Tizianův obraz Apollo a Marsyas na zámku v Kroměříži patří k umělecky nejcennějším dílům u nás
Kroměřížský zámek ve Zlínském kraji s Květnou a Podzámeckou zahradou patří mezi památky pod ochranou světového dědictví UNESCO. Uvnitř zámku je ale ještě jedna rarita, kterou tamní obrazárně závidí celý umělecký svět. Tizianův obraz Apollo a Marsyas. Přesné okolnosti jeho vzniku nejsou známy, odborníci se ale shodují, že jde o dílo zralého umělce.
Italský malíř Tizian svůj nejslavnější obraz Apollo a Marsyas namaloval ve svých devadesáti letech, těsně před svou smrtí. Velkými štětci, špachtlemi nebo dokonce vlastními prsty. V bohatých nánosech barvy a změti odstínů hnědé zachytil antické mýty, křesťanskou víru, existenciální úvahy o smyslu života i svůj pohled na svět a životní filozofii.
„Obraz má zajímavý příběh, část toho příběhu známe, část ne“, říká kurátor expozice Zámecké obrazárny Arcibiskupského zámku v Kroměříži Miroslav Kindl a pokračuje. „Část, kterou známe, se píše od roku 1673, kdy se obraz dostal do sbírek olomouckého biskupa Karla z Lichtenštejnu-Kastelkorna. A od té doby je ve sbírkách olomouckých biskupů a od roku 1777 arcibiskupů.“
Historie před rokem 1673 je poněkud komplikovanější. „Ten obraz byl rozmalovaný v 50. letech 16. století. Potom v Tizianově ateliéru ležel nedodělaný. A Tizian se k němu dostal až někdy v 70. letech a obraz domaloval. To je ovšem pouze domněnka historiků umění,“ vysvětluje kurátor.
Z Itálie až do Kroměříže
Pokud bychom se obraz snažili sledovat dál, tak pravděpodobně v roce 1576, když Tizian zemřel v Benátkách, zůstal součástí jeho sbírek. A někdy v prvních desetiletích 17. století se mohl dostat do sbírek Thomase Howarda z Arundelu, anglického lorda, který byl jedním z nejvýznamnějších sběratelů tehdejší doby.
„Po jeho smrti vede cesta obrazu do Amsterodamu a velice záhy do Utrechtu. Tam byl zřejmě prodán do sbírek kolínských obchodníků s uměním, kteří v roce 1667 nabídli svůj obrazový kabinet císaři Leopoldovi a převezli jej do Vídně. Císař kabinet nakonec nekoupil a tak se po dalších peripetiích na ně usmálo štěstí v osobě biskupa Karla z Lichtenštejna-Kastelkornu,“ popisuje Miroslav Kindl.
Obraz byl pak dlouhou dobu vystavený v Olomouci. Na konci 18. století se dostal na zámek do Kroměříže, kterou opouští pouze tehdy, když je zapůjčen do zahraničí na přehlídku Tizianova díla.
„Mám výhodu, že se z mé pozice kurátora k obrazu dostanu poměrně často a pokaždé využiji té možnosti se před obrazem zastavit a přemýšlet. Každého, alespoň mírně vnímavého pozorovatele nenechá ten obraz řadu minut vychladnout,“ uzavírá kurátor expozice Zámecké obrazárny Arcibiskupského zámku v Kroměříži Miroslav Kindl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
