Sekera, moteka, pantok, válek, posť mě, děvče, na kombálek!

Úrodná rovina, plné klasy i sýpky, hojnost a bohatství – tak po celá staletí vypadala Haná.

Štědrost přírody se odrazila i v nákladných lidových krojích a také v nákladných zimních zábavách a plesech. A také ve specifickém nářečí a určitých charakterových rysech, které jsou Hanákům přisuzovány.

Jsou ale skutečně opatrní až lakomí, pomalí a nedůvěřiví k novinkám? S rodilými Hanáky si (o Hanácích) za zvuků nejkrásnějších hanáckých písní povídala Markéta Ševčíková.

Spustit audio