Úterý: Kdo nefandí - není Čech?
Proč potkáváme na ulicích auta, okrášlená českou státní vlajkou, většinou jen u příležitosti fotbalových, nebo hokejových šampionátů? Vyvěsili byste si naši vlajku ne kvůli sportu, ale třeba kvůli státnímu svátku? Kdy vlastně jsme pyšní na to, že jsme Češi? Na co jste pyšní, jako Češi, vy?
Když se řekne Belgie, vybaví se nám čokoládové pralinky, Holandsko - tulipány a větrné mlýny, Rusko - vodka, Itálie je spojena s pizzou a těstovinami, Francie s vínem a Japonsko je pro mnohé zelený čaj, suši a rozvinuté technologie.
A co když se řekne Česká republika? Na co ryze českého jsme pyšní? Když jsem se ptala dětí, často jsem slyšela odpověď „Jágr“, a nebo „pivo a jeho pití“.
Kromě toho jsme my Češi ale skvělí i v jiné aktivitě. Jako fanoušci nemáme chybu. Sice se vždycky najdou skeptici, kteří celkovou euforii a nadšení s ostatními nesdílejí, výkony hráčů a sportovců stále komentují, ale správný fanoušek se tím nenechá odradit a navzdory pesimistům nedopustí, aby na přeplněném sportovním stadionu zavládlo hrobové ticho.
Co nám vlastně fanouškovství přináší a proč často teprve, když fandíme, tak máme potřebu hlásit k tomu, že jsme Češi?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
