Začalo to zašlou žehličkou po babičce. Dnes jich má Josef Hájek sto sedmdesát

26. leden 2019
Žehlička po babičce Josefa Hájka

Josef Hájek z Chrudimi patří mezi největší sběratele starodávných žehliček ve východních Čechách. Všechny má v bezvadném stavu vystavené ve svém obýváku. 

S topným tělískem, lihové, petrolejové, nebo na dřevěné uhlí. Z mosazi i z litiny, stačí si vybrat. Ale nejvzácnější je pro pana Hájka žehlička po jeho babičce.

„Když mi bylo asi dvacet, dostal jsem starou mosaznou žehličku od babičky. Byla celá zelená, tak jsem ji vyčistil a prokoukla tak, že ji pak po mně chtěla i moje máma. Tak prokoukla. No a od té doby jsem začal žehličky sbírat,“ vysvětluje Josef Hájek, který má ve své sbírce skutečné rarity.

Kamna na žehličky

Kamna mají šest dvířek, která se dají otáčet. Funguje to tak, že se do kamen nasype dřevěné uhlí. Když se rozpálí, rozpálí se také všech šest žehliček připevněných na těle kamen. Ty se postupně vyndávají a může se tím pádem žehlit nepřetržitě. Tato kamna jsou přibližně z roku 1850 a pan Hájek je vyměnil za starodávný korbel.

Osmicentimetrová žehlička

Veronika Hájková podporuje koníček svého manžela. Přináší miniaturní žehličku. Přemýšlíme, jestli byla pro panenky nebo sloužila k žehlení límečků a manžet. „S tou se opravdu nenadřete. Dá se tam miniaturní uhlík a můžete žehlit. Není to tak těžké, jako ty mosazné kousky. To tenkrát měly ženy místo posilovny,“ směje se Veronika Hájková.

Starodávné žehličky jsou nedostatkovým zbožím

Josef Hájek si trochu postěžoval, že se jeho sbírka rozrůstá už jen minimálně. Je to složité. Výjimečně se dají sehnat vzácné kousky na burzách. Nejlepší burzy jsou podle Josefa Hájka v Havlíčkově Brodě.