V Tučíně zachránili jeden z nejstarších domů. Typickou hanáckou stavbu proměnili v místo setkávání

Dům číslo popisné 17 patří podle památkářů mezi pozoruhodné a dosud zcela unikátně autenticky dochované ukázky lidového stavitelství národopisného regionu Hané. Jedná se o stavení drobného zemědělce a chalupníka, postavené někdy v polovině 19. století. Existenci stavby se podařilo dohledat ve starých vojenských mapách.

Menší usedlost postavená z nepálených cihel je obdélného půdorysu, situovaná v jihovýchodním cípu svažité návsi. Nad přízemím jí v celé délce prochází sýpkové polopatro. Má typické trojdílné členění půdorysu s centrální síní, ke které je vlevo připojena obytná světnice a vpravo skladová komora.

A protože usedlost nebyla v minulosti stavebně nijak upravována, zachovala se dodnes v původní podobě. Včetně vnitřní dispozice, hliněné obvodové a dřevěné stropní konstrukce. Historicky cenné jsou také dřevěné výplně oken, dveří a vjezdu do stodoly i kamenný sklípek přístupný ze dvora. Svou jedinečnou podobu si zachovaly také interiéry, obytné i hospodářské. 

Místní lidé věnovali do muzea historické exponáty

Dům na návsi spoustu let chátral a hrozila mu dokonce demolice. Na místě chtěl majitel postavit novou, moderní stavbu. Obec se ale rozhodla stavení zachránit. Objekt odkoupila a z dotací zaplatila rozsáhlou rekonstrukci. Á potom uvedla usedlost do původního stavu. Spoustu práce přitom odvedli i místní obyvatelé. Zbavili okolí přerostlých stromů, keřů, položili kamennou dlažbu, opravili hospodářská stavení a na úpravách dvorku a zahrady budou pokračovat ještě v příštím roce.

Nový Spolkový dům tradic a řemesel je dnes místem, kde se mohou setkávat členové nejrůznějších spolků, a zároveň i venkovským muzeem. Připomínkou života na venkově v době před sto a více lety. I o to se zasloužili místní lidé. Do muzea totiž věnovali nábytek, zemědělské stroje a spoustu dalších exponátů. A také se postarali o jejich opravu. 

V přízemí je společenská místnost, vybavená starým nábytkem. Stoly, židlemi a skříněmi. Zatopit je tu možné v zrenovovaných kachlových kamnech. Dobovým nábytkem je vybavená i kuchyně. Na patře a na půdě je k vidění typická venkovská světnice, kde lidé jedli i spali. A nechybí ani školní či sportovní koutek.

Ze dvorku se dostanete do chléva, ve sklepě pak ke včelím úlům. Na jaře dostanou své obyvatele i připravené králíkárny. V obci chtějí, aby opravená usedlost „žila“, třeba ukázkami zapomenutých řemesel. Pokud se budete chtít podívat dovnitř, stačí se telefonicky domluvit na obecním úřadě.