Úterý: My z konce světa

13. únor 2018
Zora Ježková

Žili jste někdy v odlehlé části naší republiky? Tam, kde tak zvaně lišky dávají dobrou noc? Jak se žije na „konci světa“? Dá se to zvládnout a žít bez auta, bez možnosti dojít pěšky do obchodu, k lékaři, za kulturou?

Čím více nás obklopují technologie, chytré přístroje a jiné výdobytky pohodlného moderního světa, tím více mají někteří z nás potřebu uchylovat se zpět do přírody. Trend novodobých poustevníků žijících na okraji společnosti a za okrajem civilizace a cestovatelů, kteří na dovolenou spíše než do luxusních hotelů vyrazí sami do neznáma, neustále roste.

Možná i vy jste kdysi snili o životě „na konci světa“. Proč? Možná proto, že jste se narodili a dětství prožili v průmyslové, hustě zalidněné oblasti. Možná i vy pamatujete, že když byla vyhlášena smogová situace, nemohli rodiče třeba týden větrat a vycházet ven s dětmi se nedoporučovalo.

Možná i vy jste snili o životě na vesnici, kde je klid, čistý vzduch, na druhou stranu ale často chybí obchod, škola, kulturní zázemí a pokud nemá každý z dospělých k dispozici auto, do práce se na čas nedostane. A možná jste vyrůstali někde na samotě v horách a pamatujete, jak jste v zimě cestu do školy prošlapávali ve sněhu, v lepším případě sjížděli na lyžích, nebo sáňkách. Zkrátka, máte zkušenosti se životem „na konci světa“?