Zámek Ploskovice je malé Versailles na severu Čech. Oblíbený je u filmařů i hudebníků

Ve 12. století patřily Ploskovice řádu johanitů, pak se majitelé různě střídali. Koncem 15. století to byl Adam Ploskovský z Drahonic, pověstný krutostí k poddaným. Ti se vzbouřili a uchýlili se k rytíři Daliboru z Kozojed. Tehdejší právo však Dalibora odsoudilo. Byl vsazen do nově vystavěné věže na Pražském hradě, která dodnes nese jeho jméno. A roku 1498 byl opraven.

Na sklonku 17. století zdědila Ploskovice Anna Marie Františka Toskánská, která se pustila do velkolepé přestavby. Traduje se, že sama na stavbu dohlížela a sama také vyplácela dělníky. Účty ihned pálila, aby se nikdo nedozvěděl, kolik na zámek vynaložila. Částka s odhaduje na sumu kolem milionu zlatých. Z počátku 18. století pocházejí i rozsáhlé umělé jeskyně, takzvané grotty.

Od roku 1849 se Ploskovice staly letním sídlem rakouského císaře Ferdinanda I. Habsburského, tedy posledního českého korunovaného krále Ferdinanda V. Dobrotivého, který se v roce 1848 vzdal trůnu ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Na úpravách a výzdobě se tehdy významně podílel proslulý malíř Josef Navrátil, jehož krásné nástropní malby zdobí první patro zámku.

Po vyhlášení československého státu zde své letní sídlo mělo ministerstvo zahraničních věcí. Za 2. světové války tu sídlila nacionálněsocialistická škola, tzv. NAPOLA. Od roku 1952 je zámek i přilehlý park pod ochranou státní památkové péče a tím i zpřístupněný veřejnosti.

Zámek Ploskovice často vyhledávají čeští i zahraniční filmaři. Objevuje se v pohádkách, celovečerních filmech, seriálech, videoklipech, dokumentech a reklamách. Točily se tu pohádky Princ a Večernice, Jezerní královna či Nejlepší přítel, seriály První republika a Herec či film Jára Cimrman ležící, spící. A neméně bohatý je seznam zahraničních projektů. Vznikal tu Formanův Amadeus, Příběhy mladého Indiana Jonese, Maigret a kouzelník, Červený bedrník, Jarní vody či Honoré de Balzac s Gérardem Depardieu.

Na ploskovickém zámku se natáčela i řada dokumentů a hudebních videoklipů – například klip Celine Dion, Ivety Bartošové a také skupiny Houpací koně. Mimořádným počinem v době covidu byl projekt klavíristy Michala Maška, který s dalšími hudebníky oživil různé zámecké interiéry koncertem.