V Bílé věži v Hradci Králové zažijete noc i svítání. Věží provází polednice i multimediální technika
Renesanční zvonice Bílá věž na Velkém náměstí v Hradci Králové je se svou výškou 72 metry nejvyšším bodem krajského města. Své jméno prý získala podle barvy stavebního materiálu – bílého hořického pískovce, kterým je obložená.
Bílá věž má ochoz ve výšce 43 metrů, cestou k němu zdoláte 226 schodů, ať už po původním točitém kamenném schodišti, dřevěném bukovém nebo ve vstupní části po betonovém.
Cestou nahoru určitě stojí za povšimnutí kromě zvonu Augustin a původních hodinových strojů, také unikátní skleněný model Bílé věže. Vyrobili ho skláři z Nového Boru a byl sem umístěný při poslední rekonstrukci v letech 2013 až 2015. Model je složený z více než pěti set skleněných dílků, váží přes jednu tunu a měří přes tři a půl metru.
Součástí věžního interiéru je dnes i moderní audiovizuální technologie a interaktivní expozice. Cestu nahoru vám tak zpříjemní nové LCD panely se třemi režimy prohlídek: zážitkovou, z historie Bílé věže a o Hradci Králové.
Zvonice sloužila jako strážní a požární věž
Stavba hradecké dominanty z milodarů obyvatel začala v roce 1574 za primase Martina Cejpa z Peclinovce na půdorysu 10 krát 10 metrů uprostřed západní strany Velkého náměstí. Dokončena byla v roce 1589. Stavebním materiálem byl světlý hořický pískovec z lokality Boháňka-Skála, podle kterého dali místní věži přízvisko „Bílá“.
Střecha věže několikrát změnila tvar i barvu: svítívala mědí, bývala zelená a také bělošedá. V roce 1820 věž ještě stavebně povyrostla o dvacet metrů. Dnes střechu tvoří osmiboká cibulovitá báň s lucernou.
Zvonění na městský zvon se odehrávalo u příležitosti zahájení a skončení výročních trhů, při nebezpečí ohně, k svolávání městské rady nebo při jiných slavných nebo naopak nebezpečných okamžicích pro město.
Augustin je třetím největším zvonem v zemi
Ve čtvrtém patře věže návštěvníka ohromí zvon Augustin, který byl na náklad obce a měšťanů ulit už roku 1509 hradeckým zvonařem Ondřejem Žáčkem. Bílá věž v té době ještě nestála, zvon se tedy ozýval z nízké dřevěné zvonice na hřbitově u kostela sv. Ducha. Spodní průměr třetího nejtěžšího a největšího zvonu v České republice měří 206 centimetrů, váží asi osm tun, nárazový tón je C1. Do věžní zvonice byl vytažen v roce 1581.
Roku 1585 začal na Bílé věži odměřovat čas orloj od hodináře Vavřince z Nového Města pražského. V roce 1829 byl pak do chodu uveden nový stroj, který ručně zhotovil Josef Božek, mechanik a hodinář stavovského polytechnického ústavu v Praze. Oba původní hodinové stroje můžete obdivovat při návštěvě věže.
V Čechách ojedinělou zvláštností jsou určitě hodinové ručičky na cifernících: malá ukazuje minuty, velká hodiny. Důvodem této kuriozity prý bývalo to, aby lidé na polích lépe viděli, kolik je hodin. Minuty pro ně tehdy takový význam neměly.
Bílá věž je přístupná celoročně, z jejího ochozu se díky rovinatému okolí krajského města nabízí výhled i na desítky kilometrů vzdálená místa. Spatřit můžete Krkonoše i Orlické hory. Návštěvu památky si můžete zpestřit speciálními zážitky: vystoupat nahoru za svítání, v noci nebo se zúčastnit zvonění na zvon Augustin. Prohlídky pro děti zpestřují průvodci: polednice, královna nebo anděl. V Bílé věži se konají také výstavy a výtvarné salóny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
