Siegfried Kapper byl průkopník česko-židovské vzájemnosti

Německé jméno Siegfried nenapovídá, že by jeho nositel choval v polovině 19. století náklonnost k české společnosti. A přece je skutečností, že Siegfried Kapper usiloval v česko-německém národnostním a jazykovém prostředí o zmírnění vzájemného antagonismu, a nejen to; činil tak se zvláštním zřetelem k přítomnosti Židů.

Byl jedním z devíti dětí v rodině pražského židovského učitele. Po absolvování gymnázia vystudoval na pražské německé Karlo-Ferdinandově univerzitě filozofii a následně ve Vídni medicínu, ale lékařské profesi se trvaleji věnoval až v poslední třetině svého života. Ten zasvětil především vlastní básnické tvorbě a překladům. Psal německy i česky, do němčiny překládal, mimo jiné jako první přeložil Máchův Máj. Cestoval po Balkáně a výsledkem jeho putování byly cestopisy a texty, v nichž zachytil zdejší život a folklór. Ve Vídni se v revolučním roce 1848 stal poslancem parlamentu.

Toto vše však zůstává ve stínu Kapperovy česky psané básnické sbírky „České listy“, kterou vydal již ve svých 25 letech. „Jen Nečechem mne nejmenujte,“ napsal zde, „syn jako Vy jsem české země. Jak srdce Vaše pro vlast tluče, tak moje vroucně plane ve mně! I jsem-li z kmene nad Jordanem, to s Čechem bratství neruší!“

Romantické, básnicky i ve své době nepříliš zdařilé, svým poselstvím však jednoznačné verše jsou dodnes předmětem diskusí. Karel Havlíček Borovský Kapperovo židovské obrácení se k českému národu ostře odmítl. Doporučil, aby psal německy, když již nepíše hebrejsky, a zdůraznil národnostní hledisko: neslučitelnost národnosti české a židovské. Havlíček se tak rozhodně postavil proti židovské kulturní asimilaci a následující desetiletí, především ve 20. století, mu nedala i dala za pravdu.

Roku 1876, třicet let po publikaci Kapperovy básně, vznikl Spolek českých akademiků židů, jehož členové se hlásili k českému národu. Řada židovských osobností poté i praktickými kroky vedla postupně sílící česko-židovský proud k specificky židovskému přijetí češství. Na podíl Siegfrieda Kappera se přitom nezapomnělo. Roku 1920 se Spolek českých akademiků židů přejmenoval na Akademický spolek Kapper.

Druhou tendenci, kterou Karlu Havlíčku Borovskému byla národnostní výlučnost Židů, představoval od konce 19. století sionismus. Židovští asimilanté jej přijímali kriticky, ale válečná genocida Židů v zemi, k níž se oddaně hlásili, tento pohled do značné míry změnila. Sionistická identita pak přivedla do nově vzniklého Státu Izrael i četné české a moravské Židy. Kapperova vize češství, které neodmítá židovské kořeny svých spoluobčanů, však nezanikla. Dosvědčuje to dnes u nás i deset existujících židovských obcí.