Vlado Bohdan - fotograf
19. listopad 2013
Fotograf Vlado Bohdan byl hostem v Tandemu. S Janem Rosákem si povídali o práci fotografa Ústavu dějin umění Akademie věd ČR i jak vznikali jeho fotografie pro knihy Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hezký den vám všem, kdo jste si naladili Tandem, přeje Jan Rosák. Samozřejmě i dnes má tady svého hosta. A když vám řeknu, že se ho budu ptát a to, jak dlouhá je jeho cesta hledání a nalézání vztahů k lidem a jejich situací v životě před stisknutím spouště fotoaparátu, tak už samozřejmě tušíte, že hostem Tandemu je fotograf. Jenom ještě nevíte, kdo to je. Po dvou letech zase přišel do Tandemu Vlado Bohdan. Vítám vás. Dobrý den.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O vás už přece jenom naši posluchači něco vědí z vaší první návštěvy třeba. Takže se budeme věnovat raději novinkám kolem vás. Samozřejmě začneme s tím až po úvodní písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sice jsem říkal, že o Vladu Bohdanovi už naši posluchači leccos vědí, ale přece jenom rád připomenu, že vaší hlavní profesí je fotograf Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Co je podstatou vaší činností v té profesi myslím přímo?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to je materie, který slouží Ústavu dějin umění, náplni práce kunshistoriků tohoto ústavu a vlastně ta práce je velmi pestrá, od práce se skleněnými negativy, klasickou temnou komorou, práci na počítačích, focení architektury, soch, obrazů, je to velmi pestré a musí říct, že mě to velmi těší pracovat pro takhle zajímavý Ústav dějin umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že se hodně podílíte i na všech možných prezentacích Ústavu umění, protože připravujete třeba jaksi ty prezentační materiály přímo fotografické ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, spíš ano, ale spíš se to týká publikací nebo nějakých výstavních projektů, nebo například pracujeme na dějinách umění, takže spíš tímhle způsobem, publikování v odborných publikacích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je ta vaše základní profese. Ale kromě toho si taky děláte občas radost, která je ovšem spojena s vaší profesí.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Přesně tak. Miluju na oboru fotografie, že nejste vázán jenom vlastně ani na jeden, na jednu polohu toho oboru, ale že můžete jako tulák se toulat a vlastně dotýkat se mnoha podob fotografie. Takže vedle té první, což jsme zmínili, což je to mé zaměstnání a jsem za něj rád, tak samozřejmě se toulám a portrét třeba je jedna z disciplín, kterou mám velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Portrét myslíte jaksi ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Člověk před objektivem jakoby detail, tvář člověka, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale není to takový ten portrét ten oficiální ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ne, ne, ne. Tvář člověka před objektivem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jaké situace hledáte, nebo respektive, které situace preferujete, ve kterých zachycujete člověka?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak já zase to je vícero poloh. Já nejradši mám, když se toulám a hledám člověka na ulici někde nebo hledám nějaký motiv nebo nejlépe se člověk dostane k nějaké náhodě, kterou zaznamená a pak z toho vznikne třeba nějaká obrazová jakoby báseň. Tak to je jedna poloha. A vyloženě ale v tom zastaveném portrétu mám rád, když beze slov jako jste byť připraven na toho člověka, se kterým se máte setkat, ale beze slov s ním jste a jenom přes ty oči se noříte někam do něj a pak z toho vznikne jeden zastavený moment, který vypovídá nejlépe o něm, tak tahle ta taková jakoby meditativní poloha portrétu mě velmi teda, velmi zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nemyslím teď asi, že to budou ateliérové fotografie?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Většinou to nejsou ateliérové fotografie, snažím se být v nějakém prostředí, které buď souvisí s tím člověkem, nebo prostě najdeme nějaké místo, ale takový ten úplně sterilní ateliér, tomu se vyhýbám. Ale na druhou stranu, ono myslím, že to zas není úplně podstatné. Důležitý je ten člověk a jakým způsobem spolu ti dva lidé navážou kontakt. Takže to prostředí, a tak nemůžu říct, je důležité, takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že určitě ano, protože například v těch dvou knížkách, na kterých jste se spolu se svou životní partnerkou Zuzanou Maléřovou podílel, Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny, o kterých si dneska určitě budeme hodně povídat, tak tam ty příběhy jsou strašně samozřejmě důležité a vaše fotografie je patřičně samozřejmě dokumentují. Nechci říct ilustrují, spíš bych řekl dotvářejí atmosféru. Je to tak?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, ano. Já se snažím právě o tu charakterizaci té tváře, která by měla působit na první dojem nějakým kouzlem, nebo nějakým charakteristickým rysem. O to se vždycky snažím. Ale samozřejmě je tam pak ten text, který dotváří ten příběh.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pakliže není fotograf tím vyloženě ateliérovým tvůrcem, tak za svými objekty samozřejmě cestovat musí. Jak je na tom Vlado Bohdan, to se dozvíme právě teď. Jaký jste typ? Jestlipak jste cestovatel?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, tak snažím se, nebo vůbec i s rodinou se snažíme být cestovatelé a mám to hodně rád. Ale musí člověk na to mít čas, samozřejmě, to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, víte fotografem se my na cestách našich, hlavně za dovolenou stáváme v poslední době všichni, hlavně díky samozřejmě digitálním fotoaparátům a fotoaparátům v telefonech. Já uvádím vždycky takový hezký příklad, jako, když jsem fotografoval na ten normální kinofilm, tak jsem na tom jednom kinofilmu měl fotografie v rozmezí tří let. Což byl teda opravdu extrém, ale zvládl jsem to. Dneska fotografuju jako zběsilý, se dá říct. Fotíte vy na dovolené třeba taky rodinu tak, jako my všichni?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
To je právě ten omyl, že já na dovolené vůbec nefotografuju, naštěstí to už dělají za mě moje děti, ale já jsem šťastný, že na té dovolené právě vůbec nefotografuju, protože si člověk prostě od toho musí někdy od těch stovek záběrů odpočinout, takže to je přesný opak. Ale to, co jste řekl, je přesně jako pravda. Dřív opravdu člověk vážil každý záběr a přesně komponoval a mělo to úplně jiný charakter to fotografování. Dnes teda opravdu jako ta volnost toho, že nasbíráte těch snímků daleko více, je, ale já třeba tento princip jako snažím taky zachovat a snažím se ty snímky eliminovat. Takže bylo to jiné. Dneska zase vidíte hned ten výsledek a někdy vám to usnadní práci, ale svádí to k tomu chrlení těch snímků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trošku devalvace fotografie?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Já myslím, že nedá se to takhle říct, protože vždycky záleží na tom člověku, na tom charakteru a na tom, jak s jakýmkoliv prostředkem pracuje. Takže netroufám si takto říct, ale je to o tom přístupu toho jednotlivce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když ovšem, ne už s rodinou, ale s fotoaparátem a cíleně za prací, tak kam jste vyrazil takhle do ciziny třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak teď naposled jsme byli ve Francii, ale já jinak se hodně nacestuji právě i třeba s Ústavem dějin umění, jezdím vlastně po celé republice, nebo teď naposled jsme byli, s panem profesorem jsme byli v Rakousku, kde jsme fotili nějaké gotické sochy, takže já se na cestuju poměrně hodně i jakoby přes pracovní rok. Ale mám to rád, protože jako vlastně i já to mám rád i v té práci, takže opravdu cestuju rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když fotografujete jaksi takové statické objekty jako sochy a náhodou máte fotoaparát přes rameno, náhodu najednou vidíte zajímavou situaci, cukne to s váma?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Někdy se to stane akorát, že je to štěstí, když máte zrovna ten typ zařízení, kde to můžete třeba použít, kde si můžete třeba něco rychle vyfotit, protože někdy se liší ta výbava, se kterou vyjíždíte na sochu se někdy liší od třeba výbavy, když jedete fotit portrét. A samozřejmě to se mnou cuká stále, když ten foťák u sebe nemám a vidím nějakou scénu, kterou bych třeba chtěl si vyfotit, no ale to tak bývá. Zase takové to, že někam jedete za statickou sochou a jste někde sám, úplně sám bez návštěvníků, bez turistů v kostele a vy můžete třeba zažít atmosféru nějakého velkého chrámu, kde prostě jste celý den úplně sám a jenom pozorujete světlo, které tam prostě vstupuje jednotlivými okny, to zase třeba se nedá jiným způsobem zažít. Takže to taky miluju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď se dostávám ke knížkám, na nichž se můj dnešní host, fotograf Vlado Bohdan podílel se svou životní partnerkou Zuzanou Maléřovou, knížky Proč kluci milují fotbal a hlavně ta poslední Příběhy z tribuny. V těch knížkách se objevují velice zajímavé osobnosti, které svým způsobem tak či onak mají k fotbalu hodně blízko, někteří jsou to přímo fotbalisté, někteří trošičku zprostředkovaně, ale kdo vás z nich tak jaksi hodně zaujal třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak mě zaujalo vůbec to spojení, že jsme tady skloubili svět umělců a fotbalistů, vrcholových sportovců, ale celá ta kniha je hlavně o životě a o těch silných příbězích a je vlastně nakonec úplně jedno, jestli je to umělec nebo sportovec a o to nám šlo, že ten život je pokaždé tak jedinečný a úžasný, že ta síla těch životů, kdy vás pokaždé něco překvapí, pokaždé je něco nové, děláte si nějaký názor na člověka a pak zjistíte, že vlastně ten život vás znovu a znovu překvapí, tak to na těch portrétech miluju. Zaujala mě tam celá řada lidí. Od silného příběhu Táni Fischerové, Marty Kubišové, tak pak třeba velmi si vážím Güntera Bittengela, příběh Petra Malého, Tomáše Bergera, Petra Kostelníka. Prostě myslím, že každý ten příběh je velmi silný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste do té doby, než jste začal jaksi tyhle ty knížky tvořit nebo se na nich podílet, měl jste vůbec povědomí o tom, jak třeba žijí fotbalisté, jací jsou to lidé?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak vzhledem k tomu, že jsem si vzal mojí Zuzanu za ženu, která vyrostla ve valašských horách a v podstatě ten fotbal jí provázel od dětství a celou rodinu, kterou já jsem pak přijal za svou, tak jsou to všechno právě fotbalisti z větší či menší míry, takže ten, to prostředí jsem poznal už léta. Nehledě na to, že pro mě sport v životě je velmi důležitý, takže jako obecně, teoreticky samozřejmě to prostředí jsem znal, ale čím dál tím víc jsem rád, že ho poznávám i zevnitř. No, takže ano, no, vlastně tak přišel do života ten sport nebo i ten fotbal samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotbalisté třeba nemají jaksi ve většině společnosti rovnou renomé nějakých jaksi velkých lumenů, filosofů a lidí, kteří se vůbec nad něčím zamýšlejí. Pochopitelně říkám to s vědomím toho, že já spoustu těch fotbalistů znám a znám spoustu velice kvalitních lidí. Tak jestli to pro vás taky nebylo překvapení, když jste najednou zjistil, že jsou to velice kvalitní osobnosti?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to ne, to nebylo, protože ve chvíli, kdy jakýkoliv sport děláte a dotknete se jak kolektivních sportů, tak i individuálních sportů, tak víte, že je to zase kus od kusu, že je to charakter od charakteru a tyhle ty obecné povrchní vlastně škatulkování já vyloženě nesnáším, protože je to vzorek společnosti, prostě v tom pytli je od velmi kvalitních a chytrých lidí až po prostě třeba i nekvalitní, ale já mám to štěstí, že prostě jsem potkal velkou většinu těch velmi kvalitních chlapů a celá řada jich je i v té knize.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi klasiky českého humoru nás dnes zavede výběr mého hosta, fotografa Vlada Bohdana a ta osobnost, kterou si vybral, tak tu už si vybral před časem i do té knížky spolu se Zuzanou Maléřovou. Je to osobnost Nadi Konvalinkové. Tak tu bych dejme tomu na tribuně fotbalového stadionu moc nečekal.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
To bylo právě to, že to bylo úžasné, že na Julisce v té kukani prosklené s výhledem na řeku Vltavu, tak jsme zvali právě jak hosty z umění, tak hosty z fotbalu a jedním z těch hostů z umění byla Naděnka, no a když tady se bavíme o humoru, tak byť tedy já si Nadi vážím jako herečky, která nemá jenom tu komickou polohu, tak samozřejmě bych si rád vybral Naďu, protože byla hostem a její příběh myslím, že řada těch mladých chlapců, kteří tam byli taky jako diváci na těch setkáních, musel být překvapen, byli překvapeni, že jaký silný osud musel třeba překonat právě Naďa, která je tak světlý člověk, usměvavý a co všechno vlastně musela v životě ona taky dokázat překonat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A při tom všem, jak nám zase dneska dokáže, má fantastický smysl pro humor.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, samozřejmě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se zpátky ke knížkám Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny. Ke knížkám, na kterých se můj dnešní host Vlado Bohdan jako fotograf podílel se Zuzanou Maléřovou, svou ženou, která ty knížky napsala. To, jak jaksi vypadá ta textová část, to mě docela jaksi asi je srozumitelné. Jak vy jste přistupoval k těm fotkám? Vy jste fotil přímo jaksi při té besedě těch osobností na té tribuně, nebo jste je taky se snažil trošku jaksi přiblížit z jiných pohledů jejich životů nebo tak?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, máme tam polohu barevných fotografií, které to ilustrují ty setkání přímo na té tribuně, protože tam docházelo k hrozně hezkým ztišeným momentům, když jsme třeba jsme zmínili Naďu, tak kdy ona tam v takovém dojetí třeba vypráví velmi pohnutě svůj osud, tak ty drobné střípky máme tam také, ale hlavní osa byla zastavený portrét těch hlavních hrdinů těch jednotlivých příběhů a ty já jsem si vždycky odváděl domluveně, fotili jsme to teda celé na ulici, před holou zdí v podstatě a byly to domluvené setkání právě, kdy bez těch slov jsme se snažili zachytit vlastně tu tvář, která teda měla být v takovém rozpoložení, kdy vlastně ten osud, nebo ten charakter toho člověka se tam jako zdůrazní. Což doufám se povedlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stylizoval jste je nějakým způsobem?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to víte, že když někoho někam odvedete a řeknete mu, teď vás fotím, takže to není úplně přirozená situace, ale moje snaha je vždycky, aby ten člověk pochopil, že po chvíli tam je vlastně sám se sebou a takže snažím se být tam jen s tím člověkem, nesnažím se ho příliš manipulovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě na celé téhle té záležitosti zaujala, ale opravdu moc, jedna věc, která je celkem pochopitelná, myslím si, že nejsem sám, koho asi zaujme při čtení těch knížek reakce těch kluků. Myslím si, že k tomu ze začátku, aspoň já si to myslím, vyvraťte mi, jestli se pletu, přistupovali tak trošičku jako malinko skepticky, no, tak dobře, tak tady uvidíme nějaké známé lidi a pak najednou se jim ty oči asi rozšiřovaly docela údivem, co všechno zaslechli a malinko asi trošičku přehodnocovali ten svůj přístup.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Oni tak rychle na to naskočili, že vlastně já ani jsem tenhle pocit, co vy líčíte, jakoby neměl, protože mně se zdálo, že oni to hned pochopili. Protože i ti hosté začali být okamžitě tak vlastně otevření, že to bylo tak jasné od začátku vlastně, že tenhle pocit já jsem vlastně neměl. On, tak přirozeně to začalo plynout okamžitě a musím říct, že spíš jsme byli rádi, že ty obavy naše, jestli vůbec se to dá takhle udělat, tak se hned rozplynuly, takže to bylo úžasné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte nějakou zpětnou vazbu, jak třeba kluci na to vzpomínají?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, ano, měli jsme zaprvé oni si sami ještě i tu zpětnou vazbu dožili, třeba s trenérem, protože tady šlo vlastně o jakoby i klubovou záležitost, toho, že trenér ty děti tam přivedl, ale samozřejmě jsme měli pak vazby od hostů, od těch dětí, od rodičů, pak vlastně dnes už máme vazbu i nějakých dopisů, které se nám vracejí vlastně na základě té knihy, takže to samozřejmě miluju a miluju to víc než když vystavíte jenom fotky v galerii. Protože vlastně když ta kniha se takhle vyšle do světa, tak té právě vazby zpětné je daleko víc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou na světě lidé, kteří to někam dotáhli a přitom nepotřebovali v podstatě pomoc od nikoho. Tuším, že se jim říká /nesrozumitelné/ to znamená ti, kteří se sami jaksi vytvořili a nepotřebovali k tomu žádnou berličku anebo jaksi ani dokonce možná radu. Ale ta je vždycky dobrá, ta je vždycky dobře, když je po ruce. Když si povídám tady s fotografem Vlado Bohdanem, tak předpokládám, že jedním kdo vám, z těch kdo vám jaksi na cestě vaším životem hodně pomáhal, byli asi rodiče. Kdo potom třeba, na koho vzpomenete třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak rodiče samozřejmě, maminka, se kterou žiju celý život, tak ta mě hodně ovlivňovala, partnerský život, taky velmi důležitý, moje žena samozřejmě, pak jsem potkal úžasné osobnosti právě třeba na FAMU na škole, pan Vojtěch Horský, pan Kolář, takže, ale já považuju právě ten život, nebo tu sílu těch osudů, že v nějakém momentě ten člověk musí najít nějaký smysl v životě a když ten smysl nachází, tak může ho přežít, nebo i ty velmi těžké okamžiky může přežít a tvor člověk je úžasně silný v podstatě, že ve chvíli, kdy má nějaký smysl, tak může jít dál, a to mě fascinuje na životě. Tenhle ten silný moment toho, že člověk prostě dokáže přežít leccos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomenete si, kdo vám třeba dal do ruky první fotoaparát?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ten jsem tak měl z rodiny, protože tatínek taky z filmařské profese, prostě nějakým způsobem jsem ten foťák měl doma, takový bakelitový čtvercový a právě, že jsem na těch fotkách nacházel svoje kamarády a zvířata, které mě obklopovali a vlastně ten bezprostřední život kolem. A to mi vlastně zůstalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Obě knížky, o kterých si tady povídám dneska s fotografem Vlado Bohdanem, to znamená Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny, se myslím oběma autorům, to znamená kromě něj ještě Zuzaně Maléřové, fakt povedly. A tudíž, když se něco povede, tak většinou člověk jaksi si říká, proč v tom nepokračovat. Říkáte si to i vy?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak vždycky máte radost, když se vám něco povede a jak Jiří Lábus říká, teď sbíráme plody, takže teď si užíváme právě těch reakcí a hlavně si tak jako odfrknete, že se ten záměr podařil. Takže teď jsme jako, nechci říct, že jsme vyčerpaní, protože vás nabíjí to, že to dítě spatřilo světlo světa, ale a nehledě na to, že moje žena je tak činorodá, že už zase okamžitě prostě si nad něčím přemýšlí a já se spíš teď těším, že začnu zase sbírat do šuplíku nějaké svoje fotografie a protože to je samozřejmě nekonečný běh jak k výstavě, tak třeba jednou k nějaké na staré kolena monografii. Takže to bych řekl, že z dlouhodobého hlediska mít dobrý archiv, ze kterého uděláte jednu knihu, to je takový můj sen na můj fotografický život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když sbíráte inspiraci, říkáte si, budu fotit teď trošičku do šuplíku, jdete třeba do terénu s nějakým úmyslem, teď budu třeba fotit fotky, která, teď já hodně fabuluju, jo, kde dejme tomu jaksi bude nějaká struktura zdi a u toho třeba tváře? Máte takhle nějaký jako vyhraněný úmysl?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Úplně ne, úplně takhle ne, spíš úplně nejradši mám jakoby tu náhodu, kdy ten život vás překvapí a ten motiv najednou se objeví a vy se vlastně spíš bojíte něco od toho světa, nebo života, tak tenhle moment mám radši. Ale samozřejmě někdy, když nechcete si úplně ušoupat paty, tak prostě přemýšlíte, kam třeba půjdete, kde by se něco mohlo jako odehrát nebo tak. Ale vyloženě, že bych si řekl konkrétně si vymyslel tu scénu a pak šel, tak to může třeba ve výtvarné fotografii fungovat, že si uděláte nějaký koncept, ale tady v té živé fotografii to takhle úplně si myslím aspoň pro mě nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy asi tušíte, kam půjdete, protože tam vás taky vede vaše profese fotografa Ústavu dějin umění, ne?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak ano, tam jsem vyloženě vysílán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co, co je před vámi teď nejnovější práce?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Teď čekám na nějaké focení, nějakých krásných interiérů, architekturu, takže tam, pokud mě pustí, tak rád tam půjdu fotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nějaká výstava se rýsuje na obzoru?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ne, zatím ne, zatím ne, spíš ty jako pokud mluvíme o té práci, tak publikace a pro sebe někdy snad výstava, ale ne v dohledné době teď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Přeju, aby ta výstava byla plná krásných fotografií, jak jsme u vás zvyklí a těšíme se, že třeba v hlavě vaší ženy Zuzany vznikne zase nějaký hezký nápad, který bude mít něco společného třeba s fotbalem a určitě s osobnostmi a taky s fotkami.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, tam i s životem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A určitě s životem, ano. Fotograf Vlado Bohdan byl hostem Tandemu. Přeju dobré světlo, ať se daří.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Moc děkuju za pozvání. Na shledanou.
Spustit audio
--------------------
Hezký den vám všem, kdo jste si naladili Tandem, přeje Jan Rosák. Samozřejmě i dnes má tady svého hosta. A když vám řeknu, že se ho budu ptát a to, jak dlouhá je jeho cesta hledání a nalézání vztahů k lidem a jejich situací v životě před stisknutím spouště fotoaparátu, tak už samozřejmě tušíte, že hostem Tandemu je fotograf. Jenom ještě nevíte, kdo to je. Po dvou letech zase přišel do Tandemu Vlado Bohdan. Vítám vás. Dobrý den.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Dobrý den.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O vás už přece jenom naši posluchači něco vědí z vaší první návštěvy třeba. Takže se budeme věnovat raději novinkám kolem vás. Samozřejmě začneme s tím až po úvodní písni.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sice jsem říkal, že o Vladu Bohdanovi už naši posluchači leccos vědí, ale přece jenom rád připomenu, že vaší hlavní profesí je fotograf Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Co je podstatou vaší činností v té profesi myslím přímo?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to je materie, který slouží Ústavu dějin umění, náplni práce kunshistoriků tohoto ústavu a vlastně ta práce je velmi pestrá, od práce se skleněnými negativy, klasickou temnou komorou, práci na počítačích, focení architektury, soch, obrazů, je to velmi pestré a musí říct, že mě to velmi těší pracovat pro takhle zajímavý Ústav dějin umění.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že se hodně podílíte i na všech možných prezentacích Ústavu umění, protože připravujete třeba jaksi ty prezentační materiály přímo fotografické ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, spíš ano, ale spíš se to týká publikací nebo nějakých výstavních projektů, nebo například pracujeme na dějinách umění, takže spíš tímhle způsobem, publikování v odborných publikacích.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to je ta vaše základní profese. Ale kromě toho si taky děláte občas radost, která je ovšem spojena s vaší profesí.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Přesně tak. Miluju na oboru fotografie, že nejste vázán jenom vlastně ani na jeden, na jednu polohu toho oboru, ale že můžete jako tulák se toulat a vlastně dotýkat se mnoha podob fotografie. Takže vedle té první, což jsme zmínili, což je to mé zaměstnání a jsem za něj rád, tak samozřejmě se toulám a portrét třeba je jedna z disciplín, kterou mám velmi rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Portrét myslíte jaksi ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Člověk před objektivem jakoby detail, tvář člověka, no.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale není to takový ten portrét ten oficiální ...
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ne, ne, ne. Tvář člověka před objektivem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V jaké situace hledáte, nebo respektive, které situace preferujete, ve kterých zachycujete člověka?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak já zase to je vícero poloh. Já nejradši mám, když se toulám a hledám člověka na ulici někde nebo hledám nějaký motiv nebo nejlépe se člověk dostane k nějaké náhodě, kterou zaznamená a pak z toho vznikne třeba nějaká obrazová jakoby báseň. Tak to je jedna poloha. A vyloženě ale v tom zastaveném portrétu mám rád, když beze slov jako jste byť připraven na toho člověka, se kterým se máte setkat, ale beze slov s ním jste a jenom přes ty oči se noříte někam do něj a pak z toho vznikne jeden zastavený moment, který vypovídá nejlépe o něm, tak tahle ta taková jakoby meditativní poloha portrétu mě velmi teda, velmi zajímá.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale nemyslím teď asi, že to budou ateliérové fotografie?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Většinou to nejsou ateliérové fotografie, snažím se být v nějakém prostředí, které buď souvisí s tím člověkem, nebo prostě najdeme nějaké místo, ale takový ten úplně sterilní ateliér, tomu se vyhýbám. Ale na druhou stranu, ono myslím, že to zas není úplně podstatné. Důležitý je ten člověk a jakým způsobem spolu ti dva lidé navážou kontakt. Takže to prostředí, a tak nemůžu říct, je důležité, takhle.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych řekl, že určitě ano, protože například v těch dvou knížkách, na kterých jste se spolu se svou životní partnerkou Zuzanou Maléřovou podílel, Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny, o kterých si dneska určitě budeme hodně povídat, tak tam ty příběhy jsou strašně samozřejmě důležité a vaše fotografie je patřičně samozřejmě dokumentují. Nechci říct ilustrují, spíš bych řekl dotvářejí atmosféru. Je to tak?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, ano. Já se snažím právě o tu charakterizaci té tváře, která by měla působit na první dojem nějakým kouzlem, nebo nějakým charakteristickým rysem. O to se vždycky snažím. Ale samozřejmě je tam pak ten text, který dotváří ten příběh.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pakliže není fotograf tím vyloženě ateliérovým tvůrcem, tak za svými objekty samozřejmě cestovat musí. Jak je na tom Vlado Bohdan, to se dozvíme právě teď. Jaký jste typ? Jestlipak jste cestovatel?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, tak snažím se, nebo vůbec i s rodinou se snažíme být cestovatelé a mám to hodně rád. Ale musí člověk na to mít čas, samozřejmě, to ...
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, víte fotografem se my na cestách našich, hlavně za dovolenou stáváme v poslední době všichni, hlavně díky samozřejmě digitálním fotoaparátům a fotoaparátům v telefonech. Já uvádím vždycky takový hezký příklad, jako, když jsem fotografoval na ten normální kinofilm, tak jsem na tom jednom kinofilmu měl fotografie v rozmezí tří let. Což byl teda opravdu extrém, ale zvládl jsem to. Dneska fotografuju jako zběsilý, se dá říct. Fotíte vy na dovolené třeba taky rodinu tak, jako my všichni?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
To je právě ten omyl, že já na dovolené vůbec nefotografuju, naštěstí to už dělají za mě moje děti, ale já jsem šťastný, že na té dovolené právě vůbec nefotografuju, protože si člověk prostě od toho musí někdy od těch stovek záběrů odpočinout, takže to je přesný opak. Ale to, co jste řekl, je přesně jako pravda. Dřív opravdu člověk vážil každý záběr a přesně komponoval a mělo to úplně jiný charakter to fotografování. Dnes teda opravdu jako ta volnost toho, že nasbíráte těch snímků daleko více, je, ale já třeba tento princip jako snažím taky zachovat a snažím se ty snímky eliminovat. Takže bylo to jiné. Dneska zase vidíte hned ten výsledek a někdy vám to usnadní práci, ale svádí to k tomu chrlení těch snímků.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to trošku devalvace fotografie?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Já myslím, že nedá se to takhle říct, protože vždycky záleží na tom člověku, na tom charakteru a na tom, jak s jakýmkoliv prostředkem pracuje. Takže netroufám si takto říct, ale je to o tom přístupu toho jednotlivce.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A když ovšem, ne už s rodinou, ale s fotoaparátem a cíleně za prací, tak kam jste vyrazil takhle do ciziny třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak teď naposled jsme byli ve Francii, ale já jinak se hodně nacestuji právě i třeba s Ústavem dějin umění, jezdím vlastně po celé republice, nebo teď naposled jsme byli, s panem profesorem jsme byli v Rakousku, kde jsme fotili nějaké gotické sochy, takže já se na cestuju poměrně hodně i jakoby přes pracovní rok. Ale mám to rád, protože jako vlastně i já to mám rád i v té práci, takže opravdu cestuju rád.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když fotografujete jaksi takové statické objekty jako sochy a náhodou máte fotoaparát přes rameno, náhodu najednou vidíte zajímavou situaci, cukne to s váma?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Někdy se to stane akorát, že je to štěstí, když máte zrovna ten typ zařízení, kde to můžete třeba použít, kde si můžete třeba něco rychle vyfotit, protože někdy se liší ta výbava, se kterou vyjíždíte na sochu se někdy liší od třeba výbavy, když jedete fotit portrét. A samozřejmě to se mnou cuká stále, když ten foťák u sebe nemám a vidím nějakou scénu, kterou bych třeba chtěl si vyfotit, no ale to tak bývá. Zase takové to, že někam jedete za statickou sochou a jste někde sám, úplně sám bez návštěvníků, bez turistů v kostele a vy můžete třeba zažít atmosféru nějakého velkého chrámu, kde prostě jste celý den úplně sám a jenom pozorujete světlo, které tam prostě vstupuje jednotlivými okny, to zase třeba se nedá jiným způsobem zažít. Takže to taky miluju.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A teď se dostávám ke knížkám, na nichž se můj dnešní host, fotograf Vlado Bohdan podílel se svou životní partnerkou Zuzanou Maléřovou, knížky Proč kluci milují fotbal a hlavně ta poslední Příběhy z tribuny. V těch knížkách se objevují velice zajímavé osobnosti, které svým způsobem tak či onak mají k fotbalu hodně blízko, někteří jsou to přímo fotbalisté, někteří trošičku zprostředkovaně, ale kdo vás z nich tak jaksi hodně zaujal třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak mě zaujalo vůbec to spojení, že jsme tady skloubili svět umělců a fotbalistů, vrcholových sportovců, ale celá ta kniha je hlavně o životě a o těch silných příbězích a je vlastně nakonec úplně jedno, jestli je to umělec nebo sportovec a o to nám šlo, že ten život je pokaždé tak jedinečný a úžasný, že ta síla těch životů, kdy vás pokaždé něco překvapí, pokaždé je něco nové, děláte si nějaký názor na člověka a pak zjistíte, že vlastně ten život vás znovu a znovu překvapí, tak to na těch portrétech miluju. Zaujala mě tam celá řada lidí. Od silného příběhu Táni Fischerové, Marty Kubišové, tak pak třeba velmi si vážím Güntera Bittengela, příběh Petra Malého, Tomáše Bergera, Petra Kostelníka. Prostě myslím, že každý ten příběh je velmi silný.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Měl jste do té doby, než jste začal jaksi tyhle ty knížky tvořit nebo se na nich podílet, měl jste vůbec povědomí o tom, jak třeba žijí fotbalisté, jací jsou to lidé?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak vzhledem k tomu, že jsem si vzal mojí Zuzanu za ženu, která vyrostla ve valašských horách a v podstatě ten fotbal jí provázel od dětství a celou rodinu, kterou já jsem pak přijal za svou, tak jsou to všechno právě fotbalisti z větší či menší míry, takže ten, to prostředí jsem poznal už léta. Nehledě na to, že pro mě sport v životě je velmi důležitý, takže jako obecně, teoreticky samozřejmě to prostředí jsem znal, ale čím dál tím víc jsem rád, že ho poznávám i zevnitř. No, takže ano, no, vlastně tak přišel do života ten sport nebo i ten fotbal samozřejmě.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Fotbalisté třeba nemají jaksi ve většině společnosti rovnou renomé nějakých jaksi velkých lumenů, filosofů a lidí, kteří se vůbec nad něčím zamýšlejí. Pochopitelně říkám to s vědomím toho, že já spoustu těch fotbalistů znám a znám spoustu velice kvalitních lidí. Tak jestli to pro vás taky nebylo překvapení, když jste najednou zjistil, že jsou to velice kvalitní osobnosti?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to ne, to nebylo, protože ve chvíli, kdy jakýkoliv sport děláte a dotknete se jak kolektivních sportů, tak i individuálních sportů, tak víte, že je to zase kus od kusu, že je to charakter od charakteru a tyhle ty obecné povrchní vlastně škatulkování já vyloženě nesnáším, protože je to vzorek společnosti, prostě v tom pytli je od velmi kvalitních a chytrých lidí až po prostě třeba i nekvalitní, ale já mám to štěstí, že prostě jsem potkal velkou většinu těch velmi kvalitních chlapů a celá řada jich je i v té knize.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi klasiky českého humoru nás dnes zavede výběr mého hosta, fotografa Vlada Bohdana a ta osobnost, kterou si vybral, tak tu už si vybral před časem i do té knížky spolu se Zuzanou Maléřovou. Je to osobnost Nadi Konvalinkové. Tak tu bych dejme tomu na tribuně fotbalového stadionu moc nečekal.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
To bylo právě to, že to bylo úžasné, že na Julisce v té kukani prosklené s výhledem na řeku Vltavu, tak jsme zvali právě jak hosty z umění, tak hosty z fotbalu a jedním z těch hostů z umění byla Naděnka, no a když tady se bavíme o humoru, tak byť tedy já si Nadi vážím jako herečky, která nemá jenom tu komickou polohu, tak samozřejmě bych si rád vybral Naďu, protože byla hostem a její příběh myslím, že řada těch mladých chlapců, kteří tam byli taky jako diváci na těch setkáních, musel být překvapen, byli překvapeni, že jaký silný osud musel třeba překonat právě Naďa, která je tak světlý člověk, usměvavý a co všechno vlastně musela v životě ona taky dokázat překonat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A při tom všem, jak nám zase dneska dokáže, má fantastický smysl pro humor.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, samozřejmě.
/ Ukázka /
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vrátíme se zpátky ke knížkám Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny. Ke knížkám, na kterých se můj dnešní host Vlado Bohdan jako fotograf podílel se Zuzanou Maléřovou, svou ženou, která ty knížky napsala. To, jak jaksi vypadá ta textová část, to mě docela jaksi asi je srozumitelné. Jak vy jste přistupoval k těm fotkám? Vy jste fotil přímo jaksi při té besedě těch osobností na té tribuně, nebo jste je taky se snažil trošku jaksi přiblížit z jiných pohledů jejich životů nebo tak?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, máme tam polohu barevných fotografií, které to ilustrují ty setkání přímo na té tribuně, protože tam docházelo k hrozně hezkým ztišeným momentům, když jsme třeba jsme zmínili Naďu, tak kdy ona tam v takovém dojetí třeba vypráví velmi pohnutě svůj osud, tak ty drobné střípky máme tam také, ale hlavní osa byla zastavený portrét těch hlavních hrdinů těch jednotlivých příběhů a ty já jsem si vždycky odváděl domluveně, fotili jsme to teda celé na ulici, před holou zdí v podstatě a byly to domluvené setkání právě, kdy bez těch slov jsme se snažili zachytit vlastně tu tvář, která teda měla být v takovém rozpoložení, kdy vlastně ten osud, nebo ten charakter toho člověka se tam jako zdůrazní. Což doufám se povedlo.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Stylizoval jste je nějakým způsobem?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak to víte, že když někoho někam odvedete a řeknete mu, teď vás fotím, takže to není úplně přirozená situace, ale moje snaha je vždycky, aby ten člověk pochopil, že po chvíli tam je vlastně sám se sebou a takže snažím se být tam jen s tím člověkem, nesnažím se ho příliš manipulovat.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mě na celé téhle té záležitosti zaujala, ale opravdu moc, jedna věc, která je celkem pochopitelná, myslím si, že nejsem sám, koho asi zaujme při čtení těch knížek reakce těch kluků. Myslím si, že k tomu ze začátku, aspoň já si to myslím, vyvraťte mi, jestli se pletu, přistupovali tak trošičku jako malinko skepticky, no, tak dobře, tak tady uvidíme nějaké známé lidi a pak najednou se jim ty oči asi rozšiřovaly docela údivem, co všechno zaslechli a malinko asi trošičku přehodnocovali ten svůj přístup.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Oni tak rychle na to naskočili, že vlastně já ani jsem tenhle pocit, co vy líčíte, jakoby neměl, protože mně se zdálo, že oni to hned pochopili. Protože i ti hosté začali být okamžitě tak vlastně otevření, že to bylo tak jasné od začátku vlastně, že tenhle pocit já jsem vlastně neměl. On, tak přirozeně to začalo plynout okamžitě a musím říct, že spíš jsme byli rádi, že ty obavy naše, jestli vůbec se to dá takhle udělat, tak se hned rozplynuly, takže to bylo úžasné.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte nějakou zpětnou vazbu, jak třeba kluci na to vzpomínají?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
No, ano, měli jsme zaprvé oni si sami ještě i tu zpětnou vazbu dožili, třeba s trenérem, protože tady šlo vlastně o jakoby i klubovou záležitost, toho, že trenér ty děti tam přivedl, ale samozřejmě jsme měli pak vazby od hostů, od těch dětí, od rodičů, pak vlastně dnes už máme vazbu i nějakých dopisů, které se nám vracejí vlastně na základě té knihy, takže to samozřejmě miluju a miluju to víc než když vystavíte jenom fotky v galerii. Protože vlastně když ta kniha se takhle vyšle do světa, tak té právě vazby zpětné je daleko víc.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jsou na světě lidé, kteří to někam dotáhli a přitom nepotřebovali v podstatě pomoc od nikoho. Tuším, že se jim říká /nesrozumitelné/ to znamená ti, kteří se sami jaksi vytvořili a nepotřebovali k tomu žádnou berličku anebo jaksi ani dokonce možná radu. Ale ta je vždycky dobrá, ta je vždycky dobře, když je po ruce. Když si povídám tady s fotografem Vlado Bohdanem, tak předpokládám, že jedním kdo vám, z těch kdo vám jaksi na cestě vaším životem hodně pomáhal, byli asi rodiče. Kdo potom třeba, na koho vzpomenete třeba?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak rodiče samozřejmě, maminka, se kterou žiju celý život, tak ta mě hodně ovlivňovala, partnerský život, taky velmi důležitý, moje žena samozřejmě, pak jsem potkal úžasné osobnosti právě třeba na FAMU na škole, pan Vojtěch Horský, pan Kolář, takže, ale já považuju právě ten život, nebo tu sílu těch osudů, že v nějakém momentě ten člověk musí najít nějaký smysl v životě a když ten smysl nachází, tak může ho přežít, nebo i ty velmi těžké okamžiky může přežít a tvor člověk je úžasně silný v podstatě, že ve chvíli, kdy má nějaký smysl, tak může jít dál, a to mě fascinuje na životě. Tenhle ten silný moment toho, že člověk prostě dokáže přežít leccos.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzpomenete si, kdo vám třeba dal do ruky první fotoaparát?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ten jsem tak měl z rodiny, protože tatínek taky z filmařské profese, prostě nějakým způsobem jsem ten foťák měl doma, takový bakelitový čtvercový a právě, že jsem na těch fotkách nacházel svoje kamarády a zvířata, které mě obklopovali a vlastně ten bezprostřední život kolem. A to mi vlastně zůstalo.
/ Písnička /
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Obě knížky, o kterých si tady povídám dneska s fotografem Vlado Bohdanem, to znamená Proč kluci milují fotbal a Příběhy z tribuny, se myslím oběma autorům, to znamená kromě něj ještě Zuzaně Maléřové, fakt povedly. A tudíž, když se něco povede, tak většinou člověk jaksi si říká, proč v tom nepokračovat. Říkáte si to i vy?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak vždycky máte radost, když se vám něco povede a jak Jiří Lábus říká, teď sbíráme plody, takže teď si užíváme právě těch reakcí a hlavně si tak jako odfrknete, že se ten záměr podařil. Takže teď jsme jako, nechci říct, že jsme vyčerpaní, protože vás nabíjí to, že to dítě spatřilo světlo světa, ale a nehledě na to, že moje žena je tak činorodá, že už zase okamžitě prostě si nad něčím přemýšlí a já se spíš teď těším, že začnu zase sbírat do šuplíku nějaké svoje fotografie a protože to je samozřejmě nekonečný běh jak k výstavě, tak třeba jednou k nějaké na staré kolena monografii. Takže to bych řekl, že z dlouhodobého hlediska mít dobrý archiv, ze kterého uděláte jednu knihu, to je takový můj sen na můj fotografický život.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Když sbíráte inspiraci, říkáte si, budu fotit teď trošičku do šuplíku, jdete třeba do terénu s nějakým úmyslem, teď budu třeba fotit fotky, která, teď já hodně fabuluju, jo, kde dejme tomu jaksi bude nějaká struktura zdi a u toho třeba tváře? Máte takhle nějaký jako vyhraněný úmysl?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Úplně ne, úplně takhle ne, spíš úplně nejradši mám jakoby tu náhodu, kdy ten život vás překvapí a ten motiv najednou se objeví a vy se vlastně spíš bojíte něco od toho světa, nebo života, tak tenhle moment mám radši. Ale samozřejmě někdy, když nechcete si úplně ušoupat paty, tak prostě přemýšlíte, kam třeba půjdete, kde by se něco mohlo jako odehrát nebo tak. Ale vyloženě, že bych si řekl konkrétně si vymyslel tu scénu a pak šel, tak to může třeba ve výtvarné fotografii fungovat, že si uděláte nějaký koncept, ale tady v té živé fotografii to takhle úplně si myslím aspoň pro mě nefunguje.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale vy asi tušíte, kam půjdete, protože tam vás taky vede vaše profese fotografa Ústavu dějin umění, ne?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Tak ano, tam jsem vyloženě vysílán.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak co, co je před vámi teď nejnovější práce?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Teď čekám na nějaké focení, nějakých krásných interiérů, architekturu, takže tam, pokud mě pustí, tak rád tam půjdu fotit.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nějaká výstava se rýsuje na obzoru?
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ne, zatím ne, zatím ne, spíš ty jako pokud mluvíme o té práci, tak publikace a pro sebe někdy snad výstava, ale ne v dohledné době teď.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře. Přeju, aby ta výstava byla plná krásných fotografií, jak jsme u vás zvyklí a těšíme se, že třeba v hlavě vaší ženy Zuzany vznikne zase nějaký hezký nápad, který bude mít něco společného třeba s fotbalem a určitě s osobnostmi a taky s fotkami.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Ano, tam i s životem.
Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A určitě s životem, ano. Fotograf Vlado Bohdan byl hostem Tandemu. Přeju dobré světlo, ať se daří.
Vlado BOHDAN, fotograf
--------------------
Moc děkuju za pozvání. Na shledanou.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
