V zimě můžeme zvěři snahou o pomoc i uškodit. Je lépe se předem poradit s myslivci
Zimní období je pro lesní zvěř časem strádání. Lidé se vztahem k přírodě se často snaží zvěři pomoci. Mnohdy však právě svou snahou mohou více uškodit. Je tedy dobré se poradit s myslivci, kteří vědí nejen jak, ale i kde mohou lidé pomoci.
Přestože je zvěř na zimu připravena, příchod extrémnějšího zimního počasí se sněhem či většími mrazy nebo prudkými větry pro ni rozhodně není obdobím příjemným. Veskrze se snaží přežívat pokud možno v chráněném místě a zejména šetřit energii.
Přestože v současné době ještě například spárkatá zvěř je schopna najít potravu i v samotné přírodě, myslivci ji přikrmují. Volba vhodných krmiv však musí odpovídat nejen skladbě zvěře v dané lokalitě, ale také musí vyhovovat kvalitou a množstvím.
„Lidé mají mnohdy pocit, že musí zvěři pomoci ještě více, než čím ji přikrmují myslivci. Nevědomky však mohou více uškodit,“ vysvětluje myslivkyně Marie Tomášková. Pokud totiž donesou do krmelců například pečivo, to zvlhne a zvěři způsobuje trávicí obtíže, a může dokonce zavinit její úhyn.
Pokud už lidé chtějí pomoci, je dobré do lesa přinést jen nevelké množství zeleniny, například mrkev jablko, případně trošku ovesných vloček. Položit je na chráněné místo a odejít. Kolem Vánoc se často zdobí stromky pro zvířátka. Ve skutečnosti je však tato činnost i nebezpečná. Nejenže se zvěř nezvykle ozdobeného smrčku či jedličky spíše bojí, ale zejména pokud jsou ozdoby na něm upevněny za pomocí provázků či dokonce háčků, může to být pro zvířata opět velmi nebezpečné.
„Když už chtějí lidé pomoci, je lépe se obrátit na nejbližší myslivecké sdružení a jeho členové jim poradí, kde a jak mohou pomoci. To platí například i pro sběr například kaštanů a žaludů, které mohou být žádoucí, ale i zde je potřeba vědět, kde je zanechat a v jakém stavu. Například plesnivé plody mohou být pro zvěř spíše přítěží.
Zvěři v zimě však můžeme pomoci také tím, jak se v lese chováme. Jak už bylo řečeno, snaží se v zimě šetřit energii. Pokud ji zbytečně vyplašíme z úkrytu naší přítomností, můžeme ji způsobit zdravotní obtíže. To platí hlavně pro pejskaře, kteří by měli své miláčky vodit pouze na vodítku a důsledně zamezit jejich loveckým pudům, aby zvěř pronásledovaly. Přestože ji neublíží, může taková zimní honička skončit pro volně žijící zvířata přehřátím, zápalem plic a nakonec i smrtí.
I proto je dobré se v zimě v krajině pochybovat pouze po cestách, nezacházet příliš do volného terénu. Zvěř je na pohyb lidí po cestách i třeba značených turistických trasách zvyklá a vyhýbá se jim. Naopak v sečích, ale i na polích, můžeme v zimě narazit na početná shromaždiště zimující zvěře, kterou není dobré rušit. Pokud ji chceme pozorovat, tak výhradně z cesty a z bezpečné vzdálenosti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
