Srdcem pražského vinařství jsou Pražský hrad a Vyšehrad. Vinic je ale v hlavním městě daleko víc
Praha je jedním z nejzelenějších měst na světě. Díky parkům, lesům, ale i úrodným vinicím. Tou nejstarší je Svatováclavská vinice, která se nachází v areálu Pražského hradu nad Starými zámeckými schody. Všechny pražské vinice mají ale jedno společné. Nezaměnitelnou atmosféru v každém ročním období, okouzlující výhledy na město, příběhy s místem spojené a také jedinečná vína.
Za bohatou vinařskou tradici vděčí Praha francouzskému králi Karlu IV. Sličnému. Ten totiž roku 1323 přijal na svůj dvůr sedmiletého synovce, budoucího císaře Svaté říše římské a nejvýznamnějšího českého panovníka Karla IV.
Ten ve Francii prožil léta, která ho formovala, a zpátky do Čech si tak přivezl nejen francouzskou dvorskou etiketu a politické myšlení, ale také lásku k dobrému burgundskému vínu. Roku 1358 proto nařídil osázet všechny jižní svahy v Praze révou a založil jednu z největších a nejseverněji položených vinařských oblastí v Evropě. Vínem z první zdejší úrody byl podle pověsti zklamán, naštěstí ale brzy přišel jeho zemitému charakteru na chuť.
Největší pražské vinice, jejichž původ sahá až ke zmíněnému Karlu IV., najdeme v Tróji. Salabka je vůbec největší pražskou vinicí a vinice svaté Kláry v Botanické zahradě hlavního města Prahy s kapličkou na vršku patří zase mezi ty nejhezčí. A jsou tu i další. Trojské vinice leží nedaleko Vltavy, která spolu s příznivým mikroklimatem vytváří pro pěstování révy jedinečné podmínky. Na vinicích lze místní produkci ochutnat.
Několik vinic se ovšem v Praze nacházelo ještě před Karlem IV. Tou nejstarší je Svatováclavská vinice na Pražském hradě, kterou podle pověsti nechal před více než tisíci lety založit sám svatý Václav, hlavní český zemský patron. A legendy dokonce hovoří o tom, že hrozny sám sklízel a připravoval z nich víno ke mši. Svatováclavská vinice, která se rozkládá nad Starými zámeckými schody, je jednou z nejstarších u nás. Dodnes se z její produkce víno vyrábí.
Stářím srovnatelná je vinice na Vyšehradě, místě opředeném slovanskými mýty, odkud bájná kněžna Libuše podle pověsti předpověděla Praze hvězdnou budoucnost. Majitelem vinic byla zdejší kolegiátní kapitula, do jejíchž zahrad se réva po několik desetiletí trvající odmlce nedávno vrátila. Další vinice provozuje sama Národní kulturní památka Vyšehrad. Maličkou viničku objevíte také na svahu pod Vyšehradem, u dřevěného altánu.
Čtvrtí, která svým názvem na svou vinařskou tradici upomíná nejnápadněji, jsou bezpochyby Vinohrady. Přestože kdysi všudypřítomné vinice z většiny ustoupily rozšiřující se zástavbě, jejich slávu stále připomínají Havlíčkovy sady a vinice Grébovka.
Několik starobylých vinic najdeme i na dalších místech Prahy. Hospodařily na nich téměř výhradně církevní instituce. Na svazích Petřína provozovali vinici premonstráti ze Strahovského kláštera, v dnešních Modřanech si ve 12. století založila vinici Vyšehradská kapitula. Modřanskou vinici zachránili v 80. letech minulého století členové Českého zahrádkářského svazu, kteří si ji rozparcelovali a hospodaří na ní dodnes, včetně výroby vína pro vlastní potřebu.
Zachovalých či obnovených vinic z raného středověku i z doby Karlovy bychom v Praze našli přes dvě desítky. Kromě těch zmíněných také další v areálu Pražského hradu, vinici Máchalku a Kelerku na Proseku, vinici v Lysolajích, na Babě, na Albertově, vinici Palata na Smíchově či vinici na Vítkově. Za návštěvu stojí každá z nich.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
