Stanislav Šárský - herec
23. červen 2011
Herec Stanislav Šárský byl hostem Jana Rosáka v pořadu Tandem. Prozradil například, jaké představení ho v poslední době zaujalo, kam nastoupil po studiích na DAMU a v jakém představení hraje rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U rozhlasových přijímačů všechny posluchače Tandemu vítá a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Jsem rád, že jste si nás naladili a já vám za to představím muže, který, když mu bylo 16 let, tak uviděl ochotnické představení Děravá škorň. Já doufám, že to říkám dobře, on mě za chviličku možná opraví. Prý tehdy hráli tak skvěle, že ještě několik dnů po představení chodil po tom jevišti, prohlížel si kulisy a čichal k nim, protože klih mu zavoněl. Chtěl si hraní vyzkoušet, tak zašel za vedoucím ochotníků, který pracoval taky jako vedoucí kovomatu. No a právě odtud, takovou zajímavou cestou vedla přes DAMU jeho cesta k divadlu. Dobrý den přeji herci Stanislavu Šárskému. Dobrý den.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Dobrý den. Jak to všechno víte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si na vás zjistil. Je to pravda?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To je dávná minulost. Je to naprosto všecko pravda, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je moc hezké. To mám radost, že jsem se nespletl. My se po těch vašich divadelních cestách za chviličku vydáme a hlavně vaším přispěním samozřejmě. Ale nejprve si dáme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že teď promluvím z duše mnoha našich posluchačů, že stejně jako já si Stanislava Šárského zasadili napevno do Ostravy a to je určitě proto, že jste tam byl léta v angažmá. A díky třeba působení v ostravské televizi jste se proslavil po celé republice, ale hlavně jako ostravský herec tím pádem. Jenomže vy jste pražský rodák. To mě tedy opravdu poměrně silně překvapilo. Tak zkuste zavzpomínat.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tak já bych to vzal jenom velice stručně s tím narozením. Ano, tam na Štvanici byla porodnice, tam, co je teďka ten areál tenisový, a my jsme pod to nějak spadali, takže jsem se tam narodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde tam na centrkurtu se narodil malý Standa, ano.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Někde tam, ano, těsně pod těma vakama, jak říkali vždycky tenisti, my hrajeme na nádraží na kurtech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to říkal Lejvr, tuším, na nádraží jsem ještě nikdy nehrál.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak tam, no, ale protože tatínek byl voják, takže hodně putoval a brali jsme to přes Rakovník a nakonec vlastně nejdýl, kde jsme byli, kde tatínek nejdýl dloužil, byl Terezín, protože on byl týlař, spravoval kanony a kulomety a zastřeloval to a takovýhle ty věci. Tam byla zbrojnice takzvaná, tak tam jsme byli. Vlastně celý moje mládí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to je zajímavé, to je úděl dětí důstojníků, vím já, třeba taky učitelů nebo herců, kteří putují po různých angažmá nebo posádkách, že ve škole stráví, já nevím, třeba jenom dva roky v jedné třídě a zase putují dál a zase se stávají nováčky. Máte tuhle zkušenost taky?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, ne tak úplně, protože já jsem sice ze začátku to vystřídal hodně, protože maminka tvrdila, já jsem v říjnu rozenej, takže maminka tvrdila, že rok ztráty je strašná škoda pro kluka, takže jsem šel vlastně o rok dřív do školy. V tom Rakovníku jsem měl jít, jenže tam bylo moc dětí, tak u babičky ve Velvarech. A tam byl báječnej pan řídící, nikdy na něj nezapomenu, kterej tvrdil, jak jsem později zjistil, že dítě si má co nejdýl hrát a tou hrou vplout do tý školy, aby se jí nebálo, aby se těšilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to dělal v praxi?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, v praxi to dělal tak, že nám hodně vyprávěl právě. A já jsem pak zjistil, že celý ty napínavý a krásný příběhy jsou nějaký literární krásný věci. Třeba nám vyprávěl Babičku Boženy Němcový z paměti, jak to šlo pěkně za sebou. A pak, když jsem to četl, říkám, já to znám. Pan řídící ve Velvarech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to mně potvrzuje znovu jednu důležitou věc. Když člověk má talent pro nějaké povolání, tak to prostě kolem sebe šíří a lidi to berou. A takovýhle lidi já mám rád. Je to pravda s tou Děravou škorní?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ano, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste viděl v Rakovníku?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, to jsem viděl v Terezíně, to hráli bohušovický ochotníci. A shodou okolností potom, když jsem pracoval v Kolbence vysočanské, tak jsem se dal k ochotníkům v Tatrovce Smíchov. To byl výbornej soubor, už bohužel neexistuje, dokonce ani to divadlo. Donedávna tam bylo v ženských domovech, ale teďka z toho udělali, myslím, nějakou hospodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo. Kasino určitě.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Kasino asi zřejmě, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste dělal v Kolbence?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A tam byl hlavní představitel Ota Laboutka z tý Děravý škorně, tam byl hvězdou. Takže, my jsme se po letech vlastně sešli. To byl můj ideál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby to nezapadlo. Vy jste říkal, že jste dělal taky v Kolbence?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Já jsem dělal průmyslovku, no, jsem odmaturoval. Já jsem se nějak dobře učil shodou okolností a tenkrát v tom třiapadesátém roce bylo možné vycházet z osmé a ne z deváté třídy, tak to byl další náskok. Protože jsem se dobře učil, nemusel jsem dělat přijímací zkoušky. A než jsem se rozhlídl, tak jsem byl na průmyslovce a já vůbec nevěděl, jak vypadá pilník. Mě to tam smrtelně nebavilo, ale měli jsme tam docela dobrý kantory, ale i takový ty z těch humanitních oborů, takže mě tak nechávali nakouknout za tu oponu pomyslnou toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pak přišla ta opravdová opona a to už byla opravdu DAMU a k tomu se za chviličku dostaneme v Tandemu se Stanislavem Šárským.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Stanislav Šárský, herec, který dnes je v angažmá v Praze. Ale těch angažmá samozřejmě vystřídal hodně. Ale já si myslím, že herec, když zrovna nehraje, tak je to takové zvláštní postižení herců, že chodí na kolegy se dívat taky, že jo. Taky jste takový.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já jo, ale většina z nás, jak tak se rozhlížím, tak ani ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás tak třeba v poslední době zaujalo z jiných divadel, z jiných představení?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, z jiných snad ani nevím, ale rozhodně včera jsem viděl velice pozoruhodnou inscenaci u nás v divadle ve Sklepě, tam v tom studiu. Tam zavedli teďka od sezóny takzvaný Hideparky, jo. A to se vždycky nastuduje narychlo něco, projede se to třikrát a dost, pokud si lidi neodhlasují, že by to chtěli vidět víckrát. No a včera to bylo takové zvláštní pašije moderní a bylo to velice zajímavý. Byli to od nás z divadla kluci a hosté a moc pěkný to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč se to jmenuje Hideparky?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, protože by to mělo být, jak jsem tomu rozuměl, takový vyjádření názoru na cokoliv. A právě proto, že se to hraje jenom třikrát, nepodléhá to takový dlouhodobý kritice asi, takže je možný uskutečnit tam skutečně cokoliv.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to třeba tak jaksi aktualizováno taky nebo? Promlouvá k době?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tyhle ty pašije byly. No, ano, právě že ano, to je právě ono, to je podstata celý tý záležitosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že váš repertoár, repertoár Švandova divadla je dneska velice takový bohatý a není, řekl bych, usedlý. Já jsem tam viděl nedávno Kdo je tady šéf. Myslím si, že si zase Švandovo divadlo přitáhlo diváky. Taky to tak cítíte?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já doufám, že to tak bude. Teďka máme nového šéfa, který se snaží trošku o jiný trend, než tam byl a striktně dost to dodržuje. Pozval tam mladé režiséry, takže jsem zvědav, jakou to bude mít odezvu celá ta sezóna. Ale zdá se mi to bejt velice sympatický. A myslím si, že i lidem taky. Aspoň dole třeba ta představení, ta sklepní, ta studiová jsou plná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste si nemysleli, cesta Stanislava Šárského k divadlu nebyla zase až tak úplně přímočará, jak jsem třeba naznačil v úvodu, že byl fascinován představením ochotnických herců a že by to potom jaksi bylo tak jako logické, hned na DAMU a hned do nějakého angažmá. Mám takový pocit, že vy jste to zkusil jednou, nepovedlo se to, a tak jste šel dokonce na vojnu, že jo.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak já bych to byl zkusil i víckrát. První překážka vůbec byla ta, že když jsem maturoval, tak vyšel ministerskej zákaz dělat přijímací zkoušky nebo vstup na jiné vysoké školy než technického směru, protože bylo málo střednětechnických kádrů. No, takže ty zkoušky jsem dělat nemohl. No, potom jsem dělal 2,5 roku tady v Kolbence, což nelituju teda a zkusil jsem to znovu. Druhá překážka byla ta, že mě vyhodili, nevzali. Takže, já to dělal až po vojně vlastně podruhé a definitivně a to mě tedy jako vzali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že jste byl jaksi už vyzrálý, že tím pádem jste měl větší šanci?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Já dneska, když náhodou objevím něco, co jsme s klukama dávali dohromady, tak mně to připadá jako neuvěřitelná drzost, na kterou bych se vůbec neodvážil ani pomyslet. Texty písniček, scénky, celý pořady. No, neuvěřitelný. Ale když to pak zase čtu, tak si říkám na rozdíl od pana Wericha, ono to zase není až tak úplně blbý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po DAMU jste se rozhodl, že půjdete do Ostravy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, já jsem se rozhodl, že půjdu vlastně do Brna, protože tam byl můj kamarád, o rok dřív tam šel jako režisér a lákal mě tam. A už jsem jim to i slíbil. Jenomže na vojně před tím jsem se seznámil s jistým Karlem Pokorným, což byl režisér a ten mi prostě, když jsem byl asi ve druhým ročníku, tam mě nalákal do Olomouce, kde režíroval. Jenomže v tý době se rušily divadla Varnsdorf a Klatovy a já nevím co a říkalo se, že kdo nebude mít ten papír, tak nebude moct hrát a takovýhle ty věci. A já jsem mu říkal, hele, Karle, můj táta mi vždycky říkal, když něco začneš, tak to koukej dodělat. Jak začneš couvat, tak je zle, začneš pak couvat ve všem. Jakmile se ti něco nelíbí, neleze ti to pod fousy, couvneš a to je špatně. A mně se tu líbí a já jsem tu rád, a tak jsem se snažil dostat, já bych to rád dodělal. A za 2 roky zavolej, já půjdu, kam budeš chtít. No a 2 roky jsme se neviděli, načež najednou telefon a říkal, hele, já jdu do Zlína šéfovat, tak jdeš se mnou do Zlína. A já jsem říkal, no, počkej, já jdu. No a víc jsem se nedozvěděl, protože on to složil. A jdu na představení a v tom Disku, tam je Ta fantastika teďka, že jo, tak stál ten Karel a říkal, tak jdeme do Zlína. A já jsem říkal, Karle, ale já jsem slíbil. Ne, ty jsi mi před dvěma lety slíbil, že půjdeš za mnou, kam budu chtít. Já chci, aby tam byli lidi, který tam chci mít. Tak jsem šel do Zlína.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechal jste se ukecat s prominutím.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, ale šel jsem tam rád a byl jsem tam hlavně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste nelitoval, že jste šel do Zlína.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, vůbec ne. Báječná parta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak potom došlo k tomu, že ty vaše cesty jaksi vedly pak po té Moravě dál?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a potom přijeli se podívat z Ostravy na Milušku Drajsajtlovou asi po 2 letech, což byla žena toho Zdeňka Hrušky. A já jsem s ní všechno hrál, tak nás vzali voba, no. A já jsem tam potom zůstal, to bylo v roce 67 a zůstal jsem tam až do roku 93 vlastně bez přestávky. Pak jsem šel do Městskejch divadel, pak jsem se vrátil. No a pak jsem šel po 10 letech zhruba asi zase.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, co vede úspěšného herce ostravského divadla k tomu, že změní najednou atmosféru, změní, já nevím, jistotu toho, že jste v Ostravě veliká hvězda a jdete do, ne do nejistoty, to ne, ale jdete do nového souboru?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, těch příčin je asi několik, protože Praha, to je přece jenom mekka jako veškerého umění, nejenom herectva, že jo. Ale rozhodně to nejsou peníze, protože s těma nikdo nepočítá. Jednak vás tady nikdo nezná pořádně, neví ani, že jste tady. A já, když jsem sem šel poprvé, tak až po dvou letech jsem potkal jednoho místního režiséra rozhlasového a ten mi říkal, tak jsem tě chtěl, čoveče, vobsadit a ty už tady zase nejsou. Po dvou letech zjistil, že jsem tady vlastně už nebyl. No, ale je to taková otázka, jednak touha zkusit něco jinýho a taky se stává to, že ta stará parta se pomalu rozpadá, stárneme, marná sláva, že jo. Přicházejí noví, lepší a vy na to koukáte, najednou se rozhlídnete a říkáte si, ježíšmarjá, tohle to jsme zkoušeli před 30 lety s Hruškou ve Zlíně a neosvědčilo se to a už je to tu zas.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si dáme zase někoho z klasiků českého humoru a myslím si, že to pro vás nebude nějaké úžasné překvapení, že si Stanislav Šárský vybral klasika z těch nejklasičtějších Felixe Holzmana. Spíš mě zajímá, která z těch jeho klasických skvělých scének vám tak přirostla k srdci, že vás dokáže rozsmát.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, víte, von ten pan Holzman je tam vlastně od nás, on byl z Litoměřic. A já mám rád všechny ty jeho, ty první vlastně s tím původním partnerem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Františkem Budínem.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Jo, ano. A já jsem teďka viděl ale, dokonce jsem kvůli tomu nešel dlouho spát, byl takovej vzpomínkovej medailon na pana Krautgartnera, slavného to muzikanta, dirigenta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který tady u nás ve studiu A v Karlíně natočil.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
My jsme na něj chodili do Vltavy. A v té Vltavě jsme koukali na takovýho ušatýho kluka hubenýho, kterej báječně zpíval a to byl Karel Gott. Tak když už teda hodně hluboko do vzpomínek, tak co kdyby ten Gott s tou židlí s Holzmanem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, to je klasická scénka natočená, tuším, jestli se nepletu, v divadle ve Slaném. Ty slavné pořady Karla Gotta ze Slaného. Tak to si dáme, do jsme dlouho neměli.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Stanislav Šárský v současné době působí v angažmá ve Švandově divadle. A řekněte mi, které věci jste si tam zahrál tak, že na ně rád vzpomínáte, a hrajete v současnosti?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A tak to bude malér, protože já teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy nejste encyklopedik tedy svých rolí?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To rozhodně ne, dokonce ani fanda na svý fotografie a na nic takovýho. A navíc já to mám tak zařízeno v tý Jihlavě, možná proto se učím, zaplaťpánbůh poměrně dobře text. Já to odehraju a okamžitě na to zapomenu, už to nedám dohromady. To bych si to musel znovu přečíst jednou, dvakrát, třeba i po roce a zas to tam naskočí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jako pamatujete ten text celou dobu, co je na repertoáru.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To, co je na repertoáru, tak ano, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkuste aspoň, co je na repertoáru.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Docela, a to hrajeme, myslím, všichni rádi, to jsou Peníze od Hitlera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavá inscenace, na kterou se chci podívat. V čem je to tak zvláštní?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já si myslím, že těch příčin je asi několik. Jednak je to aktuální téma. Ono se to skutečně stalo v těch Puklicích, kde se to odehrává, něco podobnýho, že prostě přišla restituentka nebo restituent a ta obec řekla ne, nevydala mu ten majetek prostě, odmítla to vydat. Tohle to je rozehraný do daleka, široka, vlastně se to začíná před válkou a jde to až do současnosti, to je jedna věc. A druhá věc je ta, že myslím, že se ta inscenace povedla, protože Michal Lang, který to dramatizoval, to je román nebo novela nebo něco takovýho, takovej literární útvar paní Denemarkový. A on to prostě zdramatizoval tak, že ty figury jsou živý, ten příběh je napínavej a i veselej kupodivu chvílema. A hrajeme to s velkou chutí a to diváci asi dokážou. Je to takovej ten příběh, vždycky, když k tomuhle se dostanu, tak je zle, protože já jsem, víte, viděl takovej špatnej seriál americkej Tisíc a jedna noc, to nemá s tímhle tím tureckým, co teď běží, vůbec nic společnýho, skutečně jako že ta klasická pohádka. A ona ta Šehrezáda, když se dostane do tísně vypravěčský a jde jí vo krk, že jo vlastně, když to nebude poutavý, tak běží na trh k vypravěči, což je profese, která na těch trzích byla nebo je, u kterýho se učila a říká mu to, že neví, jak dál. A von říká, no, jo to máš špatný. No, já včera, když jsem tady skončil, tak jsem to zabalil, nebyl zájem už o to moje vyprávění, tak nějak dřív a jdu domů a najednou koukám, že za mnou jdou dva chlapi. Tak jdou dva chlapi, no. Pak jsem přidal do kroku pro jistotu a voni taky. Tak jsem začala v těch uličkách kličkovat a voni taky. Já běžel, voni tak a pořád za mnou. Najednou jsem byl ve čtvrti, kterou jsem vůbec neznal, nevěděl jsem kudy kam, vběhnul jsem do nějaký uličky a tam zeď a slepá a konec. A vona říká, jak to bylo dál? A von říká, no tak to musíš vyprávět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď na vás visel tak jako ta Šehrezáda. To je dobrý.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tak se má vyprávět. To je vyprávění příběhů a ne ornamenty, kraviny, vzít si prostě hru a sestříhat jí, dostříhat jí něčím jiným a pak napsat Maryša, to mě nezajímá, to se mi nelíbí. A tohle to právě, tahle ta inscenace, myslím, se drží toho vyprávění příběhu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše rubrika krušné životní chvilky v Tandemu by se taky dala nazvat veselé chvilky z natáčení. A teď je na tom našem hostu, aby si vybral, která ta poloha je mu bližší. Tak co Stanislav Šárský?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Pozval nás kdysi šéf, redaktor ostravský na Silvestra, asi 10 nás bylo, Rajko Doleček, já nevím, kdo tam všechno byl. A můj kolega Vašek Antoš, bohužel už zesnulý. A když si to přečetl ředitel seznam těch jmen, tak ani nehnul brvou a říká: hm, no, já myslel, že to bude legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrej začátek.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Takže, rozklepal i tohohle toho režiséra, kterej to dával dohromady celý. A my jsme tam přišli a von prej, nechcete slivovici? A Vašek Antoš říkal, ne, mně by to nemluvilo, ale Standovi dej, tomu pak jede. No, tak já jsem si dal teda. A teď jsme si sedli a sedli jsme si ke kulatýmu stolu a ten kolega, ten Venda Antoš, ten seděl vedle mě. Já byl poslední, on byl předposlední. A teď to šlo, okruhy otázek a mezitím písničky a živě, živě se to vysílalo. A teď to šlo třeba, na co si jako vzpomínáte, na Štědrej den na nějakou událost. A teď každej něco říkal. Přišlo to k tomu Vaškovi a ten celej zpocenej říkal, a já vám ani neví. A já na něj koukal, von to myslel vážně. No, tak jsem začal vyprávět u nás, jak to chodilo, jak tatínek vždycky zabíjel kapry na poslední chvíli, mamince se to mrskalo. A rok co rok. A pak zase, na jakej dárek nějakej si vzpomínáte. Došlo k tomu Vaškovi a říká, já si snad ani nevzpomínám. Takhle deset otázek, ten mu hrozil pěstí ten režisér, že ho zabije. A ten prostě zpocenej, úplně vyšinutej, všech deset kol takhle to prostě. No a pak došlo, ta poslední otázka byla, co se vám stalo jako na jevišti hroznýho a já jsem před tím už, než to začalo, říkal, Vašku, já budu vyprávět toho Romea, to je můj příběh. Ježíš, to jsem chtěl říkat já. No, tak ty to nebudeš říkat, to budu říkat. No a začal jsem, to se skutečně stalo, všechno se to stalo. Souboj velikej, Tibault, Merkuzio na točně, celý ty arkády se točily, teďka oni to tam blbě postavili a těsně před tím soubojem vzadu vyšel technikář a měl bílý tenisky, to si pamatuju. Já byl připravenej na schodech v orchestru a díval jsem se na něj, hrál jsem Romea tehdy. A von zmizel takhle za těma schodama a najednou, když ten Merkuzio byl na těch schodech a říkal, tady mám smyčec, ukazuje meč, že jo a takhle ti s ním zahraje, tak se ozvaly rány a von klínoval ty schody, který zapomněli upevnit. A ten Merkuzio, Karel Vochoč ho hrál, měl jeden takovej divnej zvyk, že si nelepil paruky, jenom si je nasadil, jo. Lepil si je takhle jenom na spáncích, on byl úplně plešatej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, já vím, Vochoče znám.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a tak se namíchl a švihnul po něm tím kordem, po tom neviditelným pro diváka technikářovi a ten kord se mu vohnul do pravýho úhle. Takže, tenhle ten zmíněnej Vašek Antoš, teď to s klukama začalo mírně cukat, mu podal elegantně ten svůj a voni začali šermovat. A teďka skákali po těch, dolu na tu točnu, nahoru na ty arkády. No, bylo to o život teda. Shodou okolností toho Tibaulta hrál Jirka Wimmer, jestli si na něj vzpomínáš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a teď to bylo prostě neuvěřitelný. A když to skončilo nakonec, tak ten Vochoč, tomu spadla ta paruka a zůstala mu viset na těch spáncích a přepadla mu přes ksicht pod bradu, takže to bylo všecko jako pozitiv, negativ, lidi řvali jako na fotbale, to byl strašnej rykot. A já jsem si s hrůzou uvědomil, že hned po tomhle tom má zakřičet: mor na ty vaše /nesrozumitelné/, to už ani nezakřičel, jenom vypísknul: Mor! To bylo všechno. A voni ho nemohli unýst, tak ho vodkutáteli z toho, jak se smáli. A já teďka tam mám jít a moje první věta byla: tak vzácný člověk. Tak jsem říkal, tak to nepůjde, to musím říct do toho řevu a voni tam zbourají divadlo. Jenomže, jak jsem to začal vyprávět, tak tenhle ten kolega němej téměř celou dobu, mi to začal opravovat ten příběh. Jako, ne, ne, von nešel zleva, von šel zprava. Jo a neměl bílý, jo, měl, máš pravdu. A takhle mi furt do toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Najednou se rozkecal.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Rozkecal se, protože už to měl za sebou. No, to byla taková řezanka, že už ani já pak nevěděl, jak to vlastně dopadlo. Hrozný. Dostali jsme strašnej kartáč, tak tam jsem se potil hodně, to je pravda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je a ještě několik minut určitě bude Stanislav Šárský. V těch několika minutách se vás zeptám, co vás čeká v nejbližší době. Jaké budou třeba herecké prázdniny pro vás, protože, jak známo, tak herci většinou o prázdninách odpočívají. Ale jsou tací, kteří si nedají pokoj a zapojí se do různých hereckých part, které buďto třeba jedou zájezdové představení anebo hrají na různých hradech, jako třeba pražském. Co vy?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A to je právě to, co se týká letos i mě. Ono to už bylo několikrát, protože v podstatě Tomáš Töpfer to zakládal, tu tradici těch. Já jsem vás tam jednou zase, vidíte, viděl. My jsme hráli v kostele svatýho Jiřího, jsme hráli pašije, vy jste se na ně byl podívat, já jsem vás tam viděl tenkrát, to už je taky pár let. To jsme hráli strašně rádi a bylo to pěkný, myslím, protože i paní Voskovcová vycházela, no, ona tam byla trochu taková ta podpásovka, že když vycházeli lidi ven, tak jsme tam stáli s těma živejma beránkama a lidi plakali. A paní Voskovcová říká: Very, very krásné. No, takže to byl tenkrát Romeo. No a teďka vlastně je to zase Romeo. Ostraváci mě požádali, jestli bych s nimi nehrál v Romeovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už to nebude, předpokládám, Romeo teda jako tehdy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak jedinej, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ne vy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Jo, tak. Ježiš, vy jste mě teď ale vylekal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho si střihnete?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, toho knížete nebo dóžete podle toho, jak se to říká. No,ale vono je to zařazený do toho cyklu, kterej se hraje v Praze, Brně, Bratislavě, takže budeme s tím jezdit. Tak to je hlavní takový ten. No a jinak chaloupka a konečně taky děti a žena. Oni si trošku odvykli, když jsem uvažoval o tý Praze teďka, tak žena mi říkala: já to chápu, já tomu rozumím, já bych asi šla bejt tebou. Ale já s tím nesouhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je těžký dilema.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Asi po dvou letech nebo po třech jsem říkal, čoveče, já bych už to možná zabalil, mně se už nechce jezdit a to. A vona říká: to tě nesmí ani napadnout, my už si odvykli. Žertovala. To je těžký, no. Tak si budem zase zvykat trochu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si rádi budeme zvykat na to, že vás uvidíme na Pražském hradě. Ale samozřejmě i v představeních Švandova divadla, kde působíte. Stanislav Šárský byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju za návštěvu a ať se všecko daří.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
U rozhlasových přijímačů všechny posluchače Tandemu vítá a hezkou chvilku u rádia přeje Jan Rosák. Jsem rád, že jste si nás naladili a já vám za to představím muže, který, když mu bylo 16 let, tak uviděl ochotnické představení Děravá škorň. Já doufám, že to říkám dobře, on mě za chviličku možná opraví. Prý tehdy hráli tak skvěle, že ještě několik dnů po představení chodil po tom jevišti, prohlížel si kulisy a čichal k nim, protože klih mu zavoněl. Chtěl si hraní vyzkoušet, tak zašel za vedoucím ochotníků, který pracoval taky jako vedoucí kovomatu. No a právě odtud, takovou zajímavou cestou vedla přes DAMU jeho cesta k divadlu. Dobrý den přeji herci Stanislavu Šárskému. Dobrý den.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Dobrý den. Jak to všechno víte?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem si na vás zjistil. Je to pravda?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To je dávná minulost. Je to naprosto všecko pravda, ano.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je moc hezké. To mám radost, že jsem se nespletl. My se po těch vašich divadelních cestách za chviličku vydáme a hlavně vaším přispěním samozřejmě. Ale nejprve si dáme písničku.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že teď promluvím z duše mnoha našich posluchačů, že stejně jako já si Stanislava Šárského zasadili napevno do Ostravy a to je určitě proto, že jste tam byl léta v angažmá. A díky třeba působení v ostravské televizi jste se proslavil po celé republice, ale hlavně jako ostravský herec tím pádem. Jenomže vy jste pražský rodák. To mě tedy opravdu poměrně silně překvapilo. Tak zkuste zavzpomínat.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tak já bych to vzal jenom velice stručně s tím narozením. Ano, tam na Štvanici byla porodnice, tam, co je teďka ten areál tenisový, a my jsme pod to nějak spadali, takže jsem se tam narodil.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Někde tam na centrkurtu se narodil malý Standa, ano.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Někde tam, ano, těsně pod těma vakama, jak říkali vždycky tenisti, my hrajeme na nádraží na kurtech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, to říkal Lejvr, tuším, na nádraží jsem ještě nikdy nehrál.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak tam, no, ale protože tatínek byl voják, takže hodně putoval a brali jsme to přes Rakovník a nakonec vlastně nejdýl, kde jsme byli, kde tatínek nejdýl dloužil, byl Terezín, protože on byl týlař, spravoval kanony a kulomety a zastřeloval to a takovýhle ty věci. Tam byla zbrojnice takzvaná, tak tam jsme byli. Vlastně celý moje mládí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to je zajímavé, to je úděl dětí důstojníků, vím já, třeba taky učitelů nebo herců, kteří putují po různých angažmá nebo posádkách, že ve škole stráví, já nevím, třeba jenom dva roky v jedné třídě a zase putují dál a zase se stávají nováčky. Máte tuhle zkušenost taky?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, ne tak úplně, protože já jsem sice ze začátku to vystřídal hodně, protože maminka tvrdila, já jsem v říjnu rozenej, takže maminka tvrdila, že rok ztráty je strašná škoda pro kluka, takže jsem šel vlastně o rok dřív do školy. V tom Rakovníku jsem měl jít, jenže tam bylo moc dětí, tak u babičky ve Velvarech. A tam byl báječnej pan řídící, nikdy na něj nezapomenu, kterej tvrdil, jak jsem později zjistil, že dítě si má co nejdýl hrát a tou hrou vplout do tý školy, aby se jí nebálo, aby se těšilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak to dělal v praxi?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, v praxi to dělal tak, že nám hodně vyprávěl právě. A já jsem pak zjistil, že celý ty napínavý a krásný příběhy jsou nějaký literární krásný věci. Třeba nám vyprávěl Babičku Boženy Němcový z paměti, jak to šlo pěkně za sebou. A pak, když jsem to četl, říkám, já to znám. Pan řídící ve Velvarech.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, to mně potvrzuje znovu jednu důležitou věc. Když člověk má talent pro nějaké povolání, tak to prostě kolem sebe šíří a lidi to berou. A takovýhle lidi já mám rád. Je to pravda s tou Děravou škorní?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ano, to je pravda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste viděl v Rakovníku?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, to jsem viděl v Terezíně, to hráli bohušovický ochotníci. A shodou okolností potom, když jsem pracoval v Kolbence vysočanské, tak jsem se dal k ochotníkům v Tatrovce Smíchov. To byl výbornej soubor, už bohužel neexistuje, dokonce ani to divadlo. Donedávna tam bylo v ženských domovech, ale teďka z toho udělali, myslím, nějakou hospodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, jo. Kasino určitě.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Kasino asi zřejmě, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste dělal v Kolbence?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A tam byl hlavní představitel Ota Laboutka z tý Děravý škorně, tam byl hvězdou. Takže, my jsme se po letech vlastně sešli. To byl můj ideál.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aby to nezapadlo. Vy jste říkal, že jste dělal taky v Kolbence?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Já jsem dělal průmyslovku, no, jsem odmaturoval. Já jsem se nějak dobře učil shodou okolností a tenkrát v tom třiapadesátém roce bylo možné vycházet z osmé a ne z deváté třídy, tak to byl další náskok. Protože jsem se dobře učil, nemusel jsem dělat přijímací zkoušky. A než jsem se rozhlídl, tak jsem byl na průmyslovce a já vůbec nevěděl, jak vypadá pilník. Mě to tam smrtelně nebavilo, ale měli jsme tam docela dobrý kantory, ale i takový ty z těch humanitních oborů, takže mě tak nechávali nakouknout za tu oponu pomyslnou toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale pak přišla ta opravdová opona a to už byla opravdu DAMU a k tomu se za chviličku dostaneme v Tandemu se Stanislavem Šárským.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je Stanislav Šárský, herec, který dnes je v angažmá v Praze. Ale těch angažmá samozřejmě vystřídal hodně. Ale já si myslím, že herec, když zrovna nehraje, tak je to takové zvláštní postižení herců, že chodí na kolegy se dívat taky, že jo. Taky jste takový.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já jo, ale většina z nás, jak tak se rozhlížím, tak ani ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co vás tak třeba v poslední době zaujalo z jiných divadel, z jiných představení?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, z jiných snad ani nevím, ale rozhodně včera jsem viděl velice pozoruhodnou inscenaci u nás v divadle ve Sklepě, tam v tom studiu. Tam zavedli teďka od sezóny takzvaný Hideparky, jo. A to se vždycky nastuduje narychlo něco, projede se to třikrát a dost, pokud si lidi neodhlasují, že by to chtěli vidět víckrát. No a včera to bylo takové zvláštní pašije moderní a bylo to velice zajímavý. Byli to od nás z divadla kluci a hosté a moc pěkný to bylo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Proč se to jmenuje Hideparky?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, protože by to mělo být, jak jsem tomu rozuměl, takový vyjádření názoru na cokoliv. A právě proto, že se to hraje jenom třikrát, nepodléhá to takový dlouhodobý kritice asi, takže je možný uskutečnit tam skutečně cokoliv.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A je to třeba tak jaksi aktualizováno taky nebo? Promlouvá k době?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tyhle ty pašije byly. No, ano, právě že ano, to je právě ono, to je podstata celý tý záležitosti.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že váš repertoár, repertoár Švandova divadla je dneska velice takový bohatý a není, řekl bych, usedlý. Já jsem tam viděl nedávno Kdo je tady šéf. Myslím si, že si zase Švandovo divadlo přitáhlo diváky. Taky to tak cítíte?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já doufám, že to tak bude. Teďka máme nového šéfa, který se snaží trošku o jiný trend, než tam byl a striktně dost to dodržuje. Pozval tam mladé režiséry, takže jsem zvědav, jakou to bude mít odezvu celá ta sezóna. Ale zdá se mi to bejt velice sympatický. A myslím si, že i lidem taky. Aspoň dole třeba ta představení, ta sklepní, ta studiová jsou plná.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Abyste si nemysleli, cesta Stanislava Šárského k divadlu nebyla zase až tak úplně přímočará, jak jsem třeba naznačil v úvodu, že byl fascinován představením ochotnických herců a že by to potom jaksi bylo tak jako logické, hned na DAMU a hned do nějakého angažmá. Mám takový pocit, že vy jste to zkusil jednou, nepovedlo se to, a tak jste šel dokonce na vojnu, že jo.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak já bych to byl zkusil i víckrát. První překážka vůbec byla ta, že když jsem maturoval, tak vyšel ministerskej zákaz dělat přijímací zkoušky nebo vstup na jiné vysoké školy než technického směru, protože bylo málo střednětechnických kádrů. No, takže ty zkoušky jsem dělat nemohl. No, potom jsem dělal 2,5 roku tady v Kolbence, což nelituju teda a zkusil jsem to znovu. Druhá překážka byla ta, že mě vyhodili, nevzali. Takže, já to dělal až po vojně vlastně podruhé a definitivně a to mě tedy jako vzali, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte si, že jste byl jaksi už vyzrálý, že tím pádem jste měl větší šanci?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Já dneska, když náhodou objevím něco, co jsme s klukama dávali dohromady, tak mně to připadá jako neuvěřitelná drzost, na kterou bych se vůbec neodvážil ani pomyslet. Texty písniček, scénky, celý pořady. No, neuvěřitelný. Ale když to pak zase čtu, tak si říkám na rozdíl od pana Wericha, ono to zase není až tak úplně blbý.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Po DAMU jste se rozhodl, že půjdete do Ostravy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, já jsem se rozhodl, že půjdu vlastně do Brna, protože tam byl můj kamarád, o rok dřív tam šel jako režisér a lákal mě tam. A už jsem jim to i slíbil. Jenomže na vojně před tím jsem se seznámil s jistým Karlem Pokorným, což byl režisér a ten mi prostě, když jsem byl asi ve druhým ročníku, tam mě nalákal do Olomouce, kde režíroval. Jenomže v tý době se rušily divadla Varnsdorf a Klatovy a já nevím co a říkalo se, že kdo nebude mít ten papír, tak nebude moct hrát a takovýhle ty věci. A já jsem mu říkal, hele, Karle, můj táta mi vždycky říkal, když něco začneš, tak to koukej dodělat. Jak začneš couvat, tak je zle, začneš pak couvat ve všem. Jakmile se ti něco nelíbí, neleze ti to pod fousy, couvneš a to je špatně. A mně se tu líbí a já jsem tu rád, a tak jsem se snažil dostat, já bych to rád dodělal. A za 2 roky zavolej, já půjdu, kam budeš chtít. No a 2 roky jsme se neviděli, načež najednou telefon a říkal, hele, já jdu do Zlína šéfovat, tak jdeš se mnou do Zlína. A já jsem říkal, no, počkej, já jdu. No a víc jsem se nedozvěděl, protože on to složil. A jdu na představení a v tom Disku, tam je Ta fantastika teďka, že jo, tak stál ten Karel a říkal, tak jdeme do Zlína. A já jsem říkal, Karle, ale já jsem slíbil. Ne, ty jsi mi před dvěma lety slíbil, že půjdeš za mnou, kam budu chtít. Já chci, aby tam byli lidi, který tam chci mít. Tak jsem šel do Zlína.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nechal jste se ukecat s prominutím.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, ale šel jsem tam rád a byl jsem tam hlavně rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vy jste nelitoval, že jste šel do Zlína.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Ne, vůbec ne. Báječná parta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jak potom došlo k tomu, že ty vaše cesty jaksi vedly pak po té Moravě dál?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a potom přijeli se podívat z Ostravy na Milušku Drajsajtlovou asi po 2 letech, což byla žena toho Zdeňka Hrušky. A já jsem s ní všechno hrál, tak nás vzali voba, no. A já jsem tam potom zůstal, to bylo v roce 67 a zůstal jsem tam až do roku 93 vlastně bez přestávky. Pak jsem šel do Městskejch divadel, pak jsem se vrátil. No a pak jsem šel po 10 letech zhruba asi zase.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, co vede úspěšného herce ostravského divadla k tomu, že změní najednou atmosféru, změní, já nevím, jistotu toho, že jste v Ostravě veliká hvězda a jdete do, ne do nejistoty, to ne, ale jdete do nového souboru?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, těch příčin je asi několik, protože Praha, to je přece jenom mekka jako veškerého umění, nejenom herectva, že jo. Ale rozhodně to nejsou peníze, protože s těma nikdo nepočítá. Jednak vás tady nikdo nezná pořádně, neví ani, že jste tady. A já, když jsem sem šel poprvé, tak až po dvou letech jsem potkal jednoho místního režiséra rozhlasového a ten mi říkal, tak jsem tě chtěl, čoveče, vobsadit a ty už tady zase nejsou. Po dvou letech zjistil, že jsem tady vlastně už nebyl. No, ale je to taková otázka, jednak touha zkusit něco jinýho a taky se stává to, že ta stará parta se pomalu rozpadá, stárneme, marná sláva, že jo. Přicházejí noví, lepší a vy na to koukáte, najednou se rozhlídnete a říkáte si, ježíšmarjá, tohle to jsme zkoušeli před 30 lety s Hruškou ve Zlíně a neosvědčilo se to a už je to tu zas.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teď si dáme zase někoho z klasiků českého humoru a myslím si, že to pro vás nebude nějaké úžasné překvapení, že si Stanislav Šárský vybral klasika z těch nejklasičtějších Felixe Holzmana. Spíš mě zajímá, která z těch jeho klasických skvělých scének vám tak přirostla k srdci, že vás dokáže rozsmát.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, víte, von ten pan Holzman je tam vlastně od nás, on byl z Litoměřic. A já mám rád všechny ty jeho, ty první vlastně s tím původním partnerem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Františkem Budínem.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Jo, ano. A já jsem teďka viděl ale, dokonce jsem kvůli tomu nešel dlouho spát, byl takovej vzpomínkovej medailon na pana Krautgartnera, slavného to muzikanta, dirigenta.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Který tady u nás ve studiu A v Karlíně natočil.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
My jsme na něj chodili do Vltavy. A v té Vltavě jsme koukali na takovýho ušatýho kluka hubenýho, kterej báječně zpíval a to byl Karel Gott. Tak když už teda hodně hluboko do vzpomínek, tak co kdyby ten Gott s tou židlí s Holzmanem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, to je klasická scénka natočená, tuším, jestli se nepletu, v divadle ve Slaném. Ty slavné pořady Karla Gotta ze Slaného. Tak to si dáme, do jsme dlouho neměli.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Herec Stanislav Šárský v současné době působí v angažmá ve Švandově divadle. A řekněte mi, které věci jste si tam zahrál tak, že na ně rád vzpomínáte, a hrajete v současnosti?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A tak to bude malér, protože já teda.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy nejste encyklopedik tedy svých rolí?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To rozhodně ne, dokonce ani fanda na svý fotografie a na nic takovýho. A navíc já to mám tak zařízeno v tý Jihlavě, možná proto se učím, zaplaťpánbůh poměrně dobře text. Já to odehraju a okamžitě na to zapomenu, už to nedám dohromady. To bych si to musel znovu přečíst jednou, dvakrát, třeba i po roce a zas to tam naskočí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale jako pamatujete ten text celou dobu, co je na repertoáru.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
To, co je na repertoáru, tak ano, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak zkuste aspoň, co je na repertoáru.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Docela, a to hrajeme, myslím, všichni rádi, to jsou Peníze od Hitlera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavá inscenace, na kterou se chci podívat. V čem je to tak zvláštní?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, já si myslím, že těch příčin je asi několik. Jednak je to aktuální téma. Ono se to skutečně stalo v těch Puklicích, kde se to odehrává, něco podobnýho, že prostě přišla restituentka nebo restituent a ta obec řekla ne, nevydala mu ten majetek prostě, odmítla to vydat. Tohle to je rozehraný do daleka, široka, vlastně se to začíná před válkou a jde to až do současnosti, to je jedna věc. A druhá věc je ta, že myslím, že se ta inscenace povedla, protože Michal Lang, který to dramatizoval, to je román nebo novela nebo něco takovýho, takovej literární útvar paní Denemarkový. A on to prostě zdramatizoval tak, že ty figury jsou živý, ten příběh je napínavej a i veselej kupodivu chvílema. A hrajeme to s velkou chutí a to diváci asi dokážou. Je to takovej ten příběh, vždycky, když k tomuhle se dostanu, tak je zle, protože já jsem, víte, viděl takovej špatnej seriál americkej Tisíc a jedna noc, to nemá s tímhle tím tureckým, co teď běží, vůbec nic společnýho, skutečně jako že ta klasická pohádka. A ona ta Šehrezáda, když se dostane do tísně vypravěčský a jde jí vo krk, že jo vlastně, když to nebude poutavý, tak běží na trh k vypravěči, což je profese, která na těch trzích byla nebo je, u kterýho se učila a říká mu to, že neví, jak dál. A von říká, no, jo to máš špatný. No, já včera, když jsem tady skončil, tak jsem to zabalil, nebyl zájem už o to moje vyprávění, tak nějak dřív a jdu domů a najednou koukám, že za mnou jdou dva chlapi. Tak jdou dva chlapi, no. Pak jsem přidal do kroku pro jistotu a voni taky. Tak jsem začala v těch uličkách kličkovat a voni taky. Já běžel, voni tak a pořád za mnou. Najednou jsem byl ve čtvrti, kterou jsem vůbec neznal, nevěděl jsem kudy kam, vběhnul jsem do nějaký uličky a tam zeď a slepá a konec. A vona říká, jak to bylo dál? A von říká, no tak to musíš vyprávět.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já teď na vás visel tak jako ta Šehrezáda. To je dobrý.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Tak se má vyprávět. To je vyprávění příběhů a ne ornamenty, kraviny, vzít si prostě hru a sestříhat jí, dostříhat jí něčím jiným a pak napsat Maryša, to mě nezajímá, to se mi nelíbí. A tohle to právě, tahle ta inscenace, myslím, se drží toho vyprávění příběhu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Naše rubrika krušné životní chvilky v Tandemu by se taky dala nazvat veselé chvilky z natáčení. A teď je na tom našem hostu, aby si vybral, která ta poloha je mu bližší. Tak co Stanislav Šárský?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Pozval nás kdysi šéf, redaktor ostravský na Silvestra, asi 10 nás bylo, Rajko Doleček, já nevím, kdo tam všechno byl. A můj kolega Vašek Antoš, bohužel už zesnulý. A když si to přečetl ředitel seznam těch jmen, tak ani nehnul brvou a říká: hm, no, já myslel, že to bude legrace.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je dobrej začátek.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Takže, rozklepal i tohohle toho režiséra, kterej to dával dohromady celý. A my jsme tam přišli a von prej, nechcete slivovici? A Vašek Antoš říkal, ne, mně by to nemluvilo, ale Standovi dej, tomu pak jede. No, tak já jsem si dal teda. A teď jsme si sedli a sedli jsme si ke kulatýmu stolu a ten kolega, ten Venda Antoš, ten seděl vedle mě. Já byl poslední, on byl předposlední. A teď to šlo, okruhy otázek a mezitím písničky a živě, živě se to vysílalo. A teď to šlo třeba, na co si jako vzpomínáte, na Štědrej den na nějakou událost. A teď každej něco říkal. Přišlo to k tomu Vaškovi a ten celej zpocenej říkal, a já vám ani neví. A já na něj koukal, von to myslel vážně. No, tak jsem začal vyprávět u nás, jak to chodilo, jak tatínek vždycky zabíjel kapry na poslední chvíli, mamince se to mrskalo. A rok co rok. A pak zase, na jakej dárek nějakej si vzpomínáte. Došlo k tomu Vaškovi a říká, já si snad ani nevzpomínám. Takhle deset otázek, ten mu hrozil pěstí ten režisér, že ho zabije. A ten prostě zpocenej, úplně vyšinutej, všech deset kol takhle to prostě. No a pak došlo, ta poslední otázka byla, co se vám stalo jako na jevišti hroznýho a já jsem před tím už, než to začalo, říkal, Vašku, já budu vyprávět toho Romea, to je můj příběh. Ježíš, to jsem chtěl říkat já. No, tak ty to nebudeš říkat, to budu říkat. No a začal jsem, to se skutečně stalo, všechno se to stalo. Souboj velikej, Tibault, Merkuzio na točně, celý ty arkády se točily, teďka oni to tam blbě postavili a těsně před tím soubojem vzadu vyšel technikář a měl bílý tenisky, to si pamatuju. Já byl připravenej na schodech v orchestru a díval jsem se na něj, hrál jsem Romea tehdy. A von zmizel takhle za těma schodama a najednou, když ten Merkuzio byl na těch schodech a říkal, tady mám smyčec, ukazuje meč, že jo a takhle ti s ním zahraje, tak se ozvaly rány a von klínoval ty schody, který zapomněli upevnit. A ten Merkuzio, Karel Vochoč ho hrál, měl jeden takovej divnej zvyk, že si nelepil paruky, jenom si je nasadil, jo. Lepil si je takhle jenom na spáncích, on byl úplně plešatej.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já vím, já vím, Vochoče znám.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a tak se namíchl a švihnul po něm tím kordem, po tom neviditelným pro diváka technikářovi a ten kord se mu vohnul do pravýho úhle. Takže, tenhle ten zmíněnej Vašek Antoš, teď to s klukama začalo mírně cukat, mu podal elegantně ten svůj a voni začali šermovat. A teďka skákali po těch, dolu na tu točnu, nahoru na ty arkády. No, bylo to o život teda. Shodou okolností toho Tibaulta hrál Jirka Wimmer, jestli si na něj vzpomínáš.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No a teď to bylo prostě neuvěřitelný. A když to skončilo nakonec, tak ten Vochoč, tomu spadla ta paruka a zůstala mu viset na těch spáncích a přepadla mu přes ksicht pod bradu, takže to bylo všecko jako pozitiv, negativ, lidi řvali jako na fotbale, to byl strašnej rykot. A já jsem si s hrůzou uvědomil, že hned po tomhle tom má zakřičet: mor na ty vaše /nesrozumitelné/, to už ani nezakřičel, jenom vypísknul: Mor! To bylo všechno. A voni ho nemohli unýst, tak ho vodkutáteli z toho, jak se smáli. A já teďka tam mám jít a moje první věta byla: tak vzácný člověk. Tak jsem říkal, tak to nepůjde, to musím říct do toho řevu a voni tam zbourají divadlo. Jenomže, jak jsem to začal vyprávět, tak tenhle ten kolega němej téměř celou dobu, mi to začal opravovat ten příběh. Jako, ne, ne, von nešel zleva, von šel zprava. Jo a neměl bílý, jo, měl, máš pravdu. A takhle mi furt do toho.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Najednou se rozkecal.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Rozkecal se, protože už to měl za sebou. No, to byla taková řezanka, že už ani já pak nevěděl, jak to vlastně dopadlo. Hrozný. Dostali jsme strašnej kartáč, tak tam jsem se potil hodně, to je pravda.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je a ještě několik minut určitě bude Stanislav Šárský. V těch několika minutách se vás zeptám, co vás čeká v nejbližší době. Jaké budou třeba herecké prázdniny pro vás, protože, jak známo, tak herci většinou o prázdninách odpočívají. Ale jsou tací, kteří si nedají pokoj a zapojí se do různých hereckých part, které buďto třeba jedou zájezdové představení anebo hrají na různých hradech, jako třeba pražském. Co vy?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
A to je právě to, co se týká letos i mě. Ono to už bylo několikrát, protože v podstatě Tomáš Töpfer to zakládal, tu tradici těch. Já jsem vás tam jednou zase, vidíte, viděl. My jsme hráli v kostele svatýho Jiřího, jsme hráli pašije, vy jste se na ně byl podívat, já jsem vás tam viděl tenkrát, to už je taky pár let. To jsme hráli strašně rádi a bylo to pěkný, myslím, protože i paní Voskovcová vycházela, no, ona tam byla trochu taková ta podpásovka, že když vycházeli lidi ven, tak jsme tam stáli s těma živejma beránkama a lidi plakali. A paní Voskovcová říká: Very, very krásné. No, takže to byl tenkrát Romeo. No a teďka vlastně je to zase Romeo. Ostraváci mě požádali, jestli bych s nimi nehrál v Romeovi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale už to nebude, předpokládám, Romeo teda jako tehdy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, tak jedinej, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ne vy.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Jo, tak. Ježiš, vy jste mě teď ale vylekal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho si střihnete?
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
No, toho knížete nebo dóžete podle toho, jak se to říká. No,ale vono je to zařazený do toho cyklu, kterej se hraje v Praze, Brně, Bratislavě, takže budeme s tím jezdit. Tak to je hlavní takový ten. No a jinak chaloupka a konečně taky děti a žena. Oni si trošku odvykli, když jsem uvažoval o tý Praze teďka, tak žena mi říkala: já to chápu, já tomu rozumím, já bych asi šla bejt tebou. Ale já s tím nesouhlasím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je těžký dilema.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Asi po dvou letech nebo po třech jsem říkal, čoveče, já bych už to možná zabalil, mně se už nechce jezdit a to. A vona říká: to tě nesmí ani napadnout, my už si odvykli. Žertovala. To je těžký, no. Tak si budem zase zvykat trochu, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, my si rádi budeme zvykat na to, že vás uvidíme na Pražském hradě. Ale samozřejmě i v představeních Švandova divadla, kde působíte. Stanislav Šárský byl dnes hostem Tandemu. Moc děkuju za návštěvu a ať se všecko daří.
Stanislav ŠÁRSKÝ, herec
--------------------
Děkuju za pozvání. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
