Sanatorium Priessnitz je dominantou lázní Jeseník. S jeho výstavností by ale jejich zakladatel asi nesouhlasil

13. červen 2018
Průčelí sanatoria s věžičkou, ze které je překrásný výhled

Sanatorium Priessnitz je nejen dominantou jesenických lázní, ale i širokého okolí. Je to architektonický skvost viditelný ze široka daleka, který byl ve své době největším lázeňským domem nejen v dnešním Slezsku, ale i v celé monarchii. Dodnes je symbolem luxusu a moderní péče a hlavním lázeňským domem.


Přestože sanatorium nese jméno zakladatele jesenických lázní, postaveno bylo až šedesát let po jeho smrti. Vincenz Priessnitz preferoval venkovský styl a trval na tom, že jeho lázně nesmějí obsahovat žádný luxus. V době jeho narození byly na Gräfenberku, kde se dnes lázně nacházejí, pouze dřevěné selské domy. I jeho rodný dům byl takový a teprve poté, co už nestačil potřebám léčby pacientů, jej nechal přestavět na kamenný a později na dvojpatrový domek.

Také první lázeňský dům, tak zvaný Hrad, který Priessnitz začal budovat už v roce 1838, byl koncipován ve venkovském stylu s jistou strohostí a bez větší okázalosti. Tu totiž „vodní doktor“, jak se Priessnitzovi přezdívalo, považoval za škodlivou.

Když Vincenz Priessnitz v roce 1851 zemřel, měl vlastně štěstí, že se jeho dcera Zdenka provdala za důstojníka, podnikatele a vlastence Johanna Rippera. Ten na odkazu svého tchána vybudoval na Gräfenberku rozsáhlý lázeňský komplex, který se stal světově proslulým. Výstavbu lázeňských domů pak završilo vybudování Sanatoria Priessnitz v roce 1910.

Pacienty v budově sanatoria nic neruší

Příprava stavby spadá do roku 1908, kdy byl vybrán vídeňský architekt Leopold Bauer. Vytvořil stavbu v duchu moderního historismu, ve kterém je patrná inspirace slezskými barokními zámky. Velkou pozornost věnoval pohodlí návštěvníků a také výhledu, ke kterému vybízelo umístění na dominantním ostrohu. Proto Bauer koncipoval sanatorium tak, aby žádnému z pokojů tento výhled nebyl upřen.

Centrální hala se zatočeným schodištěm a výtahem, který zde byl už v roce 1910

Oddělením pokojů pro pacienty, které umístil ve vícepodlažní budově, od ostatních místností (kuchyně, zázemí, společenské místnosti, jídelny), které jsou umístěny v nízkých budovách s plochými terasovitými střechami, zajistil klid a nerušený prostor pro odpočinek. Ke každému pokoji náleží navíc balkon, který podporuje pobyt pacientů na čerstvém vzduchu.

Trojitý trakt budovy dělí centrální vstupní hala, kde se střetávají hlavní komunikační osy. Jedna směřuje od vstupu ke kavárně, druhá, na ní kolmá, vede do ordinací lékařů, místností s koupelemi, jídelny a společenské místnosti. Výrazným prvkem vstupní haly je volně stojící zatočené železobetonové schodiště, což byla na svoji dobu pozoruhodná konstrukce. Hala je dodnes nejvznosnějším místem sanatoria. Najdeme zde dochované původní interiérové prvky, ale i zajímavá umělecká díla.

Na Priessnitze narazíte v hale hned několikrát

Hned za vstupními dveřmi visí olejomalba Vincenze Priessnitze. Obraz dal namalovat Johann Ripper u rodáka z Bruntálu Karla Riedla, kterému jako model sloužila Priessnitzova daguerrotypie, Mayerova litografie a busta od sochaře. Originál byl ovšem 25. května 1997 při bombovém útoku duševně nemocného muže zničen. Současný obraz namalovaly podle fotografie malířka Helena Slavíková a její dcera Helena Štefková-Hrušková.

V roce 1844 pobýval v lázních dánský sochař Hermann Wilhelm Bissen, ředitel Akademie výtvarných umělců v Kodani. Během svého pobytu vytvořil Priessnitzovu mramorovou bustu, kterou odborníci považují za vzorový příklad čistého klasicismu. I ta je umístěna v hale. Naopak poněkud méně realistická je sádrová patinovaná Priessnitzova busta vytvořená místním výtvarníkem Romanem Borečkem.

Busta Vincenze Priessnitze od dánského sochaře Bissena v hale sanatoria

V letech 1928 až 1929 se Leopold Bauer vrátil do Jeseníku k dostavbě Priessnitzova sanatoria. Vznikla Nová budova, která je o něco více strohá a připomíná spíše hradní křídlo. Pozoruhodné na stavbě je, že i po více než století své existence plní všechny funkce, které od ní moderní balneoprovoz vyžaduje. Architektonická podoba budovy včetně interiéru z domu dělá i jednu z nejkvalitnějších a nejpůsobivějších staveb Jesenicka.

Budova je navíc svojí halou volně přístupná i neubytovaným hostům a umožňuje vychutnat si i daleké výhledy. Z věžičky lázeňského domu lze v době, kdy je otevřena, spatřit město Jeseník, Českou Ves, údolí řeky Bělé a samozřejmě panorama Jeseníků, Rychlebských hor a Zlatohorské vrchoviny.