Zámek Mendryka u Litomyšle je romantické a tiché místo. Zámeckým areálem vás provedou řádové sestry

Kostelík sv. Huberta v areálu Charitního domova Mendryka
Kostelík sv. Huberta v areálu Charitního domova Mendryka

Jsou místa, o kterých se poměrně málo ví. A většinu lidí ani nenapadne, že by se tam mohli podívat. A my vás na jedno takové dnes zavedeme. Vydáme se do Pardubického kraje. Nedaleko Litomyšle, na okraji obce Janov, se nachází osada jménem Mendryka. V dobách renesance si tam nechal postavit lovecký zámeček Vratislav z Pernštejna. A další zámeček tam vyrostl v období baroka. Dnes v něm bydlí řádové sestry, vincentky.

Vincentky žijí v zámečku na Mendryce už půl století. I když by se mohlo zdát, že jejich areál je zcela uzavřený, opak je pravdou. Pokud si budete chtít prohlédnout park nebo půvabný kostelík sv. Huberta, sestřičky vám dveře rády otevřou a svým areálem vás ochotně provedou. 

    

Už samotný název osady v sobě nese zvláštní kouzlo. Řada lidí si láme hlavu nad tím, jak jméno Mendryka vlastně vzniklo. Je to velmi dávná historie. Lovecký zámeček si tam nechal postavit Vratislav z Pernštejna, majitel zámku v Litomyšli. A údajně ho věnoval svojí španělské manželce, Marii Manrique de Lara. Zkomolením jejího jména vzniklo slovo Mendryka. Ještě za Pernštejnů, na začátku 17. století, byla v jeho blízkosti založena i stejnojmenná osada.

V roce 1775 si na Mendryce vybudoval malý lovecký zámek Jiří Kristián z Valdštejna-Vartemberka. Nelze s jistotou prokázat, že to bylo přesně na místě původního renesančního zámečku. Jiří nechal v těsné blízkosti zámku postavit i kapli sv. Huberta. Majitele litomyšlského panství dodnes připomínají rodové znaky na jeho průčelí, stejně jako na zámečku.

Zámek Mendryka je dějištěm Jiráskovy Lucerny

Romantická Mendryka často přitahovala i umělce. Stala se předlohou pro děj slavné divadelní hry Lucerna Aloise Jiráska, který v Litomyšli prožil čtrnáct let svého života. Zámeček Mendryka prošel mnoha stavebními úpravami. Kdo by čekal zdobné baroko, bude asi zklamaný. Objekt byl přizpůsobený hlavně pro účely bydlení.

V 60. let 20. století se stal Charitním domovem pro řeholnice. Dnes v něm žije na třicet sester společenství Dcer křesťanské lásky svatého Vincence de Paul. Lidově se jim říká vincentky.

„Pro vincentky byly kdysi typické vysoké kornety, naškrobené bílé čepce. Pravda, všude ale musely chodit s deštníkem,“ dodává s úsměvem sestra Maristella. „Krásný je ale i náš modrý závoj, který nosíme teď.“ Sestra Maristella působí v klášteře jako ošetřovatelka. „Staráme se tu hlavně o naše staré sestry. I když slovo starý není to správné. Jedné sestře je přes devadesát a tuhle mi povídala, že už se cítí být trochu starší,“ směje se sestra Maristella, která na Mendryce žije s přestávkami šest let.