Umíš něco? No a já tak, jak je v Čechách zvykem nebo bylo, jsem říkala, no, něco umím, něco vopíšu. A vona se vám úplně vážně vyděsila a říká: No, to nesmíš. A já říkám, co nesmím. No, vopisovat. No, to by ses strašně shodila, tady nedá vopsat ani manžel manželce. A vy se určitě, pane Rosáku, pamatujete, ve škole to bylo tak, že když jste nenapovídal, tak jste nebyl za kamaráda. A když jste nedal vopsat, tak jste nebyl za kamaráda. V Americe nevopíšou, nenapovědí. Prostě v Americe to, co nám tady říkali, čemu my jsme se samozřejmě vysmívali - učíš se pro sebe - tam to opravdu berou vážně. Prostě voni nepodvádějí v tomhle, protože podvádějí sami sebe. Skutečně nepodvádějí. Tak to je něco, co mě opravdu utkvělo v hlavě. A když jste se ptal na Ameriku, ještě jedna věc, která je jiná než tady a která mi utkvěla v hlavě. Jela jsem z letiště na univerzitu a taxikáři říkám: Na univerzitu, prosím. A von vám v tom taxíku mi říká: A vy jste profesorka? A já říkám jo. A co učíte? Já říkám, no, imunologii. A von říkal: To je ta věda, tak zhruba definoval, ta buňka a bílkoviny. Říkám taxikář, no, dobrý. A říkám ano. A von vám mi, a teď dobře poslouchejte, celou cestu dával otázky a na červenou si je zapisoval, moje vodpovědi, taxikář. A ke konci cesty mi vysvětlil, že prostě rodiče neměli peníze na to, aby mu dali vzdělání, takže von, když veze někoho, od koho se může něco dozvědět, takže to vzdělání takhle dohání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, je vědkyně, ale, jak jste slyšeli, má také neuvěřitelný smysl pro humor a taky pravděpodobně ty úžasné příhody přitahuje. No, ale já si myslím, že nejenom jaksi takovými veselými příhodami je šperkován život taky takovými třeba smutnějšími nebo těžšími. Já si myslím, vy jste třeba měla takovou ne, že by přímo jaksi smutnou chvíli, že jste chtěla po mateřské přímo vzdát vaši vědeckou dráhu, protože jste měla pocit, že ten obor nějak se posunul zase dál. Je to tak?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Je to pravda. Já jsem byla s dětma skoro 5 let doma. Nikdy jsem jich nelitovala, nikdy jsem nic neztratila, všechno jsem dohnala a těch 5 let s těma dětma jsem se vůbec nenudila, byla to nádherná doba. No, ale imunologie opravdu šla velmi rychle kupředu za těch 5 let, který jsem občas, protože manžel byl můj školitel, takže občas doma něco jsme probrali, ale nic moc. Tak jsem se vrátila, ta imunologie byla opravdu někde úplně jinde. Chvilku to šlo, ale protože jsem měla, víte co, to byla totalita, dvě děti, všechno jsem na ně pletla, všechno jsem na ně šila, lyžařský kombinézy jsem na ně šila, no tak nebylo co ke koupi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takhle ještě šikovná manuálně?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
No, dětem jsem šila kombinézy. A tak toho bylo hodně, prostě toho bylo hodně, do toho ta vědecká práce, byla jsem unavená. A pamatuju si, jak jsme jednou s manželem vytahovali cíchy, no to taky dneska už nikdo nedělá, prostě jsme vytahovali ty cíchy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste stáli proti sobě.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To znáte taky jistě. A já tak říkala: Ivane, já asi budu muset toho nechat, já prostě, je toho na mě hodně. A on, protože mě zná samozřejmě, tak mi na to řekl: No, to asi budeš muset. A to mě tak nadzvedlo, že jsem řekla jo, ale až budu horší než ty chlapi kolem mě. A to se zatím nestalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl. Mluvila jste o vašich dětech. Co dělají?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak moje dvě děti, ta jedna vystudovala přírodovědeckou fakultu, starší Helena. U mě dělala dokonce diplomku. Ovšem státnici z imunologie, kterou já zkouším nebo jsem zkoušela tehdy na přírodovědecký fakultě, tak zkoušel profesor, kolega Hořejší, kterýho se všichni nepoměrně víc báli než mě. Takže, tím to měla Helena složitější. A teď vlastně byla 5 let na mateřské dovolené a teď se vrací pozvolna zpátky, dělá věci z domova. A ta druhá, mladší dcera, tak je taky ředitelka v oboru mediálním. Teď úplně nově máme holčičku půlroční, tak to taky tak nějak zatím pomaloučku vrací zpátky. Tak já mám obě dcery v oborech, které jsou naprosto vzdálené vědě. Oni se mě ptali, jestli mi to není líto. Já jsem říkala, no, dělejte to, co vás baví. A jestli je to baví, tak je to pro mě radost a přece nebudu někoho nutit, aby dělal vědu. Víte, já si nejsem úplně jistá, jestli třeba u těch mejch děvčat nehrálo roli to, že já prostě jsem se jinak než bez papírů prakticky doma nevyskytovala.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď nám začalo vlastně jaro. Myslím si, že co se imunologie týče, tak to bude zase další nápor na naši imunitu a to znamená, že bude mít můj dnešní host, profesorka Říhová, zase třeba víc práce. I když samozřejmě vy pracujete jaksi nikoliv aktuálně na úkolech, které se teď vyskytují, ale na širších jaksi vědeckých záležitostech. Ale co vás čeká vůbec teď?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak nejsem alergolog, tak nebudu mít na jaře více práce. Ale my máme dlouholetou spolupráci mikrobiologický ústav s Ústavem makromolekulární chemie. Máme nebo vyvíjíme léčiva u experimentálních modelů, která jsou podstatně účinnější, než jsou dostupná chemoterapeutika a jsou hlavně imunoprotektivní, míněno nepoškozují imunitní systém, což je problém současné chemoterapie. Takže, máme nějaké nové projekty, které jsme dostali. Takže, testujeme nové struktury, snažíme se porozumět, jak ta imunologie přispívá. My tomu dokonce říkáme anglicky therapy dependent anticancerresistant, to znamená rezistence proti nádorů závislá nebo dokonce vyvolaná terapií. Tak to považujeme dokonce za náš takový světově prioritní pohled na věc. Takže v tom budem pokračovat. Teď žádáme zase o nějaké peníze, protože peněz je teď podstatně méně všude, tak píšeme granty. V laboratoři máme spoustu nových, chytrých studentů, to musím říct, mám z toho radost. Tři vědečtí pracovníci nás opustili ve smyslu, že odešli do jiných sfér během roku, ale dostali jsme báječný náhrady. Máme tam teď dva hrozně chytrý kluky, jeden dokonce udělal nejdřív medicínu, má v Motole udělanou, čili to je bývalá pediatrie, velmi dobrá škola. A došel k názoru, že to není úplně to, co bych chtěl v životě a že chce vo tý přírodě a studuje přírodovědu po tý medicíně. A máme ho u nás a já jsem nadšená, je skutečně velmi chytrej. A máme tam dalšího kluka, z toho jsem také nadšená, studenta, diplomanta z přírodovědecké fakulty. Máme tam dvě moc chytrá děvčata. Takže, já jsem s tou laboratoří spokojená, je tam skutečně spousta mláďat. Vedení laboratoře jsem předala už před třemi lety kolegovi, kterej přišel z Ameriky po dvouletý stáži. Tak já si myslím, že tam to mládí máme, tak my starší se snažíme najít peníze, aby nám ty děti neutekly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ať se daří, ať se daří hledat peníze, ale samozřejmě i další následníky ve vašem oboru, v oboru, který reprezentuje i v zahraničí skvělá profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, která byla dnes hostem Tandemu. Moc vám děkuju, paní profesorko, za nesmírně zajímavé povídání nejenom o vašem oboru, ale i o divadle a vůbec dozvěděli jsme se spoustu hezkejch věcí. Na shledanou. Mějte se hezky.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Na shledanou. Děkuju za pozvání.
Spustit audio
--------------------
Právě teď je ta správná chvíle rozjet Tandem. Ze studia vás všechny zdraví Jan Rosák. A hned mám pro vás, vážení a milí posluchači, takový malý úkol. Představte si asi osmiletou holčičku, jak se dívá na detektivku, která se odehrává ve vědeckém ústavu. Všichni tam všechno umějí, chodí v bílých pláštích, jsou dokonalí. Ovšem jeden, bezcharakterní vědec, tajně vytváří zvlášť nebezpečnou mutaci u mikroorganismů. Chce ji prodat na Západ, kde by to použili ke světové biologické válce. Ta holčička se tenkrát rozhodla, že ona to všem zúčastněným jednou v tomhle oboru natře. A jak se rozhodla, tak to dneska také je. Velmi si vážím toho, že pozvání do Tandemu přijala vědkyně, imunoložka, paní profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd. Dobrý den.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak je to pravda takhle s tím?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Máte úplně pravdu, jenomže té holčičce nebylo 8, ale 13.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Á, tak jsem se seknul o pár let, ale to nevadí. Ale i o téhle té epizodě si možná dneska v Tandemu s paní profesorkou popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Než se ovšem k té detektivce, o které jsem mluvil už v úvodu dnešního Tandemu, dostaneme, tak si s paní profesorkou Říhovou popovídáme samozřejmě ještě o tom, co předcházelo, to znamená úplné dětství. Je toho opravdu hodně, o čem si můžeme popovídat, protože jsme se už před natáčením shodli na tom, že nás spojuje taky Kája Mařík, taky Lesní divadlo v Řevnicích. No, tak čím začneme? Dětstvím, úplně narozením možná, viďte? Jste Pražačka?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já jsem se narodila v Praze, narodila jsem se předčasně ke konci války, takže rodiče byli přesvědčený, že se to nedá přežít, protože tehdy nějaké to kilo a půl, které jsem měla, nicméně jako dítě přežila jsem. A dětství jsem měla strašně krásné, protože my jsme byli jako rodina Dejvičáci. Můj tatínek byl starosta dejvického Sokola, úžasný ochotník a velmi známý dejvický kašpárek až do svých asi 45. A maminka byla rozená nápovědka, napovídala jak v Dejvicích, tak v tom vzpomínaném lesním divadle. No a já jsem to brala od těch pár žab, přes princezny až po to ostatní. A bratr, který býval potom dlouhá léta v televizi vedoucím přenosového vozu, tak od dětství tíhnul k technice, tak ten vždycky osvětloval, takže my jsme to měli v rodině. Moje dětství, pokud se váže k nějaké kultuře, tak my jsme každou neděli chodili do loutkového divadla a pro mě to bylo důležité i proto, že se ho účastnila řada dejvických, řekla bych, kulturních, docela známých postav. Takže, oni vždycky i to divadlo uvedli krásnou hudbou. Já například jsem někdy v těch 8 letech skutečně prvně slyšela Perginta a jeho melodii, kterou prostě uváděli některé z her. Bylo to prostě krásné a ve mně to zanechalo obrovské, krásné stopy na dětství.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co ten Kája Mařík? Kdy vás takhle jaksi oslovil?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já myslím, že když jsem začala číst, protože my máme chatu v Řevnicích a Kája Mařík chodil do Řevnic na nádraží. Tak my jsme uměli ty knížky skoro skutečně zpaměti, protože jsme chodili po stopách Káji Maříka a hledali jsme hájovnu a hledali jsme tu lesovnu u Rédlů a tak ten Kája Mařík se mi líbil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak takhle v těch stopách Káji Maříka chodí dnes maříkologové, si říkají, taková parta velkých nadšenců. Ale mluvila jste o Řevnicích, myslím si, že k tomu se určitě pojí i slavné Lesní divadlo v Řevnicích. A zase jsme u toho divadla, viďte.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte, tehdy nebyla samozřejmě televize, my jsme vždycky byli celé prázdniny s babičkou a s dědečkem na té chatě a po večerech jsme hráli karty, protože dědeček byl hasič a babička říkala: Nic jinýho nedělá, celej život čeká na oheň a hraje karty. A tak nás dědeček mariáš a filky a všechno jsme hráli. No a protože tu chatu máme pár metrů přes les do Lesního divadla, tak jak v Lesním divadle večer rozsvítili světlo, tak jsme s bráchou zmizeli a šli jsme do divadla a tam jsme viděli všecky zkoušky na každé divadlo, takže jsme většinu těch divadel znali zpaměti a považovali jsme za velké privilegium, že jsme při zkouškách mohli sedět na jevišti, samozřejmě u těch sedadel, ale jako na jevišti. A oni už si potom zvykli řevničtí ochotníci a říkali: Děti tady už jsou, tak můžem začít zkoušet. No a tak se můj život vlastně proplétal se s tím divadlem až do současné době. Už nejsem aktivní samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem úplně žasnul, jak jste jen tak od boku vypálila z té slavné trilogie melodramu Vrchlického. Svedete to ještě, aspoň na ukázku, ať se blýskneme malinko?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
No, nevím, jestli blýsknem, ale svedu to určitě. Tak jedna část byla: /nesrozumitelné/ přeslavné nackity vítěz krásnou dceř svou nechtěl podstoupiti nikomu v sňatek. Tu přišel z Argu veliký, mohutný Pelop z Tantalu, český to syn a bohatý, nad jiné slavný. On s Ojnomem v zápas se dal a spanilé dcery Hipodamie ruku tím získal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, je docela s podivem, že se z paní profesorky tedy Říhové stala profesorka a nikoliv herečka. Ale za to už mohl ten zmíněný detektivní film, o kterém si za chviličku popovídáme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Paní profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, je dnes vědkyní. Ovšem možná, kdyby bývalo bylo nějaké jiné seskupení okolností, tak z ní mohla být herečka, případně divadelní vědma, co já vím. Nebo možná klavíristka. Ale jak jsem říkal už a už v úvodu jsme se o tom zmínili, jeden detektivní film způsobil si, že si malá Blanka řekla, ve svých 13 letech říkala, tak tohle ne, tak já jim to ukážu. Tak jak to vlastně bylo? Povídejte, co to bylo za film?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte co, já vím, že hlavní roli hrál Ráž, ale jak se jmenoval. Viděla jsem ho nedávno. Tehdy na mě působil úžasně. Nedávno jsem ho viděla, musím říct, že mi připadal trošku nudnej a naivní, ale je to po těch letech. Já si myslím, že já jsem jeden čas koketovala s myšlenkou toho klavíru skutečně, ale s tím herectvím, bych řekla, asi jako každá malá holka si představuje sebe na jevišti. Ale myslím si přesto, že jsem k tomu měla blízko nebo v rodině to bylo, tak jsem sama sebe nikdy nepovažovala za tak dobrou, abych mohla v tom vyniknout, protože být průměrem nikdo nechce. A tak jsem si říkala, tak tohle asi nebude to úplně nejlepší. No, ale co v tomhle? Tak to vypadá, jako vona mikrobiologie nebyla tehdy nebo aspoň se tak o tom nemluvilo, tak já jsem v těch 13 nabyla dojmu, že to je obor, kde bych se mohla uplatnit a že to je zajímavý a nebezpečný, a tak jsem se rozhodla. Nejenom to, já musím říct, já jsem o tom filmu pořád mluvila. Vono se mi líbily ty bílý pláště samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to divadlo zase trošičku.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Ve 13 letech, no určitě. A tak maminka mi k Vánocům dala Paul de Kruifa, tehdy to byli Bojovníci se smrtí a pak vzápětí Lovci mikrobů, Sám proti šílenství a řadu dalších. A z toho já si taky dneska pamatuju věty. Takže ona mi maminka potom, maminka víc, formovala, tak já jsem začala inklinovat jako k medicíně, k mikrobiologii a měli jsme v rodině asistenta na lékařský fakultě. A já si pamatuju, jak maminka ho večer pozvala na večeři a říkala, tak si promluvte jako co, jestli teda Blanka na tu medicínu nebo co. A já mu říkám, já bych chtěla dělat mikrobiologii. A von tak vykulil voči a řekl: No, ty jsi se zbláznila, 6 let studia a pak budeš dělat mikrobiologii? No, to jdi na přírodovědu. No a tak v podstatě rozhodl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, on takhle rozhodl.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Protože jsem líná a von mi řekl: To budeš mít tu přírodovědu mnohem snazší. A musím s hanbou přiznat, že skutečně ta dřina na tý medicíně je nesrovnatelná s tím studentským životem na tý přírodovědecký fakultě a že jsem strašně spokojená s tím, jak ten osud se mnou zacvičil nebo ten osud, jak mi to vymezil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Člověk, který má hodně blízko k divadlu, tak většinou bývá tak hodně jaksi humanitně zaměřen. Ale vy jste zároveň měla i tyhle ty hluboké zájmy v tom, v té biologii, mikrobiologii. To vás to vzalo takhle jaksi třeba až na střední škole nebo?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Víte co, já myslím, že zvládám oboje. Vy víte, že je řada lékařů, kteří jsou báječní klavíristi a podobně. A myslím, že to mám podobně. Já doteďka jsem v Rudolfinu taky třikrát za týden, když se zrovna něco semele, chodím často do divadla. Ale já jsem takový exaktní typ, já mám ráda chemii, já mám ráda biologii, já mám prostě ráda otázku a odpověď.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, přes divadlo a takové to rozhodování se v tom nejranějším mladém věku paní profesorky Říhové se dostáváme konečně ke gró její současné profese. Vy se dneska vědecky orientujete na imunologii, genetiku, experimentální onkologii, lékařskou biochemii, toxikologii, metabolismus, výživu. Co z toho nejvíc?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Já bych řekla nejvíc imunologii, imunofarmakologii, vývoj léků, onkologii v tom teoretickém. To je asi tak všechno. Metabolismus a výživa, to já umím jenom teoreticky, si o tom čtu jako doplňující četbu. Ale to, co určitě umím, je imunologii, tu i přednáším. Takže, imunologie, farmakologie, neuroimunologie, bych řekla, možná. Imunoonkologie.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Imunologie je obor, který zasahuje, je opravdu hodně široký. Co je tak jaksi nejaktuálnější v tomhle tom oboru?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak já z pohledu imunologa bych řekla, že pro mě je neobyčejně důležité, že onkologové konečně uznali, že imunitní systém má významnou úlohu při léčbě a po léčbě, že je to, bych řekla, systém, který je, samozřejmě dávno známo, souvisí s nervovou soustavou, s endokrinologickým systémem. Ale pořád se málo doceňuje ta hlava, to znamená to přísloví veselá mysl - půl zdraví, no to vůbec není jenom přísloví, to je stokrát, stokrát pravda. Ten, kdo je dobře naladěn, optimista se s těmi věcmi skutečně lépe vyrovnává než kdokoliv jiný. A v poslední době se dokonce říká, že vlastně příčinu všech chorob máme hledat v té mysli. Já bych s tím velmi souhlasila. Abych jenom dokončila to, co jsem začala. Víte, ono o tom, že imunitní systém se podílí při likvidaci nádorů, o tom mluvil pozdější nositel Nobelovy ceny, sir Bernet, Australan někdy v roce 56. Ale potom se to zpochybňovalo a říkalo se, ale ono to tak není, že tam nějaká odpověď je, to ano, ale že by byla protektivní nebo by dokonce pomáhala. To ještě lidi, kterých si velice vážím jako imunologů, před takovými 5, 10 lety říkali: No, ty jsi se jako zbláznila, to přece tak není. A dneska je těch důkazů tolik, že si to myslíme, že jsme o tom přesvědčeni a že se jak v teorii, tak si myslím, že v blízké klinické praxi začne ten imunitní systém skutečně využívat jako velmi účinný spolutvůrce zdraví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ono se sice tak, jak říká věř a víra tvá tě uzdravila, ale něco na tom tak trošku bude, viďte.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak samozřejmě nemůžete spoléhat jenom na tu víru, ale je pravda, že pokud máte pacienta, který bude tomu lékaři věřit a zas musíte mít lékaře, který dokáže toho pacienta přesvědčit o té pravda. Já znám řadu případů, který vypadaly zcela beznadějně a jsou tady 20 let, 30 let a naopak.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě naopak, že člověk, který je skeptický, který to prostě, jak se říká velice lidově, ale zcela pravdivě, zabalí a řekne, no tak já už v podstatě jsem odepsanej případ, tak asi opravdu je odepsanej.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To je to pravé slovo, jakmile to zabalí, jakmile přestane bojovat. To je to nejhorší a to vám řekne každý onkolog a myslím si, že samozřejmě bojujeme teď s penězma kde všude, tak ve zdravotnictví říct, aby na každém onkologickém oddělení a pravděpodobně i na ostatních měl být šikovný, schopný profesionální psycholog, ne psychiatr, si myslím, že bysme možná ušetřili mnohé miliardy ve zdravotnictví, že by mohl pan ministr Heger o tom uvažovat. Já vím, že se budou všichni smát, ale tak to je, tak to skutečně je.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslím, že z dnešního Tandemu jste dostatečně jasně poznali, že můj host, paní profesorka Říhová je nejenom odborník ve svém oboru, ale taky je člověk, který je kulturně vzdělán a taky je nadšenec pro kulturu. To znamená, že vy jste si teď mezi klasiky českého humoru mohla vybírat hodně dlouho. Ale vy jste přece jenom zvolila okamžitě, takříkajíc od boku hned Jana Wericha. A dokonce jste si přála i předscény, některé forbíny. My máme tady zásobu. Co vás na těch forbínách takhle bere? A znáte je třeba jaksi pořád třeba i z paměti?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak já bych si na některou vzpomněla, ale ono to není tak jednoduché hned takhle tady. Takhle, já ty forbíny znám velmi dobře, já si je pouštívám v momentě, kdy třeba nemám dobrou náladu, tak si pustím, já mu tedy s dovolením říkám Weríška a pana Horníčka. Já jsem porovnávala, jestli se na mě nikdo nebude zlobit, já jsem porovnávala dialogy, které jsou dneska k dispozici Voskovec - Werich a přečetla jsem knížky a to všechno, a přesto se mi zdá, že pan Horníček s tím Werichem, posluchači mi prominou, to je můj osobní názor. Pan Horníček byl úžasně kulturně odpovídající té úrovni pana Wericha a pro mě, nevím, jestli třeba je to proto, že je mi to bližší, protože já, když mi bylo 14, tak jsem začala, měla jsem jakéhosi chlapce, s kterým mi naši dovolili chodit do ABC a jenom tam jsem musela, v 7 z domu a v 10 jsem musela bejt zpátky. Takže, Baladu z hadrů a to, já jsem všechno viděla. A možná proto jsou mi ty forbíny pana Wericha a pana Horníčka bližší, protože jsem je viděla, protože jsem je všechny zažila. Kdežto pan Voskovec, to přece jenom pro mě byla ta vzdálená minulost.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestliže je někdo takovým odborníkem, jako paní profesorka Blanka Říhová ve svém oboru imunologie, tak pochopitelně, že si toho všimne okolí, dokonce i v cizině, dokonce svět, dokonce v Americe. Takže, paní profesorka dostala pozvání, aby přednášela ve Spojených státech. Myslím, že, mám tady poznamenáno od pětasedmdesátého roku už jste začala. Ale přednášíte nebo přednášela jste ještě po roce 2000 ve funkci hostující profesorky na Univerzitě v Utahu. Jaká je taková praxe přednášet pro ty americké studenty?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak práce je úžasná. Já to upřesním v tom, že já jsem takříkajíc vypadla okamžitě po revoluci, když to bylo možný. Čili, hned v únoru 90 jsem se dohodla s manželem, že pohlídá naše dvě děti a hned jsem jela na půl roku na pozvání, protože v Americe byl náš bývalý spolupracovník z Ústavu makromolekulární chemie, profesor Kopeček a ten mě pozval a současně jsem přednášela. Moje zkušenost s americkými studenty byla naprosto úžasná. Já jsem tam byla krátce při tom takovým prvním delším pobytu. Samozřejmě všichni mě znali, exot, Češka, tak studenti mě znali, já je ne. A měla jsem mít první přednášku. A večer před tím jsem seděla ještě u mikroskopu a do něčeho jsem si tam koukala, načež přiběhne takovej mladík a říká: Hy, Blanka. Říkám, jo, tak jo, dobrý den. On říká: Co tu děláš? A já říkám, no, dodělávám prostě nějakej pokus. A von vám mi říká: no, to jdi domů, abys byla na zejtřek připravená. A já jsem se začala strašně smát a von nevěděl čemu. Von si to platí a von chce, abych byla připravená.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl student?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To byl student. A já jsem se začala strašně smát, protože jsem si představila, jak tady večer přijde student, řekne svýmu profesorovi: Hele, jdi domu, ať na zejtřek umíš. Tak to byl student. Prostě student ve všem přátelství, jako chtěl si bejt jistý, že když tam bude ten druhej den sedět dvě hodiny, že bude mít co poslouchat a že já budu mít co povídat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tím pádem je asi zřejmý, že ti studenti to tam berou hodně jaksi vážně to studium.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Ještě jedno vám řeknu, jsem si teď vzpomněla, to byla další taková zkušenost moje, kdy já jsem tam byla a dělala jsem taky nějaké pokusy s izotopy a můj profesor říkal: Měla by sis udělat zkoušky, voni tady na to neradi koukají, že máš v Praze je máš, ale přece jenom je to radioaktivita. Tak jsem si říkala, tak dobře, tak jsem byla na pár hodinách nějaký výuky s tím, že půjdu dělat zkoušku. No a kolegyně, která byla shodou okolností Češka mi ráno před tou zkouškou říkala: Tak co? Umíš něco? No a já tak, jak je v Čechách zvykem nebo bylo, jsem říkala, no, něco umím, něco vopíšu. A vona se vám úplně vážně vyděsila a říká: No, to nesmíš. A já říkám, co nesmím. No, vopisovat. No, to by ses strašně shodila, tady nedá vopsat ani manžel manželce. A vy se určitě, pane Rosáku, pamatujete, ve škole to bylo tak, že když jste nenapovídal, tak jste nebyl za kamaráda. A když jste nedal vopsat, tak jste nebyl za kamaráda. V Americe nevopíšou, nenapovědí. Prostě v Americe to, co nám tady říkali, čemu my jsme se samozřejmě vysmívali - učíš se pro sebe - tam to opravdu berou vážně. Prostě voni nepodvádějí v tomhle, protože podvádějí sami sebe. Skutečně nepodvádějí. Tak to je něco, co mě opravdu utkvělo v hlavě. A když jste se ptal na Ameriku, ještě jedna věc, která je jiná než tady a která mi utkvěla v hlavě. Jela jsem z letiště na univerzitu a taxikáři říkám: Na univerzitu, prosím. A von vám v tom taxíku mi říká: A vy jste profesorka? A já říkám jo. A co učíte? Já říkám, no, imunologii. A von říkal: To je ta věda, tak zhruba definoval, ta buňka a bílkoviny. Říkám taxikář, no, dobrý. A říkám ano. A von vám mi, a teď dobře poslouchejte, celou cestu dával otázky a na červenou si je zapisoval, moje vodpovědi, taxikář. A ke konci cesty mi vysvětlil, že prostě rodiče neměli peníze na to, aby mu dali vzdělání, takže von, když veze někoho, od koho se může něco dozvědět, takže to vzdělání takhle dohání.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, je vědkyně, ale, jak jste slyšeli, má také neuvěřitelný smysl pro humor a taky pravděpodobně ty úžasné příhody přitahuje. No, ale já si myslím, že nejenom jaksi takovými veselými příhodami je šperkován život taky takovými třeba smutnějšími nebo těžšími. Já si myslím, vy jste třeba měla takovou ne, že by přímo jaksi smutnou chvíli, že jste chtěla po mateřské přímo vzdát vaši vědeckou dráhu, protože jste měla pocit, že ten obor nějak se posunul zase dál. Je to tak?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Je to pravda. Já jsem byla s dětma skoro 5 let doma. Nikdy jsem jich nelitovala, nikdy jsem nic neztratila, všechno jsem dohnala a těch 5 let s těma dětma jsem se vůbec nenudila, byla to nádherná doba. No, ale imunologie opravdu šla velmi rychle kupředu za těch 5 let, který jsem občas, protože manžel byl můj školitel, takže občas doma něco jsme probrali, ale nic moc. Tak jsem se vrátila, ta imunologie byla opravdu někde úplně jinde. Chvilku to šlo, ale protože jsem měla, víte co, to byla totalita, dvě děti, všechno jsem na ně pletla, všechno jsem na ně šila, lyžařský kombinézy jsem na ně šila, no tak nebylo co ke koupi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste takhle ještě šikovná manuálně?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
No, dětem jsem šila kombinézy. A tak toho bylo hodně, prostě toho bylo hodně, do toho ta vědecká práce, byla jsem unavená. A pamatuju si, jak jsme jednou s manželem vytahovali cíchy, no to taky dneska už nikdo nedělá, prostě jsme vytahovali ty cíchy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jste stáli proti sobě.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
To znáte taky jistě. A já tak říkala: Ivane, já asi budu muset toho nechat, já prostě, je toho na mě hodně. A on, protože mě zná samozřejmě, tak mi na to řekl: No, to asi budeš muset. A to mě tak nadzvedlo, že jsem řekla jo, ale až budu horší než ty chlapi kolem mě. A to se zatím nestalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to bych řekl. Mluvila jste o vašich dětech. Co dělají?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak moje dvě děti, ta jedna vystudovala přírodovědeckou fakultu, starší Helena. U mě dělala dokonce diplomku. Ovšem státnici z imunologie, kterou já zkouším nebo jsem zkoušela tehdy na přírodovědecký fakultě, tak zkoušel profesor, kolega Hořejší, kterýho se všichni nepoměrně víc báli než mě. Takže, tím to měla Helena složitější. A teď vlastně byla 5 let na mateřské dovolené a teď se vrací pozvolna zpátky, dělá věci z domova. A ta druhá, mladší dcera, tak je taky ředitelka v oboru mediálním. Teď úplně nově máme holčičku půlroční, tak to taky tak nějak zatím pomaloučku vrací zpátky. Tak já mám obě dcery v oborech, které jsou naprosto vzdálené vědě. Oni se mě ptali, jestli mi to není líto. Já jsem říkala, no, dělejte to, co vás baví. A jestli je to baví, tak je to pro mě radost a přece nebudu někoho nutit, aby dělal vědu. Víte, já si nejsem úplně jistá, jestli třeba u těch mejch děvčat nehrálo roli to, že já prostě jsem se jinak než bez papírů prakticky doma nevyskytovala.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď nám začalo vlastně jaro. Myslím si, že co se imunologie týče, tak to bude zase další nápor na naši imunitu a to znamená, že bude mít můj dnešní host, profesorka Říhová, zase třeba víc práce. I když samozřejmě vy pracujete jaksi nikoliv aktuálně na úkolech, které se teď vyskytují, ale na širších jaksi vědeckých záležitostech. Ale co vás čeká vůbec teď?
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Tak nejsem alergolog, tak nebudu mít na jaře více práce. Ale my máme dlouholetou spolupráci mikrobiologický ústav s Ústavem makromolekulární chemie. Máme nebo vyvíjíme léčiva u experimentálních modelů, která jsou podstatně účinnější, než jsou dostupná chemoterapeutika a jsou hlavně imunoprotektivní, míněno nepoškozují imunitní systém, což je problém současné chemoterapie. Takže, máme nějaké nové projekty, které jsme dostali. Takže, testujeme nové struktury, snažíme se porozumět, jak ta imunologie přispívá. My tomu dokonce říkáme anglicky therapy dependent anticancerresistant, to znamená rezistence proti nádorů závislá nebo dokonce vyvolaná terapií. Tak to považujeme dokonce za náš takový světově prioritní pohled na věc. Takže v tom budem pokračovat. Teď žádáme zase o nějaké peníze, protože peněz je teď podstatně méně všude, tak píšeme granty. V laboratoři máme spoustu nových, chytrých studentů, to musím říct, mám z toho radost. Tři vědečtí pracovníci nás opustili ve smyslu, že odešli do jiných sfér během roku, ale dostali jsme báječný náhrady. Máme tam teď dva hrozně chytrý kluky, jeden dokonce udělal nejdřív medicínu, má v Motole udělanou, čili to je bývalá pediatrie, velmi dobrá škola. A došel k názoru, že to není úplně to, co bych chtěl v životě a že chce vo tý přírodě a studuje přírodovědu po tý medicíně. A máme ho u nás a já jsem nadšená, je skutečně velmi chytrej. A máme tam dalšího kluka, z toho jsem také nadšená, studenta, diplomanta z přírodovědecké fakulty. Máme tam dvě moc chytrá děvčata. Takže, já jsem s tou laboratoří spokojená, je tam skutečně spousta mláďat. Vedení laboratoře jsem předala už před třemi lety kolegovi, kterej přišel z Ameriky po dvouletý stáži. Tak já si myslím, že tam to mládí máme, tak my starší se snažíme najít peníze, aby nám ty děti neutekly.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ať se daří, ať se daří hledat peníze, ale samozřejmě i další následníky ve vašem oboru, v oboru, který reprezentuje i v zahraničí skvělá profesorka, doktorka Blanka Říhová, doktorka věd, která byla dnes hostem Tandemu. Moc vám děkuju, paní profesorko, za nesmírně zajímavé povídání nejenom o vašem oboru, ale i o divadle a vůbec dozvěděli jsme se spoustu hezkejch věcí. Na shledanou. Mějte se hezky.
Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc., vědkyně, imunoložka
--------------------
Na shledanou. Děkuju za pozvání.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Reprízováno 31. srpna 2012.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
