V poli nedaleko Rosic stojí pomník U Mrtvých. Připomíná padlé vojáky z napoleonských tažení

Pod zeleným remízkem na dohled od vesnice by nikdo nečekal hromadný hřbitov. A přece tu v jednom hrobě leží několik stovek ruských, pruských a francouzských vojáků. V jízdárně rosického zámku byl totiž roku 1813 lazaret, ve kterém vojáci umírali většinou na tyfus nebo choleru. Aby nedošlo k šíření nákazy, nebyli pochováni na místním hřbitově, ale vsypáni do hromadného hrobu za vesnicí.

V roce 1911 byl nad hrobem vztyčen kamenný pomník. Postavili ho synové jednoho z rosických sedláků, starosty Josefa Dočkala, který je o to požádal v závěti. Údajně z vděčnosti za výhodnou koupi části farské zahrady.

Kolem remízku s pomníkem vedla dřív okresní silnice z Rosic přes Dobrkov do Luže. Po výstavbě nové silnice místo osiřelo a zarůstalo lebedou. A stalo se tak příhodným námětem pro legendy a strašidelné historky, které se v Rosicích vyprávějí už dvě stě let.

Legendy U Mrtvých

Jedna z legend vypráví o za živa pohřbeném francouzském vojákovi, který se mezi ostatními nešťastníky v hromadném hrobě probral, vylezl ven a dobelhal se do nedalekého Dobrkova. Tam se ho ujali, a když se zotavil, údajně ve vesnici ještě dlouhá léta žil. Jeho příběh se dostal až do Francie, respektive na francouzskou ambasádu v Praze. Její zástupci pak v sedmdesátých letech spolu s autobusem plným francouzských turistů přijeli do Dobrkova a zajímali se o vojákův osud.

V další legendě bloudil krajem přízrak zraněného vojáka, prosícího o skývu chleba. Zmizel vždy až ve chvíli, kdy se mu nějaký chléb vyprosit podařilo. Tajemnému prokletí neušly ani bludné kořeny stromů v remízku, které jsou podle další pověsti opravdu nebezpečné. Kdo je prý překročí, nikdy už nenajde cestu zpátky.

Nejstrašidelnější je ale určitě pověst o ukradené vojenské truhle plné zlata. Tu měl sebrat jeden z rosických sedláků, u kterého byla ubytována doprovodná vojenská jednotka. Když si vojáci odskočili na oběd, sedlák údajně hodil truhlu do studny a zaházel ji kamením.

Vojáci, kteří měli žold hlídat, byli za zmizení truhly odsouzeni a oběšeni. Ale dřív, než jim kat podkopl stoličku, hamižného sedláka i jeho statek prokleli. Od té doby se statku údajně opravdu držela smůla. A sedláci na něm umírali často velmi mladí.