V ústecké zoologické zahradě uvidíte nově hrošíka liberijského či koně Převalského
Zoologická zahrada v Ústí nad Labem se před časem musela rozloučit se slony a orangutany, protože podmínky pro jejich chov už nevyhovovaly. Nyní prochází ústecká zoo modernizací, a pokud se všechno podaří, sloni se do ní zase vrátí. Vůbec to ale neznamená, že by v tuto chvíli nebylo na co koukat.
Ikonickým zvířetem ústecké zoo byly dlouhá léta dvě slonice – Kala a Delhi. Když Kala v roce 2018 uhynula, zůstala Delhi osamocena a to není pro slona nic dobrého. Navíc dosavadní prostory už přestaly vyhovovat moderním požadavkům chovu. Podobně to dopadlo i s chovem orangutanů.
V současné době prochází ústecká zoologická zahrada změnami, které jsou ku prospěchu zvířatům i návštěvníkům. Chovají tu na 230 druhů zvířat, mnohá z nich jsou v přírodě ohrožená a vzácná.
Počítá se mimo jiné s odchovem tapírů čabrakových, u medvěda malajského už se z mláděte radují. A mimochodem, toto zvíře chová pouze pět zoologických zahrad na celém světě. Nově je tu kromě jiného k vidění hrošík liberijský a koně Převalského.
Změny v ústecké zoo jsou patrné na první pohled. Síť stánků s občerstvením obohatily dva nové objekty, které vás vzhledem a částečně i sortimentem přenesou do cizích krajů. Nově jsou vybudovaná i sociální zařízení, dětem slouží řada herních prvků. Nejvíc je oblíbený tak zvaný Venkovský dvorek, kde mohou děti být v kontaktu s některými druhy domácích zvířat.
A zajímavá je i památka na milovníka ptactva a ochránce přírody Heinricha Lumpeho, který stál u zrodu ústecké zoo. Najdete tu jeho dřevěnou sochu, v kovu odlitou tvář a také po něm pojmenovaný Trpasličí hrádek a jezírko. Heinrich Lumpe totiž už v roce 1908 založil první přírodní ptačí rezervaci ve střední Evropě, která byla na jeho počest nazvaná Lumpepark. Z něj pak po 2. světové válce postupně vznikala dnešní zoologická zahrada.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
