Stromy jsou v judaismu věčnou inspirací
Na 6. února, 15. den měsíce švat, připadá letos podle židovského kalendáře svátek Tu bi-švat.
Označení svátku jako Tu bi-švat vyjadřuje hebrejsky jeho datum, ale jiné hebrejské označení o něm hovoří jako o Novém roce stromů. Připadá na dobu, kdy v Zemi Izraele začínají kvést ovocné stromy, a jejich probuzení provázelo v biblických dobách odvádění desátků. Dnes se o tomto svátku pořádají hostiny s ovocem Země Izraele a v Izraeli samém je spjat i s vysazováním nových stromů.
Tu bi-švat je však neméně časem zamyšlení nad tím, čím stromy člověku jsou. O stromu poznání dobrého a zlého se píše hned na začátku Bible a její běžné čtenáře by nejspíš překvapilo, jak různé plody mu židovská tradice přisuzuje. Většinově známé jablko jím podle Talmudu nebo výkladové literatury midrašů určitě není. Zmiňován je fík, jehož listy první lidé Adam a Eva zakryli svou nahotu, když v ráji neuposlechli Božího zákazu.
Tradiční židovská literatura však též zaznamenává, že rajský strom poznání dobrého a zlého nesl hrozny. Ty jsou totiž ve spojení s vínem považovány za příčinu lidského úpadku a neštěstí, ale na druhé straně symbolizují i moudrost. Dozajista překvapí, že plodem rajského stromu měl být banán, i když důvod pro to je zřejmý: rabínské texty označují banán jako „jablko z Edenu“ a také jedno z jeho latinských, tedy nežidovských pojmenování, jej s odkazem na ráj nazývá Musa Paradisiaca. A aby dohadů o prvním rajském stromu nebylo málo, zmiňuje židovská tradice dokonce pšenici. Ta bývala rovněž spojována s moudrostí a v ráji měla růst tak vysoko, že vypadala jako strom.
O stromech, jejichž jedinečnost svátek Tu bi-švat připomíná, lze ovšem v židovských náboženských komentářích nalézt i důmyslnější úvahy. „Proč se podobně jako u stromů neslaví svátek jiných plodin?“ ptá se jeden z nich a hned nabízí odpověď.
Když byl Adam vyhnán z ráje, Bůh ho odsoudil k jídlu ze země: chlebu v potu tváře a polnímu osení. Naproti tomu v ráji mohli první lidé jíst ovoce ze stromů bez námahy a do sytosti. Jakoby se i takto říkalo, že tehdy byl člověk Bohu nejblíž. Toto vědomí ho pak má jako výzva k návratu a vlastnímu pozvednutí provázet i na zemi.
Lidé si proto mají vznešenost stromů stále připomínat a Bible také o stromech opakovaně hovoří. Rostou a sílí z roku na rok, nezanikají. V hojnosti nabízejí četné dary. Jsou symbolem řádu, který člověka přetrvává, a zůstávají pro něho věčnou inspirací.
Související
-
Přispějte na Masarykův les, oslavte Nový rok stromů a jak Češi spolupracují s izraelskými archeology
Černínský palác pořádá večer pro Masarykův les v Izraeli. Proč jsou pro Židy důležité stromy? A jak se čeští odborníci chystají na další archeologickou expedici do Izraele?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.