Špičatý skalní útvar Ostrá hůrka se hrdě tyčí nad Plzní. Zbyl tam po někdejší těžbě kamene

Ostrou hůrku tvoří hornina jménem buližník. Jde o vůbec nejstarší a jednu z nejtvrdších hornin. I proto tady do první poloviny minulého století býval lom. Kámen se těžil pro stavební účely. Naštěstí se s těžbou včas přestalo a nad lomem zůstala dodnes zachovaná ostrá skalka.

Od první poloviny minulého století skalku a její okolí využívali jako cvičiště vojáci Československé lidové armády. Nebyla to přitom jediná armáda, která měla Ostrou hůrku v oblibě. Severně od skály, v místech dodnes zvaných V ležení, tábořila vojska už v 10., 15. a 17. století.

Těžká vojenská technika na mnoha místech vyjezdila koleje, ve kterých se pak tvořily tůňky. Okolí dnes zarostlé skalky představovaly hlavně pastviny. Na poměrně malé ploše tady existovalo mnoho různých typů prostředí.

S novým tisíciletím armáda území kolem Ostré hůrky opustila a lokalita začala postupně zarůstat. Vyřezávání dřevin si vzal na starosti spolek Ametyst z Plzně, který tu alespoň v rámci svých možností udržuje rozmanité životní prostředí.

Buližník (silicit) je usazená hornina. Její stáří se odhaduje na jednu miliardu let. Hlavní složkou buližníku je šedavě až černě zbarvený křemen, jehož barvu způsobuje grafit. Vybarvení do oranžova pak oxidy a hydroxidy železa. Buližník je velmi tvrdá hornina. V pravěku se někdy buližník používal místo pazourku. Od starověku po současnost slouží také jako testovací kámen při dokazování pravosti zlata.

Ostrá hůrka je součástí dlouhého buližníkového pásu. Ten se na západě Čech táhne od Klatov přes Starý Plzenec k Praze a Brandýsu nad Labem. Z buližníku jsou tu postavené také některé hrady. Například Radyně, jejíž zřícenina je viditelná i z Ostré hůrky. A dále třeba hrady Lopata nebo Vlčtejn.