V Muzeu koněspřežky v Bujanově poznáte počátky železniční dopravy. I vyhlášené bujanovské koláče

V tomto kraji bývala vždycky bída a nouze o práci. A tak přišla mnohým lidem koněspřežná dráha vhod. V Bujanově totiž přinesla koňka možnost výdělku či přivýdělku. Při prodeji vyhlášených bujanovských koláčů.

Dnes se tomu říká drive in a s trochou nadsázky se dá říct, že takové rychlé občerstvení, kdy cestující nemusí vystupovat z povozu, vzniklo možná právě u nás, na jihu Čech rakousko-uherského mocnářství, v Bujanově. Každé léto tam dodnes pořádají Koláčové slavnosti na uctění památky skvělého nápadu první železnice na pevninské části starého kontinentu, ale i jednoduchého podnikatelského nápadu, který bujanovským občanům před dvěma staletími přinesl obživu.

„Vlaky koňské dráhy vyjížděly vždy ráno ve stejnou dobu z Lince i z Českých Budějovic," upřesňuje starosta Bujanova Luděk Detour a dodává: „Setkaly se v polovině trasy v rakouském Kerschbaum, což bylo vždy v poledne. Tam si cestující odpočinuli a poobědvali. Podle všeho tam tehdy vznikla první nádražní restaurace v Evropě."

A protože bylo nutné také posvačit a cestujícím nabídnout občerstvení i na jiných přepřahacích stanicích, dostali tehdy bujanovští obyvatelé nápad péct a prodávat koláče. A vznikla tradice bujanovských koláčů. „Bujanov byl od Českých Budějovic druhou stanicí," říká Luděk Detour při prohlídce Muzea koněspřežky v Bujanově.

To vzniklo z bývalého strážního domku vedle trati. Stojí v místech, kde kdysi bývaly stáje, v nichž bylo ustájených asi čtyřicet až šedesát koní. Stáje už neexistují, ale původní nádražní budova koňky je v Bujanově dodnes. Slouží dál, ale už není nádražím, učí se v ní bujanovské děti.

Muzeum je otevřeno o víkendech od května do října od 9 do 12 a od 13 do 16 hodin. Návštěvu v jiném termínu lze domluvit na Obecním úřadě v Bujanově.

Dozvíte se tam mimo jiné, že koněspřežku vymysleli otec a syn František Josef a František Antonín Gerstnerovi. Ten starší ji vymyslel, syn pak dotáhl otcovu vizi do konce. A to i v tom smyslu, že po zavedení parní železnice původní navržená trať vyhovovala na české straně dráhy tak, že ji nebylo takřka vůbec nutné předělávat, stačilo jen zpevnit základy.

Stavět se začalo v létě 1825. První zkušební provoz začal už v září 1827. Parní provoz byl na trati zaveden 1. září 1872. Na téměř 130 kilometrů dlouhé trati bylo 10 stanic, z nichž šest (někdy se uvádí sedm) bylo přepřahacích, tam se vyměňovaly koňské potahy. O stav trati se starali strážní v 52 strážních domcích, na trati se u povozů střídalo až 800 koní. Vlaky měly k dispozici podle dostupných údajů 762 nákladních a 69 osobních vozů. V roce 1970 byly zbytky koněspřežné železnice prohlášeny Národní kulturní památkou.