Stále aktuální deník Anne Frankové

Přesné datum úmrtí Anne Frankové, židovské dívky, autorky později světoznámého deníku, není známo. Jisté je, že zahynula v koncentračním táboře Bergen-Belsen buď koncem února 1945, anebo nedlouho poté.

Narodila se 12. června 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem. Když jí byly 4 roky, rodiče s ní i její starší sestrou odešli před nacistickým režimem do Holandska, ale persekuci neunikli. Země byla okupována, a když začaly hrozit transporty, Frankovi se v červenci 1942 přesunuli i se třemi členy spřátelené rodiny a dalším židovským známým do připraveného úkrytu v zadní části amsterodamského domu.

Kdo úkryt v srpnu 1944 prozradil, se neví. Před dvěma lety vydanou knihu, která měla odhalit domnělého udavače, historici jednoznačně odmítli.

A svá tajemství má i samotný deník, který si Anne začala ve svých 13 letech v úkrytu psát. Po odvlečení rodiny jej na podlaze našla žena, která ukrývaným pomáhala, a roku 1947 Anniny zápisy vyšly knižně. Kniha byla postupně přeložena do desítek jazyků v milionech výtisků, aniž čtenáři věděli, že části deníku v ní chybí. Na přání vydavatele i otce Anne, který válku jako jediný z rodiny přežil, byly totiž některé osobnější pasáže vypuštěny, nemluvě o tom, že řadu zápisů Anne rozvinula v ještě dalších dvou verzích. Pro úplnost dodejme, že se zachovaly i její další texty – povídky, dopisy, zápisy k četbě. V úplnosti tak vše, co napsala, vyšlo až před 12 lety.

Anniny deníkové zápisy se staly symbolem tragického osudu Židů za druhé světové války, ale ne každý je přijal s pochopením. Jejich pravost například zpochybňoval nechvalně známý britský historik David Irving, který v 70. letech tvrdil, že se jedná o podvrh vytvořený po válce Anniným otcem. Odborné expertizy nicméně autentičnost zápisů jednoznačně potvrdily.

Četl jsem si nedávno v textech Anne Frankové. „Jak krásní a dobří by všichni lidé byli,“ zapsala si v červenci 1944, „kdyby si každý večer před spaním (…) přesně určili, v čem bylo jejich jednání dobré, a v čem špatné. Člověk se pak bezděky snaží každý den od začátku být lepším.“

Již předtím, v květnu téhož roku, však také napsala: „V lidech je nutkání ničit (…), zabíjet, vraždit a běsnit. A dokud veškeré lidstvo bez výjimky neprojde velkou metamorfózou, bude válka zuřit, všechno, co se vybudovalo, vypěstovalo a vyrostlo, bude zase skoseno a zničeno a všechno začne nanovo!“

Osmdesát let po smrti Anne Frankové to zní až krutě zlověstně.