V kostele v Rostoklatech vyprovázejí farníky dva kostlivci. Připomínají návrat do světa smrtelníků

Dnes si je možné si kostel prohlédnout v obnovených barvách a obdivovat citlivé propojení několika architektonických stylů, které v průběhu staletí svatostánek proměňovaly. Největší překvapení ale čeká uvnitř. Kostel sv. Martina je totiž jediným kostelem v České republice, kde jsou na freskách vyobrazeni kostlivci. Lidem mají připomenout, že se po bohoslužbě vracejí zpět do světa smrtelníků.

Při prvním pohledu vás napadne, jak je možné, že se tak velký kostel nachází v tak malé středočeské vísce. Vysvětlení je jednoduché. Tento na první pohled barokní kostel byl v polovině 14. století původně založen jako gotický samotným císařem Karlem IV., který do Rostoklat posílal své osobní kaplany a faráře.

Zvenčí kostel působí jako venkovský barokní kostel. Gotické prvky jsou značně přestavěné a o stáří kostela svědčí pouze původní dlažba.  Architektonicky cenné jsou pak i dobře zachovalé renesanční části z počátku 17. století, kdy Rostoklaty vlastnil jeden z nejbohatších českých šlechtických rodů, Smiřičtí ze Smiřic.

Působivé je zejména krásně opravené renesanční podkruchtí, které se vyznačuje nosnými oblouky a středovým sloupem s četnými ornamenty. Podkruchtí je navíc krásně zdobené. Vidíme na něm renovované nápisové desky, které připomínají donátory a vážené občany místní farní osady. Zajímavá je barevnost výzdoby. Cenným renesančním prvkem je i dobře zachovalá kazatelna z roku 1574 a renesanční náhrobní kameny. Presbytář byl dostavěn až v době baroka na přelomu 17. a 18. století.

Kdo se při pohledu na podkruchtí podívá nalevo, překvapí ho dva na stěně namalovaní kostlivci. Kostel sv. Martina je z tohoto pohledu skutečnou raritou. S kostlivci se totiž setkáváme pouze v kostnicích. V kostele jsou vyobrazeni jen tady Rostoklatech.

Tyto barokní fresky z roku 1671 nechali ve svatostánku vytvořit Lichtenštejnové, kteří patřili mezi významné patrony kostela. Jsou na místě, kde býval ještě v době baroka vstup pro poddané. A vypadají skutečně strašidelně. Což bylo ostatně cílem. Když poddaní po bohoslužbě v nádherně vyzdobeném kostele odcházeli, kostlivci jim připomínali, že se vracejí do smrtelného světa.

Kostlivci připomínají, že se po odchodu z kostela vracíte do smrtelného světa|foto: Markéta Vejvodová

Kostlivci jsou na stěně kostela dva – každý z jedné strany původního východu. Oba mají kolem žeber omotanou smuteční šálu a jeden si dokonce vytahuje pozůstatky vlasů. Oba dva přitom v rukou drží symboly zemědělství, které bylo základní obživou místních obyvatel. Kostlivec nalevo cep, jeho kolega napravo kosu. Fresky jsou dnes již značně oprýskané, ale pokud si je představíme čerstvě namalované v plných barvách, museli být za ponurého světla svíček opravdu nepříjemné mezi nimi projít.