Věra Cais - režisérka
28. duben 2014
Jan Rosák pozval do Tandemu scénáristku a režisérku Věra Cais. Zavzpomínala, jak si kdysi za poslední marky koupila v Kolíně nad Rýnem Hrabalovu knížku a jak z ní později vznikl její film Příliš hlučná samota s Philipem Noiretem v hlavní roli. Prozradila, jak se jí s touto velkou hvězdou francouzského filmu točilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den přeje Jan Rosák. Začíná Tandem. Hned na začátku vám řeknu, že si dnes budeme povídat hlavně o filmu, který se francouzsky jmenuje, teď doufám, že to řeknu správně, Une trop bruyante solitude. V Německu šel do kin jako Allzu laute Einsamkeit a v angličtině zněl jeho název Too Loud a Solitude. U nás se jmenoval, ano správně, podle své literární předlohy Příliš hlučná samota. Ovšem nebude si povídat jenom o něm, ale hlavně o scénáristce filmu a režisérce Věře Cais, která je naším dnešním hostem. Vítám vás, dobrý den.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste si na nás udělala čas a než tak trošku nahlédneme do vaše curriculum vitae, tak poprosím do naší rozhlasové režie o úvodní píseň.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristka a režisérka Věra Cais je dnes hostem Tandemu. S vaším původem je to takové trošku složité. Mě by zajímalo, jestli se cítíte víc jako Jugoslávka nebo jako Češka nebo jako Francouzska, protože jsme se narodila v Jugoslávii v Trentu. To je ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Trenkovo, Trenkovo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trenkovo, aha. To je, to je Srbsko?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To bývala kdysi Bosna a Hercegovina, dneska je to Chorvatsko. Já jsem se narodila v zámku barona Trenka, který byl slavný lupič a byla jsem jediné dítě, které se tam narodilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám to povedlo, teda jak se to povedlo rodičům?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Rodičům, asi koupili zámek. Můj dědeček byl nějaký bohatý člověk, koupili zámek a tam jsem se narodila. A narodila jsem se v den svatého Mitry. Já jsem se narodila hned po válce. A maminka hodně pomáhala za války partyzánům a jídlo rozdávala, protože měli přece jenom docela velké bohatství. A tak ti lidi přišli za maminkou a poprosili, abych se jmenovala Mitra, což je takové válečné. To byl konkurent Ježíše a vyhrál to Ježíš teda a ten Mitra byl takovej prostě bůh nemilosrdný, kraví, zabíjeli se, býci se obětovali. Tak mám tohleto hrozné jméno Mitra taky. A vedle toho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to opravdu máte tohle jméno?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To mám to Mitra, no, a to bylo božstvo nějaké perské v té době, a to Věta, to jsem zdědila po mé tetě, která zahynula při nějakém americkém bombardování v roce 4, takže jsem se vlastně, mám takový dvě naprosto odporující si jména. Věra jako víra, věřit a ten Mitra bojovný, a asi se to ve mně pere.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to, toho Mitru ale nepoužíváte, nebo tu Mitru moc.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já to používám někdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když potřebujete.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, to nevím, já, já nevím přesně, co potřebuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a Cais je po tatínkovi předpokládám.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Cais je po tatínkovi, ale říká se, že přišli s Napoleonem, že to byli nějaký potulní herci a že přišli s Napoleonem, nějaká ta tlupa, co, máme dvě verze. Jednu, jakože byli aristokrati a druhá, že byli potulní, potulní komedianti. Já bych se spíš připojila k těm potulným komediantům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale obě dobrý, obě dobrý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Anebo to byli možná aristokrati, kteří zchudli a byli potulní herci a přišli s Napoleonem do Čech, do jižních Čech a usadili se zase v místě opuštěném, které se jmenuje Brloch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já znám. Brloch znám. To je tam do ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
U Českých Budějovic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U Krumlova.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, no, někde a tam měli ty nějaký dědečkovi prostě sestra starší, tak tam měli na Nové Hospodě tam měli nějaký statek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kam vaše paměť sahá, co je z dětství tak jako taková první vzpomínka?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Z dětství si pamatuju, my jsme se přistěhovali, protože dědeček za války, oni měli ocelárny a zámky ještě jiné a oni odmítli jako spolupracovat s Němci, maminka byla partyzánka a byli zavíraní, všema byli zavíraní. Ale já, když jsem se narodila, tak maminka byla zavřená, protože byli jako bývalí majitelé bohatý, takže byla ve vězení a nosili mě prý kojit do vězení. Takže já mám hrozný pocit potřeby lásky. Asi jak mě vždycky odtrhli od toho mateřského prsu, a zase pak mě tam nesli odpoledne a zase mě odtrhli, takže já mám ohromně takovej pocit, potřebuju lásku pořád. Nevím, jestli se to hodí do dnešní doby, ale to mi zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se to podaří, je to dobrý, že jo, když se to podaří, tak to uspokojí potřebu lásky. No ale zpátky k vám jako k malé holčičce. Řekněte mi, když jste začala rozum brát, tak ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To jsme žili už ve Františkových Lázních, už jsme se přestěhovali v prosinci 47 s tím, že dědeček, protože mu zahnula žena a dcera, tak své syny poslal jako bohatý kapitalista, měl ještě peníze ve Švýcarsku, tak poslal své syny do Francie, aby nás tam vzali a my jsme byli jakoby tranzit ve Františkových Lázních, protože Cheb - Paříž byl přímý rychlík. No a v únoru se zavřely hranice, tatínek a strejda zůstali někde na Azurovým pobřeží s penězma ze Švýcarska a maminka, fantastická žena, o které snad natočím ještě film, jestli se mi to podaří, tam vlastně dědeček zemřel nezůstaly žádné peníze a maminka, která v životě neuměla uvařit ani vajíčko, tak začala pracoval jako vlastně, napřed myla nějaké chodby v nemocnici, pak si udělala baronskou školu a vlastně to byl, ona byla nepřítel jako státu jako Tito, krvavý pes, a ona na hranicích, muž kapitalista na Západě a maminka mluvila několik řečí, takže co bylo fantastické a měli jsme ještě starožitný nábytek a knihy, to si přestěhovali z té Jugoslávie, takže k nám, jak do Františkových Lázní jezdili Štěpánek, Höger a na / nesrozumitelné/ u nás byl denně a za ním přijel Sartr, no prostě já jsem v dětství, u nás byl literární salon se slavnými osobnostmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teda já vám řeknu, paní Věro, že takhle, jak jste mi to teď líčila, tak k tomu bych už jenom přidal kameru a pár herců a je to normálně filmová sága. Vy máte téma jako hrom.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No maminku mám, to je, a ona byla fantastická žena, protože nikdy jako nevzpomínala na to, když byli bohatí a cestovali, nikdy, nikdy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je nepochybně velice zajímavá osobnost, scénáristka a režisérka Věra Cais. Už ten její původ, už ta, ta velikánská sága jejich předků, rodičů, prarodičů je úžasná. A teď se dostaneme tedy konkrétně k vám. Co jste chtěla třeba jako dělat, když jste kolem sebe měla takové zajímavé lidi a chodili k vám herci na návštěvu literáti i světoví. Chtěla jste být herečkou nebo chtěla jste být spisovatelkou?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Moje první přání a to se budete určitě smát, v Sadové ulici byly veřejné záchodky a před nimi seděla paní a měla peníze na talíři a protože my jsme někdy neměli ani korunu, tak já jsem snila, že tohle bude mohla zaměstnání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste první, kdo, kdo se mi tady k tomu přiznal. Možná, že ty touhy měli i jiní, ale vy jste se k tomu přiznala. To je pravda.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To byla moje první. Pak jsem, protože jsem žárlila na Věru Kadlecovou, tak jsem chtěla být baletka a k tomu opravdu nemám nadání. A pak jsem se zamilovala teda těžce a zbožně do literatury a tak jsem, tak bych chtěl psát, tak píšu, ale nevím, jestli to je dobré, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale jak jste se dostala k tomu filmu?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No mám vám, máme čas, nemáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak se to vezme, tak trochu máme.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já jsem pracovala na filmu proti apartheidu, který se jmenoval Amok a točili jsme v Africe s fantastickou zpěvačkou černošskou a když jsme se vraceli z Afriky, tak producent Marovsky mě poprosil, abych se pokusila prodat ten film, Amok se to jmenovalo, který vykládal, trochu předvídal, co se stane v Sovetu, ty, ty bouře a ty vraždy, co se staly v Sovětu. A tak mě poprosil, abych šla do Německa prodat film televizi. A když jsme byli v tom, když jsme točili v Africe, tak se mi najednou ztratila sukně a bunda z mého pokoje hotelového, tak jsem to nechtěl říkat, možná, jsem si říkala možná, že to někdo potřeboval, tak jsem to nehlásila, načež na konci natáčení mi byla vrácena sukně, bunda a kalhoty se stejně ušitým koženým oblekem oranžové barvy. A teď to bylo strašně drahé, to byla móda oranžové obleky, a teď já jsem si nechala udělat takové ty korálkové copy na, jak je horko v Africe, no a teď jsem takto oblečená jela s plechovou krabicí do, do německé televize prodat film se slovanským přízvukem a ve Francii, když jste šel do televize, tak se tam mohlo normálně vstoupit a vrátný nám řekl, kde je kdo, jaké oddělení, no a já naivně jsem přišla před tu bránu v německé televizi, a tam byla, už tam byla bariéra, byl tam hlídací pes. A teď já jsem řekla, že bych chtěla s někým, kdo kupuje filmy a ten vrátný mi řekl, jestli mám vizitku, já jsem samozřejmě neměla, teď jsem vypadala, bylo to v listopadu, teď jsem byla opálená v oranžovém obleku a jak pršelo, tak ze mě začaly padat takové oranžové kapičky, kolem mě se dělala oranžová louže. A teď jsem měla tu plechovou krabici, tak oni se nade mnou smilovali, přijali mě, no ale viděla jsem, hrozně jsem se styděla za sebe, jak jsem nemožná, a protože jsem se cítila tak strašně, jako nechápající tento svět, tak jsem zajela ten samý den do ... napřed jsem šla do restaurace, abych se ohřála, ta byla strašně drahá, já jsem se nepodívala na ceny, takže my zbylo asi, já nevím pár marek a abych si zocelila duši, tak jsem jela do Frankfurtu nad Rýnem, kde pan Hora, velký knihkupec, prodával českou literaturu. A tam za posledních 10 marek, ve mně vyvstal veliký boj, co si budu moci koupit z knih. Tak jsem se tam mezi antickou poezií a prostě a přešla jsem na Příliš hlučnou samotu od Hrabala. Bylo to v roce 81 a ta stála si 6 marek a 4 marky stál Mácha erotické, erotické texty. Tak jsem si to vzala do vlaku a tam mně bylo řečeno, že se musím zamknout, že ten vlak v noci přepadají a že s tím krásným oranžovým oblekem to určitě mě někdo oloupí, to, jela jsem do Říma z Frankfurtu. A tak jsem zamčená v tom kupé, jsem si říkala, co budu číst napřed. Erotickou poezii Máchy, to jsem se trošku bála, že noc bude dlouhá, tak jsem si přečetla Příliš hlučnou samotu a když jsem to zavřela, tak jsem věděla, že budu točit film. A když jsem to někomu říkala, tak si o mně mysleli, že jsem namyšlená, ale já jsem měla vnitřní jistotu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristka a režisérka Věra Cais, která natočila slavný film Příliš hlučná samota. Už víme, jak se k tomu Hrabalovi vlastně dostala, že to bylo za poslední zbylé marky v Kolíně, na to bych teda v životě opravdu netypoval, no ale řekněte mi, my jsme možná přeskočili nějak ten váš odchod do Francie, ne, nebo ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No já jsem bohužel nesměla tady studovat a vždycky, když jsem našla nějakou práci, protože se muselo pracovat, tak přišel kádrový posudek a já jsem byla považovaná za třídního nepřítele. Nevím proč, protože jsme žili jako všichni ostatní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl kde kdo, no.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No. Já jsem navíc byla vzpurná osoba, tak jsem se nechtěla nikde podřídit a tak mi nezbylo nic jiného, než odjet do Francie a opravdu to pro mě bylo velice bolestné, protože jsem milovala Čechy a neměla jsem, netoužila jsem po nějakém jako nízkém ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste tam nějaké vazby, jako vůbec uchýlit se kam?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Nic, nic. Já jsem věděla, že tam žije otec, ale nevěděla jsem ani kde. To jsem pak později vypátrala. No tak jsem pracovala jako uklízečka, hlídala jsem děti, zametala jsem ulice. Taky jsem pracovala v rádiu. Dělala jsem pořady a vydělávala jsem si strašný peníze. Asi 40 franků za reportáž, což nebylo vůbec nic, z toho se nedalo zaplatit nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste musela umět ale perfektně francouzsky, ne?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, to bylo české vysílání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Takže když přijeli třeba, když přijel Krejča, Otomar Krejča do Paříže s divadlem, tak jsem o tom dělala reportáže takový. Paralelně jsem prodávala noviny na ulici a tak prostě různě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v té Francii jste se rozhodla, že natočíte ten film, respektive ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To je mnohem později.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je mnohem, mnohe, později, aha, aha.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Tohle bylo v roce, já jsem odjela v roce 67, takhle různě hledala drobný, protože ze začátku ve Francii bylo třeba pracovní knížku a tu mi nikdo nechtěl dát, protože jsem měla víza turistická. Takže jsem vlastně nesměla pracovat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste pracovala načerno vlastně.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Načerno jsem pracovala a taky jsem bydlela na nádraží nějaký čas a tak různě, no, jak se říká dneska těm bezdomovcům, tak jsem byla bezdomovec, ale byla jsem s tom nadějí, že jako vím, že to je jenom provizorium, což mě šlo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jednou budete domovec ještě.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
... že jednou budu domovec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale jak jste se dostala k té filmařině, jak jste říkala, že jste natáčela v Africe?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No protože jsem se vdala za mladého muže, který chtěl být režisér a prostě udělal nějakej konkurz na školu a říkal, já jsem říkala, tak se odstěhujeme, my jsme bydleli na venkově, já jsem říkala, odstěhujeme se do Paříže, on říkal z čeho budeme žít, já jsem říkala, já budu někde pracovat na benzinový pumpě nebo něco, ty budeš dělat školu, je to tvůj sen a on příští rok a příští rok a tak já jsem, abych ho podpořila, tak jsem se na tu školu zapsala taky, vyhrála jsem konkurz, dostala jsem stipendium a on mně celý život zazlíval, že, že nebyl režisér a že já jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak on ne a vy jo.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
On nebyl nikdy, on tu školu prostě bál se, bál se jít do neznáma a já jsem se dostala, to byla malá škola, protože jsem byla, už mi bylo přes 30 a ty hlavní školy, tam se přijímalo do 25. A já jako film jsem měla ráda, nikdy, nikdy mě to nějak jako nenapadlo by mě, že bych mohla natočit film. A zase ve škole jsem pak vyhrála nějakej konkurz, takže se točil můj scénář a já jsem chtěla udělat takovou komedii a bylo to šíleně tragické, tak jsem se rozhodla, že žádný režisér nebudu, že budu asistentka a to se mi líbilo. Ale když jsem si přečetla Příliš hlučnou samotu, tak jsem prostě věděla, že ten film natočím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak a k tomu se za chviličku, k tomu opravdovému natáčení dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Netuším, jaký má Věra Cais, můj dnešní host, scénáristka a filmová režisérka, přehled o české popmusic, ale každopádně jaksi písničky můžete mít ráda, i když ten přehled třeba nemáte tak veliký. Teď jsem docela na pochybách, koho si vyberete, jestli to bude z té francouzské provenience nebo české. Tam mám takové podezření, že zůstaneme asi tady, viďte?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Okouzlila mě píseň, kterou zpívá Prokop podle textu Kainara a jmenuje se to myslím odjezd a je tam taková ta krásná věta - necítím nic a cítím nic jak tíhu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano. To je slavné ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Lenivý volný proud slavné řeky Jihu, necítím nic a cítím nic jak tíhu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krásná píseň, krásná píseň.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte, jak jsem říkal, trošičku přehled jako přes českou popmusic?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, moc ne, protože tak mám ráda nějaké zpěváky, třeba Nohavicu a Radbuzu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tak jste vyjmenovala tyhlety tři, tak mám podezření, že jdete hodně po textu, viďte, že je pro vás důležitý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Určitě, určitě asi. Pro mě literatura mě ohromně. Myslím si, že kdyby nebyla literatura, že bych už dneska nežila, že mě často zachránila jako z ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No určitě, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako i v tom zahraničí třeba?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Hudba a literatura a hlavně literatura jako ta mně, hodně mně pomohla přemýšlet o životě a o jeho marnosti a o jeho kráse taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak v podstatě o tom je trošičku taky tahleta písnička.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, tam mě, já jsem Kainara znala tak ze školy nebo, nebo nevím odkud, tak jsem si hned, když jsem poprvé slyšela tuhletu písničku, tak jsem si hned koupila Kainarovy texty, ale myslím si, že to je jedna z jeho nejsilnějších.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Kainar není úplně jednoduchý jako poslech, ale přitom si ho pár zpěváků opravdu vybralo a zpívají jeho texty a jsou to vesměs úspěšné písničky. Jedna z nich teď právě zazní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. Před námi je povídání o skvělém filmu velice slavné předlohy literární slavného spisovatele. Možná, že právě proto si teď vlastně povídám s Věrou Cais, protože od narození pana Hrabala uplynulo právě v minulých dnech 100 let. Tehdy, když jste ten film, v kterém jste ho natočila, v kterém roce?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
93.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
93. Když jste se rozhodla, že budete natáčet, co k tomu bylo všechno zapotřebí, co jste musela všechno podniknout?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já jsem se nerozhodla, já jsem zavřela knihu a věděla jsem, že natočím film, tak jsem, protože jsem trochu blázen, tak jsem si to doma přeložila do francouzštiny sama pro sebe a začala jsem psát scénáře. Ten první byl takový ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve francouzštině?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ve francouzštině. Ten první byl takový jako strašně černobílý a citáty filozofů, a druhý byl už trošku, trošku jinak a já jsem napsala asi 7 verzí. Psala jsem to pro Philippa Noireta, protože v té době jsem nemohla jezdit ještě do Čech, takže jsem, pro mě to bylo, jak se vždycky říkalo ten režim někdy skončí a já to znám od svých let, v roce 93 už mi bylo, kolem padesátky mi bylo, tak jsem si říkala možná, že to nikdy neskončí, tak pro mě ten text, a tady mi to bylo hodně vyčítaný, pro mě je to univerzální text a Hanťa není česká poloha. Co se stalo tady, myslím, že ten film se tady moc nelíbil, protože lidi znali Hanťu jako čtveráka, jako který zapaloval noviny v tramvaji a házel, to je ten první Hanťa, ale v ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ten Hanťa z Herzova filmu, ano, Sběrné surovosti.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Sběrné surovosti, který je moc hezký film. A když tady vyšla, tady vyšla Příliš hlučná samota až v roce 89 a tu už nikdo skoro nečetl, proto to vyšlo na podzim. A Hanťa je filozof, z něj se stal filozof. A pro mě ten text, já si myslím, že to je nejvrcholnější dílo Hrabalovo a je to text, který myslím si, že zapadnou mnohé texty v propadlišti dějin, ale myslím, že tento bude zaznamenán do světové literatury navždy. A je to text nádherný. Já jsem vůbec neměla žádnou jako, jak se říká pretense, nějaký jako, že jsem si o sobě něco myslela. Já jsem jenom prostě, to byla životní nutnost to natočit. Já jsem, opustili mě všichni manželové, všichni mě opustili, protože já jsem byla monotematická, 13 let Příliš hlučná samota, nic jiného mě prostě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste přesvědčila Philippa Noireta, aby do toho šel?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Přesvědčila, Philippa Noireta jsem nepřesvědčila. Já jsem šla do ART Medii, tam byl jeho prostě ten agent, dokonce jsem nějak, nějaký herce já jsem dělala castingy jeden čas, tak jeden herec mě tam doporučil hlavnímu řediteli toho ART Centra, ty mě přijali a řekli mi, že Philipp Noiret nikdy takový film točit nebude a že nikdy ve Francii se nebude točit film, který končí sebevraždou. Tak jsem jim poděkovala za jejich podporu a napsala jsem, byla jsem teda smutná, protože jsem to psala pro Philippa Noireta a tak jsem si říkala, kdo jiný by mohl hrát Hanťu. Tak jsem si říkala Peter Falk, ten, co hraje Colomba, protože jsem ho viděla ve fantastickém filmu /nesrozumitelné/ a tak jsem napsala do, já jsem ve Francii poslala 100 scénářů, dostala jsem jednu negativní odpověď a napsala jsem, poslala jsem scénář, nechala jsem ho přeložit anglicky a napsala jsem Petr Falk Hollywood, California USA a za 14 dní jsem byla v Hollywoodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Vážně. Čekala na mě limuzína, best, velký rozpočet a všechno a Petr Falk byl fantastický. Mě přijal ve svém úřadě, jako úřady velice takový křesla anglický a to, a pak tam měl svojí takovou malinkou místnůstku, kde byly propálený kanape, váleli se tam psi, měl tam erotické obrazy originály, tedy kresby od Schieleho. Bylo to strašně prima s ním. A druhý den bylo rande v produkci a já jsem neměla práva ještě od Hrabala, mě to vůbec nenapadlo. Já ve svém šílenství a vědomí, že to budu točit, no tak to byl krach strašný, už nebyla žádná limuzína na odjezd, už jsem nebyla the best, a kdyby měl Peter Falk nedal peníze na taxíka, tak jsem zůstala v Americe, protože v té době nebyly kreditní karty a já jsem tam přijala s 10 dolary. Takže to byla taková, no tak jak jsem zase vrátila do Francie a všichni herci se mi tak smáli trošku, protože 14 let jsem říkala nebo 13 let jsem říkala budu točit Příliš hlučnou samotu a tak se mě vždycky ptali a co je nového? Tak jsem jim vykládala moji anabázi v Americe a říkala jsem, že prostě Noireta, že chci Noireta, že, že agent mi říkal, že to nebude chtít a jeden z herců mi říkal já ho znám, jestli chceš, já mu pošlu scénář. Tak mu poslal scénář a asi rok na to zazvonil telefon a všichni si ze mě dělali legraci a v 8 ráno, já jsem luxovala zrovna, protože jsem měla 3 psy a 7 koček, tak jsem luxovala a tak jsem nevypla lux, šla jsem k telefonu a slyším tady Philippe Noiret a já říkám, mám kamaráda Mouchu malíře, říkám Moucho, přestaň si ze mě dělat legraci. A to jsem já opravdu, slečno, a já říkám jé promiňte jdu vypnout lux, šlápla jsem na dogu, která, kterou mě přivedl můj pes, ta mě pokousala a teď se začaly rvát kočky a psi, když jsem se vrátila k telefonu, tak Noiret říkal u vás rušno, dejte mi adresu a já vám pošlu dopis, že mě to zajímá ten scénář, a já jsem říkala, ale to se sejdeme, ne? A on říkal proč? A já říkám no já vás neznám. A on mi říká no a to vám vadí? A já říkám samozřejmě, co když nejste sympatický. A on řekl dobře zavolám později. A zavěsil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nepochybně i vás, vážení posluchači, zajímá, jak to pokračovalo v té anabázi angažování Philippa Noireta pro film Příliš hlučná samota. Mě třeba zajímá to, vy jste říkala, že se mu to líbilo ten scénář, ale zároveň říkáte, že to v podstatě je takové jaksi internacionální téma, že to není příliš jako česká záležitost. On se nemusel nějak stylizovat do nějakého češství, viďte?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, ne. To je, mně bylo hodně vyčítané, jako že jsem to netočila v Čechách. Já jsem prostě nevěděla, že se někdy dostanu do Čech, a pro mě to není česká, jako když mi tady bylo vyčítáno, proč emigrantka, nevím proč, jako komu to vadilo, proč emigrantka točí českou přílohu, a já jsem říkala a proč hrajete Hamleta teda v Čechách? Jako já nevidím, ale to se mi moc líbilo, když Noiret řekl, taky, taky se ho ptali novináři, a Noiret řekl no umění patří toho, kdo ho má rád a komu rozumí, kdo mu rozumí, jako já nevím, proč by ten text nemohl být mezinárodní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká s ním byla práce při filmování?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Fantastická, fantastická. Ohromně skromný člověk. Znal můj scénář líp než já, nazpaměť, protože já jsem říkala, tak jsme dotočili a on říká no a co tahleta věta?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, nazpaměť ho znal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
A ohromně skromný. My jsme bydleli, on bydlel tenkrát v /nesrozumitelné/, bylo, strašný vedra byly, strašný vedra a my jsme měli točit nějak na začátku na jaře, ještě na konci zimy na začátku na jaře, takže měl teplé oblečení, kabát a pod tím nějaký plstěný kalhoty a kvůli tomu, že točil film o tom chilském básníkovi o Nerudovi, tak se ten film zpozdil, protože režisér byl těžce nemocný a umřel den po natáčení, takže vlastně se zpozdilo i naše natáčení, takže v tom vedru jsme točili, nebyla klimatizace, kde bydle v hotelu, ve studiu bylo vedro, on si nikdy nestěžoval, byl fantastický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on působí spíš takovým dojmem takovýho malinko flegmatika a já bych netipoval, že bude takovej zodpovědnej.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Víte, jak byl, on byl roztomilej, protože nám půjčili, nevím, jestli na to máme čas vám to vykládat, protože nám někde sehnala produkce klimatizovanou mercedesku a noci a my jsme točili v Hostivaři a ten pán, co to nechtěl dát z ruky, to asi měl svoje první veliké auto, takže vymínil si, že to bude řídit to auto on. A když jsme skončili natáčení večer někdy v tom vedru děsným někdy třeba v 10 hodin večer a já mu říkám, Philippe, skončil jste a jako můžete jít domů a on mi řekl ale ..., protože mě už znal, a já říkám no, kdybyste počkal ještě hodinku, tak byste mi odvézt, tady je takový starší pán, který měl málem infarkt při natáčení, jak tu bylo vedro, no prostě komparzisty. A Noiret vždycky říkal, dobře, že rozvážím vaše staré upocené komparzisty, to mi nevadí, ale že musím diktovat cestu v neznámé zemi řidičovi, to teda mě nebaví. Ale každý večer rozvážel lidi, vždycky počkal a rozvážel lidi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příliš hlučná samota je nepochybně nejvýraznějším dílem režisérky Věry Cais, která je hostem Tandemu. Co vás třeba láká teď, co čeho se pustíte nebo co děláte zrovna teď?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Teď píšu nějakou, nějaké takové podivné texty. Nevím. Ráda bych natočila film o své mamince, protože moje maminka, přestože měla opravdu život těžký, jako mohla by být zahořklá a to byla, to byla jedna z nejveselejších a nejštědřejších osob, které jsem poznala. A její umírání v chebské nemocnici bylo tak veselé, všichni jsme byli do ní zamilovaný. Ona prostě si tam udělala z toho pokoje kavárnu mezinárodní, chodily tam návštěvy, hrála se tam hudba, pil se koňak gruzínský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný. Já bych teda navrhoval, aby ten záběr byl širší, abyste to zvala ještě s tou Jugoškou trošku, malinko s tím, to byl dědeček nebo kdo ten, ten kočovný ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To byli Francouzi, to byli nějaký za Napoleona. To já neumím počítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, no to bych vzal takhle zgruntu, protože ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Až tak jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no jistě, to je ohromně zajímavý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ale kdo to zaplatí? Dneska produkce, víte, já když jsem napsala scénář pro Příliš hlučnou samotu, tak jsem tam připsala takový text, spočítala jsem slova jako slunce, já nevím, 20krát, měsíc čtyřikrát, láska 120krát, něha 30krát, nůž jeden, ale kuchyňský, výbuch žádný, znásilnění žádné, alkoholismus žádný, prostě jsem tam vypsala ty slova. A myslím si, že dneska by se mi těžko s podobným scénářem sháněla produkce. Ale nikdy člověk neví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska by to muselo bejt obráceně to pořadí, hodně znásilnění, hodně nožů ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No právě, no, no a nějaký maminka, maminka, já nevím, třeba drogy, to jsem tam taky neměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Drogy jsem tam neměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nic takovýho nepíšete. Já jsem si někde přečetl, že vy ráda píšete role pro ženy.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, já miluju muže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to vás šlechtí, to asi.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já prostě jsem okouzlena muži, protože, ne že bych neměla ráda ženy, já si vážím žen, ale muži mě okouzlují. Nevím, máte v sobě něco poetického, jste, jste ... asi, asi ženy musí být pragmatičtější, aby se tím životem možná musí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já ze svý pozice zase vidím, že vy ženy máte v sobě taky něco kouzelného a poetického. A když se to setká, je to prima, že.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No nádhera. Totální nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo. Moc děkuju za velice příjemný Tandem režisérce a scénáristce Věře Cais. Já vám přeju hodně inspirace, ať se vám dobře píše a budeme se těšit třeba na nějaký hezký film, třeba o vaší mamince. Mějte se hezky, na shledanou.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Dobrý den přeje Jan Rosák. Začíná Tandem. Hned na začátku vám řeknu, že si dnes budeme povídat hlavně o filmu, který se francouzsky jmenuje, teď doufám, že to řeknu správně, Une trop bruyante solitude. V Německu šel do kin jako Allzu laute Einsamkeit a v angličtině zněl jeho název Too Loud a Solitude. U nás se jmenoval, ano správně, podle své literární předlohy Příliš hlučná samota. Ovšem nebude si povídat jenom o něm, ale hlavně o scénáristce filmu a režisérce Věře Cais, která je naším dnešním hostem. Vítám vás, dobrý den.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsem rád, že jste si na nás udělala čas a než tak trošku nahlédneme do vaše curriculum vitae, tak poprosím do naší rozhlasové režie o úvodní píseň.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristka a režisérka Věra Cais je dnes hostem Tandemu. S vaším původem je to takové trošku složité. Mě by zajímalo, jestli se cítíte víc jako Jugoslávka nebo jako Češka nebo jako Francouzska, protože jsme se narodila v Jugoslávii v Trentu. To je ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Trenkovo, Trenkovo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Trenkovo, aha. To je, to je Srbsko?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To bývala kdysi Bosna a Hercegovina, dneska je to Chorvatsko. Já jsem se narodila v zámku barona Trenka, který byl slavný lupič a byla jsem jediné dítě, které se tam narodilo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak se vám to povedlo, teda jak se to povedlo rodičům?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Rodičům, asi koupili zámek. Můj dědeček byl nějaký bohatý člověk, koupili zámek a tam jsem se narodila. A narodila jsem se v den svatého Mitry. Já jsem se narodila hned po válce. A maminka hodně pomáhala za války partyzánům a jídlo rozdávala, protože měli přece jenom docela velké bohatství. A tak ti lidi přišli za maminkou a poprosili, abych se jmenovala Mitra, což je takové válečné. To byl konkurent Ježíše a vyhrál to Ježíš teda a ten Mitra byl takovej prostě bůh nemilosrdný, kraví, zabíjeli se, býci se obětovali. Tak mám tohleto hrozné jméno Mitra taky. A vedle toho ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte, to opravdu máte tohle jméno?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To mám to Mitra, no, a to bylo božstvo nějaké perské v té době, a to Věta, to jsem zdědila po mé tetě, která zahynula při nějakém americkém bombardování v roce 4, takže jsem se vlastně, mám takový dvě naprosto odporující si jména. Věra jako víra, věřit a ten Mitra bojovný, a asi se to ve mně pere.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to, toho Mitru ale nepoužíváte, nebo tu Mitru moc.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já to používám někdy.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když potřebujete.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, to nevím, já, já nevím přesně, co potřebuju.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a Cais je po tatínkovi předpokládám.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Cais je po tatínkovi, ale říká se, že přišli s Napoleonem, že to byli nějaký potulní herci a že přišli s Napoleonem, nějaká ta tlupa, co, máme dvě verze. Jednu, jakože byli aristokrati a druhá, že byli potulní, potulní komedianti. Já bych se spíš připojila k těm potulným komediantům.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale obě dobrý, obě dobrý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Anebo to byli možná aristokrati, kteří zchudli a byli potulní herci a přišli s Napoleonem do Čech, do jižních Čech a usadili se zase v místě opuštěném, které se jmenuje Brloch.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To já znám. Brloch znám. To je tam do ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
U Českých Budějovic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U Krumlova.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, no, někde a tam měli ty nějaký dědečkovi prostě sestra starší, tak tam měli na Nové Hospodě tam měli nějaký statek.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a kam vaše paměť sahá, co je z dětství tak jako taková první vzpomínka?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Z dětství si pamatuju, my jsme se přistěhovali, protože dědeček za války, oni měli ocelárny a zámky ještě jiné a oni odmítli jako spolupracovat s Němci, maminka byla partyzánka a byli zavíraní, všema byli zavíraní. Ale já, když jsem se narodila, tak maminka byla zavřená, protože byli jako bývalí majitelé bohatý, takže byla ve vězení a nosili mě prý kojit do vězení. Takže já mám hrozný pocit potřeby lásky. Asi jak mě vždycky odtrhli od toho mateřského prsu, a zase pak mě tam nesli odpoledne a zase mě odtrhli, takže já mám ohromně takovej pocit, potřebuju lásku pořád. Nevím, jestli se to hodí do dnešní doby, ale to mi zůstalo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak když se to podaří, je to dobrý, že jo, když se to podaří, tak to uspokojí potřebu lásky. No ale zpátky k vám jako k malé holčičce. Řekněte mi, když jste začala rozum brát, tak ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To jsme žili už ve Františkových Lázních, už jsme se přestěhovali v prosinci 47 s tím, že dědeček, protože mu zahnula žena a dcera, tak své syny poslal jako bohatý kapitalista, měl ještě peníze ve Švýcarsku, tak poslal své syny do Francie, aby nás tam vzali a my jsme byli jakoby tranzit ve Františkových Lázních, protože Cheb - Paříž byl přímý rychlík. No a v únoru se zavřely hranice, tatínek a strejda zůstali někde na Azurovým pobřeží s penězma ze Švýcarska a maminka, fantastická žena, o které snad natočím ještě film, jestli se mi to podaří, tam vlastně dědeček zemřel nezůstaly žádné peníze a maminka, která v životě neuměla uvařit ani vajíčko, tak začala pracoval jako vlastně, napřed myla nějaké chodby v nemocnici, pak si udělala baronskou školu a vlastně to byl, ona byla nepřítel jako státu jako Tito, krvavý pes, a ona na hranicích, muž kapitalista na Západě a maminka mluvila několik řečí, takže co bylo fantastické a měli jsme ještě starožitný nábytek a knihy, to si přestěhovali z té Jugoslávie, takže k nám, jak do Františkových Lázní jezdili Štěpánek, Höger a na / nesrozumitelné/ u nás byl denně a za ním přijel Sartr, no prostě já jsem v dětství, u nás byl literární salon se slavnými osobnostmi.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Teda já vám řeknu, paní Věro, že takhle, jak jste mi to teď líčila, tak k tomu bych už jenom přidal kameru a pár herců a je to normálně filmová sága. Vy máte téma jako hrom.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No maminku mám, to je, a ona byla fantastická žena, protože nikdy jako nevzpomínala na to, když byli bohatí a cestovali, nikdy, nikdy.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního Tandemu je nepochybně velice zajímavá osobnost, scénáristka a režisérka Věra Cais. Už ten její původ, už ta, ta velikánská sága jejich předků, rodičů, prarodičů je úžasná. A teď se dostaneme tedy konkrétně k vám. Co jste chtěla třeba jako dělat, když jste kolem sebe měla takové zajímavé lidi a chodili k vám herci na návštěvu literáti i světoví. Chtěla jste být herečkou nebo chtěla jste být spisovatelkou?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Moje první přání a to se budete určitě smát, v Sadové ulici byly veřejné záchodky a před nimi seděla paní a měla peníze na talíři a protože my jsme někdy neměli ani korunu, tak já jsem snila, že tohle bude mohla zaměstnání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste první, kdo, kdo se mi tady k tomu přiznal. Možná, že ty touhy měli i jiní, ale vy jste se k tomu přiznala. To je pravda.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To byla moje první. Pak jsem, protože jsem žárlila na Věru Kadlecovou, tak jsem chtěla být baletka a k tomu opravdu nemám nadání. A pak jsem se zamilovala teda těžce a zbožně do literatury a tak jsem, tak bych chtěl psát, tak píšu, ale nevím, jestli to je dobré, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale jak jste se dostala k tomu filmu?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No mám vám, máme čas, nemáme.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jak se to vezme, tak trochu máme.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já jsem pracovala na filmu proti apartheidu, který se jmenoval Amok a točili jsme v Africe s fantastickou zpěvačkou černošskou a když jsme se vraceli z Afriky, tak producent Marovsky mě poprosil, abych se pokusila prodat ten film, Amok se to jmenovalo, který vykládal, trochu předvídal, co se stane v Sovetu, ty, ty bouře a ty vraždy, co se staly v Sovětu. A tak mě poprosil, abych šla do Německa prodat film televizi. A když jsme byli v tom, když jsme točili v Africe, tak se mi najednou ztratila sukně a bunda z mého pokoje hotelového, tak jsem to nechtěl říkat, možná, jsem si říkala možná, že to někdo potřeboval, tak jsem to nehlásila, načež na konci natáčení mi byla vrácena sukně, bunda a kalhoty se stejně ušitým koženým oblekem oranžové barvy. A teď to bylo strašně drahé, to byla móda oranžové obleky, a teď já jsem si nechala udělat takové ty korálkové copy na, jak je horko v Africe, no a teď jsem takto oblečená jela s plechovou krabicí do, do německé televize prodat film se slovanským přízvukem a ve Francii, když jste šel do televize, tak se tam mohlo normálně vstoupit a vrátný nám řekl, kde je kdo, jaké oddělení, no a já naivně jsem přišla před tu bránu v německé televizi, a tam byla, už tam byla bariéra, byl tam hlídací pes. A teď já jsem řekla, že bych chtěla s někým, kdo kupuje filmy a ten vrátný mi řekl, jestli mám vizitku, já jsem samozřejmě neměla, teď jsem vypadala, bylo to v listopadu, teď jsem byla opálená v oranžovém obleku a jak pršelo, tak ze mě začaly padat takové oranžové kapičky, kolem mě se dělala oranžová louže. A teď jsem měla tu plechovou krabici, tak oni se nade mnou smilovali, přijali mě, no ale viděla jsem, hrozně jsem se styděla za sebe, jak jsem nemožná, a protože jsem se cítila tak strašně, jako nechápající tento svět, tak jsem zajela ten samý den do ... napřed jsem šla do restaurace, abych se ohřála, ta byla strašně drahá, já jsem se nepodívala na ceny, takže my zbylo asi, já nevím pár marek a abych si zocelila duši, tak jsem jela do Frankfurtu nad Rýnem, kde pan Hora, velký knihkupec, prodával českou literaturu. A tam za posledních 10 marek, ve mně vyvstal veliký boj, co si budu moci koupit z knih. Tak jsem se tam mezi antickou poezií a prostě a přešla jsem na Příliš hlučnou samotu od Hrabala. Bylo to v roce 81 a ta stála si 6 marek a 4 marky stál Mácha erotické, erotické texty. Tak jsem si to vzala do vlaku a tam mně bylo řečeno, že se musím zamknout, že ten vlak v noci přepadají a že s tím krásným oranžovým oblekem to určitě mě někdo oloupí, to, jela jsem do Říma z Frankfurtu. A tak jsem zamčená v tom kupé, jsem si říkala, co budu číst napřed. Erotickou poezii Máchy, to jsem se trošku bála, že noc bude dlouhá, tak jsem si přečetla Příliš hlučnou samotu a když jsem to zavřela, tak jsem věděla, že budu točit film. A když jsem to někomu říkala, tak si o mně mysleli, že jsem namyšlená, ale já jsem měla vnitřní jistotu.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Scénáristka a režisérka Věra Cais, která natočila slavný film Příliš hlučná samota. Už víme, jak se k tomu Hrabalovi vlastně dostala, že to bylo za poslední zbylé marky v Kolíně, na to bych teda v životě opravdu netypoval, no ale řekněte mi, my jsme možná přeskočili nějak ten váš odchod do Francie, ne, nebo ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No já jsem bohužel nesměla tady studovat a vždycky, když jsem našla nějakou práci, protože se muselo pracovat, tak přišel kádrový posudek a já jsem byla považovaná za třídního nepřítele. Nevím proč, protože jsme žili jako všichni ostatní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl kde kdo, no.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No. Já jsem navíc byla vzpurná osoba, tak jsem se nechtěla nikde podřídit a tak mi nezbylo nic jiného, než odjet do Francie a opravdu to pro mě bylo velice bolestné, protože jsem milovala Čechy a neměla jsem, netoužila jsem po nějakém jako nízkém ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měla jste tam nějaké vazby, jako vůbec uchýlit se kam?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Nic, nic. Já jsem věděla, že tam žije otec, ale nevěděla jsem ani kde. To jsem pak později vypátrala. No tak jsem pracovala jako uklízečka, hlídala jsem děti, zametala jsem ulice. Taky jsem pracovala v rádiu. Dělala jsem pořady a vydělávala jsem si strašný peníze. Asi 40 franků za reportáž, což nebylo vůbec nic, z toho se nedalo zaplatit nic.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jste musela umět ale perfektně francouzsky, ne?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, to bylo české vysílání.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo takhle.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Takže když přijeli třeba, když přijel Krejča, Otomar Krejča do Paříže s divadlem, tak jsem o tom dělala reportáže takový. Paralelně jsem prodávala noviny na ulici a tak prostě různě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a v té Francii jste se rozhodla, že natočíte ten film, respektive ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To je mnohem později.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je mnohem, mnohe, později, aha, aha.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Tohle bylo v roce, já jsem odjela v roce 67, takhle různě hledala drobný, protože ze začátku ve Francii bylo třeba pracovní knížku a tu mi nikdo nechtěl dát, protože jsem měla víza turistická. Takže jsem vlastně nesměla pracovat ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže jste pracovala načerno vlastně.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Načerno jsem pracovala a taky jsem bydlela na nádraží nějaký čas a tak různě, no, jak se říká dneska těm bezdomovcům, tak jsem byla bezdomovec, ale byla jsem s tom nadějí, že jako vím, že to je jenom provizorium, což mě šlo ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jednou budete domovec ještě.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
... že jednou budu domovec.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No ale jak jste se dostala k té filmařině, jak jste říkala, že jste natáčela v Africe?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No protože jsem se vdala za mladého muže, který chtěl být režisér a prostě udělal nějakej konkurz na školu a říkal, já jsem říkala, tak se odstěhujeme, my jsme bydleli na venkově, já jsem říkala, odstěhujeme se do Paříže, on říkal z čeho budeme žít, já jsem říkala, já budu někde pracovat na benzinový pumpě nebo něco, ty budeš dělat školu, je to tvůj sen a on příští rok a příští rok a tak já jsem, abych ho podpořila, tak jsem se na tu školu zapsala taky, vyhrála jsem konkurz, dostala jsem stipendium a on mně celý život zazlíval, že, že nebyl režisér a že já jsem ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak on ne a vy jo.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
On nebyl nikdy, on tu školu prostě bál se, bál se jít do neznáma a já jsem se dostala, to byla malá škola, protože jsem byla, už mi bylo přes 30 a ty hlavní školy, tam se přijímalo do 25. A já jako film jsem měla ráda, nikdy, nikdy mě to nějak jako nenapadlo by mě, že bych mohla natočit film. A zase ve škole jsem pak vyhrála nějakej konkurz, takže se točil můj scénář a já jsem chtěla udělat takovou komedii a bylo to šíleně tragické, tak jsem se rozhodla, že žádný režisér nebudu, že budu asistentka a to se mi líbilo. Ale když jsem si přečetla Příliš hlučnou samotu, tak jsem prostě věděla, že ten film natočím.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak a k tomu se za chviličku, k tomu opravdovému natáčení dostaneme.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Netuším, jaký má Věra Cais, můj dnešní host, scénáristka a filmová režisérka, přehled o české popmusic, ale každopádně jaksi písničky můžete mít ráda, i když ten přehled třeba nemáte tak veliký. Teď jsem docela na pochybách, koho si vyberete, jestli to bude z té francouzské provenience nebo české. Tam mám takové podezření, že zůstaneme asi tady, viďte?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Okouzlila mě píseň, kterou zpívá Prokop podle textu Kainara a jmenuje se to myslím odjezd a je tam taková ta krásná věta - necítím nic a cítím nic jak tíhu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, ano. To je slavné ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Lenivý volný proud slavné řeky Jihu, necítím nic a cítím nic jak tíhu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Krásná píseň, krásná píseň.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Nádherná.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte, jak jsem říkal, trošičku přehled jako přes českou popmusic?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, moc ne, protože tak mám ráda nějaké zpěváky, třeba Nohavicu a Radbuzu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak tak jste vyjmenovala tyhlety tři, tak mám podezření, že jdete hodně po textu, viďte, že je pro vás důležitý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Určitě, určitě asi. Pro mě literatura mě ohromně. Myslím si, že kdyby nebyla literatura, že bych už dneska nežila, že mě často zachránila jako z ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No určitě, určitě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jako i v tom zahraničí třeba?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Hudba a literatura a hlavně literatura jako ta mně, hodně mně pomohla přemýšlet o životě a o jeho marnosti a o jeho kráse taky.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak v podstatě o tom je trošičku taky tahleta písnička.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, tam mě, já jsem Kainara znala tak ze školy nebo, nebo nevím odkud, tak jsem si hned, když jsem poprvé slyšela tuhletu písničku, tak jsem si hned koupila Kainarovy texty, ale myslím si, že to je jedna z jeho nejsilnějších.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Kainar není úplně jednoduchý jako poslech, ale přitom si ho pár zpěváků opravdu vybralo a zpívají jeho texty a jsou to vesměs úspěšné písničky. Jedna z nich teď právě zazní.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem. Před námi je povídání o skvělém filmu velice slavné předlohy literární slavného spisovatele. Možná, že právě proto si teď vlastně povídám s Věrou Cais, protože od narození pana Hrabala uplynulo právě v minulých dnech 100 let. Tehdy, když jste ten film, v kterém jste ho natočila, v kterém roce?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
93.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
93. Když jste se rozhodla, že budete natáčet, co k tomu bylo všechno zapotřebí, co jste musela všechno podniknout?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já jsem se nerozhodla, já jsem zavřela knihu a věděla jsem, že natočím film, tak jsem, protože jsem trochu blázen, tak jsem si to doma přeložila do francouzštiny sama pro sebe a začala jsem psát scénáře. Ten první byl takový ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve francouzštině?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ve francouzštině. Ten první byl takový jako strašně černobílý a citáty filozofů, a druhý byl už trošku, trošku jinak a já jsem napsala asi 7 verzí. Psala jsem to pro Philippa Noireta, protože v té době jsem nemohla jezdit ještě do Čech, takže jsem, pro mě to bylo, jak se vždycky říkalo ten režim někdy skončí a já to znám od svých let, v roce 93 už mi bylo, kolem padesátky mi bylo, tak jsem si říkala možná, že to nikdy neskončí, tak pro mě ten text, a tady mi to bylo hodně vyčítaný, pro mě je to univerzální text a Hanťa není česká poloha. Co se stalo tady, myslím, že ten film se tady moc nelíbil, protože lidi znali Hanťu jako čtveráka, jako který zapaloval noviny v tramvaji a házel, to je ten první Hanťa, ale v ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ten Hanťa z Herzova filmu, ano, Sběrné surovosti.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Sběrné surovosti, který je moc hezký film. A když tady vyšla, tady vyšla Příliš hlučná samota až v roce 89 a tu už nikdo skoro nečetl, proto to vyšlo na podzim. A Hanťa je filozof, z něj se stal filozof. A pro mě ten text, já si myslím, že to je nejvrcholnější dílo Hrabalovo a je to text, který myslím si, že zapadnou mnohé texty v propadlišti dějin, ale myslím, že tento bude zaznamenán do světové literatury navždy. A je to text nádherný. Já jsem vůbec neměla žádnou jako, jak se říká pretense, nějaký jako, že jsem si o sobě něco myslela. Já jsem jenom prostě, to byla životní nutnost to natočit. Já jsem, opustili mě všichni manželové, všichni mě opustili, protože já jsem byla monotematická, 13 let Příliš hlučná samota, nic jiného mě prostě ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jak jste přesvědčila Philippa Noireta, aby do toho šel?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Přesvědčila, Philippa Noireta jsem nepřesvědčila. Já jsem šla do ART Medii, tam byl jeho prostě ten agent, dokonce jsem nějak, nějaký herce já jsem dělala castingy jeden čas, tak jeden herec mě tam doporučil hlavnímu řediteli toho ART Centra, ty mě přijali a řekli mi, že Philipp Noiret nikdy takový film točit nebude a že nikdy ve Francii se nebude točit film, který končí sebevraždou. Tak jsem jim poděkovala za jejich podporu a napsala jsem, byla jsem teda smutná, protože jsem to psala pro Philippa Noireta a tak jsem si říkala, kdo jiný by mohl hrát Hanťu. Tak jsem si říkala Peter Falk, ten, co hraje Colomba, protože jsem ho viděla ve fantastickém filmu /nesrozumitelné/ a tak jsem napsala do, já jsem ve Francii poslala 100 scénářů, dostala jsem jednu negativní odpověď a napsala jsem, poslala jsem scénář, nechala jsem ho přeložit anglicky a napsala jsem Petr Falk Hollywood, California USA a za 14 dní jsem byla v Hollywoodu.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Vážně. Čekala na mě limuzína, best, velký rozpočet a všechno a Petr Falk byl fantastický. Mě přijal ve svém úřadě, jako úřady velice takový křesla anglický a to, a pak tam měl svojí takovou malinkou místnůstku, kde byly propálený kanape, váleli se tam psi, měl tam erotické obrazy originály, tedy kresby od Schieleho. Bylo to strašně prima s ním. A druhý den bylo rande v produkci a já jsem neměla práva ještě od Hrabala, mě to vůbec nenapadlo. Já ve svém šílenství a vědomí, že to budu točit, no tak to byl krach strašný, už nebyla žádná limuzína na odjezd, už jsem nebyla the best, a kdyby měl Peter Falk nedal peníze na taxíka, tak jsem zůstala v Americe, protože v té době nebyly kreditní karty a já jsem tam přijala s 10 dolary. Takže to byla taková, no tak jak jsem zase vrátila do Francie a všichni herci se mi tak smáli trošku, protože 14 let jsem říkala nebo 13 let jsem říkala budu točit Příliš hlučnou samotu a tak se mě vždycky ptali a co je nového? Tak jsem jim vykládala moji anabázi v Americe a říkala jsem, že prostě Noireta, že chci Noireta, že, že agent mi říkal, že to nebude chtít a jeden z herců mi říkal já ho znám, jestli chceš, já mu pošlu scénář. Tak mu poslal scénář a asi rok na to zazvonil telefon a všichni si ze mě dělali legraci a v 8 ráno, já jsem luxovala zrovna, protože jsem měla 3 psy a 7 koček, tak jsem luxovala a tak jsem nevypla lux, šla jsem k telefonu a slyším tady Philippe Noiret a já říkám, mám kamaráda Mouchu malíře, říkám Moucho, přestaň si ze mě dělat legraci. A to jsem já opravdu, slečno, a já říkám jé promiňte jdu vypnout lux, šlápla jsem na dogu, která, kterou mě přivedl můj pes, ta mě pokousala a teď se začaly rvát kočky a psi, když jsem se vrátila k telefonu, tak Noiret říkal u vás rušno, dejte mi adresu a já vám pošlu dopis, že mě to zajímá ten scénář, a já jsem říkala, ale to se sejdeme, ne? A on říkal proč? A já říkám no já vás neznám. A on mi říká no a to vám vadí? A já říkám samozřejmě, co když nejste sympatický. A on řekl dobře zavolám později. A zavěsil.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nepochybně i vás, vážení posluchači, zajímá, jak to pokračovalo v té anabázi angažování Philippa Noireta pro film Příliš hlučná samota. Mě třeba zajímá to, vy jste říkala, že se mu to líbilo ten scénář, ale zároveň říkáte, že to v podstatě je takové jaksi internacionální téma, že to není příliš jako česká záležitost. On se nemusel nějak stylizovat do nějakého češství, viďte?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, ne. To je, mně bylo hodně vyčítané, jako že jsem to netočila v Čechách. Já jsem prostě nevěděla, že se někdy dostanu do Čech, a pro mě to není česká, jako když mi tady bylo vyčítáno, proč emigrantka, nevím proč, jako komu to vadilo, proč emigrantka točí českou přílohu, a já jsem říkala a proč hrajete Hamleta teda v Čechách? Jako já nevidím, ale to se mi moc líbilo, když Noiret řekl, taky, taky se ho ptali novináři, a Noiret řekl no umění patří toho, kdo ho má rád a komu rozumí, kdo mu rozumí, jako já nevím, proč by ten text nemohl být mezinárodní.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaká s ním byla práce při filmování?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Fantastická, fantastická. Ohromně skromný člověk. Znal můj scénář líp než já, nazpaměť, protože já jsem říkala, tak jsme dotočili a on říká no a co tahleta věta?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No, nazpaměť ho znal.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
A ohromně skromný. My jsme bydleli, on bydlel tenkrát v /nesrozumitelné/, bylo, strašný vedra byly, strašný vedra a my jsme měli točit nějak na začátku na jaře, ještě na konci zimy na začátku na jaře, takže měl teplé oblečení, kabát a pod tím nějaký plstěný kalhoty a kvůli tomu, že točil film o tom chilském básníkovi o Nerudovi, tak se ten film zpozdil, protože režisér byl těžce nemocný a umřel den po natáčení, takže vlastně se zpozdilo i naše natáčení, takže v tom vedru jsme točili, nebyla klimatizace, kde bydle v hotelu, ve studiu bylo vedro, on si nikdy nestěžoval, byl fantastický.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A on působí spíš takovým dojmem takovýho malinko flegmatika a já bych netipoval, že bude takovej zodpovědnej.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Víte, jak byl, on byl roztomilej, protože nám půjčili, nevím, jestli na to máme čas vám to vykládat, protože nám někde sehnala produkce klimatizovanou mercedesku a noci a my jsme točili v Hostivaři a ten pán, co to nechtěl dát z ruky, to asi měl svoje první veliké auto, takže vymínil si, že to bude řídit to auto on. A když jsme skončili natáčení večer někdy v tom vedru děsným někdy třeba v 10 hodin večer a já mu říkám, Philippe, skončil jste a jako můžete jít domů a on mi řekl ale ..., protože mě už znal, a já říkám no, kdybyste počkal ještě hodinku, tak byste mi odvézt, tady je takový starší pán, který měl málem infarkt při natáčení, jak tu bylo vedro, no prostě komparzisty. A Noiret vždycky říkal, dobře, že rozvážím vaše staré upocené komparzisty, to mi nevadí, ale že musím diktovat cestu v neznámé zemi řidičovi, to teda mě nebaví. Ale každý večer rozvážel lidi, vždycky počkal a rozvážel lidi.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Příliš hlučná samota je nepochybně nejvýraznějším dílem režisérky Věry Cais, která je hostem Tandemu. Co vás třeba láká teď, co čeho se pustíte nebo co děláte zrovna teď?
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Teď píšu nějakou, nějaké takové podivné texty. Nevím. Ráda bych natočila film o své mamince, protože moje maminka, přestože měla opravdu život těžký, jako mohla by být zahořklá a to byla, to byla jedna z nejveselejších a nejštědřejších osob, které jsem poznala. A její umírání v chebské nemocnici bylo tak veselé, všichni jsme byli do ní zamilovaný. Ona prostě si tam udělala z toho pokoje kavárnu mezinárodní, chodily tam návštěvy, hrála se tam hudba, pil se koňak gruzínský.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je neuvěřitelný. Já bych teda navrhoval, aby ten záběr byl širší, abyste to zvala ještě s tou Jugoškou trošku, malinko s tím, to byl dědeček nebo kdo ten, ten kočovný ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
To byli Francouzi, to byli nějaký za Napoleona. To já neumím počítat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Aha, no to bych vzal takhle zgruntu, protože ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Až tak jo?
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
... no jistě, to je ohromně zajímavý.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ale kdo to zaplatí? Dneska produkce, víte, já když jsem napsala scénář pro Příliš hlučnou samotu, tak jsem tam připsala takový text, spočítala jsem slova jako slunce, já nevím, 20krát, měsíc čtyřikrát, láska 120krát, něha 30krát, nůž jeden, ale kuchyňský, výbuch žádný, znásilnění žádné, alkoholismus žádný, prostě jsem tam vypsala ty slova. A myslím si, že dneska by se mi těžko s podobným scénářem sháněla produkce. Ale nikdy člověk neví.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dneska by to muselo bejt obráceně to pořadí, hodně znásilnění, hodně nožů ...
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No právě, no, no a nějaký maminka, maminka, já nevím, třeba drogy, to jsem tam taky neměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Drogy jsem tam neměla.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak nic takovýho nepíšete. Já jsem si někde přečetl, že vy ráda píšete role pro ženy.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Ne, já miluju muže.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No tak to vás šlechtí, to asi.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Já prostě jsem okouzlena muži, protože, ne že bych neměla ráda ženy, já si vážím žen, ale muži mě okouzlují. Nevím, máte v sobě něco poetického, jste, jste ... asi, asi ženy musí být pragmatičtější, aby se tím životem možná musí ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak já ze svý pozice zase vidím, že vy ženy máte v sobě taky něco kouzelného a poetického. A když se to setká, je to prima, že.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
No nádhera. Totální nádhera.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jo. Moc děkuju za velice příjemný Tandem režisérce a scénáristce Věře Cais. Já vám přeju hodně inspirace, ať se vám dobře píše a budeme se těšit třeba na nějaký hezký film, třeba o vaší mamince. Mějte se hezky, na shledanou.
Věra CAIS, režisérka, scénáristka
--------------------
Děkuju, na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
