Zamyšlení Leo Pavláta: České a moravské Tóry v Londýně

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Židovské muzeum v Praze je známé svými jedinečnými sbírkami. Méně se ví o tom, že část jich byla vyvezena do zahraničí.

Druhá světové válka krutě postihla české a moravské židovské obce.  Svou činnost neobnovilo plných 153 z nich. Jejich liturgické předměty skončily většinou v pražském Židovském muzeu, které za války pod nacistickou správou působilo jako skladiště konfiskovaných předmětů. Početně mezi nimi byly zastoupeny i vzácné Tóry – ručně psané svitky s textem biblických Pěti knih Mojžíšových, ústřední předmět židovské bohoslužby. 

Když komunistický režim muzeum v roce 1950 zestátnil, součástí jeho antisemitského „boje proti sionismu“ bylo i ideologické znevolnění a drastické omezení muzejní výstavní a výzkumné činnosti.  Současně však stát využíval muzeum pro své ekonomické zájmy. Ještě v 50. letech mu odebral četné knihy a spolu s vybranými liturgickými předměty je odprodal do zahraničí.  Největší ztrátu pak pražské židovské muzeum zaznamenalo v únoru 1964, kdy bylo do Londýna vyvezeno 1564 svitků Tóry, některé až 200 let staré. 

Utajenou transakci zajistil tehdejší podnik zahraničního obchodu Artia. Jeho představitelé se již dříve pokusili prodat svitky do Izraele, ale neuspěli.  Pozvali proto do Prahy londýnského obchodníka s uměním Erica Estoricka a uzavřeli dohodu, která se komunistickému režimu hodila hned nadvakrát: za Tóry z majetku vyvražděných českých a moravských Židů si stát nechal dobře zaplatit a současně z obchodu propagandisticky těžil.  Nikoho přitom nezajímalo, že spolu se svitky muzeum opustilo na 400 jedinečných historických povijanů, jimiž byly některé převázány. 

Chupa vyšitá na povijanu na Tóru

Motivy vývozu byly nečestné, ale špatné může někdy zabránit ještě horšímu. Kdyby vzácné texty na pergamenu zůstaly v Praze, nejspíše by při nedostatku vhodných úložných prostor a prostředků na restaurování propadly zkáze. Vládnoucí režim neměl na jejich zachování zájem. V Londýně, kde byly svitky soustředěny při reformní westminsterské synagoze, se jim naproti tomu dostalo potřebné pozornosti. Vznikla zde instituce, která svitky půjčuje židovským institucím po celém světě, a současně je vystavuje ve vlastní expozici, informuje veřejnost o osudu českých a moravských židovských obcí. 

Se svitky Tóry, které byly jejich ozdobou, je dnes možno se setkat v 27 zemích světa, zejména ve Spojených státech. Jsou vystaveny v muzeích, ale některé jsou natolik zachovalé, že mohou být užity při bohoslužbách. Dojemné okamžiky tak v říjnu 2017 prožila židovská obec v Olomouci. Její Tóra z roku 1880, z níž se několik posledních desetiletí předčítalo v synagoze v kalifornském Foster City, se k olomouckým židům vrátila jako stálá zápůjčka. Svým způsobem se tak naplnila slova modlitby: „Kdo se Tóry přidržuje, je šťasten.“