Původ jihočeských Doudleb je zahalen tajemstvím a táhne se až ke stěhování národů

Řeč je o jihočeských Doudlebech, které se staly na mnohá staletí enklávou tradic a zvyků. Což trvá dodnes, například v doudlebském masopustním tanci, krojích i nářečí.

Doudleby se rozkládají na meandrovém výběžku řeky Malše jižně od Českých Budějovic. První písemná zmínka o jejich existenci je od kronikáře Kosmy z roku 981. Ten píše o smrti mocného knížete Slavníka, otce sv. Vojtěcha. V souvislosti s jeho panstvím zmiňuje Chýnov, Doudleby a Netolice.

Na opačném břehu Malše se rozkládá vesnička Straňany. Tato dvě místa spojovala po staletí pouze dřevěná lávka pro pěší. Do Doudleb se tak první automobil dostal až v roce 1928, když tu byl dostavěn první pevný most.

Kostel v Doudlebech stojí zhruba v místě centra původního slovanského hradiště a pozdější gotické tvrze|foto:Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Na nejvyšším místě Doudleb stávalo hradiště, jehož valy jsou na některých místech patrné ještě i dnes, a také tvrz pozdějších majitelů rodu Doudlebských z Doudleb. Po nich tu také zůstala stopa, a to i v sakristii kostela svatého Vincence. Ten je sice barokní, ale jeho původní část byla vystavěna už v gotice a jsou v ní dochované nástěnné malby, o kterých ještě na začátku minulého století nikdo nevěděl.

„Všechny výjevy na těch freskách jsou ze života Panny Marie. Nejlépe se zachovalo klanění tří králů Panence Marii a malému Ježíškovi. Dále je tu příchod tří králů do Betléma a pak také smrt Panny Marie,“ popisuje dochované malby na stěnách doudlebského kostela místní kronikář a historik Jan Šimánek.