Zamyšlení Leo Pavláta: Bohatá symbolika židovského nového měsíce

Židovský kalendář kombinuje lunární a solární systém, přičemž počet dní v měsíci odpovídá cyklu Měsíce na obloze. Počátek nového měsíce, hebrejsky Roš chodeš, je přitom považován za svátek, který se však kromě přídavků v obvyklé modlitbě nijak neliší od pracovního dne.

Mystikové kabaly měli již před staletími za to, že ubývání Měsíce na obloze symbolizuje lidu Izraele v jeho vyhnanství oslabování Boží přítomnosti, zatímco růst Měsíce ujišťoval o Boží posile a budoucím vykoupení. V běžném životě tradičních židů pak novoluní bylo vždy znamením pro očištění člověka před Stvořitelem. Pokání a duchovní obrození má odpovídat obnově, kterou značí opětovný počátek měsíčního růstu. Právě tuto ideu vyjadřují věřící již od 16. století půstem v den, který novému měsíci předchází. Říká se mu Jom kipur katan neboli Malý den smíření, protože z podzimního ústředního židovského svátku přejímá četné kajícné texty i ústřední modlitbu Vyznání hříchů. O všeobecné rozšíření tohoto zvyku se přitom svým dílem „Dvě desky zákona" zasloužil v 17. století pražský rabín Ješaja Horowitz.

K opakující se připomínce počátků židovských měsíců se váží i zvláštní zvyklosti. Šabat, o němž se ohlašuje novoluní v nadcházejícím týdnu, se nazývá šabat požehnání. To proto, že ho provází modlitba přisuzovaná talmudskému mistru Ravovi. „Budiž to tvá vůle, Bože náš,", praví se v ní, „abys nám tento měsíc obnovil k dobru a požehnání a dal nám dlouhý život v míru a dostatku, v zdravém těle, s bázní z hříchu, život bez zahanbení a ve cti, život s láskou k Tóře, ve kterém se splní k dobru touhy našeho srdce".

Následně v první polovině nového měsíce tradiční židovská společenství zachovávají po večerní modlitbě pod širým nebem obřad Kiduš levana neboli „posvěcení Měsíce". K němu se váže výklad talmudského mistra rabína Jony: „Je pravda, že Boha nelze postihnout lidským okem," napsal, „ale lze jej vysledovat za jeho všemocnými činy a divy. A stejně jako se nám Bůh, jakkoliv neviditelný, dává poznat prostřednictvím svých zázraků, můžeme ho objevit v přírodě; svou velikost zde vyjevuje pravidelným obnovováním Měsíce."

A z židovské tradice možno zmínit ještě jedno podání, podle něhož lze celé společenství Izraele přirovnat k Měsíci na nebi. Nezáří jako Slunce, je ve stínu ostatních národů, ale nehledě na zažitá příkoří se tak jako Měsíc dokáže vždy znovu obnovit, nezaniká.

Oslava židovského nového měsíce je skromná. Svou symbolikou však velice bohatá.