Štěpán Markovič - saxofonista a průkopník gypsy-jazzové fúze
17. červen 2011
Štěpán Markovič je označován za průkopníka gypsy-jazzové fúze, je to český saxofonista. Jan Rosák ho pozval do Tandemu. Prozradil, jaké to bylo hrát vedle Karla Velebného, jak vzpomíná na angažmá, kdy na pódiu doprovázel světové hvězdy a kde v současné době učí.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den ze studia a pěknou chvilku u rádia přeje z Tandemu Jan Rosák. Dnes mám tu čest představit vám, milí posluchači, člověka, který doprovázel prezidenta Billa Clintona. Ne, není to americký bodyguard. Představím vám naopak muzikanta, který navíc patří mezi nejuznávanější jazzové hráče. Jako saxofonista má za sebou neuvěřitelně rozsáhlou studiovou tvorbu. Během své kariéry doprovázel na koncertech světové hvězdy a k jeho fanouškům patří třeba i hlava našeho státu. Pozvání do Tandemu přijal saxofonista Štěpán Markovič. Vítám vás, dobrý den.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak začít rozhovor s muzikantem? No, tak já si myslím, že nejlepší bude muzika a jistě přijde řeč i na toho Billa Clintona.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V téhle té skladbě, která se jmenuje Inner earg, neboli Vnitřní pnutí, jsme si poslechli pochopitelně našeho dnešního hosta Štěpána Markoviče. Takové vnitřní pnutí, to je to, co žene člověka k tvorbě, a to je dobře, když takové vnitřní pnutí je, protože bez něj prostě asi nevznikne nic pořádného. Ale my se teď vrátíme mnohem dál do minulosti, když ještě žádné vnitřní pnutí, které vás hnalo někam k muzice, nebylo, asi předpokládám. Prostě vrátíme se do dob vašeho zrození. Kde jste se narodil, pane Markoviči?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem se narodil v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste Pražák.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a co vaše dětství? Byla tam už nějaká muzika?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že tam hudba byla už na začátku, protože moje půlka rodiny jsou Maďaři, takže tam to žilo, tam se zpívalo, táta hrál na mandolínu, na piáno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Já bych podle jména Markovič spíš soudil na Balkán.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Je tam nějaký Balkán ještě. Praděda můj možná byl nějakej chorvatskej, viděl jsem ho jednou na fotce, měl takový ty obrovský fousy kroucený nahoru. Kus Balkánu tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ta muzika byla opravdu rodová.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale to šlo jako tak přirozenou cestou, nebyl jsem k tomu nějak vlastně jakoby nucenej, nebo víte, jak to myslím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale člověka většinou něco inspiruje a já jsem si přečetl u vás velice sympatickou inspiraci, a to Škvoreckýho Zbabělcema, který celý provází ta jazzová muzika.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Je to zvláštní, protože já vlastně, ostatní kolegové většinou mají ty vzory jazzový muzikanty, že jo, slavný a já prostě jsem se zamiloval do těch knížek Škvoreckýho a těch popisů toho saxofonu, kdy on popisuje saxofon jako ženu. To je na dvě stránky, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sexuální nástroj vlastně.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, říká se to, ale nevím proč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jo. Saxofon má takový zvuk tedy, který rozdráždí a irituje takový zvláštní místa v těle.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já si vzpomínám na Karla Velebnýho. Díky němu vlastně jsem šel potom ještě dál a dál. Tam byl nějakej festival v Malostranský besedě, dělá to Jana Kopko a jmenovalo se to Ženy v jazzu. A doprovázel tam tenkrát na klavír Karel Velebný a ona se ho ptala - a co ty, Karle, jaký ty máš názor třeba na ženy v jazzu? Tak se ho tak mimoděk ptala na tom pódiu a on říkal tenkrát - no, na ženský v jazzu, to je v pořádku, ale neměly by hrát na klarinet, protože je to neslušný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jakou máte vy zkušenost s tím vaším saxofonem? Padaly vám ženský k nohám už od...?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Myslím, že nepadaly. Spíš problémy to přinášelo. Ale jako ne, navazovalo to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si vzpomínám na Někdo to rád horké, že jo, ten saxofonista v podání Tonyho Curtise, že jo, jak se přiznal Sugar, že prostě saxofonisti ji zblázní. Tak to nemáte tuhle zkušenost?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale nicméně vy jste se začal muzice věnovat opravdu potom jaksi fest, bych řekl. Začal jste ji studovat?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, bohužel jsem měl smůlu, protože v podstatě saxofon byl nástroj imperialismu a já jsem neměl šanci vlastně jít na to do žádné školy. Takže až vlastně teprve jsem se popídil, kdy vlastně jsem se dostal ke Karlovi Velebnýmu. To byla Ježkova konzervatoř, co je dneska, ale nemělo to tenkrát statut. To byla škola pro pracující, nebo nevím, jak se to tenkrát jmenovalo. Ale zas na druhou stranu statut to nemělo, ale mělo to výborný pedagogy. Ty jsou tam dodnes vlastně na tý Ježkárně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tahle ta škola vám dala ty základy, který jste potom mohl rozvíjet.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To rozvíjel hlavně Karel Velebný a potom jsem měl to štěstí vlastně, že jsem se dostal velmi brzo do /nesrozumitelné/, do rozhlasovýho bigbandu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili Jazzový orchestr Československého rozhlasu.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Takže jsem strávil o patro níž vlastně nějakých třináct let. To byla pro mě ta vysoká škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Štěpán Markovič, můj dnešní host, slavný český saxofonista, se potkal na lidové konzervatoři, tak se to jmenovalo, že jo, tehdy, s Karlem Velebným a začal jste s ním koncertovat taky. Je to tak?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, on mě potom vlastně někdy ve čtvrtém ročníku už bral s sebou na ty své koncerty, dal mi šanci, mladýmu klukovi hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká to byla radost hrát vedle Karla Velebnýho?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, určitě velká radost, ale v tý době to tak nevnímáte, že jo. Máte spíš takovej velkej respekt před ním, takže to bylo, i vlastně když jsem potom nastoupil do JOČRu, tak oni mi vlastně nic neodpustili jakoby v tý muzice, v tom profesionálním hraní, v tom satsu a špatný nádech třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako mladej musíte bejt hned dobrej.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, to moc vlastně nejde. V dnešní době jsou ty mladý velmi informovaný a mají vzdělání a informace, takže vlastně už musejí být připravený do dnešní doby daleko dřív, že už ve 23, 24 letech hraje z listu a improvizovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vy jste neměli?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
My jsme neměli takový podmínky i jako vlastně tenkrát. Takže jsme se museli pídit právě u těchhle těch mistrů, jako byl Karel Velebný a ty kolegové tady z rozhlasu, to byly pozůstatky orchestru Krautgartnera. A tenkrát vlastně to dělal Karel Hála, dirigoval, a Felix Slováček. Takže my jsme vlastně točili jazz 14 dní a 14 dní jsme hráli tady popík s Felixem, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to velikej rozdíl, jaksi přejít od jazzu k popíku a obráceně?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, byl, je to v tom profesionálním slova smyslu ten přístup k tý muzice. Ten jazz je jako velmi náročná záležitost, ale v tom, vypucuje v tom řemeslu. Stejnej přístup je i u toho popíku, i když třeba to nemusíte zrovna. Chápete?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale ten dril v tom bigbandu, to musíte, i když po vás nechtějí, abyste svingoval, tak nesmíte svingovat a bej přístupný k tomu, jakoby k těm dirigentům a k těm požadavkům, co od vás chtějí, že jo. Takže nebát se natočit popíkový sólo, umět všechno, že jo. V dnešní době je tak strašná konkurence, ten trh je tak přesycenej muzikou, takže jako muzikant musí bejt připravenej, nehrát na jeden nástroj, mít aspoň dva, tři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, vy máte?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Saxofon, flétnu a klarinety a tak dále. Takže být připravenej jako dobrej studovej hráč a bejt kreativní, hrát sóla a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě. U jazzových muzikantů se to asi předpokládá, protože tak hrají nejenom, jako jste hrát v JOČRu, neboli v jazzovým orchestru, ale určitě i v menších seskupeních, kde se to potom hodilo.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
V tý době jsme hodně měli kvartety, takže ona v tý době vlastně z toho bigbandu, /nesrozumitelné/, to byla ta rytmická skupina, že to byl Josef Vejvoda a Sváťa Košvanec. A to byli vlastně kluci a my jsme pak měli svoje, že jo. Takže já jsem měl svůj kvartet, s kterým jsme pak, nebo s kterým vlastně, a pak jsme vlastně doprovázeli v týhle tý sestavě toho Billa Clintona v tý Redutě tenkrát na tom Jam session.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, hrál opravdu dobře, Bill Clinton?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale ono mu to ani nešlo, byl hrozně uvolněnej a nijak to neřešil. Usměvavej a vzal ten saxofon a Havel se kolem něj točil, furt tam byl na těch fotkách z tý doby v takovým předklonu, že jsem myslel, že mu předával dárek, ten saxofon, že mu upadne, že jo, protože on to bral tak nešikovně, bych řekl. Já tam furt chytal saxofon, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dají se na tu jeho hru opravdu jaksi použít měřítka jaksi muzikantský?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To určitě, to určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako něco umí?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, ale tak v tomhle případě jako se to neřeší, s americkým prezidentem, to ne, ale hrál na jinej, na cizí nástroj /nesrozumitelné/, která se vlastně měsíc předtím dával dohromady, protože tam byla předtím obrovská příprava, že jo, na ten, to snad FBI u mě bylo doma. Tenkrát jsem fungoval s Martinou Menšíkovou a přijelo do podkroví limuzíny a otázky kdo tam hraje a co to je za lidi. Takže jsme byli na tom seznamu, že jo, zasedací pořádky. A já jsem jezdil na Hrad tam montovat saxofon, vytahovat z toho korky a bylo to velmi milý se s ním setkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když někdo dosáhne ve své kategorii takové dokonalosti jako můj dnešní host, saxofonista Štěpán Markovič, tak je potom zván samozřejmě k nejrůznějším uměleckým spolupracem. Vy jste měl kromě toho, že jste si zahrál, já nevím, s Laco Décsi, už jste o tom mluvil taky, s Emilem Viklickým, ale taky jste hrál jako součást All Stars Bigbandu, tuším, že v roce 1995 jste doprovázel Ray Charlese třeba, Lisu Minelli, Shilley Basy. Jak jste se k tomu dostal?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, tak to jsou takový náhody. Myslím si, že byla to dobrá zkušenost, no, vůbec i v tom provedení jako toho show. To znamená komplet tým lidí, kde jsou belgický osvětlovači, anglický zvukaři, teď máte na pódiu celej symfonickej orchestr, jazzový bigband a teď je to nazvučený v těch sálech, na těch stadionech, kde je to většinou na tyhle lidi plný. A je to obrovský zážitek jako v tom přístupu v tý práci toho týmu. Takže...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo to dával dohromady, třeba tuhle tu sestavu?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že to dělali tenkrát Němci. Mám ještě snad někde v nějakým šuplíku tu brožuru s těma fotkama a se srdíčkem od Lisy Minely, ale tam bylo úžasný ten, ta jejich skromnost, toho Charlese i u tý Lisy, která po těch zkouškách tam s náma seděla na bednách v teplákách, rozumíte, s tím malinkým pejskem, ona měla takovýho malýho jorkšíra a černýho bodyguarda dvoumetrovýho. A tam pak pochopíte takový i smutek trošku, když vidíte tu Lisu, která je opravdu teda neskutečně energetická, stepuje, víme, jak zpívá, že jo, vůbec ten její projev celej na tom pódiu pro tu halu to je neuvěřitelný. Hodinu a půl jede v kuse i znakovou řeč, v pauzách, že jo, překládá pro hluchoněmý. V jedný písničce třeba, jo, zpívá New York, vždycky je pauza a ona sama jako...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Ale to je zajímavý. No, tak ono se říká, že čím, jak je člověk slavnější a větší, tak tím je skromnější, že jo. Myslím, že to platí.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To, co víme, co ona prožila, že jo, prostě stejně jako ta její máma, ta Judy Garland, to je stejný příběh, týhle tý dcery, tý Lisy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tyhle ty lidi, který obdivujeme a milujeme je z nahrávek, z filmů, já nevím, z televize, tak potom najednou je vidíte in natura, tak já třeba nesmírně obdivuju Ray Charlese, jeho muzika se mi strašně líbí. A co to s váma dělalo, když jste měl najednou příležitost nejenom sedět vedle něj kousek, ale ještě ho doprovázet?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem seděl takhle vlastně, jako je tady ta reprobedna, dva, tři metry, protože jsem v tom satsu těch saxofonů, to byl jazzovej bigband, hrál první, v první půlce, v druhý půlce hrála Lisa. Takže mi pochopitelně ukápla i slzička. Hrajete prostě baladu a teď jde takhle v těch zlatých šatech, v tom kvádru, těžko se i o tom povídá, jestli mi rozumíte, protože když zažijete, já nevím, 60 tisíc lidí, jak stojí a jsou z něho prostě, jak se říká lidově, hotoví, tak to působí velmi na vás. Ale taky jsem dovedl pochopit i tu Lisu třeba, že po tom obrovským úspěchu zůstala absolutně sama, jenom s tím psem a s tím bodyguardem. Pak jí vlastně odvezou na hotel, podepíšou pár fotek a tam zase k ní nikoho nepouštějí. Cejtíte z toho takovej dost, takovej smutek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že bychom s ní neměnili, přátelé.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak docela překvapivý výběr mezi klasiky českého humoru má dnes Štěpán Markovič. Lasica, Satinský. Tak oni nejsou tak úplně Češi, tedy bohužel dnes už jen Milan Lasica je a Julius Satinský byl, ale my jsme je brali tak, jako že byli naši, jsou naši. Milan Lasica je náš taky. A vy jste se s nimi potkal někde přímo?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne. Chodil jsem na ně, když jsem byl v Bratislavě, kam jsem chodil i často hrát, celej život v podstatě. A v roce 2006 jsem měl koncert Jazz na Hradě se svýma studentama, Saxstep, a byl, celej zájezd přijel ze Slovenska. Zřejmě je pozvala paní Klausová. A přijel právě i Milan Markovič. Tak jsme se setkali spolu...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milan Markovič?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, přijel Kukura, Markovič, dva autobusy přijely.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezjistili jste, že jste příbuzní s Milanem Markovičem?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne, ne, strašně dobře, že jsme seděli poprvý a on mi říkal po koncertě, že za ním chodili herci a nosí mu moje desky a dělají si z něho srandu, jako že ty děláš, ještě toho nemáš dost a děláš do muziky, do jazzu? Tak to bylo milý, no. No, a na to konto vlastně Juraj Kukura vlastně začal dělat v tom svým divadle jazzový koncerty. On se pak přiznal, že byl poprvý na jazzovým koncertě v tom roce 2006. Já jsem měl slovenskou rytmiku právě, basistu z České filharmonie a Matuše a Kapčice, kytaristi a svý český studenty na saxofon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se nám to hezky česko-slovensky propojilo a dáme si teď dva československé skvělé komiky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je saxofonista Štěpán Markovič, skvělý sólista, taky, jak jste slyšeli, občas člen skvělých sdružení jako All Stars Bigband, který doprovázel Ray Charlese a Lisu Minelli, ale taky je docela sympatické, a myslím, že to je velice příznačné, že když někdo něco dobře dělá, tak by to měl taky předávat. A vy taky učíte, viďte, na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, tam, kde jsem začal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili jste se vrátil, ano, a teď jim to vracíte. Jaká je to práce učit mladé lidi?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, vynikající je to, je to nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo? Takhle si to užíváte?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já si to hrozně užívám a mám v sobě i smysl, mi zůstal ten přístup toho Karla Velebnýho k tý pedagogice. Vlastně já učím improvizaci, to je souhrn vlastně všech těch stupnic a jak to použít potom v tý improvizaci a v tý kreativitě. Je tam spousta šikovných mladých chlapců a dívek, který hrajou na flétny, flétnistky a...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou i holky, který hrajou saxík.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, to je velmi teď populární.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi viděli Jitku Molavcovou, jak jí to jde.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, Jitku, no, ta ke mně chodila kdysi. Tu mi přidal pan Evžen Jegorov. K němu jsem taky chodil jako mladej, tak on zase Evžen Jegorov hrával na tenor a byl součástí Semaforu. Hrával...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On je herec taky.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Výbornej, no, vynikající herec. Tak ten mi ji pak jako přehodil. Ona u mě byla asi na dvou hodinách, asi dostala strach, nebo co, už pak nechodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ale je dobrá.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jednou, dvakrát byla snad u mě na Smíchově. Já už ji dlouho neviděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže říkáte, že jsou i studentky teda jako na saxík?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano. Já myslím, že tam mám takových šest studentek na saxofon, ale pozor, vynikající. Já dokonce se Saxtetem jednu studentku mám v Římě na univerzitě, na Saint Louis School, tam mám svoje...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, vy učíte i v zahraničí?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, dalo by se to tak říct v podstatě, i když tam nemám vlastně jako, v Římě na univerzitě jazzový, měl jsem studentku výbornou tady Kristýnu Kachtíkovou, která po studiích odjela do Říma studovat a oni chtěli vědět kde se učila předtím. Tak ona se zmínila a oni mě pozvali na to konto do toho Říma s mýma studentama z Prahy a tam jsem měl dalších pět Italů. To byl ten Saxtet, který jste tady pouštěli, to dělali Italové. A to byl večer na La Casa del Jazz, to je kousek od Kolosea, nádherný místo, v zahradě. A ta škola, ta budova patřila mafiánům, to byl šéf Cosa Nostry v Římě. On byl výbornej jazzovej zpěvák, ale přijela kamera a bylo na tý zahradě ratata ratata, takže se tam postříleli, barák zkonfiskovalo jakoby město, ale za rok, už za dva tam udělali na počest vlastně toho jazzovýho zpěváka, tam udělali tohle jazzový místo, kde se prodávají desky, semináře, jsou ty večerní koncerty krásný. Takže tam už jakoby funguje i ta radost vlastně, že jsme, a teď má být deska právě Jazz na Hradě, kde hrajou ty Italové se mnou. To jsou prominenti z tý školy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mafián zpívající výborně jazz, to je úžasný.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Oni ho tam odkrágrovali, takže nebudu přemýšlet, kdo to sponzoruje, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to radši ne. Vy hrajete a to je vaše starost.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jasný, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Štěpán Markovič, přední český saxofonista, já bych řekl přímo minimálně evropský saxofonista, jak už se také projevilo i v tom jeho rozsahu a dosahu až dokonce do italského hudebního školství, tak kromě toho, že hraje učí, taky vydává samozřejmě desky, CD, z jednoho si tady taky hrajeme. A vaše koncerty jsou velice specifické, zajímavé taky. A na ně chodí kromě jiných taky pan prezident. Že on je velikej jazzovej fanoušek?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, on je velkej jazzovej fanoušek a znalec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A fakt se v tom vyzná, jo?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Fakt se v tom vyzná. Je to znalec, v autě má dobrý desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho rád poslouchá? Co má rád?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že pan prezident má nejradši /nesrozumitelné/ a pianisty, tria. Má pocit, že hodně rád má třeba Hank Jones, který tady měl koncert, pianista, na Hradě, to bylo minulý rok a on pak bohužel asi tři týdny nato umřel. Takže to zůstalo v podvědomí, ten krásný koncert Hanka Jonese. A to hrál v triu s Jirkou Mrázem, to je náš muzikant, že jo, který je léta v Americe už slavnej, George Mráz. Takže on hrál v takový, muzika, kvartet, kvintety dobrý a 60. léta, ta tvroba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale sám jaksi nehraje.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
A jsou tam milý ty koncerty na tom Jazz na Hradě každej měsíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sám nehraje narozdíl od Billa Clintona.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že ne. Na foukací harmoniku. Já myslím, že možná klinká trošku, třema, dvouma prstama?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, no, tak někdy bych, někdy byste ho mohl vyprovokovat, aby vzniklo něco podobnýho jako Clinton v Redutě.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale teď jste mi připomněl vlastně tímhle, že máme desku s Abrhámem, panem Josefem. Ten hraje na piáno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pozor, ten hraje na piáno výtečně.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Senzačně. Teď mi malej Pepíno Abrhám, jeho syn, přinesl CD, kde jsme spolu hráli Imdu v Litoměřicích, koncert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přímo improvizace a tak?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jenom improvizace. On je, on hraje jako /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Opravdu, jako líbivý, no. To mě překvapilo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Škoda, že je tak výbornej herec. Byl by výbornej muzikant.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V živé nahrávce z Jazzu na Hradě, z koncertů, kterých se velice rád účastní pan prezident Václav Klaus, jsme poslouchali skladbu Time Remember a tam nám v podstatě už předznamenala poslední povídání mého dnešního hosta, saxofonisty Štěpána Markoviče. A já se vás chci zeptat, pane Markoviči, jestlipak tyhle ty akce budou pokračovat, třeba, dejme tomu, i takové příjemné koncerty, jako je Jazz na Hradě. A co vás vůbec čeká? Vy jste se taky, jakmile jsme domluvili a začala hrát muzika, jste se zmínil o tom, že i možná budete pokračovat v tom nahrávání s panem Abrhámem.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, plánoval jsem, že to bylo velmi milý a úspěšný, takže bysme udělali radost sobě i těm druhým, že bysme třeba udělali v jazzovým klubu nějaký, něco s panem Abrhámem zase. Tak to plánuju, plánujeme Jazzy na hradech. To znamená, je Jazz na hlavním Hradě našem pražským, teď budou jazzy na Karlštejně. Měl jste tady pana kastelána, myslím, protože já nemám televizi, já jsem rozhlasovej typ, no, takže to sleduju. Takže jsme díky jeho přízni a to, že nám dává prostor k týto hudbě, tak plánujeme koncerty na Karlštejně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak vy jste místní, domácí, že jo.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já budu i ve voskovým muzeu, tak až půjdete kolem, voskový muzeum, tak tam bydlím prostě v podkroví. Těžko se mi hledá, protože vypadám úplně stejně jako vosková figurína.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to snad ne. A co ještě dalšího?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Lekají se, když pospíchám do školy, tak občas tam přijdou ty malý děti na tu exkurzi dopoledne, teď já vylítnu z těch, opráskaný dveře a jak pospíchám, vylítnu ven na tu chodbu a oni se lekají, ale tak, že dostávají hysteráky. Mě vidí s tou plešatou hlavou, tak oni úplně, musím si dát příště pozor, abych jim neublížil na zdraví. Takže děláme Jazz na Karlštejně a chceme to stáhnout potom ještě na Hlubokou, do Nových Hradů, takový open airy. Myslím si, že nic tady takovýho není. Na těch hradech je bigbít, folk, to je správně...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajou se divadla, ale jazz ne, to je pravda.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Myslím, že ne, že to začal vlastně pan prezident na Hradě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přátelé, až náhodou narazíte někde na některém z významných pražských hradů na plakát a na něm uvidíte nápis Jazz na Hradě, tak za tím bude určitě taky Štěpán Markovič, můj dnešní host, který si tam rád zahraje a potěší vás svou skvělou muzikou. Moc vám děkuju za vaše dnešní povídání a ať vám to hraje.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Děkuju.
Spustit audio
--------------------
Hezký den ze studia a pěknou chvilku u rádia přeje z Tandemu Jan Rosák. Dnes mám tu čest představit vám, milí posluchači, člověka, který doprovázel prezidenta Billa Clintona. Ne, není to americký bodyguard. Představím vám naopak muzikanta, který navíc patří mezi nejuznávanější jazzové hráče. Jako saxofonista má za sebou neuvěřitelně rozsáhlou studiovou tvorbu. Během své kariéry doprovázel na koncertech světové hvězdy a k jeho fanouškům patří třeba i hlava našeho státu. Pozvání do Tandemu přijal saxofonista Štěpán Markovič. Vítám vás, dobrý den.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak začít rozhovor s muzikantem? No, tak já si myslím, že nejlepší bude muzika a jistě přijde řeč i na toho Billa Clintona.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V téhle té skladbě, která se jmenuje Inner earg, neboli Vnitřní pnutí, jsme si poslechli pochopitelně našeho dnešního hosta Štěpána Markoviče. Takové vnitřní pnutí, to je to, co žene člověka k tvorbě, a to je dobře, když takové vnitřní pnutí je, protože bez něj prostě asi nevznikne nic pořádného. Ale my se teď vrátíme mnohem dál do minulosti, když ještě žádné vnitřní pnutí, které vás hnalo někam k muzice, nebylo, asi předpokládám. Prostě vrátíme se do dob vašeho zrození. Kde jste se narodil, pane Markoviči?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem se narodil v Praze.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste Pražák.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem Pražák.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a co vaše dětství? Byla tam už nějaká muzika?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že tam hudba byla už na začátku, protože moje půlka rodiny jsou Maďaři, takže tam to žilo, tam se zpívalo, táta hrál na mandolínu, na piáno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo? Já bych podle jména Markovič spíš soudil na Balkán.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Je tam nějaký Balkán ještě. Praděda můj možná byl nějakej chorvatskej, viděl jsem ho jednou na fotce, měl takový ty obrovský fousy kroucený nahoru. Kus Balkánu tam je.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže ta muzika byla opravdu rodová.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale to šlo jako tak přirozenou cestou, nebyl jsem k tomu nějak vlastně jakoby nucenej, nebo víte, jak to myslím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale člověka většinou něco inspiruje a já jsem si přečetl u vás velice sympatickou inspiraci, a to Škvoreckýho Zbabělcema, který celý provází ta jazzová muzika.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Je to zvláštní, protože já vlastně, ostatní kolegové většinou mají ty vzory jazzový muzikanty, že jo, slavný a já prostě jsem se zamiloval do těch knížek Škvoreckýho a těch popisů toho saxofonu, kdy on popisuje saxofon jako ženu. To je na dvě stránky, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sexuální nástroj vlastně.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, říká se to, ale nevím proč.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že jo. Saxofon má takový zvuk tedy, který rozdráždí a irituje takový zvláštní místa v těle.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já si vzpomínám na Karla Velebnýho. Díky němu vlastně jsem šel potom ještě dál a dál. Tam byl nějakej festival v Malostranský besedě, dělá to Jana Kopko a jmenovalo se to Ženy v jazzu. A doprovázel tam tenkrát na klavír Karel Velebný a ona se ho ptala - a co ty, Karle, jaký ty máš názor třeba na ženy v jazzu? Tak se ho tak mimoděk ptala na tom pódiu a on říkal tenkrát - no, na ženský v jazzu, to je v pořádku, ale neměly by hrát na klarinet, protože je to neslušný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jakou máte vy zkušenost s tím vaším saxofonem? Padaly vám ženský k nohám už od...?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Myslím, že nepadaly. Spíš problémy to přinášelo. Ale jako ne, navazovalo to.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si vzpomínám na Někdo to rád horké, že jo, ten saxofonista v podání Tonyho Curtise, že jo, jak se přiznal Sugar, že prostě saxofonisti ji zblázní. Tak to nemáte tuhle zkušenost?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale nicméně vy jste se začal muzice věnovat opravdu potom jaksi fest, bych řekl. Začal jste ji studovat?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, bohužel jsem měl smůlu, protože v podstatě saxofon byl nástroj imperialismu a já jsem neměl šanci vlastně jít na to do žádné školy. Takže až vlastně teprve jsem se popídil, kdy vlastně jsem se dostal ke Karlovi Velebnýmu. To byla Ježkova konzervatoř, co je dneska, ale nemělo to tenkrát statut. To byla škola pro pracující, nebo nevím, jak se to tenkrát jmenovalo. Ale zas na druhou stranu statut to nemělo, ale mělo to výborný pedagogy. Ty jsou tam dodnes vlastně na tý Ježkárně, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tahle ta škola vám dala ty základy, který jste potom mohl rozvíjet.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To rozvíjel hlavně Karel Velebný a potom jsem měl to štěstí vlastně, že jsem se dostal velmi brzo do /nesrozumitelné/, do rozhlasovýho bigbandu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili Jazzový orchestr Československého rozhlasu.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Takže jsem strávil o patro níž vlastně nějakých třináct let. To byla pro mě ta vysoká škola.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Štěpán Markovič, můj dnešní host, slavný český saxofonista, se potkal na lidové konzervatoři, tak se to jmenovalo, že jo, tehdy, s Karlem Velebným a začal jste s ním koncertovat taky. Je to tak?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, on mě potom vlastně někdy ve čtvrtém ročníku už bral s sebou na ty své koncerty, dal mi šanci, mladýmu klukovi hrát.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká to byla radost hrát vedle Karla Velebnýho?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, určitě velká radost, ale v tý době to tak nevnímáte, že jo. Máte spíš takovej velkej respekt před ním, takže to bylo, i vlastně když jsem potom nastoupil do JOČRu, tak oni mi vlastně nic neodpustili jakoby v tý muzice, v tom profesionálním hraní, v tom satsu a špatný nádech třeba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako mladej musíte bejt hned dobrej.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, to moc vlastně nejde. V dnešní době jsou ty mladý velmi informovaný a mají vzdělání a informace, takže vlastně už musejí být připravený do dnešní doby daleko dřív, že už ve 23, 24 letech hraje z listu a improvizovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To vy jste neměli?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
My jsme neměli takový podmínky i jako vlastně tenkrát. Takže jsme se museli pídit právě u těchhle těch mistrů, jako byl Karel Velebný a ty kolegové tady z rozhlasu, to byly pozůstatky orchestru Krautgartnera. A tenkrát vlastně to dělal Karel Hála, dirigoval, a Felix Slováček. Takže my jsme vlastně točili jazz 14 dní a 14 dní jsme hráli tady popík s Felixem, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl to velikej rozdíl, jaksi přejít od jazzu k popíku a obráceně?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, byl, je to v tom profesionálním slova smyslu ten přístup k tý muzice. Ten jazz je jako velmi náročná záležitost, ale v tom, vypucuje v tom řemeslu. Stejnej přístup je i u toho popíku, i když třeba to nemusíte zrovna. Chápete?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Určitě.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale ten dril v tom bigbandu, to musíte, i když po vás nechtějí, abyste svingoval, tak nesmíte svingovat a bej přístupný k tomu, jakoby k těm dirigentům a k těm požadavkům, co od vás chtějí, že jo. Takže nebát se natočit popíkový sólo, umět všechno, že jo. V dnešní době je tak strašná konkurence, ten trh je tak přesycenej muzikou, takže jako muzikant musí bejt připravenej, nehrát na jeden nástroj, mít aspoň dva, tři.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To znamená, vy máte?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Saxofon, flétnu a klarinety a tak dále. Takže být připravenej jako dobrej studovej hráč a bejt kreativní, hrát sóla a tak dále.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě. U jazzových muzikantů se to asi předpokládá, protože tak hrají nejenom, jako jste hrát v JOČRu, neboli v jazzovým orchestru, ale určitě i v menších seskupeních, kde se to potom hodilo.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
V tý době jsme hodně měli kvartety, takže ona v tý době vlastně z toho bigbandu, /nesrozumitelné/, to byla ta rytmická skupina, že to byl Josef Vejvoda a Sváťa Košvanec. A to byli vlastně kluci a my jsme pak měli svoje, že jo. Takže já jsem měl svůj kvartet, s kterým jsme pak, nebo s kterým vlastně, a pak jsme vlastně doprovázeli v týhle tý sestavě toho Billa Clintona v tý Redutě tenkrát na tom Jam session.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte mi, hrál opravdu dobře, Bill Clinton?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale ono mu to ani nešlo, byl hrozně uvolněnej a nijak to neřešil. Usměvavej a vzal ten saxofon a Havel se kolem něj točil, furt tam byl na těch fotkách z tý doby v takovým předklonu, že jsem myslel, že mu předával dárek, ten saxofon, že mu upadne, že jo, protože on to bral tak nešikovně, bych řekl. Já tam furt chytal saxofon, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale dají se na tu jeho hru opravdu jaksi použít měřítka jaksi muzikantský?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To určitě, to určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako něco umí?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, ale tak v tomhle případě jako se to neřeší, s americkým prezidentem, to ne, ale hrál na jinej, na cizí nástroj /nesrozumitelné/, která se vlastně měsíc předtím dával dohromady, protože tam byla předtím obrovská příprava, že jo, na ten, to snad FBI u mě bylo doma. Tenkrát jsem fungoval s Martinou Menšíkovou a přijelo do podkroví limuzíny a otázky kdo tam hraje a co to je za lidi. Takže jsme byli na tom seznamu, že jo, zasedací pořádky. A já jsem jezdil na Hrad tam montovat saxofon, vytahovat z toho korky a bylo to velmi milý se s ním setkat.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když někdo dosáhne ve své kategorii takové dokonalosti jako můj dnešní host, saxofonista Štěpán Markovič, tak je potom zván samozřejmě k nejrůznějším uměleckým spolupracem. Vy jste měl kromě toho, že jste si zahrál, já nevím, s Laco Décsi, už jste o tom mluvil taky, s Emilem Viklickým, ale taky jste hrál jako součást All Stars Bigbandu, tuším, že v roce 1995 jste doprovázel Ray Charlese třeba, Lisu Minelli, Shilley Basy. Jak jste se k tomu dostal?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, tak to jsou takový náhody. Myslím si, že byla to dobrá zkušenost, no, vůbec i v tom provedení jako toho show. To znamená komplet tým lidí, kde jsou belgický osvětlovači, anglický zvukaři, teď máte na pódiu celej symfonickej orchestr, jazzový bigband a teď je to nazvučený v těch sálech, na těch stadionech, kde je to většinou na tyhle lidi plný. A je to obrovský zážitek jako v tom přístupu v tý práci toho týmu. Takže...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kdo to dával dohromady, třeba tuhle tu sestavu?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že to dělali tenkrát Němci. Mám ještě snad někde v nějakým šuplíku tu brožuru s těma fotkama a se srdíčkem od Lisy Minely, ale tam bylo úžasný ten, ta jejich skromnost, toho Charlese i u tý Lisy, která po těch zkouškách tam s náma seděla na bednách v teplákách, rozumíte, s tím malinkým pejskem, ona měla takovýho malýho jorkšíra a černýho bodyguarda dvoumetrovýho. A tam pak pochopíte takový i smutek trošku, když vidíte tu Lisu, která je opravdu teda neskutečně energetická, stepuje, víme, jak zpívá, že jo, vůbec ten její projev celej na tom pódiu pro tu halu to je neuvěřitelný. Hodinu a půl jede v kuse i znakovou řeč, v pauzách, že jo, překládá pro hluchoněmý. V jedný písničce třeba, jo, zpívá New York, vždycky je pauza a ona sama jako...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Ale to je zajímavý. No, tak ono se říká, že čím, jak je člověk slavnější a větší, tak tím je skromnější, že jo. Myslím, že to platí.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
To, co víme, co ona prožila, že jo, prostě stejně jako ta její máma, ta Judy Garland, to je stejný příběh, týhle tý dcery, tý Lisy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že tyhle ty lidi, který obdivujeme a milujeme je z nahrávek, z filmů, já nevím, z televize, tak potom najednou je vidíte in natura, tak já třeba nesmírně obdivuju Ray Charlese, jeho muzika se mi strašně líbí. A co to s váma dělalo, když jste měl najednou příležitost nejenom sedět vedle něj kousek, ale ještě ho doprovázet?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já jsem seděl takhle vlastně, jako je tady ta reprobedna, dva, tři metry, protože jsem v tom satsu těch saxofonů, to byl jazzovej bigband, hrál první, v první půlce, v druhý půlce hrála Lisa. Takže mi pochopitelně ukápla i slzička. Hrajete prostě baladu a teď jde takhle v těch zlatých šatech, v tom kvádru, těžko se i o tom povídá, jestli mi rozumíte, protože když zažijete, já nevím, 60 tisíc lidí, jak stojí a jsou z něho prostě, jak se říká lidově, hotoví, tak to působí velmi na vás. Ale taky jsem dovedl pochopit i tu Lisu třeba, že po tom obrovským úspěchu zůstala absolutně sama, jenom s tím psem a s tím bodyguardem. Pak jí vlastně odvezou na hotel, podepíšou pár fotek a tam zase k ní nikoho nepouštějí. Cejtíte z toho takovej dost, takovej smutek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já myslím, že bychom s ní neměnili, přátelé.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak docela překvapivý výběr mezi klasiky českého humoru má dnes Štěpán Markovič. Lasica, Satinský. Tak oni nejsou tak úplně Češi, tedy bohužel dnes už jen Milan Lasica je a Julius Satinský byl, ale my jsme je brali tak, jako že byli naši, jsou naši. Milan Lasica je náš taky. A vy jste se s nimi potkal někde přímo?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne. Chodil jsem na ně, když jsem byl v Bratislavě, kam jsem chodil i často hrát, celej život v podstatě. A v roce 2006 jsem měl koncert Jazz na Hradě se svýma studentama, Saxstep, a byl, celej zájezd přijel ze Slovenska. Zřejmě je pozvala paní Klausová. A přijel právě i Milan Markovič. Tak jsme se setkali spolu...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Milan Markovič?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, přijel Kukura, Markovič, dva autobusy přijely.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nezjistili jste, že jste příbuzní s Milanem Markovičem?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ne, ne, strašně dobře, že jsme seděli poprvý a on mi říkal po koncertě, že za ním chodili herci a nosí mu moje desky a dělají si z něho srandu, jako že ty děláš, ještě toho nemáš dost a děláš do muziky, do jazzu? Tak to bylo milý, no. No, a na to konto vlastně Juraj Kukura vlastně začal dělat v tom svým divadle jazzový koncerty. On se pak přiznal, že byl poprvý na jazzovým koncertě v tom roce 2006. Já jsem měl slovenskou rytmiku právě, basistu z České filharmonie a Matuše a Kapčice, kytaristi a svý český studenty na saxofon.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak se nám to hezky česko-slovensky propojilo a dáme si teď dva československé skvělé komiky.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem Tandemu je saxofonista Štěpán Markovič, skvělý sólista, taky, jak jste slyšeli, občas člen skvělých sdružení jako All Stars Bigband, který doprovázel Ray Charlese a Lisu Minelli, ale taky je docela sympatické, a myslím, že to je velice příznačné, že když někdo něco dobře dělá, tak by to měl taky předávat. A vy taky učíte, viďte, na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, tam, kde jsem začal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili jste se vrátil, ano, a teď jim to vracíte. Jaká je to práce učit mladé lidi?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, vynikající je to, je to nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fakt jo? Takhle si to užíváte?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já si to hrozně užívám a mám v sobě i smysl, mi zůstal ten přístup toho Karla Velebnýho k tý pedagogice. Vlastně já učím improvizaci, to je souhrn vlastně všech těch stupnic a jak to použít potom v tý improvizaci a v tý kreativitě. Je tam spousta šikovných mladých chlapců a dívek, který hrajou na flétny, flétnistky a...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou i holky, který hrajou saxík.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano, to je velmi teď populární.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Asi viděli Jitku Molavcovou, jak jí to jde.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, Jitku, no, ta ke mně chodila kdysi. Tu mi přidal pan Evžen Jegorov. K němu jsem taky chodil jako mladej, tak on zase Evžen Jegorov hrával na tenor a byl součástí Semaforu. Hrával...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
On je herec taky.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Výbornej, no, vynikající herec. Tak ten mi ji pak jako přehodil. Ona u mě byla asi na dvou hodinách, asi dostala strach, nebo co, už pak nechodila.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, ale je dobrá.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jednou, dvakrát byla snad u mě na Smíchově. Já už ji dlouho neviděl.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže říkáte, že jsou i studentky teda jako na saxík?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ano. Já myslím, že tam mám takových šest studentek na saxofon, ale pozor, vynikající. Já dokonce se Saxtetem jednu studentku mám v Římě na univerzitě, na Saint Louis School, tam mám svoje...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, vy učíte i v zahraničí?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, dalo by se to tak říct v podstatě, i když tam nemám vlastně jako, v Římě na univerzitě jazzový, měl jsem studentku výbornou tady Kristýnu Kachtíkovou, která po studiích odjela do Říma studovat a oni chtěli vědět kde se učila předtím. Tak ona se zmínila a oni mě pozvali na to konto do toho Říma s mýma studentama z Prahy a tam jsem měl dalších pět Italů. To byl ten Saxtet, který jste tady pouštěli, to dělali Italové. A to byl večer na La Casa del Jazz, to je kousek od Kolosea, nádherný místo, v zahradě. A ta škola, ta budova patřila mafiánům, to byl šéf Cosa Nostry v Římě. On byl výbornej jazzovej zpěvák, ale přijela kamera a bylo na tý zahradě ratata ratata, takže se tam postříleli, barák zkonfiskovalo jakoby město, ale za rok, už za dva tam udělali na počest vlastně toho jazzovýho zpěváka, tam udělali tohle jazzový místo, kde se prodávají desky, semináře, jsou ty večerní koncerty krásný. Takže tam už jakoby funguje i ta radost vlastně, že jsme, a teď má být deska právě Jazz na Hradě, kde hrajou ty Italové se mnou. To jsou prominenti z tý školy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mafián zpívající výborně jazz, to je úžasný.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Oni ho tam odkrágrovali, takže nebudu přemýšlet, kdo to sponzoruje, že jo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ne, to radši ne. Vy hrajete a to je vaše starost.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jasný, no.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Štěpán Markovič, přední český saxofonista, já bych řekl přímo minimálně evropský saxofonista, jak už se také projevilo i v tom jeho rozsahu a dosahu až dokonce do italského hudebního školství, tak kromě toho, že hraje učí, taky vydává samozřejmě desky, CD, z jednoho si tady taky hrajeme. A vaše koncerty jsou velice specifické, zajímavé taky. A na ně chodí kromě jiných taky pan prezident. Že on je velikej jazzovej fanoušek?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, on je velkej jazzovej fanoušek a znalec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A fakt se v tom vyzná, jo?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Fakt se v tom vyzná. Je to znalec, v autě má dobrý desky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Koho rád poslouchá? Co má rád?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že pan prezident má nejradši /nesrozumitelné/ a pianisty, tria. Má pocit, že hodně rád má třeba Hank Jones, který tady měl koncert, pianista, na Hradě, to bylo minulý rok a on pak bohužel asi tři týdny nato umřel. Takže to zůstalo v podvědomí, ten krásný koncert Hanka Jonese. A to hrál v triu s Jirkou Mrázem, to je náš muzikant, že jo, který je léta v Americe už slavnej, George Mráz. Takže on hrál v takový, muzika, kvartet, kvintety dobrý a 60. léta, ta tvroba.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale sám jaksi nehraje.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
A jsou tam milý ty koncerty na tom Jazz na Hradě každej měsíc.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sám nehraje narozdíl od Billa Clintona.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já myslím, že ne. Na foukací harmoniku. Já myslím, že možná klinká trošku, třema, dvouma prstama?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, no, tak někdy bych, někdy byste ho mohl vyprovokovat, aby vzniklo něco podobnýho jako Clinton v Redutě.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Ale teď jste mi připomněl vlastně tímhle, že máme desku s Abrhámem, panem Josefem. Ten hraje na piáno.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pozor, ten hraje na piáno výtečně.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Senzačně. Teď mi malej Pepíno Abrhám, jeho syn, přinesl CD, kde jsme spolu hráli Imdu v Litoměřicích, koncert.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A přímo improvizace a tak?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Jenom improvizace. On je, on hraje jako /nesrozumitelné/.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Opravdu, jako líbivý, no. To mě překvapilo, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Škoda, že je tak výbornej herec. Byl by výbornej muzikant.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V živé nahrávce z Jazzu na Hradě, z koncertů, kterých se velice rád účastní pan prezident Václav Klaus, jsme poslouchali skladbu Time Remember a tam nám v podstatě už předznamenala poslední povídání mého dnešního hosta, saxofonisty Štěpána Markoviče. A já se vás chci zeptat, pane Markoviči, jestlipak tyhle ty akce budou pokračovat, třeba, dejme tomu, i takové příjemné koncerty, jako je Jazz na Hradě. A co vás vůbec čeká? Vy jste se taky, jakmile jsme domluvili a začala hrát muzika, jste se zmínil o tom, že i možná budete pokračovat v tom nahrávání s panem Abrhámem.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
No, plánoval jsem, že to bylo velmi milý a úspěšný, takže bysme udělali radost sobě i těm druhým, že bysme třeba udělali v jazzovým klubu nějaký, něco s panem Abrhámem zase. Tak to plánuju, plánujeme Jazzy na hradech. To znamená, je Jazz na hlavním Hradě našem pražským, teď budou jazzy na Karlštejně. Měl jste tady pana kastelána, myslím, protože já nemám televizi, já jsem rozhlasovej typ, no, takže to sleduju. Takže jsme díky jeho přízni a to, že nám dává prostor k týto hudbě, tak plánujeme koncerty na Karlštejně.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale tak vy jste místní, domácí, že jo.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Já budu i ve voskovým muzeu, tak až půjdete kolem, voskový muzeum, tak tam bydlím prostě v podkroví. Těžko se mi hledá, protože vypadám úplně stejně jako vosková figurína.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak to snad ne. A co ještě dalšího?
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Lekají se, když pospíchám do školy, tak občas tam přijdou ty malý děti na tu exkurzi dopoledne, teď já vylítnu z těch, opráskaný dveře a jak pospíchám, vylítnu ven na tu chodbu a oni se lekají, ale tak, že dostávají hysteráky. Mě vidí s tou plešatou hlavou, tak oni úplně, musím si dát příště pozor, abych jim neublížil na zdraví. Takže děláme Jazz na Karlštejně a chceme to stáhnout potom ještě na Hlubokou, do Nových Hradů, takový open airy. Myslím si, že nic tady takovýho není. Na těch hradech je bigbít, folk, to je správně...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hrajou se divadla, ale jazz ne, to je pravda.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Myslím, že ne, že to začal vlastně pan prezident na Hradě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak, přátelé, až náhodou narazíte někde na některém z významných pražských hradů na plakát a na něm uvidíte nápis Jazz na Hradě, tak za tím bude určitě taky Štěpán Markovič, můj dnešní host, který si tam rád zahraje a potěší vás svou skvělou muzikou. Moc vám děkuju za vaše dnešní povídání a ať vám to hraje.
Štěpán MARKOVIČ, saxofonista
--------------------
Děkuju.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
